Ostuda na rybách

Jako správný rybář pouštím 1. rybu chycenou v novém roce. Tu jsem si dal za cíl ulovit. Cíle si může člověk dávat, ale .... Tu 1. rybu mám nejraději nějakou maličkou, protože povinně pouštět 3 a více kg kapra je podivné (5 let je to ale normální protože pouštím vše). Ale zvyk je zvyk. Koupil jsem bílé červy a vytáhl feeder. Tímto způsobem se vždy bavím velice dobře. Ve čtvrtek odpoledne ani ťuk. v pátek ani ťuk. To už jsem přibral i prut na položenou a střídal na něm žížaly s pařenou houskou.

 Asi v půl páté přijel soused Jirka a provedli jsme obvyklý rituál ( no jo, Pražák tu zase zaclání, do pytle, už jsou tu zase Budějičáci) Pak dotazy typu "co to dělá". Přiznávám , že ani ťuk. Odpovědí je , že nemůžu vědět že mně bere když nekoukám na pruty. Otočím se a policajt skáče jak šílenej. Počkám na napnutí vlasce a sekám. Na háčku je netknutá žížala a ryba nikde. Jirka je známá vydra a tak ho asi nějaká ryba zdravila mým policajtem. Když jsem mu netknutou nástrahu ukázal , hrozně se smál. Zašel si dát kafe a připravit se na ryby a od té doby zase ani ťuk. Tak jsem to zabalil. Ráno na můj dotaz cože chytil mně sdělil, že to co já.... Prostě nešly.

už vyráží travička

Vzpomněl jsem si na zážitek s rybí vrtošivostí když byl náš Honza asi desetiletý. Byli jsme na Orlické přehradě v kempu Popelíky. On tam kamarádil se stejně starým chlapcem. Přišli za mnou na ryby a že si dají závody. Každý si sedl k jednomu prutu, tak jak byly nahozeny. Do 5 minut vytáhl Honza 1. cejna a kamarád nic.  Stručně, když měl Honza 10 cejnů, začal kamarád protestovat, že má lepší prut. Bez řečí si místa vyměnili. Kamarád měl tedy čerstvě nahozeno na tom úspěšném prutu a Honza si sedl k tomu, který se hroznou dobu ani nehnul. Opět do 5 minut tento prut ožil a ten původně úspěšný ani ťuk. Bylo to v době kdy bylo ještě cejnů v Orlíku hrozně moc. Honza chytil dalších 5 cejnů a kluky to přestalo bavit. Příští rok si udělali papíry a bylo po úspěších. "Pytlákům" berou víc. Kdo má na povolenku , může si ryby koupit :-)   

Kdysi jsem četl podobný příběh od velkého rybáře, pana Šimka, a myslel, že jde o rybářskou latinu. Tam si měnili čeřeny( bylo to z dob kdy se do nich chytalo profesionálně) a jednomu rybáři přicházely úlovky ať stál u toho či onoho. Ryby přelstili až fintou když řekli, že si čeřeny opět vymění a nevyměnili. Od té chvíle chytal pouze ten druhý.... 

518+261=779 km letos

Nepoužívám hlavu....

To jsem se dozvěděl na webu Motorkáři , 60+ od podstatně mladšího kolegy motorkáře. Proč? Prý, že všichni co jezdí podle počasí a ne podle kalendáře jsme nemyslící lidé. Absťák po motorce prý mají jen mlaďasové. Asi jsem mlaďas, protože jindy mívám absťák už kolem Vánoc. Tuto zimu jsem ho neměl, protože jsem se svezl v prosinci i lednu. V únoru by to bylo šlo také, ale zdravotní problémy mně to nedovolily. Nebyla to žádná rýma ani chřipka, ty jsem neměl 2 roky, ale daleko horší nemoc.... V březnu už zase funguji jak zdraví dovolí. Zařadil jsem se, podle onoho kritika, mezi nemyslící menšinu mezi motorkáři. Rád bych se o té menšině trochu zmínil.

V mládí jsem jezdíval motocyklové a branné soutěže a ty se jezdily i na sněhu. Po vzoru mého otce se myji každý den, celý život, ráno ve studené vodě a většinou při otevřeném okně. Tak se otužuji už cca 60 let a skutečně se musím smát lidem, v tomto čase zabaleným do šál a zimních bund. Já nedal tuto "zimu" do motohadrů ani civilních šatů zimní vložku a že by mně byla zima jsem nepocítil. Nemám rád když někdo odsuzuje někoho za jeho chování a myšlení. Každý máme k svému chování nějaký důvod a myslím, že někoho nazvat nemyslícím jenom proto, že se chová jinak než většina, je při nejmenším neslušné. A co my nemyslící otužilci?  Je nás poměrně dost. Hlavně letos, kdy teploty nebyly vůbec zimní, jsme se potkávali ve vyšším počtu. Všiml jsem si, že my zimně nemyslící jezdíme bez letní agrese, prostě rozumněji. Nepamatuji na jedinou zprávu, že by se motorkář od prosince do března naboural vlastní vinou, ale nezažil jsem ani agresivní chování plechovkářů vůči mně, tak jako je tomu v létě od některých účastníků silničního provozu. Je také pravda, že jezdí v zimě více skútristů než motorkářů. Asi to bude tím, že kapotáž lépe chrání kolena. Letos jsem toho moc nenajel a moc toho asi nenajedu, i když plány byly veliké, ale vůbec se netěším na dobu , kdy vyjedou ti myslící letňáci..... To zas bude dílo. Nemyšlení zdar.....  

Podruhé letos na jihu

Po zdravotních problémech jsem se dostal opět na projížďku. Cesta byla prakticky shodná s tou první. Bude tomu tak letos dosti často. Nemám v plánu, kvůli zdraví, mnoho jiných  cest a budu letos raději spíše u vody než na silnici. Už pomalu nemám z Nuzic o čem psát, co fotit. Je to stejné jako 12 sezon před tím. Krajina je stále stejná a mění se pouze likvidovaný les. 

V pátek jsem byl ještě na převazu po menším zákroku a jelikož už se to nedalo bez svezení vydržet, sbalil jsem teplé noční oblečení , něco na zub, a vyrazil. Silnice krásně suché, posyp pryč, sluníčko usměvavé... Asfalt ještě studený a tak gumy ještě naplno nedržely. Ale na ostřejší svezení to stačilo. Kemp byl prázdný a až k večeru přijeli nějací noví hosté. U vody je pokaždé větší zima než nahoře ve vsi, chatička vymrzlá a tak jsem i na chvíli zatopil. Topení v noci nesnáším, protože mě budí svým ventilátorem. Bez topení je v chatičce nepředstavitelné ticho. Tedy nepředstavitelné pro Pražáky, kde je hluk ve dne v noci. Zima mně většinou nevadí. Ještě  se asi projevují pozůstatky tréningu z čundrání za mlada a zvyk mytí celého těla  studenou vodou každé ráno. Tentokrát byly ale vymrzlé matrace a topení se jich ani nedotklo, takže po zalehnutí a přikrytí se spacákem, fungovaly jako chlazení.....  Také tvrdé lože, stoleté slehlé matrace na prknech, udělaly své stejně jako každý rok na začátku.  Člověk je zvyklý v zimě na určitou polohu těla při spaní a tady je mu vnucena násilím poloha úplně jiná.... Páteř i svaly se musí přeorientovat. To ale po pár dnech ustoupí. 

Ráno přijeli Budějičáci a bylo velké povídání na téma jak kdo přezimoval a tak nedošlo k žádným, původně plánovaným, procházkám. 

Druhá noc už byla výborná. Matrace prohřáté na snesitelnou míru a tak nebylo nutné ani večerní přitápění. Přečetl jsem za ty 2 dny 3 e-knihy. Krásně jsem se vyspal, bez štěkání sousedovic psa, bez pražského všudy přítomného hluku....  V neděli jsem musel, kvůli pondělnímu převazu, domů. Mohl bych sice jet v pondělí ráno, ale vyhlídka na cestování při teplotě kolem nuly, nebyla moc lákavá. 

Tak ještě pár obvyklých pohledů na jarní kemp

 

Zmrzlé kapky uvnitř chatičky v neděli ráno 

 

Jarní šedivák

 

Budějičáci

  

Březnový kemp

256 + 262 =    518 km 

První letošní vyjížďka 11.1. a první zmoknutí

Ráno bylo tak krásně, že jsem neodolal. Za záminku jsem si vzal kontrolu chatičky, zda zatím nedoznala újmy. Vyrazil jsem ve třičtvrti na jedenáct, kdy venkovní teplota dosáhla 3,5 stupně. Yama chytla na 1. otočení, vždyť nestála tak dlouho. Cca měsíc. Jako starý pán jsem to vzal mou trasou. Fotky by měly být jiné než byly zveřejněny při předchozích cestách

 

K Višňové

 

Závěje nikde

 

Pole holá

 
 

 Solenice a v pozadí přehrada

 

Vjezd na Popelíky, kam jsem jezdil 30 let před Nuzicemi

 

Skládka odpadu Milevsko

 

Silnice 102, která nastoupila po dříve oblíbené 105

 

Milovaná Bechyně

 

K mostu přes Židovku

 

Spící chatičky

 

Zatím beránci na obloze

Yama u nově zastřiženého plotu

 

Nebyl jsem sám blázen. Tam, pohledem mezi dráty, je rogalista. Nahoře byla asi větší zima... 

Cesta k Týnu. V pozadí "kouří" Temelín.Začíná se zatahovat .

Při odjezdu bylo sluníčko a vydrželo až do Nuzic. Na R4 u Obořiště byla teplota +1 st. U chatičky , v naší ledové kotlině -2 a v chatičce voda zamrzlá. Vzal jsem domů ještě nějaké zapomenuté věci a pokračoval v cestě. Před Týnem se začalo zatahovat a měl jsem bobky, že bude lejt. Nepromok jsem neměl sebou. Tak rychle v Týně doprava a po 105 do Milevska. Za přehradou začalo slabě poprchat a silnice začala trochu klouzat.R4 u Dobříše byla ale suchá. Druhý deštík začal až na Mníšku, ale u Jíloviště skončil. Doma jsem byl mírně po 15. hod. 

Krásné svezení i když v tom vlhku byla trochu zima.... V bundě nemám ještě zimní vložku, stejně jako v předchozích létech. Minulý týden mně bylo 70,5 roku a rozum nikde :-)

0+256=256 km letos

Radostné Vánoce ....

Tak přece ještě jednou

Minulý týden už to na další vyjížďku nevypadalo, ale dnes vylezlo sluníčko a já se neudržel. Potřeboval jsem pro zapomenuté věci na chatičku a tak z toho bylo obvyklé kolečko.Ráno jsem počkal až budou ty mé +3 st., od kterých jezdím. To nastalo mírně po 10. hodině.V Praze i na Táborsku mělo být sluníčko a + 7 st. Sluníčko doopravdy bylo, ale na Táborsku měla teplota do 7 st. dost daleko. Začalo to hned kousek za Prahou. U Voznice na D4 ukazoval teploměr -1 st. Nedalo se tedy jet přes 100km/hod, protože při vyšší rychlosti profukuje můj textil. Odbočil jsem tedy na Obořiště, Višňovou, přehradu Orlík, Kovářov a Milevsko. V lesích byla ještě jinovatka, ale léčivá moc motorky fungovala spolehlivě. Jak říká více lidí od motorek: po svezení je člověku vždy líp....

 

Pohled s Vystrkova

 

silnice k Solenicím

 

Na přehradě

 

k Popelíkům

 

k Solenicím

 

Šedivák před chatičkou

 

Kam mohlo sluníčko šedivák roztál

 

Týn nad Vlt.

   

                                                                   Bernartice

U chaty byly ještě -2 stupně, ale nahoře už byl + , tak jsem to vzal před Týn a Bernartice zpět. Projížďka byla nádherná a v Praze pak dokonce +8 st. , proti Bechyni úplný hic....  Tak to byly asi skutečně poslední letošní motokilometry.... Je mně o hodně líp než před svezením


9211 km + 256 = 9467 km za rok 2013

Je tu zima - rekapitulace

9211 km za rok 2013 už asi zůstane konečným nájezdem tohoto roku. Těch pár pěkných dnů koncem listopadu a začátkem prosince jsem propásl. Nezbývá tedy nic jiného než rekapitulovat. Tato sezona byla relativně krásná díky toulkám po Balkáně. Jinak to byly většinou cesty na chatičku za rybami a houbami. 

Na tomto webu jsem začínal v roce 2007. Před tím jsem měl takové amatérské, mnou vyrobené, stránky od doby kdy jsem znovu začal jezdit, tedy od r. 2004. Od té doby do letošního května jsem nepadl ani jednou. Prakticky jsem nepadl ani letos, jen na kvalitních Albánských silnicích mě Yama vysadila. Sama zalehla, už jí asi nebavilo po těch dírách jezdit, já zůstal stát. Na cestách jsem neměl žádnou poruchu ani průšvih. Stejně jako za celých 10 sezon . Ono 2004 - 13 vypadá jako 9 sezon, ale 2004 =1. a 2013= skutečně 10. 

První téměř 3 sezony na YUKI Sport 125, cca 3,5 sezony na SUZUKI GS 500 a zbytek na Yamaha XJ 600 Diversion. Nechci urazit ty předchozí , ale pokud bych  ještě někdy motorku kupoval, byla by to opět Yamaha, nějaký šikovný cesťák. Nepotřebuji v tomto věku žádné dělo , ale i mé milé XJ umí utíkat rychle. Nijak jsem se nesnažil dělat rekordy ani dělat maximálku, ale rychlost při jedné cestě na Moravu, zaznamenaná navigací, byla 182km/hod. Od té doby se snažím jezdit rozumně... :-)

Plány na příští rok? Měl jsem veliký, inspirovaný letoškem. Chtěl jsem na sever, ale asi to nevyjde: Německo, Dánsko, Švédsko, Norsko, Finsko, pobřeží Ruska (Petěrburg), Estonsko, Lotyšsko , Litva, Polsko a domů. Ta letošní cesta byla jen o cca 600 km kratší a vyšla na něco málo přes 14000 Kč. Když jsem spočetl předpokládané náklady na ten sever, vyšlo mně bohatě přes 30t a to bylo ještě před devalvací Kč. Takže by to vyšlo asi na 40 t a to už se mně zdá moc.    Takže jestli bude zdraví, připadá v úvahu Slovensko, Balaton, Rumunsko, opakování okruhu okolo hranic republiky , Německo, Slovinsko, Chorvatsko. Udělám více variant cest, spočtu náklady a mám v zimě co dělat.... Zbývá jen doufat, že ten 71. rok mého života mé plány nezmaří ....