Asi konec pro letošek

Malá závada na Yamě způsobila, že jsem promeškal asi poslední letošní příležitost ke svezení. Jsem sice cvok, ale v současném počasí už asi nevyjedu.....

Asi poslední letošní motosrazík

Krásné počasí nenechá člověka v klidu zimovat. Ti, kteří zazimovali , nevědí o co přicházejí. A tak se ti otužilejší rozhodli setkat ve Zduchovicích na zabíjačce. Ta je součástí ukončení sezony místního jezdeckého klubu. Mně ani tak nešlo o zabíjačku, ale spíše o pokecání se stejně zatíženými lidmi, jako jsem sám.  Takže jsem vyrazil v 10 směr Kamýk nad Vltavou. Nikdy nedokážu odhadnout čas odjezdu. Celý život jsem všude první. Bývalo to tak i v době mé pracovní činnosti. Na pracovišti vždy o půl hodiny dříve. A tak jsem byl na místě srazu zase 1.  Toho jsem využil k prohlídce místních koníků. Jezdkyně jsem nechal bez pozornosti. Jejich věk byl totiž těsně okolo zákonné hranice. 

Teprve když už všichni účinkující nasedli a řadili se k Hubertově jízdě, objevili se, přesně na čas, první naši.

Docela slušná sestavička

Motoleštiči museli zkontrolovat zda jejich miláčci nedoznali cestou úhony (třeba je neposr. vrabec )

Luso dal, stejně jako já, motku kus dál, abychom nerušili dojem z těch naleštěných krasavic.

Miloš vše dokumentoval

Takže toto byl základ

Vyrazili jsme okouknout místní nabídku . Byla sice bohatá, ale zarazily mne ceny. Nejsem skrblík, ale dát 30Kč za max. 3deci řídké prdelačky, nebo 70Kč za "zabíjačkový " guláš, obahující 3 kousíčky masa a malou naběračku hnědé omáčky. Brzo jsem odjel a tak nevím jestli se to později nezlepšilo.

Mám smůlu, nevydržím dlouho na jednom místě a tak si vždy kombinuji podobné akce s potřebnou činností. Tak jsem v 13 hodin odjel směr chatička. Těsně před odjezdem přijela Marťanka s doprovodem  a když už jsem se rozjížděl, přijela Domi.



Takže poslední fotka ze Zduchovic ( Marťanka musela zase courat a tak chybí...)

Nerad zastavuji k focení a tak nelze doložit třeba krásné barvy podzimu na Orlické přehradě, Lužnici. Tam jsem našel stopy mého otáčení motorky, o kterém jsem psal minule.



Jinovatka byla zlá a otočit motku dalo sakra práci

I v této pozdní době se skalní rekreanti ( rybáři) v kempu vyskytují..

Prohlédl jsem chatičku, protože tam balit pojede se mnou má Babča a poslouchat ty řeči o mém nepořádnictví je síla. Že jsem bordelář vím, a tak velkou sklerozu zase nemám abych si to nepamatoval, tak proč to stále připomínat, že?  Po pokecu s kolegy a jejich choticemi jsem vyrazil do Týna k Číňanovi na mé oblíbené Křupavé a voňavé kuřátko.



Tak jsem tu porci a cenu porovnával se Zduchovicemi. Tato byla o korunu levnější a 5x větší.

Dále jsem vyrazil k Temelínu a  Hluboké. Tam už jsem dostal strach, že se nevrátím za světla a tak jsem otočil...

Vyjížďka byla super. Krásné počasí, milí lidé, žádný silniční pirát.  Celé to kazí jen zjištění, že skleroza pokračuje. Čím že se to projevuje?  Zimou na motorce. Že je to blbost? Ne není. Celou cestu ráno jsem si říkal, že už nějak stárnu když cítím takový chlad. Až odpoledne na chatičce jsem zjistil, že mám stále ještě od léta otevřené větrání na zádech a tak se nemohu divit, že mně táhlo na záda. 

Ujeto 284 km + 6311 = 6595 km celkem

Už jsem to nevydržel

Nudle nenudle, ve čtvrtek jsem nevydržel a vyrazil

U vody bylo nádherně, jen řeka plná spadaného listí, které tahalo za rybářské vlasce. Záběr ani jeden, i když jsem jim nabízel ty nejlepší mňamky. Dny se krátí už podstatně a tak je nutné vymýšlet i zábavu na dlouhé zimní večery. A po pravdě studené večery. Kde jsou ta období, kdy si člověk sedne venku a kouká do toho nádherného vesmíru celé hodiny. Není tu daleko široko žádné osvětlení a tedy ani jeho rušivé vlivy. Pouhým okem jsou vidět i nádherné tvary mléčné dráhy...  , ale dlouhé pozorování  teď nehrozí .
V půl sedmé člověk zaleze do chatičky a jelikož nemiluju telku ani doma, nemám jí tady. Vždy sebou ale beru hezké knížky. Jak jinak vyplnit ten čas do 23. hodiny, kdy zalehnu? Jít spát dříve, tak čaruju brzo ráno.

 

V 21 hod. už je Yama ojíněná a je docela slušný šedivák. Teplota -1 st.

Okamžitě začíná namrzat dveřní okénko. Na topení máme v chatičce Etaviru, klasický český výrobek. Pokud jsem vzhůru, trochu si přitápím, ale v noci to nejde. Ventilátor vydává hrozný rámus. Izolaci tepelnou chatička nemá a tak po vypnutí topení se teplota vně i uvnitř brzy vyrovná. Při mé tloušťce se do spacáku nevejdu a tak mi pod deku , z něj vyrobenou, při neopatrném pohybu a otočení, táhne. Nejhorší je když na člověka přijde v noci potřeba. Za cestou, cca 30metrů, je sice les ( na záchod je to skoro 100 metrů) a tak je v noci les hojně využíván, ale v mraze to příjemné není. Přiznám se bez mučení, že k podobným nocováním v mrazu používám teplé oblečení a ne noční obleček. Za těch 30m tam a 30 zpět člověk opravdu vychladne. Nemusím říkat více když prohlásím, že za večer byla 2 piva ,2 čaje s rumem a kapučíno s rumem (doporučuji-super). Takže jsem musel vylézt dokonce 2x. Ve dvě v noci a v 6 ráno....

Ve dvě už byly dveře omrzlé i zevnitř  Přes to jsem postál venku a koukal na krásný měsíc téměř v úplňku a na opačné straně nebe plné hvězd. To miluju..

V 6 ráno byl šedivák jak hrom. Tráva byla zmrzlá na tvrdo, že v ní zůstávaly stopy po šlápnutí...

Není možné se divit když bylo -6 a možná i kousek přes. U vody bývá vždy o něco chladněji. 

 Uvařil jsem si polévku z pytlíku, udělal groček , posnídal a po 8. vyrazil na ryby. Nejde ani tak o ně, ale posezení v krásně barevné podzimní přírodě, v místech kde je člověk sám, nemá chybičku. A když se člověk trochu oblékne a není zmrzlina, je to super.

Napřed šedivák a opar nad vodou

 Pak začne slunce prorážet a nakonec sluncem ozářené stráně za řekou plné barevných stromů. Také padání listí vrb nade mnou. Jak taje jinovatka na vrbách, opadává listí velice hojně a také silně kape. Nechytil jsem vůbec nic, ale ten pobyt na čerstvém vzduchu a daleko od lidí se nedá zaplatit ničím. V poledne přijeli další obyvatelé kempu a tak jsem sbalil kufry a vyrazil k domovu. Tedy chtěl jsem.

Na naší stranu se nedostane celé dopoledne slunce a tak kola v zajetí zmrzlé a ztvrdlé trávy, odmítala pracovat. Zadní kolo se protáčelo na místě i když jsem mu nohama pomáhal. Ty mé gumy asi nebudou určeny na led. Budu muset koupit zimní pneu...  tráva klouzala a tak se ani tlačit nedalo. Tak chvíli sem a tam, dopředu a dozadu, až se vytvořila širší kolej bez ledu. Na tu jsem stoupl a otočil motku přes nohu do protisměru. Dva spolurekreanti na mě koukali , bedlivě pozorovali. Že by třeba zatlačili je ani nenapadlo...

Cesta ve čt. tam i v pá domů byla krásná, slunečná a bez problémů. Na "mých" okreskách žádný provoz.. Škoda že na promrzlé silnici musí člověk, kvůli studeným gumám , pomaleji.  Jen ať je příští sobotu také tak krásně. Vyrazil bych na zabíječku ke Kamýku. Bývají tam takové neoficiální srázky na konci sezony...

Najeto 266 km + 6045 = 6311 km celkem

Chřipka je svinstvo...

Krásný minulý týden jsem promarnil. Více jak 14 dní mne pronásledují pozůstatky blbé chřipky. Měl jsem problémy s dutinami a tak se jízdy bojím. Přes to každý paprsek sluníška mne táhne ven....  Stačilo by trošku tepla. To globální nějak nefunguje.....  Tak snad příští týden

Krásný týden

Příroda

Minulý krásný týden jsem strávil zase na mé milé chatičce u řeky Lužnice. Poslední povodeň nám tam sice nadělala škodu a nápor nevydržela naše stará vrba, která dávala v parnu chladivý stín a její třetina se odporoučela do vody.  Jelikož se nám zdála v tomto stavu nebezpečná, chtěli jsme tu zlomenou část odstranit. Jaké bylo překvapení, když jsme zjistili, že za těch pár týdnů je větev již slušně zakořeněná ve dně...

V prvních dnech ryby nešly a tak byly na pořadu procházky lesem a hlavně houby.

Takové krásné kameny se nacházejí cestou do lesa nad Židovkou

Známý ochoz okolo skály naproti Židovce

Opět krásný šutr

Houby

Ladovská muchomůrka červená

Pak už to začalo

Traváci na podzim....

To byly houby na naší straně řeky. O těch na druhém se ještě zmíním. Rostly hlavně "kačenky", ne ty české, ale správně nazývané hřib strakoš. Těch bylo opravdu moc. Dále nějaký hřib, bedla, babka, panský hříbek a ještě zapomenutý křemenáč. Plný les holubinek, které jsou velice dobré a chutné a nedám na ně dopustit, ale když jsou v takovém množství houby hřibovité...  Povedlo se mi na naší straně ještě pár fotek stromů a pak stará nemoc mého mobilu, vynechal foťák. Prostě najednou přestane ukládat fotky a dost. Než jsem to zjistil, byly houby v tašce a fotky nikde. A že by bylo co fotit... Na protějším břehu mě ani fotit nenapadlo. Zapomněl jsem totiž s navigací i mobil...

Ryby

Posezení u vody je, i v době kdy ryby neberou, krásné. U většiny rybářů nejsou ryby ani nejdůležitější ....

Okolí řeky je sice ještě zelené

a vodou už pluje mnoho listí a zachytává se o vlasec

Ta žlutá, podzimní, už je ale znát

Poslední den byly i nějaké ryby

 Kapříci 1a 2

Také 2 boleni

Tak jako vždy, všechny ryby šly po dokumentaci zpět do řeky

Když Motocesty, tak také motorka...

Tak také o motorce. Yama neměla sice moc práce, ale připravila mi horkou chvilku. Byla to má blbost a ona za to nemohla. V kempu nešel jeden den proud kvůli údržbě a tak jsme se s mladými vydali na oběd k Vencovi Kumžákovi za vodu. Mladí na lodi a já objížďkou cca 23 km, protože silnice Bechyně - Hvožďany je uzavřena kvůli opravě mostu. Objížďka buď přes Týn a Koloděje,  nebo Bechyně - Bernartice a ta je snad ještě delší. Po dobrém obědě jsem si říkal, že by bylo dobré nasbírat nějaké houby v lese za Hvožďany, které jsou známé svou bohatou nabídkou. Přes les vede cesta do další vesnice a tak je možné zaparkovat uprostřed lesa. V něm býval vojenský objekt a proto je les protkán různými cestami, které asi sloužily k tajným pohybům vojska. Dojel jsem asi kilometr do lesa a zatočil na jednu z těch maskovacích cest. Pak jsem zjistil, že jsem navigaci nechal v chatičce a v neznámém lese musím tedy dávat pozor abych se neztratil. S orientací nemám nikdy problém a udržet směr zpáteční mi nedělá problémy. Aby zloději motorku neviděli, strčil jsem jí za roští a vyrazil sbírat. Skutečně sbírat, ne hledat. Houby byly všude. Z počátku člověk bere vše, pak jen mladé a ještě později jen krásné.  Každý si dovede představit sbírání hub v motobotách a kombošce.... Během 20 minut byla taška plná a já se chystal k návratu. Zaměřil směr podle slunce a počítal cesty , které jsem překročil. Po překročení té 5. Jsem zabočil v pravo k odbočce, kde měla být Yama schovaná. A ona nikde.  Abych se nebál, chybělo tam i ono roští, za kterým byla schovaná a zjistil, že nevím kde je. Počet cest i směr odpovídal, ale ta správná to nebyla... Vydal jsem se po té hlavnější zpátky a okukoval možnou zradu. Vedla správným směrem, ale zdála se nějak méně jetá. Došel jsem k další odbočce, ale ta končila po 50 metrech slepě. Tam jsem si uvědomil, že ty různé cesty nezačínají všechny na konci lesa. ale klidně uprostřed. Takže pokus o průchod lesem na konci té slepé silnice a ejhle, ona tam cesta asi po 50 metrech a správně jetá. Takže zase doprava a na první odbočce už vidím to známé roští a Yamu. Asi už o mne měla strach.  Hledal jsem jí chudáka asi 3x  tak dlouho než houby. Konec dobrý, všechno dobré. Upocený, utahaný, ale šťastný a spokojený. A co chybí k většímu štěstí? No přece projížďka... Takže zpět do kempu tou delší cestou přes Bernartice. Pár pivek před večeří a spokojenost maximální...

Takových projížděk k houbařským účelům bylo víc, ale byly kratší 

Zhodnocení: Nejhezčí letošní motorybotýden. Nebylo už takové horko, krásně svítící sluníčko, čistý vzduch, klid v kempu bez letních rušivých živlů. Opravdu balzám na duši i tělo. Trochu mne mrzí, že zanedbávám srazy Motodědků a po některých (většině) se mi i stýská, ale už jsem starší pán a mám rád klid. Tomu teď sobecky podřizuji svůj čas....

Najeto 356 km  + 5689 =    6045 km celkem
letos je to slabší, ale jsem spokojen. Ještě něco ujedu. Nynější teplota mi vyhovuje více než ta letní a jezdí se do +3 stupňů....

Nějak mi to psaní

v poslední době nejde. Občas je člověku mizerně a tak ho nic nebaví. Proto jen stručně. 

Původně to mělo být na ryby, ale ty stávkovaly a nežraly. Tak bylo místo nich pár piv, čaj s bílým rumem, pokec s hasičena z Jablonce, známými z Budějic, pár rozšlápnutých psích ho***, když jsem se vracel do chatičky po tmě, pár krásných hub (hřiby a křemenáče), krkovice na nich, odmrazení lednice,  slabší zimování chatičky, cesta domů. Motorka sloužila pouze jako dopravní prostředek, bez té zatáčkové rozkoše. Chtěl jsemtam jet dnes zpátky, ale prší a dny se krátí. Večery sežerou moc knížek, protože telka tam nesmí...

Najeto i s nákupy 262 Km, což je  5427 + 262 = 5689 km, jestli se nemýlím

Motorkáři bez motorek

Tak dnes bez ježdění. Došlo totiž k dlouho slibované návštěvě kamaráda Majka z Dálného východu. Aby nebylo ale radosti málo, přijela s ním i Marťanka a pro tu si přijel ještě později Vilda. Takže super sešlost.
S Majkem jsme se domlouvali na trase k nám ještě dva dny před příjezdem. Slíbil jsem mu, že mu přijedu naproti k Barrandovskému mostu. Od Plzně se nedá totiž zabloudit. Ráno, v den jeho příjezdu, mi volala Martina, že ho k nám dovede. Řekl jsem jí kudy-tudy a čekal jak to dopadne.
No nakonec trefili.

Majk hned po svém příjezdu vytáhl svačinu a demonstroval tím, že Pražáci, či spíše Modřaňáci, nejsou schopni uspokojit jeho labužnické choutky. Pak se to sice snažil Babče vymluvit, ale víme své... Jedno mu zazlívám. Všem nám přivezl hodně drahé dárky přesto, že jsem ho prosil ať to nedělá. To má u mě!!!!

Nabídl jsem návštěvě  místní specialitu, Martinou pojmenovanou SUMY (odvozeně od SUSHI). Pro neznalé, jsou to myší holátka mražená a řádně odleželá. Ale konec legrace.



Ta pochoutka nebyla určena pro návštěvu, ale pro před týdnem narozená miminka Elaphe guttata, se Kterými Martina prožila celé odpoledne a večer. Chtěla z chudáčků vyráběr dámské okrasné prvky, jako prstýnky, náramky a náhrdelníky. Naštěstí pro ta mrňata se jí to nepovedlo...



Majk zase rozmazloval našeho Beníčka, který mu to oplácel poctivým omytím jazykem.
Sám jsem žádné fotky nedělal a tak jich mám se setkání jen pár, které mně ti návštěvníci poslali...



Tohle třeba údajně Majk fotil mou Babču, ale jak je vidět, fotil schválně nepořádek v kuchyni (mě a čurbes na lince..)

Tak to jsme my. Zapomněli jsme vzít na fotku Vildu, ale on nás fotil, tak to bylo neřešitelné. Babča se bojí foťáku zepředu (prý jí dělá starší a zdůrazňuje vrásky) i ze zadu ( nikdy prý z těch fotek nic není).

Poseděli jsme, pokecali, Majk nám zahrál a zazpíval. Martina s Vildou se brzy odebrali k domovu, ač při přijezdu vyhrožovala, že bude spát klidně s Majkem, Babča šla spát, protože brzy vstává a my s Majkem ještě chvíli pokecali. On se bál jít spát, protože se v noci bojí hadů - co kdyby nějaký utekl a dostal hlad? Majk měří skoro 2 metry a můj nejdelší had v současnosti ani ne metr. Takže nebezpečí je veliké.... V poslední době jsem stále utahaný a tak mne nezbudili ani hasiči, kteří prý jeli nedaleko a troubili jako v ucpané Praze. Chudák Majk se potom šel projít po zahradě, protože nemohl spát. 

Druhý den jsme probrali všechny problémy důležité i zcela nepodstatné , Majk vylepšil guláš, a chystal se k odjezdu domů. Trasa k D1 je tak jednoduchá (teoreticky), že jsem zpočátku ani nepovažoval za nutné mu ji ukázat. Je to stále po stejné silnici a na cca 15 km se jen 4x odbočuje. Přes to vše jsem usoudil, že tak dobrého kamaráda není možné vystavovat nástrahám velkoměsta a jel s ním, že ho do těch Průhonic dovedu a vrátím se zpět autobusem. Bylo to rozumné rozhodnutí. Majk jel samostatně podle mého návodu, jen jednou by byl minul odbočení. Vše v pořádku až do Hrnčíř. Tam, kde je na dálnici téměř vidět, najednou objížďka a zákaz vjezdu. Za značení objížďky bych někomu, slušně řečeno, nakopal prdel. Jeli jsme spíše podle slunce, než šipek ( protože neexistovaly) , až jsme vyjeli v Jesenici, v místech kde jsem nikdy nebyl, ale přesně na výpadovce k dálnici. Tak jsme se rozloučili a oba se vydali k domovu. Míra jako tryskáč, protože byl za 3 hodiny v Ostravě a já k autobusu o kterém jsem jen věděl, že jede do města. Z motorky člověk nemůže tak sledovat změny v okolí silnice. A tak jsem po roce od mé poslední návštěvy zde jenom kulil oči, co zde vše vyrostlo. Doma jsem byl za necelou hodinu.

S hady na Žatecko a Chomutovsko

Včera jsem byl na projížďce v okolí Žatce a Chomutova.Vezl jsem tam 3 hady jedné dávné známé z netu. Jet někam přímým směrem je velice nudné a tak, když jsem včera viděl na severní obloze černé mraky, namačkal jsem v navigaci trasu Praha , Řevnice, Karlštejn, Beroun, Křivoklát, Rakovník, Blšany, Žatec, vesnička mé známé, a na zpáteční cestě Podbořany, Lubenec, Jesenice, Kozojedy, Radnice,Podmokly, okolo Berounky opět Křivoklát, a teď, kdy už jsem měl času dost, jsem projížděl ta známá místa z knížek Oty Pavla. Zabralo to asi 2 hodiny. Škoda že ty cesty okolo Berounky nejsou v lepším stavu... Tam jsem zjistil, že mi začíná docházet benzín. Chtěl jsem natankovat v Křivoklátě, ale nějak jsem nenašel pumpu. Tak tedy rychle směr Beroun. To už na rezervu. Motor občas zaškytal, ale jel. Naštěstí se objevil Nižbor. Tam jsem dojel snad na páry v karburátorech. Do 17 litrové nádrže se vešlo 16,55 litru.... Dále Beroun, kus po dálnici na Prahu, Rudná, Třebotov , Zbraslav a domů. Počasí bylo dobré. Spadlo jen pár kapek. Ty cesty Křivoklátskými lesy, kde , jak pamětníci vědí, žila veverka Zrzečka, jsou úchvatné. Cesty kolem řeky také mají své kouzlo. Jen ty dálnice mě štvou. Tam nemusím dlouho pobývat. Tento výlet mně napravil náladu, pokaženou minulého dne na chatičce.... Milí lidé, milé cesty, krásná příroda. AŤ jdou ti věční nadavači na život u nás do prdele. Slušněji to říct nejde....

5089 + 338 = 5427 km

Zase jednou za rybami

Tak jsem zase jednou vyrazil za rybami.
Odjel jsem na chatičku předevčírem brzy po ránu. Jezdím většinou po okreskách, kde je více krásných zatáček. Ty miluju. Včera jsem si jich moc neužil, protože na nich bylo hodně naplavenin s polí. Jezdím houbařstkými oblastmi v okolí Dobříše, Orlické přehrady, okolím Bechyně. Všude plné lesy lidí. Na chatičku jsem dorazil před 10. a dcera se zetěm mi hned sdělili, že jsem si nevybral zrovna ten nejlepší čas k "rekreaci". V různých chatičkách se ubytovala parta mladých lidí s dětmi.Přivedla je tam dcera velmi dobrého a hodného souseda. To by nevadilo kdyby mladí nebyli celé dny i noci v lihu, neřvalo celý den rádio a oni se přes něj nepřekřikovali, v noci trefili do své chatičky a nedobývali se do cizích, neleželi na mol před cizími schody.... Prostě veškerá pohoda pryč. Původně jsem měl v plánu prodloužit pobyt až do pondělí, ale večer už jsem vyrazil k domovu. Naši mladí byli odpoledne v lese a přinesli pár hub, ale hlavně dva krásné kotrče. Ty zbožňuju. Polívka z nich ala dršťkovka nemá chybu. Všechny houby jsem dostal , protože mladí viděli, že tam dlouho nevydržím. Očistil jsem je a uložil do lednice. Tam už bylo uloženo jídlo, které jsem si přivezl, abych nemusel hned vařit, ale vaření mne neminulo . Přivezl jsem sousedce a našim rajská se zahrádky. Nechtěli mně věřit, že z nich bude po cestě kečup. A byl(jen z části). Tak si přebrali ty dobré co přežily a já si z ostatních udělal salát a polévku. To ještě v době kdy jsem myslel, že vydržím. Tedy lednice plná a venku čurbes k pohledání.... Když v půl osmé večer, už dost rozjetí, narazili ještě sud a na stůl šla opět kořalka, vzdal jsem to. Jídlo šlo do mrazáčku, houby a oblečení na motorku a v 8 už jsem seděl na motorce a uháněl k domovu 125 km vzdálenému. Přijel jsem před 10. a dokonce dostal večeři i když se mnou nikdo nepočítal... Ráno tedy kotrčovka k snídani a pohoda. Dalo by se to bývalo řešit i jinak, ale někdo z nás by měl zkažený den, možná obě strany. Tak jsem raděj ustoupil. Příští týden už tam nebudou a tak tam budu já. Nebudou tam ale ani naši mladí...

4835 + 254= 5089 km

Zloději

Při svém pobytu na jihu chodívám na nákupy do Lídla v Týně nad Vltavou. Coop naproti má sice širší a přehlednější sortiment, ale je tam na mě moc lidí a fronty u kasy. Na společném parkovišti s Lídlem je ještě Penny a Řeznictví Zeman. V obojím se dá nakoupit mnoho dobrého. U Zemana třeba výborná dršťkovka z Plzně, či různé výborné uzeniny. Napřed zaparkuji u Lídla, nakoupím hlavní nákup a pak se přesunu o kousek dál k doplnění. Tak jsem zaparkoval i předminulý týden , přesně naproti kasám. Nechtěl jsem žádný velký nákup a tak zdržení v krámě bylo naštěstí krátké. Už od pokladny jsem viděl jak dva muži okukují mou Yamu. Docela jsem měl radost , že má Yama úspěch a že se líbí. Vyjel jsem s vozíkem a pánové se urychleně vzdálili ke svému červenému vozu, mám dojem SEATu, který stál asi dvě stání od Yamy. Divné mi bylo jak rychle odjeli. Zboží vždy nakládám do kufru na nosiči a chtěl jsem to učinit i tentokrát. Po otočení klíčem v zámku kufru mi zajišťovací knoflík zůstal v ruce. Stačila ještě malá chvilka a celý kufr by byl pryč. Knoflík byl odtržen od zámku a stačilo ho povysadit s táhla a na táhlo zatlačit.... V kufru byla nová helma a rukavice. Lidská drzost nezná mezí. Ten pokus totiž páni zloději učinili v pravé poledne... Týňáci , dávejte pozor. Určitě byli místní ...

Opět nutnost

Tak nám zase dost pršelo. To nenechalo bez odezvy naše vodní toky. Mě zvláště zajímala naše Lužnice , na jejímž břehu máme pronajatou chatičku a u mocné vrby uvázánu loď.

Takto to nevypadá tak zle, ale je nutné si uvědomit, že břeh v normálu je o 5 m dál a i ta loď vpravo je ještě nad původním břehem. Proti roku 2002 je to ale o výškové 2 m lepší...

Na tomto stolečku se normálně škrábou ryby, nyní je u něj cca 1 m vody...

Normálně je břeh tam kde kouká z vody ta padlá vrba v pozadí...

Jinak loď jsme převázali, přespali a jelikož se potopa nekonala (sýčkové předpovídali 3 m vysokou vlnu) , pivo a jiné popili, dobré pojedli. Někteří zůstali na dovolené a já mazal domů... Důchodci mají i jiné povinnosti

Naj. 256km + 4570 km = 4835 km celkem

Jindřichohradecko

Nyní jsem ve stálém skluzu. Tuto vyjížďku jsme projeli už před 2 týdny. Cesta částečně kopírovala mou oblíbenou trasu z Jižních Čech na Moravu. Tedy Kardašova Řečice, Jindřichův Hradec, Kunžak. Kousek za Kunžakem je v lesích uschován kemp a vesnička s podivným názvem Zvůle. Díky bohu jsme tam žádnou zvůli nezažili. Pouze jsme tam navštívili další motorkářskou část rodiny. Byli tam autem a bydleli pod stany. Za pár dní po naší návštěvě byli nuceni pro podmáčení utéci na chatičku.

Při inspekci jsme zjistili, že někteří táborníci mají problémy se základními potřebami




Mládež z toho měla sice legraci , ale...


pak došla k názoru , že je lepší si se seniory zakouřit


Viděli jsme tam i tento krásný unikát

Po návštěvě jsme se rozdělili a jeli po svých zálibách. Já projet J.H. , kde jsem sice často projížděl, ale už léta nebyl na prohlídce , mladí na Červenou Lhotu. Mám hradů a zámků za celý život už plné zuby a Lhota mne nijak netáhla.
Cesta byla krásná, počasí dobré a ten den jsme vůbec nezmokli.

Najeto 378 km, což s předchozími 4192 km dává 4570 km celkem. Loni touto dobou to bylo o min. 3000 více...