Předminulou neděli jsem se rozhodl vyrazit do klidu na jih. Týden byl deštivý, ale mělo se to uklidnit , být sice zataženo, ale déšť nic moc. Celé dopoledne ani nekáplo a tak po obědě hurá na motorku a pryč. Kufr byl plný oblečení a jídla (spíše oblečení) a tak se mně pití do něj nevešlo. Tak tedy gumohad a alespoň jedna Petláhev před kufr, kam jinak dávám stan. Asi po 3 km, v Komořanech, spadlo pár kapek. Horší byl výhled nad Radotín. Tam bylo černo. Na Zbraslavi začalo drobně pršet a na "dálnici" už lilo jako z hasičské stříkačky. Nepromok jsem neměl, 5 leté kalhoty drží vodu dobře (PSI Hubík) , ale 5 letá bunda (Nazran) už ne, přes to, že jsem jí impregnoval nejméně 3x. Na Obořišti jsem musel přemístit mobil do sušších částí oděvu a při zastávce zjistil, že mě navždy opustila ta připásaná láhev vody, neznámo kde, takže musím jít ještě pro pití do krámu. Odneslo to Tesco v Bechyni, kde mě lidé u kasy, když viděli můj stav, okamžitě pustili před sebe. Voda mně totiž tekla z rukávů jako z okapu. Na těle to ještě šlo. Tam bylo mokro jen kolem krku, ale ramena a rukávy ..... No zkrátka: Hadry se sušily až do středy, kdy vylezlo trochu slunce a vysálo vodu z látky.
Na srpen byl kemp prázdný a vydrželo to celou dobu
V lese bylo mokro a tak hledat houby šlo jen v jehličí a listí. V borůvčí, kde jich bývá nejvíc, se moc chodit nedalo. Přes to to dalo na kotrčovou polívku a houby na smetaně. Obě tyto dobroty zbožňuji. Nejkrásnější a největší houbu, asi kilový křemenáč, jsem našel až cestou zpět, kdy jsem použil, celý zmáčený, silnici Bechyně - Týn n.Vlt. Seděl si na mezi asi 7 metrů od kraje silnice kde denně projedou tisíce aut a úplně svítil. Koukal jsem i po jeho bratříčkách, ale byl to samotář... Ve středu jsme se ale také dozvěděli špatnou zprávu. Po dlouhé a ošklivé nemoci zemřel náš kamarád - rybář Jirka, který zde míval také svou chatičku.
Zde je ještě s mou bývalou Zuzanou cca před 2 léty
Byl to moc hodný kluk. Dělávali jsme si z něho někdy legraci pro jeho souboj se "sumcem", kdy po tmě zasekl volný kořen vrby a skoro hodinu se s ním pral. Prut onutý jako luk ho zvedl ode dna, proud vytočil přes brzdu kus imitace, "sumec" opět zalehl na dno a stále dokola. V noci bych to asi tomu kořenu sežral také. Zajeli jsme pak nad něj lodí a bylo vše jasné.... Promiň Jirko, že jsem to vykecal. Ale víš přece jak jsme se tomu druhý den nasmáli....
Za dobu pobytu jsem přečetl 4 knížky a krásně se uvolnil. V neděli přijela vnučka s manželem a pravnoučaty. Chlapci jsou 4, slečince 2.
Vlastně jsem si je poprvé trochu užil...
Jsou to dost aktivní děti a jsou neutahatelné.... Celý týden všichni nadávali na déšť a oni byli v pohodě a libovali si. Jen museli být asi 5x za den převlečeni, protože se vždy nějaký ten pád vyskytne.
Domů jsem měl jet vlastně už v neděli, ale z Bechyně to bylo blíže na pohřeb Jirkovi, tak bylo nutno vydržet do úterka. V pondělí lilo jak z konve a já četl na verandičce. Kde se vzala , tu se vzala , píchla mě vosa na pravé straně pod žebra a asi něco zasáhla, protože se děly věci, které jsem v životě nezažil. Vždy jsem si dělal legraci z lidí, kteří kvůli vosímu žihadlu dělali divy, ale tentokrát mě pámbíček potrestal. Nejen, že toto mé žihadlo nějak moc bolelo, ale bylo vidět, že jed koná své v celém těle. Naskočila mně husí kůže, studený pot. To by nebylo tak zlé, ale okamžitě mně vyschlo v krku, po chvíli zvarhanovatělo patro, nosní mandle nabyla obřích rozměrů. Ještě že nemám krční. Asi by ucpaly dýchání. Pod žebry naskočila boule jako pěst. Už jsem začal uvažovat o doktorovi, ale jak k němu těch 6 km? Na motku se v tom lijáku nechtělo a ostatní už požili. Stejně bych je nemohl požádat, když jsem se jim smál... Tak studené láhve s pitím, jako obklady a ledovou vodu do krku na snížení otoku. No, jak je vidět, přežil jsem, ale dušička už pochybovala.Ještě teď mám bouli pod pod žebry i když menší, bolí mě pruh těla od boule směrem k ledvině a hlavu neotočím doleva Nepíšu to proto abych ukázal jaká jsem chudinka, ale že už věřím, že vosy jsou nebezpečné doopravdy. Tím se postiženým omlouvám. V noci se nedalo spát na pravém boku a nejde ještě dnes, což je mé oblíbené. Okolo 3. hod.v noci už svědilo celé tělo a tak jsem šel rozhánět mlhu, aby se ráno lépe jelo na ten pohřeb. Vyrazil jsem v půl osmé do mlhy a jel tankovat. Přátelé z Kladna vyjížděli chvilku po mě, u pumpy mě míjeli a já ukazoval, že je dohoním. Nedohonil. Ačkoli je Františkovi 76 let, byl s Favoritem v Dačicích o něco dříve. Bylo nasmrkáno na silnici a udržet motku na silnici mezi Bechyní a Sudoměřicemi s podélnými drážkami a kolejemi dalo dost práce. Před Jindřichovým Hradcem byly spuštěné závory sice jen tak na 5 minut, ale po pár kilometrech jsem dojel kamiony s dlouhým dřevem. Jejich řidiči jeli za sebou na doraz a tak se přes ně dostat také chvíli trvalo. No prostě jsem pomalej.... Paní obřadnice měla trapná gesta a její recitace byla hodna žákyně mateřské školy. Také její příchody a odchody k řečnickému pultíku byly zajímavé. Klapání bot bylo slyšet až do jejího kamrlíku. Tam jsem si představoval jak si dává mezi jednotlivými výstupy šluka....Odhadl jsem jí podle chování na bývalou učitelku... I pan František řekl, že byla trapná a nemohl se na ní ani dívat. Nicméně jsme se snad s naším kamarádem správně a důstojně rozloučili. Trapná byla ještě jedna věc. Po obřadu obvykle rakev kamsi zajede, zmizí. V této obřadní síni je rakev na plošině, která ji drží na úrovni obdoby řečnického pultíku, který je ze stejného materiálu, stejné konstrukce a barvy. Když plošinu s rakví spustili, rakev se sice schovala za ohrádku, ale její výzdoba, např. kytice zůstala na očích, protože zástěna je moc mělká.... Prostě nám Jirku strčili (spustili) za plentu.
Od rozloučení pak už jen na chatičku pro špinavé prádlo a domů. Vysočina plná slunce, Budějovicko zatažené. Cesta domů klidná. Doma čekalo překvapení. Vylíhli se dva malí hadíci L.t.campbeli, u nichž jsem už v to ani nedoufal. Jedna fešanda se už svlékla, druhou to teprve čeká.
Ta nesvlečená je drobnější, fotit se nechce a schovává se. Toto je velice silné mládě. Svlečka je ta čára vedle pítka.
Takže rekapitulace: Krásných a odpočinkových skoro 10 dní, 2 tašky hub, 4 přečtené knížky, 458 km, 2 pravnoučata, 2 noví hadíci
4578 + 458 = 5036 Km letos celkem
