Stále tu povídám o chatičce a málo kdo ví oč se jedná. Je to tato boudička na břehu Lužnice nedaleko od Židovky.
U sousedů ještě stojí altán a tak má Yama v tom mokrém čase přístřeší. Moc se jí líbí...
Hned po příjezdu mě přišla uvítat kočka, která žila celé léto volně v kempu. Když tam teď nikdo není, živí se tím co chytí. Její máma žije v ohradě pana majitele a je prakticky divoká a s lidmi se nekamarádí. Jen občas je jí možno zahlédnout za tmy jak loví mezi chatami. Toto je letošní kotě. Měla jich určitě víc, ale u na divoko žijících zvířat přežívá dětství málo potomků....
Podzim je tady , začíná padat listí, dny se krátí.
V řece je stále hodně vody. Vždyť musí odvádět vodu z našich největších rybníků, které se letos loví.
Myslel jsem , že letos v zimě nebude žádný absťák po motorce, ale ještě není zima, vysvitne slunce a ... Tak jsem vyjel s tím, že odvezu domů ještě nějaké věci podléhající zkáze (několik konzerv, pár polívek v prášku, česnek , cibuli a rum) . Rum by sice vydržel nastávající chlad, ale kdyby náhodou někdo loupil, ještě se nám to tam nestalo, mohlo by se mu udělat nevolno a to si na svědomí nevezmu a raději ať je dlbě mně...
Tato fotka symbolizuje můj letošní stav. Hůl do lesa nosím už od mého úrazu před mnoha léty, spíše pro stabilitu než kvůli nemocné noze a kyčli železňáku. Letos k holi přibylo časté posedávání na pařezech (viz Tento případ), které způsobuje silná únava po mém novém problému. Ale nestěžuji si. Kde jsem ještě na jaře chodil bez usednutí, tam teď sedím mnohokrát. Ale má to své výhody. Nikde nikdo, jen okolo poledne létal nad lesem krkavec, kterému asi zmizela žena někam na zálety. Jinak teď ani ptáček nepípne a člověk si přemýšlí a vzpomíná. Tak jsem si vzpomněl na své mládí. Námět mně dala noční zima v chatičce (okolo +5 stupňů) . Za mého dětství se netopilo v ložnicích, pouze v kuchyni, která bývala i obývákem a společenskou místností. Do ložnice se před spaním otevřely dveře a napustilo teplo. V žádném případě se postel neprohřála. Člověk do ní vlezl, přikryl se , že mu jen nos koukal a musel si jí sám zahřát. Mé děti se smály když jsem jim o tom vyprávěl, když jsem líčil že mně maminka dávala za velkých mrazů do postele nahřátou cihlu. Spávalo se pod peřinou , která opravdu "hřála". U tetičky na Motavě mívali ještě péřovou podložku pod tělo a to bylo pospáníčko ještě lepší. Leželo se jak v pohádce o princezně na hrášku ( nejsem princezna a tak jsem ten hrášek necítil) a dýchal se takový chladný vzduch, který připadal jako křišťálový... Přesně takový pocit mívám na chatičce brzy z jara a na podzim, jen s menším rozdílem. Tenkrát jsem neměl tělo jak velryba a nemusel jsem při každé otočení v posteli ucpávat vzniklé otvory , kudy mně uniká teplo. To je jediná chyba v tomto bydlení... Rozloučil jsem se s chatičkou, lesem, kočkou (snad tu zimu přežije- na rozloučenou mně přinesla jakousi myš ) a slíbil jim, že se na jaře vrátím. S řekou jsem se neloučil. Zatím jsem přesvědčen, že si ani nebudu brát povolenku. Rybařina byla zatím nejhorší za posledních 12 let.... Za to houby na 1* , ale člověk nemůže mít všechno. Na rozdíl od ryb houby jím velice rád...
7179 + 256 = 7435
