Na další dva roky schopen

Tak jsem dnes navštívil naší milou píDr za účelem periodické prohlídky řidičů. Po všech procedůrách jsem schopen v plném rozsahu, tedy po staru psáno:
A,B,C,D,E,M,T.    
M mám od r. 1958         tedy     53 let
A+B               1961                     50 let
C+T+E          1962                     49 let
D                    1976                    35 let
Takže jsem sice prdlej, ale jinak řízení schopnej.....

Když samotář, tak samotář

Občas člověka napadne jaké by to bylo třeba na pustém ostrově. To jsem si zkoušel tento týden u vody, kde jsem byl od pondělí do dneška. Až do středy večera jsem neviděl jediného člověka na kratší vzdálenost jak 100 metrů. Cestou jsem se stavil v Týně na nákupu a od 12. hodiny zapadl do divočiny a samoty. Kolem jenom ptáčci, zeleň, klid. Hlavně zelená působí na člověka uklidňujícím dojmem.  Kde že jsou politici i jejich odpůrci?

Na jihu teprve začínají rozkvétat kvítka kolem vody. Tak tedy kontrola porostů a stavu vody na českých tocích a rychle se ubytovat.Po ubytování mě přišel navštívit známý drozd

Za vodou se pásli mufloni a jelikož šel vítr tím správným směrem pro ně, šel úplně špatným směrem pro ryby. Když jde vítr od Bechyně, necítí nás mufloni ani daňci, kteří se chovají v oboře naproti, ale nikdy neberou ryby. Když jde vítr od Týna, není vidět žádná zvěř za vodou, ale spíše jdou ryby. 

Fotky jsou dělané na velikou vzdálenost malým kompaktem a ještě jsou to výřezy, proto nemohou být nijak kvalitní. 

Pruty se ani nehnuly od pondělí do čtvrtečního poledne, kdy se otočil vítr. Na 2 hodiny...   Pak zase ten protivný východní vítr a ryby skončily. 

Ale po pořádku. V pondělí odpoledne bylo u chaty v údolí 12 stupňů, o 3 metry níže u vody 8, a o 10 výškových  výše na poli 20.  Údolím to hrozně táhlo a u vody se dalo sedět jen ve svetru a v mikině. Jakmile zajde slunce, teplota jde hrozně dolů. Tak bylo nutné zalézt do chatičky už v půl osmé. Za mlada jsme se na čundru občas probudili pod popraškem sněhu a tak bylo rozhodnuto spát opět bez topení a zkusit odolnost v tomto věku i když hlásilo rádio pro tuto oblast záporné stupně.

Ráno ( ještě v půl deváté ) byl pěkný šedivák a omrzlý kufr na Yamě. U Karla ve 2 metrech byla ještě teplota -2 st. a v chatičce zadýcháno na +3. Takže polévka z pytlíku pro zahřátí a pochytat nějaké paprsky sluníčka. Teplota šla rychle nahoru a v poledne už bylo i u vody +12 .  Napřed se ukázaly sedmikrásky

a později odpoledne už i pampelišky, ale jen na slunečné straně.

My na naší straně nemáme ještě nárok a kvetení probíhá na etapy a o to déle.

Úterý proběhlo v pohodě a krásném počasí. Ryby neotravovaly žádostí o doplnění potravy na háček a tak jsem si vzal k vodě knížku.Rád si doplňuji vzdělání, které mně nebylo v mládí dopřáno. Tak se rád poučím o kvantových vědách, DNA, RNA, kvarcích a podobných věcech, o kterých se v našem mládí , ba ani středních létech , neučilo. Teď mně tak došlo, že mám vlastně ještě jedno hobby, totiž vzdělávání. Asi ho budu muset na tu pravou stránku doplnit. Odpoledne zbyl i čas na opalování ( na Adama), kde jinde než v pustině. Jinde bych lidi děsil svým starým a deformovaným (obezitou či spíše tloušťkou) tělem. Večer už se dalo sedět před chatou déle. Zem vracela do ovzduší to co ve dne naakumulovala. Zkrátka bylo o dost tepleji. Noc na středu už byla v plusových teplotních hodnotách a tak i s tvrdším spaním. V Noci mě ale probudila potřeba a tak vylézám s jedním otevřeným okem ven z chaty jí vykonat. Hned jsem ale otevřel obě, jestli se mi to nezdá. Cca 20 m od chaty se pásl srnec. Nejprve jsem měl dojem, že je to duch toho, který zemřel pod kamionem loni, ale spíše to bude jeho syn. Vrátil jsem se pro foťák, jestli by z toho s bleskem něco nebylo( a nebylo). Po návratu jsem však jen zahlédl jak mizí mezi chatami směrem k lesu....     

Středa proběhla skoro celá v osamění. Ryby opět nezlobily, vítr vál od Bechyně a tak zbývalo jen opalování a kniha. Komentář k ní napíšu časem na Víra a život. Dala mně hodně poznání. Večer se přiharašil Budějičák Lukáš s přáteli. Takoví lidé mně ani v pustině nevadí. Jsou pohodoví, kecat se s nimi dá o čemkoliv.Ihned vyrazili na pivo do hospody, která otvírá jen st.,pá, so a význačné dny. Tak jsme se viděli až druhý den , když jsem chytal pod jejich chatou.

Čtvrtek byl ve znamení zákeřného útoku kapra na mé orgány. Člověk by to pokládal spíše za rybářskou latinu, ale mám na to 3 svědky, Lukáše a jeho přátele, s kterými jsem kecal a pozor nedával. Postavení prutů je zřejmé z horní fotky. Seděl jsem jen na kraji židličky a otočen hlavou na diskutující. Znenadání přišel záběr, první po třech dnech , a musel být od hodně velkého kapra. Měl jsem málo povolenou brzdu a tak se prut ve vidličce převážil a jeho konec mě zasáhl úplně přesně (dámy prominou) do .....  Viděl jsem v tu chvíli všechny jiné barvy než zelenou přírodu a než se mně povedlo sáhnout po prutu, ležely vidlice na zemi, drnčící naviják se zasekl, vlasec praskl a kapr byl v řiti i s háčkem , vlascem, i krmítkem ( a ti moulové se smáli až se za pivo popadali). No nic, navázal jsem vše znovu, založil do držáků a kecal dál. Po chvíli další záběr, ten už jsem čekal, kapra si povodil (měl asi 55 cm) a jelikož byl na feedru s vlasem 0,16 mm , bylo nutno dost povolovat. To ale on potřeboval a zajel do břehu do zbytků loňské flory , vlas omotal o ní a byl fuč. Je zákonem, že větší přijde vždy na nástrahu, která je určena pro malé ryby (ty na revanš ožerou tu na velké ryby na druhém prutě, aniž by způsobily pohyb policajta a člověk sedí u holého háčku..)  Navázal jsem znovu háček a zjistil, že už zase vane od Bechyně a je tedy konec. Nicméně jsem ještě hoďku poseděl a nic. 

Po poledni přijel Kladeňák Franta a tak bylo nutné zhodnotit přezimování, známé, otvírací dobu v okolí, a jiné důležitosti. Lukášovci k večeru odjeli na hokej do hospody, k čemuž sváděli i mě. Ráno ale musím jet a tak raději nejdu. (Hokej bývá hospodským uznán jako význačný den) Po jejich odjezdu jsem se věnoval poslechu večerního ptačího koncertu. Když utichl, vyrazili do vzduchu netopýři. Je jich tam hodně a různé velikosti. Jejich akrobatické výkony jsou jediněčné.  Večer už byl teplý a tak se dalo vydržet až do krásného hvězdného nebe. To mě vždy tak naladí a ujistí, že jsem součástí toho věčného času a prostoru i když jsem v porovnání s jeho rozměry ani ne ten kvark. To by si měl uvědomit každý a vysrat se na malicherné lidské šarvátky. Tak mně hvězdičky vyšly alespoň poslední večer pobytu v divočině. 

Ráno se ptám Lukáše na včerejší skóre. Chápe hned a hlásí 7 dvanáctek a dvě slivovice. Bylo mně jasné, že bych jet domů nemohl.  Já vždy skóre udržuju vyrovnané....

Teď přichází nejprotivnější úkony: umýt nádobí a uklidit (alespoň trochu) chatu. V jedenáct vyrážím s rozhlasovým ujištěním, že na silnicích všude číhají poldové a mají nějakou akci. Za celých cca 125 km jsem neviděl ani poldovskou čepici, natož poldu. Cesta domů krásná, slunečná , kolem žlutých luk a pastvin, zelenajícími se lesy, svěží trávou.  Teď si můžete svátečňáci užívat ....  My samotáři se takových svátečních akcí neúčastníme  :-))))))  

806 + 257= 1063 km letos

Po stopách dětství

Jelikož ne jen motorkou je živ člověk, vydal jsem se jednoho dne po cestě, kterou mě vozili a později vodili na nedělní výlety či spíše procházky mí rodičové. Je zajímavé, že ač se nachází v Praze, která se stále rozpíná, převážná část té trasy se moc nezměnila. Jen začátek vede místo polní cestou se zpěvem skřivánků, sídlištěm. To jsem nefotil, protože do mého dětství nepatří.

Z domu vyrazím naší ulicí kolem lesa našeho mládí či spíše dětství. Když jsme si do něj , jako malí, chodili hrát, byl ještě velmi mladý. Vysadili ho těsně před  2. sv. (ne svatou) válkou v létech 37-38. Nyní už jen dožívá a mizí díky ochráncům přirody. Podléhá kácením neléčené nemoci jehličňanů a následně kůrovci. Teď už se zachránit nedá a dnes už je , oproti fotce , zcela řídký.

Ten les do dětství patří, ty obrubníky, chodníky a lampy ne. Ba ani ty ploty

a domy za nimi. Cesta byla prašná, jak to v těch dobách bývalo. Bydleli jsme v téže ulici o 200 metrů dál, u dědy. 

To byla ta naše parta v roce 1947 před dědovým domkem. Téměř polovina je už na onom světě. Dědův domek dnes vlastní má dcera a žije tam se zetěm a dvěma dcerkani. Kluci se už odstěhovali.
Ulice asi po dalších 200 metrech končí v sídlišti. Projet se ale do něj nedá. Hned na konci ulice stávala opuštěná dřevěná chata. Kam její majitelé zmizeli nikdo neví. Snad zahynuli ve válečném období, nebo jí z nějakého důvodu opustili. Ti větší ji využívali k různým "hrátkám". Byly tam postele, peřiny, nábytek. My malí jsme se tam báli, oni ti starší nás vždy postrašili abychom je nesledovali a nerušili v jejich činnosti. 

Za tou chatou už byla pole a v nich , asi 300 metrů od naší ulice byly 2  samoty. Jedna skoro v lese a druhá u polní cesty na Lipina asi 100 metrů od ní. Kobkánovi a Sirotkovi.  Poblíž Sirotků stála u cesty kaplička. Stojí tam dodnes, ale je součástí areálu školy. Tou jsou i oba pozemky bývalých samot (ty byly vyvlastněny a zbourány) , tak je areál veliký.  Školu je nutno obejít po pravé straně a už má člověk přes kilometr z domova za sebou. Za školou už je příroda téměř nezměněna.  

 

Školní areál odděluje od nedotčené přírody ten lesík vpravo. Cesta vede přes Lipina na Beránek. Projde se chatami na Cholupickém vrchu a objeví se vodní plocha. Býval to takový malý rybníček a chataři z něj dnes berou vodu na zalévání  

Nikdy nebýval oplocen. Je památečný tím, že mě u něj "zajali" i s kočárkem osvoboditelé v květnu 1945 a vozili mě. Rodiče měli strach , že už mne nikdy neuvidí, ale asi jsem je omrzel a tak mě vrátili.. Dokonce dali rodičům nějaké dárky. 

Od rybníčka vede cesta směrem na Cholupice, Písnici a dá se z ní odbočit i na Libuš.

V polích se zachovaly ještě některé samoty. Z jedné je jízdárna na koních , kde se můžete za 800 Kč hodinu projet, z druhé údajná stanice pro poraněné dravce. Ale, jak jsem viděl, hlavně pro "sokolnictví". Když jsem byl dále, vyslali jakéhosi dravce za zajícem na poli. Že by to nebyla pytlačina?

Po cestě bývalo více rybníčku a tady byl jeden z nich, ale komančské meliorace je zničily a voda bez užitku odtéká do potoka.

V dáli jsou vidět sídliště, ale tady je příroda netknutá

Po projítí Cholupicemi  jsou za mnou více jak 4 km. Objevuje se kopec nad letištěm Točná. Nohy, chůze nezvyklé a borelkou zdeptané, se na hrbaté cestě začínají ozývat. No nic. ještě něco přes 3 kiláky .

Plocha na okraji letiště slouží modelářům. Vzorně se o ní starají (foto převzato z  WWW. Modeláři Točná)

Letiště samotné má v současné době zaracha a je upravováno podle podmínek k zahájení provozu. Většinou zde budou jen muzeální exponáty a jen v menší míře létání. I modeláři smějí používat jen elektro pohon.  

 Dále zbývá už jen cesta přes les dolů do Komořan. Tam pro mne procházka končí i když se od tamtud v mládí muselo pěšky až domů. Nebyl tu totiž autobus, což dnes je. Teprve doma jsem zjistil důvod svých problémů. Byl v botě. Vydržela na čínskou dost dlouho, celé 3 roky. Ale na těch hrbech jí praskla podrážka a úplně mně prožvejkala ponožku, aniž bych to nějak moc cítil.

Tato ulice mě dovedla až k autobusu, který mne popovezl blíže k domovu....

Když už vždy uvádím ty kilometry, tak to dalo cca 8 km pěšky, 3 autobusem

Na rybách

Letos asi nebude moc popsaných cest, protože je zbytečné popisovat stále stejné trasy. Většinou jedu na chatičku a zpět. Pokaždé sice jinou trasou pro změnu, ale teď ponejvíce po Strakonické a buď přes Písek aTýn, nebo Dobříš, Solenice a  Milevsko, nebo Milín, Orlík - přehrada , Bernartice, Týn a mnohé jiné kombinace. Trasy přes Tábor nebo Sedlčany odpočívají, protože jsou projety už tolikrát, že nudí.

Budu se tedy většinou věnovat zážitkům u vody a v lese. Jak už jsem psal, mé lásky jsou též houby a ryby. V lese či spíše okolo něj už se sem tam objeví nějaká houbička. Teď by měly začít smržovité houby a májovky. Sem tam se už nějací "prckové" objevili, ale ty já neznám a tak na ně jen koukám.. Zato ryby se už hlásí. Ale po pořádku.

V úterý jsem vyrazil z Prahy už po ránu. Cestou dost foukalo a předjíždět kamiony na dálnici nebylo nic moc. Napřed člověka přicucnul, jak odstínil boční vítr, pak facka od rozráženého vzduchu a k tomu ten boční vítr. A hned byl člověk o 2 metry jinde. V úterý dále jen lehké ubytování a nákupy zásob. Chatička je totiž v zimě prázdná. Posledně jsem přivezl věci na spaní, v úterý na ryby. V Týně mají suprové žížalky na  jarní rybí jedlíky a i když jsem si doma nějaké nasbíral,musel jsem pro ně. Je zajímavé, že na ty moje, ať kopané či hnojní, nic nejde. Na ty kupované ano. Asi proto, že jsou jihočeské.

Pak bylo na čase upravit lože. Vyfasoval jsem doma povlečení, přiměřené mému věku i rozumu. S méďou se fakt dobře spí... :-)))

Ještě honem na chvíli k vodě s feederem a malou žížalkou (ne tou mojí).

Všude je ještě mnoho listí s dubů. Hrabat ho nemá cenu , když je takový vítr. To jsem zjistil při prvním pokusu o úklid okolí.

Nový pár kačenek mě připlaval přivítat a loudil něco k snědku. Ani to nevypadalo, že něco chytím, ale přišel takový  tloušť cca 30 cm

Pak přišli na pokec noví správci kempu a bylo po chytání. Kecali jsme u vody asi do půl deváté tak, že jsem zapomněl i na večeři. Jak jsem dříve psal, chatičky nejsou odizolované a tak je uvnitř teplota asi o stupeň vyšší než venku. Takže k ránu byly uvnitř asi 4 stupně. Spí se v ní krásně, jen to chce něco na pleš, aby nezábla. Ráno byl na louce šedivák, ale krásně jasná obloha. Takže uvařit snídani a k vodě. Není ale kam spěchat, protože touto dobou jdou ryby až k poledni. Měl jsem sebou 2 hezké knížky: Aura v barvě a Muž, který nakreslil Londýn ( O Václavu Hollarovi). Vždy ve volné chvilce jsem pár kapitolek utrhl i u vody. Správce  sledoval mé chabé lovecké úsilí a bylo vidět, že by kaprem nepohrdl. Místní rybáři, kteří jeli k vodě když jsem byl ještě v posteli, už mířili k domovu s prázdnou, ale radit jim? Vždyť to tam znají,ne? První zaťukání přišlo ve tři čtvrti na dvanáct. Byl to kapr 46 cm, ale byl nějaký zjizvený a ani správci se nelíbil, tak šel zpět plavat. Druhý, 45 cm, přišel ve čtvrt na jednu. Ten se správci líbil a byl okamžitě zpracován. Třetí a poslední přišel v půl druhé. Měl opět 46 cm a šel zpátky do vody. Jak jsem řekl, já ryby nejím. Středa dala 137 cm kaprů a 0 km

Fotka je pouze ilustrační a nevím který to už byl. Kolem 3. se začali vracet místní, aby večer kolem 7. zase odjeli bez úspěchu. Byl hrozný vítr a tak jsem seděl pod mezí a četl a četl. Na ryby už bylo pozdě. Asi v 6 byla večeře (pixla maďarského guláše s chlebem). To už lítaly větve vzduchem a venku se ani číst nedalo, tak jsem na tu spoušť koukal okénkem četl uvnitř... Noc byla ale teplejší tak o 5 stupňů.

Ráno polívčička k snídani, zprávy o počasí na Blaníku, které nevěštily utišení větru. Nikdy jsem v takovém vichru nic nechytil a nedoufal v to ani ve čtvrtek. U vody jsem seděl sice od cca 9,30 , ale až do 12,05 ani ťuk. Pak kapr 47 cm(vrácen), 12,40 kapr 43 cm (vrácen), a v 13,10 kapr  46 cm (vrácen). Tedy 136 cm kaprů.  Že jsou kapři hodně podobní velikostí? Ano, před loni na podzim tam svaz vysadil 2 auta kapříků okolo 33 centimetrů a oni se nám trošku zvětšili. Dva místní opět vyšli na prázdno. V tu vhodnou dobu byli na obědě....  Všichni kapři přišli na malou žížalku z Týna, malý háček, 3 metry od břehu a feeder. Na děličce byla téměř stejná sestava a nic... Jak jsou ty bestie vybíravé...  Seděl jsem přes to u vody do 18. hodiny a pět minut před odchodem se mi oběsil na děličce pěkný tloušť 49 cm. I on šel zpět do vody.

Při balení jsem si odskočil za keřík a hned byl u mého kbelíku se zbytkem krmení hladový kačer. Ten zbytek je vždy pro ně, ale málokterý si jde do kbelíku sám.



V pátek už jsem k vodě nešel. Zachytal jsem si krásně, jako už dlouho ne (zima byla dlouhá a na podzim moc nešly). Pak už jen úklid chatičky, vyčištění přední zahrádky Babče, zasetí kytiček ( málem bylo opomenuto- to by bylo řečí). Oblečení a cesta domů. Jezdím na víkend domů skoro vždy, protože se tam sjede moc rybářů, není na ryby ten pravý klid. K tomu stále nějaké oslavy a musím žalovat, nutí mě pít alkohol, heč.... Také je dobré se po pár dnech zpacifikovat, aby člověk z té divočiny nezvlčil.       



 Výsledky: 79 cm tloušťů, 273 cm kaprů , 268 km najeto (tam, po nákupech a zpět)  

268 + 538 = 806 km letos