pátek 27. srpna 2010

Motorkáři bez motorek


Tak dnes bez ježdění. Došlo totiž k dlouho slibované návštěvě kamaráda Majka z Dálného východu. Aby nebylo ale radosti málo, přijela s ním i Marťanka a pro tu si přijel ještě později Vilda. Takže super sešlost.
S Majkem jsme se domlouvali na trase k nám ještě dva dny před příjezdem. Slíbil jsem mu, že mu přijedu naproti k Barrandovskému mostu. Od Plzně se nedá totiž zabloudit. Ráno, v den jeho příjezdu, mi volala Martina, že ho k nám dovede. Řekl jsem jí kudy-tudy a čekal jak to dopadne.
No nakonec trefili.



Majk hned po svém příjezdu vytáhl svačinu a demonstroval tím, že Pražáci, či spíše Modřaňáci, nejsou schopni uspokojit jeho labužnické choutky. Pak se to sice snažil Babče vymluvit, ale víme své... Jedno mu zazlívám. Všem nám přivezl hodně drahé dárky přesto, že jsem ho prosil ať to nedělá. To má u mě!!!!




Nabídl jsem návštěvě  místní specialitu, Martinou pojmenovanou SUMY (odvozeně od SUSHI). Pro neznalé, jsou to myší holátka mražená a řádně odleželá. Ale konec legrace.



Ta pochoutka nebyla určena pro návštěvu, ale pro před týdnem narozená miminka Elaphe guttata, se Kterými Martina prožila celé odpoledne a večer. Chtěla z chudáčků vyráběr dámské okrasné prvky, jako prstýnky, náramky a náhrdelníky. Naštěstí pro ta mrňata se jí to nepovedlo...



Majk zase rozmazloval našeho Beníčka, který mu to oplácel poctivým omytím jazykem.
Sám jsem žádné fotky nedělal a tak jich mám se setkání jen pár, které mně ti návštěvníci poslali...



Tohle třeba údajně Majk fotil mou Babču, ale jak je vidět, fotil schválně nepořádek v kuchyni (mě a čurbes na lince..)



Tak to jsme my. Zapomněli jsme vzít na fotku Vildu, ale on nás fotil, tak to bylo neřešitelné. Babča se bojí foťáku zepředu (prý jí dělá starší a zdůrazňuje vrásky) i ze zadu ( nikdy prý z těch fotek nic není).

Poseděli jsme, pokecali, Majk nám zahrál a zazpíval. Martina s Vildou se brzy odebrali k domovu, ač při přijezdu vyhrožovala, že bude spát klidně s Majkem, Babča šla spát, protože brzy vstává a my s Majkem ještě chvíli pokecali. On se bál jít spát, protože se v noci bojí hadů - co kdyby nějaký utekl a dostal hlad? Majk měří skoro 2 metry a můj nejdelší had v současnosti ani ne metr. Takže nebezpečí je veliké.... V poslední době jsem stále utahaný a tak mne nezbudili ani hasiči, kteří prý jeli nedaleko a troubili jako v ucpané Praze. Chudák Majk se potom šel projít po zahradě, protože nemohl spát. 
Druhý den jsme probrali všechny problémy důležité i zcela nepodstatné , Majk vylepšil guláš, a chystal se k odjezdu domů. Trasa k D1 je tak jednoduchá (teoreticky), že jsem zpočátku ani nepovažoval za nutné mu ji ukázat. Je to stále po stejné silnici a na cca 15 km se jen 4x odbočuje. Přes to vše jsem usoudil, že tak dobrého kamaráda není možné vystavovat nástrahám velkoměsta a jel s ním, že ho do těch Průhonic dovedu a vrátím se zpět autobusem. Bylo to rozumné rozhodnutí. Majk jel samostatně podle mého návodu, jen jednou by byl minul odbočení. Vše v pořádku až do Hrnčíř. Tam, kde je na dálnici téměř vidět, najednou objížďka a zákaz vjezdu. Za značení objížďky bych někomu, slušně řečeno, nakopal prdel. Jeli jsme spíše podle slunce, než šipek ( protože neexistovaly) , až jsme vyjeli v Jesenici, v místech kde jsem nikdy nebyl, ale přesně na výpadovce k dálnici. Tak jsme se rozloučili a oba se vydali k domovu. Míra jako tryskáč, protože byl za 3 hodiny v Ostravě a já k autobusu o kterém jsem jen věděl, že jede do města. Z motorky člověk nemůže tak sledovat změny v okolí silnice. A tak jsem po roce od mé poslední návštěvy zde jenom kulil oči, co zde vše vyrostlo. Doma jsem byl za necelou hodinu.





pátek 20. srpna 2010

S hady na Žatecko a Chomutovsko

Včera jsem byl na projížďce v okolí Žatce a Chomutova.Vezl jsem tam 3 hady jedné dávné známé z netu. Jet někam přímým směrem je velice nudné a tak, když jsem včera viděl na severní obloze černé mraky, namačkal jsem v navigaci trasu Praha , Řevnice, Karlštejn, Beroun, Křivoklát, Rakovník, Blšany, Žatec, vesnička mé známé, a na zpáteční cestě Podbořany, Lubenec, Jesenice, Kozojedy, Radnice,Podmokly, okolo Berounky opět Křivoklát, a teď, kdy už jsem měl času dost, jsem projížděl ta známá místa z knížek Oty Pavla. Zabralo to asi 2 hodiny. Škoda že ty cesty okolo Berounky nejsou v lepším stavu... Tam jsem zjistil, že mi začíná docházet benzín. Chtěl jsem natankovat v Křivoklátě, ale nějak jsem nenašel pumpu. Tak tedy rychle směr Beroun. To už na rezervu. Motor občas zaškytal, ale jel. Naštěstí se objevil Nižbor. Tam jsem dojel snad na páry v karburátorech. Do 17 litrové nádrže se vešlo 16,55 litru.... Dále Beroun, kus po dálnici na Prahu, Rudná, Třebotov , Zbraslav a domů. Počasí bylo dobré. Spadlo jen pár kapek. Ty cesty Křivoklátskými lesy, kde , jak pamětníci vědí, žila veverka Zrzečka, jsou úchvatné. Cesty kolem řeky také mají své kouzlo. Jen ty dálnice mě štvou. Tam nemusím dlouho pobývat. Tento výlet mně napravil náladu, pokaženou minulého dne na chatičce.... Milí lidé, milé cesty, krásná příroda. AŤ jdou ti věční nadavači na život u nás do prdele. Slušněji to říct nejde....
5089 + 338 = 5427 km

Zase jednou za rybami

Tak jsem zase jednou vyrazil za rybami.
Odjel jsem na chatičku předevčírem brzy po ránu. Jezdím většinou po okreskách, kde je více krásných zatáček. Ty miluju. Včera jsem si jich moc neužil, protože na nich bylo hodně naplavenin s polí. Jezdím houbařstkými oblastmi v okolí Dobříše, Orlické přehrady, okolím Bechyně. Všude plné lesy lidí. Na chatičku jsem dorazil před 10. a dcera se zetěm mi hned sdělili, že jsem si nevybral zrovna ten nejlepší čas k "rekreaci". V různých chatičkách se ubytovala parta mladých lidí s dětmi.Přivedla je tam dcera velmi dobrého a hodného souseda. To by nevadilo kdyby mladí nebyli celé dny i noci v lihu, neřvalo celý den rádio a oni se přes něj nepřekřikovali, v noci trefili do své chatičky a nedobývali se do cizích, neleželi na mol před cizími schody.... Prostě veškerá pohoda pryč. Původně jsem měl v plánu prodloužit pobyt až do pondělí, ale večer už jsem vyrazil k domovu. Naši mladí byli odpoledne v lese a přinesli pár hub, ale hlavně dva krásné kotrče. Ty zbožňuju. Polívka z nich ala dršťkovka nemá chybu. Všechny houby jsem dostal , protože mladí viděli, že tam dlouho nevydržím. Očistil jsem je a uložil do lednice. Tam už bylo uloženo jídlo, které jsem si přivezl, abych nemusel hned vařit, ale vaření mne neminulo . Přivezl jsem sousedce a našim rajská se zahrádky. Nechtěli mně věřit, že z nich bude po cestě kečup. A byl(jen z části). Tak si přebrali ty dobré co přežily a já si z ostatních udělal salát a polévku. To ještě v době kdy jsem myslel, že vydržím. Tedy lednice plná a venku čurbes k pohledání.... Když v půl osmé večer, už dost rozjetí, narazili ještě sud a na stůl šla opět kořalka, vzdal jsem to. Jídlo šlo do mrazáčku, houby a oblečení na motorku a v 8 už jsem seděl na motorce a uháněl k domovu 125 km vzdálenému. Přijel jsem před 10. a dokonce dostal večeři i když se mnou nikdo nepočítal... Ráno tedy kotrčovka k snídani a pohoda. Dalo by se to bývalo řešit i jinak, ale někdo z nás by měl zkažený den, možná obě strany. Tak jsem raděj ustoupil. Příští týden už tam nebudou a tak tam budu já. Nebudou tam ale ani naši mladí...
4835 + 254= 5089 km

úterý 17. srpna 2010

Zloději

Při svém pobytu na jihu chodívám na nákupy do Lídla v Týně nad Vltavou. Coop naproti má sice širší a přehlednější sortiment, ale je tam na mě moc lidí a fronty u kasy. Na společném parkovišti s Lídlem je ještě Penny a Řeznictví Zeman. V obojím se dá nakoupit mnoho dobrého. U Zemana třeba výborná dršťkovka z Plzně, či různé výborné uzeniny. Napřed zaparkuji u Lídla, nakoupím hlavní nákup a pak se přesunu o kousek dál k doplnění. Tak jsem zaparkoval i předminulý týden , přesně naproti kasám. Nechtěl jsem žádný velký nákup a tak zdržení v krámě bylo naštěstí krátké. Už od pokladny jsem viděl jak dva muži okukují mou Yamu. Docela jsem měl radost , že má Yama úspěch a že se líbí. Vyjel jsem s vozíkem a pánové se urychleně vzdálili ke svému červenému vozu, mám dojem SEATu, který stál asi dvě stání od Yamy. Divné mi bylo jak rychle odjeli. Zboží vždy nakládám do kufru na nosiči a chtěl jsem to učinit i tentokrát. Po otočení klíčem v zámku kufru mi zajišťovací knoflík zůstal v ruce. Stačila ještě malá chvilka a celý kufr by byl pryč. Knoflík byl odtržen od zámku a stačilo ho povysadit s táhla a na táhlo zatlačit.... V kufru byla nová helma a rukavice. Lidská drzost nezná mezí. Ten pokus totiž páni zloději učinili v pravé poledne... Týňáci , dávejte pozor. Určitě byli místní ...

pátek 13. srpna 2010

Opět nutnost

Tak nám zase dost pršelo. To nenechalo bez odezvy naše vodní toky. Mě zvláště zajímala naše Lužnice , na jejímž břehu máme pronajatou chatičku a u mocné vrby uvázánu loď.


Takto to nevypadá tak zle, ale je nutné si uvědomit, že břeh v normálu je o 5 m dál a i ta loď vpravo je ještě nad původním břehem. Proti roku 2002 je to ale o výškové 2 m lepší...


Na tomto stolečku se normálně škrábou ryby, nyní je u něj cca 1 m vody...





Normálně je břeh tam kde kouká z vody ta padlá vrba v pozadí...

Jinak loď jsme převázali, přespali a jelikož se potopa nekonala (sýčkové předpovídali 3 m vysokou vlnu) , pivo a jiné popili, dobré pojedli. Někteří zůstali na dovolené a já mazal domů... Důchodci mají i jiné povinnosti
Naj. 256km + 4570 km = 4835 km celkem


Jindřichohradecko

Nyní jsem ve stálém skluzu. Tuto vyjížďku jsme projeli už před 2 týdny. Cesta částečně kopírovala mou oblíbenou trasu z Jižních Čech na Moravu. Tedy Kardašova Řečice, Jindřichův Hradec, Kunžak. Kousek za Kunžakem je v lesích uschován kemp a vesnička s podivným názvem Zvůle. Díky bohu jsme tam žádnou zvůli nezažili. Pouze jsme tam navštívili další motorkářskou část rodiny. Byli tam autem a bydleli pod stany. Za pár dní po naší návštěvě byli nuceni pro podmáčení utéci na chatičku.



Při inspekci jsme zjistili, že někteří táborníci mají problémy se základními potřebami




Mládež z toho měla sice legraci , ale...


pak došla k názoru , že je lepší si se seniory zakouřit


Viděli jsme tam i tento krásný unikát

Po návštěvě jsme se rozdělili a jeli po svých zálibách. Já projet J.H. , kde jsem sice často projížděl, ale už léta nebyl na prohlídce , mladí na Červenou Lhotu. Mám hradů a zámků za celý život už plné zuby a Lhota mne nijak netáhla.
Cesta byla krásná, počasí dobré a ten den jsme vůbec nezmokli.
Najeto 378 km, což s předchozími 4192 km dává 4570 km celkem. Loni touto dobou to bylo o min. 3000 více...