čtvrtek 14. července 2016

Morava 2016

Zbylo mně trochu času a tak jsem chtěl vyrazit na motorce na Moravu do vesnice svých předků. Byl jsem upozorněn, že když už tam jedu v době meruněk, měl bych jet autem a nějaké dovézt. V neděli odpoledne jsem vyrazil na chatičku a v pondělí ráno svou milovanou "jižní" cestou , přes Jindřichův Hradec, Dačice, Jemnice, Znojmo, Mikulov a Velké Pavlovice. Mezi JH a Dačicemi jsou překrásné zatáčky pro moto a tak mně bylo líto, že nejedu na ní. První meruňku jsem uviděl až v Pavlovicích. Měl jsem strach, že všechny v té oblasti pomrzly. Byly toho plné sdělovací prostředky. V obci, téměř rodné, měli zmíněné ovoce jen 2 objekty. Pan Křivka, který je vykupuje po pár kilech a o prodej nemá zájem a nejmenovaná a.s. Tam jsem je také nakoupil.

Měl jsem na ně 2 přepravky a netušil kolik se jich kam vejde. Nakonec jich šlo do velké 30 a malé 10kg... Babča původně mluvila něco o 10-15 kg. Ale i tak jsem byl pochválen :-)
Ještě jsem se stavil na hřbitově. Tam není co nového fotit (díky Bohu). Tak pouze krásný pomník obětí první i druhé světové války. Přes obec procházela fronta a padlo tam i mnoho cizinců...


   Pak ještě na oběd do restaurace "U Kaně" 


a domů, aby meruňky moc netrpěly. Cesta byla hrozná. D2 i D1 plné uzávěr a omezení rychlostí. Ucpané však nebyly nikde.... Na omezeních se prý měřilo.... Jestli ano, pak je to v řiti .... Byl jsem poměrně rychlý

pondělí 4. července 2016

Konečně na motorce

Ještě nedávno jsem jezdil na motorce celou zimu. Letos jsem vyjel poprvé až v červnu a to ještě koncem. Důvodů je víc... Ale k věci. Už jsem byl skutečně "nadrženej" i když absťák nebyl nijak moc silný. V noci pršelo a i dopoledne pršelo a tak byl odjezd odložen na odpoledne. Dopolední návštěva pí doktorky nedopadla nejlíp. Každá návštěva u doktora něco objeví... Chtěla odběr krve a to hned druhý den, ale to nešlo, protože to byl  den kdy jsem byl uvolněn z hlídání domu a následující den se musel vrátit.  Proč? Babča se vracela z daleké ciziny, tak na uvítání.... Vyrazil jsem odpoledne v pondělí a krev odložil na pátek (to už tam bude míň lidí, jsou prázdniny). Na to, jak jsem dlouho na Yamě neseděl, šla jízda docela dobře, až na Cukrák. Tam mně došlo, že jak jsem se těšil a pospíchal, zůstala doma peněženka i  s doklady. Ještě nikdy mě na té trase nikdo nestavěl a tak kdybych nemusel tankovat, na papíry bych kašlal, ale tankovat jsem musel.  Tak návrat k domovu na první možné otočce. Z důvodu rekonstrukce D4 to na Jílovišti nešlo a tak bylo nutné navštívit exit Řitka. Tentokrát byla tedy cesta k vodě o něco delší, cca 170 km, což je o cca 50 víc než jindy. I opakovaná cesta byla pohodová a užíval jsem si jí. Až za Mníšek. Tam mně vjel do cesty pán s mobilem na uchu takovým stylem, že jsem gumoval silnici. Tak kilometr jel v levém pruhu dosti pomalu a když konečně uhnul, začal závodit. Nerad jezdím za nebezpečnými řidiči a tak jsem vyhrál....  Za přehradou byla mokrá silnice a tak, kdybych se nevracel, zmokl bych poměrně dost. Po příjezdu k chatě jsem stačil pouze odemknout a schovat se. Hned potom začalo lejt...


Ten volný den byl super. Houby, které nebyly i když rostly i tady před barákem, tam ne. Ryby ani ťuk. Zato hejno (5) pravnoučat. Mám z nich radost... 



Ve středu ráno opět déšť, ale mám andělíčka strážníčka a tak než jsem uklidil, pršet přestalo... Po cestě domů ani kapka. Jen jsem zajel do garáže, slejvák.... Svého andělíčka jsem cítil už na Balkáně před léty a chrání mě dodnes. Takže mám najetých  prvních 306 km