Ve čtvrtek jsem neměl zrovna šťastný den. Celá cesta pohodová, zásoby nakoupené, kemp prázdný, bez lidí. Ideální stav. Projíždím po cestě zadem kolem chatiček, vjíždím mezi ně na travnatý povrch. Soustředění povoluje. Koukám zda chatička nedoznala úhony, jsem od ní 10 m a někdo mně ukradl předek. Snažím se smyk vyrovnat a tak si šlápnu nohou. Pod trávníkem je rozmoklý jíl a noha jede a jede. Yama si lehá na bok. Já stačil vystoupit, ale klouzne i druhá noha. Je tu mírné převýšení, tak 10cm na moc metrů. Sedím na řiti, nikde nikdo a tak uvažuji co bych dělal kdyby si Yama vzpomněla lehnout na mě, ale chechtám se na celé kolo. Upadnout 10 m před cílem se mně ještě nikdy nepovedlo ani při terénní soutěži v mládí. Zvedám se a koukám jaké Yama utrpěla bolístky. Blinkr je zabořený v zemi, zrcátko o ní opřené, ale celé. Vyprázdňuji kufr, otvírám chatičku a jdu se převlíknout. Pak nastává manuální práce, zvednutí motorky. Má skoro 2 metráky a už nejsem ten mladík, který nosil pod pažemi dva 50kg pytle cementu po schodech do patra. Zjišťuji, že je možné použít rady z Motorkářů. cz , Yama leží na pravém boku a policajt je volný. Hurá, sklopím ho a motka nemůže přepadnout na druhou stranu... Tak prý zvednou motorku i slabé ženy. Teorie je krásná věc. Servisman HK říká že je nutno se zvedáním začít dokud je člověk ještě nasr****. Ani v Albánii loni, ani u řeky letos to na mne nějak nefungovalo. Asi to bude tím, že jsem nasraný nebyl a chechtal jsem se, což ubírá sílu. Motka neležela vodorovně, ale kola byla výš než zvedaná část. Stejně jako v Albánii, ale alespoň nebyla v ve strouze a vodě , jako tam. Při prvním pokusu se mně povedlo vytáhnout blinkr a stupačku z podkladu. V té poloze jsem Yamu zafixoval na stehně (podložil jsem jí nohou). Při druhém tak na 80 st. vůči zemi a opět noha jako podložka. Pak už záběr celým tělem a motorka měla dosednout na policajta. Cvak a ten se sklopil. Takže dámy, ta rada nic moc. Spolehlivější je držet jí rukama a teprve potom sklopit stojan. Asi by to šlo na pevném podkladu, ale na mokré trávě s jílovitým podložím....
Jaké byly vzniklé bolístky? U blinkru v zemi neprasklo ani sklíčko, tak byla zem měkká , a i vše ostatní OK. Jen já si natáhl při ujetí nohy nějakou cévu a ta praskla. Jelikož po nemoci ředím krev, modřina je obrovská. Večer jsem ještě zjistil, že mně při zvedání praskla ještě žíla na 2 prstech a také vyrobila krásná barevná znamení. Tím už ale smůla skončila a čtvrtek byl až do večera krásný. Za světla jsem seděl u vody, což byla zbytečnost, protože bývalý hostinský ,Pepík, u vody nebyl a to znamená, že nejdou. Slunce zapadne za kopec a u vody nastává rychle chlad. Tak rychle udělat večeři, najíst se a číst. Nejlépe pod spacákem, chatička bez izolace chladne rychle. Četl jsem Švandrlíka. Mám ho moc rád, protože mně připomíná časy, doufám, už na vždy minulé. Asi jsem byl utahanej a tak usínám před 10. Ráno v chatičce jsou cca 3 st. nad nulou. Jaká to výhoda když má člověk nějaké ty zkušenosti z čundrů. Při mé tělesné konstrukci nemám schopnost se vejít do spacáku, což by bylo ideální, ale musím utěsnit každou i sebemenší skulinku po stranách. Pokud se to neudělá je člověku teplo na celé tělo a jen jeden bod ho zebe. Ten u té skuliny. Při otočení se musí vše řádně přetěsnit. Vaření snídaní odpadalo, měl jsem z domova dršťkovku. Polívka musí ráno být. V kempu bývá chladno skoro celé dopoledne, než vystoupí slunce do té správné výše a začne nám do kempu koukat. Na naší stranu později než na protější. Takže vezmu e-knihu a jdu si sednout na zeťákovu chatičku. V pátek byl silný a studený vítr a tak se ani chytat nedalo. Dočetl jsem jednoho Švanrlíka a načal druhého. (Říkali mu Terazky, aneb 6 půllitrů a Sexbomba na doplňkovou půjčku) . Další den pak Nemravná dívka na vdávání. Mám těch Švandrlíků víc. V pátek odpoledne přijel Tonda se svým protivným a věčně ublafaným psem. Ten bydlí od nás asi 40 m, ale pak nastala pohroma. To přijeli , také se psem ublafancem sousedi přimo odvedle a chvíli po nich ještě jejich sousedi. Jak jinak, se psem. Nový správce má také pejska. Já psy miluju, ale když blafou celé dny(na chatě) a noci (doma) , jsem mírně nervozní...
Na chatičce nesnáším styk se světem a proto tam nemám telku. V pátek večer prý ukazovali jak rostou smrže a Jidášova ucha. Proto mně , jako zarytému houbaři, museli tuto skutečnost oznámit sousedé už brzy ráno, hned po svítání. Byl bych vraždil... a říci příčinu, každý soud by mě osvobodil. V neděli jsem se však šel do lesů a luhů podívat.
Smrže na svých místech nebyly
Penízovky sametonohé také ne (ty mě zklamaly nejvíc)
Ani tady nic nebylo
A tak kolem hájovny domů. To mé kolečko má 6km. A po nemoci už ho zvládám bez problémů.
Odpoledne vše odjelo a nastal konečně klid. Prodloužil jsem si víkend ještě o pondělí, abych se odreagoval od psů blafalů. Pondělní cesta domů byla v pohodě. V noci teploučko. Pod deku netáhlo... Přece už člověk stárne a nemusí žít dlouho v chladu... Ty 12+12 jsou nákupy Bechyně a Týn.
253 + 12 + 12 +779 = 1056 km Prvních 1000 letos.
.
