Doma se nedá vydržet

Tak jsem to zase nevydržel. Sluníčko mě vytáhlo na silnici směrem na Příbram. Teprve na ní jsem zjistil , že je o 10 stupňů méně než při nedělní projížďce. Do Příbrami jsem zajel pro výborné ořechové rohlíčky a koláčky. Mají je tam přímo u výrobny, zaručeně čerstvé. Jezdím tam už od bolševika. Z Příbrami jsem se vrátil na Strakonickou a dal se směrem na Milín. V polích za ním je odbočka směrem na přehradu Orlík. U přehrady jsem chvilku postál a prohlédl si mé bývalé dlouholeté rybářské a rekreačně chlastací středisko - kemp Popelíky. Když jsem tam začal v 60. létech jezdit, bylo to takové čundrácké tábořiště, kde se ani neplatilo. Po létech začalo vybírat JZD a později MNV Milešov 3 Kčs a postavili tam suché záchody, koryto s tekoucí vodou, a drobná vylepšení. Také občerstvení tam vzniklo. Zpočátku takový bufík a krám. To tam ještě jezdila stará ,většinou rybářská , parta. Ryb bylo dost a člověk měl i klid. Jeden čas tam dokonce mívala VB služební stan! Mnoho let tam pak ve vrátnici úřadoval pan Buksa , správce, se svou manželkou. Naposled tam byli myslím roku 2000. Koncem století už začala místní podnikatelská elita předělávat tábořistě na "luxusní kemp". Stará parta a i já s ní, jsme to vzdali. Jezdí tam už jen pár z nás. Mívali jsme tam stan a později karavan od května do konce září. V roce 2000 to už stálo víc než dovolená u moře. Také restaurace se dostala do horské přirážky. Tak si začali někteří rekreanti jezdit pro pivo a zásoby mimo kemp.... Vloni tam už byl dokonce menší vodní park a půjčovna hausboatů. Celý den hrozný rachot a hluk. Třeba to vynáší, ale my staří už máme rádi klid .
Po tomto vzpomínání jsem vyrazil směr Milešov, odtud na Krásnou Horu, kde jsem natankoval benzín za , na hlavních silnicích nedosažitelných, 30,50 Kč. Stejnou cenu jsem pak viděl v Kamýku nad Vltavou. Odtud do Višňové a Obořiště. Tam na kraji číhaly 2 policistky. Když jsem na dálku viděl, že začínají mít o mě zájem, pozdravil jsem zvednutou rukou. Nějak se zarazily a pozdravily také. Asi myslely, že je znám. Za to jsem jim při průjezdu okolo nich věnoval milý úsměv. Dále Dobříš, Strakonická, Zbraslav a Praha. Silnice byly krásně suché i v lese a bylo mi docela stydno s jakou zasr... motkou jsem vyjel. Zatím jsou vozovky zimou nedotčené. Ten krásný dnešní výlet dal 176 km.

U přehrady














Kostlínek














Přehrada


Popelíka z dáli. V místě žl. čtverečku bylo mé dlouholeté stanoviště

Slunce nízko jako navčer. Omyl , je 14,00


Tady je to vidět lépe jak jsou dlouhé stíny

Zahajuji sezónu 2008. Letos 20.1.

Tak už jsem to nevydržel a vyrazil na motorce. Absťák už byl nesnesitelný.Odnesla to Zuzana
( Suzuki GS) . Barča je ještě nemocná a nemá světlomet, tak musí nuceně odpočívat. Neustále se honily mraky a tak jsem odjezd odkládal. Ve 13 hod. už jsem to nevydržel a vyrazil. Stejně jako každý rok, je zahajovací jízda na trase Praha - Týn nad Vltavou. Původně jsem chtěl jet jen do Sedlčan a přes Příbram zpět, ale na jihu svítilo slunce a tak jsem to natáhl až do Bechyně a Nuzic, kde jsem zkontroloval chatičku. Zaplať pámbu je v pořádku. Z Nuzic do Týna k Číňanům na křupavé a voňavé kuřátko, po kuřátku zpět domů. Tam jsem dorazil v 17.30.
Zuzaně se napřed nechtělo moc pracovat. Chytila až asi na podesáté. V karbecu byl už asi mizerný benzin. Motor se chvilku hádal, ale po pečlivém ohřátí si dal říci. Začal jsem cestou přes Komořany a Zbraslav na Slapy. Celý tento úsek prosvítalo slunce a silnice byla suchá a čistá. Od Slap byla silnice plná šotoliny z posypu. Je vidět, že místní nemají o posypový materiál nouzi. Tento stav trval skoro až do Neveklova. Dále Sedlčany, Vysoký Chlumec, Petrovice, Milevsko, Bernartice. U Milevska kousek za městem v lese na mě útočili divočáci. Byla klika, že jsem je viděl včas jak jdou příkopem po levé straně. Dost jsem zpomalil a auto , jedoucí za mnou ,mě začalo proto předjíždět. Tím se dostalo blíže k příkopu s divočáky. Ti se splašili a začali běhat přes silnici. Naštěstí auto žádného netrefilo a já jel dost pomalu na to abych stačil zastavit. Bylo to 12 krásných štětináčů. Všichni odhadem přes metrák a více. Silnice byla v této části cesty suchá a čistá. Od Bernartic do Bechyně bylo ve všech lesních úsecích mokro a silná vrstva posypu. Na tyto posypané úseky by asi bylo lepší enduro. Hodně to klouzalo. Bechyně je teď v zimě bez lidí. Vůbec to není to známé lázeňské město. Cesta k chatičkám v Nuzicích neklouzala. V táboře zavřená závora a tak jsem parkoval jen na cestě. Všechny zámky a okenice jsou v pořádku. Docela jsem si po loňsku oddych. V Týně mě Číňan v Bistru srdečně přivítal. Kuřátko bylo hotové za 10 minut a vzal jsem i domu v termoobalech. Čínu máme moc rádi a ti v Týně jsou na ní odborníci....Chvíli před 16. jsem se obrátil k domovu. Týn, Bernartice, Milevsko... po 105 do Všetic. Odtamtud na Rabyni , Slapy, Štěchovice, Zbraslav a domů. U odbočky na Zbraslavský most se srazila 2 auta. Nic vážného, ale poldové měli manévry. Domu jsem přijel v půl šestý, v pohodě a krásně duševně uvolněný. Cestou jsem potkal asi 16 stejných bláznů na motorkách. Všichni jsme se nadšeně zdravili. Docela povedený začátek sezony. Zapomněl jsem ještě na jednu vadu: úplně mně odešla fyzička a teď mě bolí celej vršek člověka (ramena, paže, dokonce jsem měl křeč v levém zápěstí). Nejhorší je "spojkovací" ruka. Ta se na mě hněvá moc a silně protestuje. Budu jí muset potrestat činkama...