Opět na jih

Předminulou neděli jsem se rozhodl vyrazit do klidu na jih. Týden byl deštivý, ale mělo se to uklidnit , být sice zataženo, ale déšť nic moc. Celé dopoledne ani nekáplo a tak po obědě hurá na motorku a pryč. Kufr byl plný oblečení a jídla (spíše oblečení) a tak se mně pití do něj nevešlo. Tak tedy gumohad a alespoň jedna Petláhev před kufr, kam jinak dávám stan. Asi po 3 km, v Komořanech, spadlo pár kapek. Horší byl výhled nad Radotín. Tam bylo černo. Na Zbraslavi začalo drobně pršet a na "dálnici" už lilo jako z hasičské stříkačky. Nepromok jsem neměl, 5 leté kalhoty drží vodu dobře (PSI Hubík) , ale 5 letá bunda (Nazran) už ne, přes to, že jsem jí impregnoval nejméně 3x. Na Obořišti jsem musel přemístit mobil do sušších částí oděvu a při zastávce zjistil, že mě navždy opustila ta připásaná láhev vody, neznámo kde, takže musím jít ještě pro pití do krámu. Odneslo to Tesco v Bechyni, kde mě lidé u kasy, když viděli můj stav, okamžitě pustili před sebe. Voda mně totiž tekla z rukávů jako z okapu. Na těle to ještě šlo. Tam bylo mokro jen kolem krku, ale ramena a rukávy ..... No zkrátka: Hadry se sušily až do středy, kdy vylezlo trochu slunce a vysálo vodu z látky.

Na srpen byl kemp prázdný a vydrželo to celou dobu

V lese bylo mokro a tak hledat houby šlo jen v jehličí a listí. V borůvčí, kde jich bývá nejvíc, se moc chodit nedalo. Přes to to dalo na kotrčovou polívku a houby na smetaně. Obě tyto dobroty zbožňuji. Nejkrásnější a největší houbu, asi kilový křemenáč, jsem našel až cestou zpět, kdy jsem použil, celý zmáčený, silnici Bechyně - Týn n.Vlt. Seděl si na mezi asi 7 metrů od kraje silnice kde denně projedou tisíce aut a úplně svítil. Koukal jsem i po jeho bratříčkách, ale byl to samotář...  Ve středu  jsme se ale také dozvěděli špatnou zprávu. Po dlouhé a ošklivé nemoci zemřel náš kamarád - rybář Jirka, který zde míval také svou chatičku.

Zde je ještě s mou bývalou Zuzanou cca před 2 léty

Byl to moc hodný kluk. Dělávali jsme si z něho někdy legraci pro jeho souboj se "sumcem", kdy po tmě zasekl volný kořen vrby a skoro hodinu se s ním pral. Prut onutý jako luk ho zvedl ode dna, proud vytočil přes brzdu kus imitace, "sumec" opět zalehl na dno a stále dokola. V noci bych to asi tomu kořenu sežral také. Zajeli jsme pak nad něj lodí a bylo vše jasné.... Promiň Jirko, že jsem to vykecal. Ale víš přece jak jsme se tomu druhý den nasmáli....

Za dobu pobytu jsem přečetl 4 knížky a krásně se uvolnil. V neděli přijela vnučka s manželem a pravnoučaty. Chlapci jsou 4, slečince 2.

Vlastně jsem si je poprvé trochu užil...

Jsou to dost aktivní děti a jsou neutahatelné....  Celý týden všichni nadávali na déšť a oni byli v pohodě a libovali si. Jen museli být asi 5x za den převlečeni, protože se vždy nějaký ten pád vyskytne.

Domů jsem měl jet vlastně už v neděli, ale z Bechyně to bylo blíže na pohřeb Jirkovi, tak bylo nutno vydržet do úterka. V pondělí lilo jak z konve a já četl na verandičce. Kde se vzala , tu se vzala , píchla mě vosa na pravé straně pod žebra a asi něco zasáhla, protože se děly věci, které jsem v životě nezažil. Vždy jsem si dělal legraci z lidí, kteří kvůli vosímu žihadlu dělali divy, ale tentokrát mě pámbíček potrestal. Nejen, že toto mé žihadlo nějak moc bolelo, ale bylo vidět, že jed koná své v celém těle. Naskočila mně husí kůže, studený pot. To by nebylo tak zlé, ale okamžitě mně vyschlo v krku, po chvíli zvarhanovatělo patro, nosní mandle nabyla obřích rozměrů. Ještě že nemám krční. Asi by ucpaly dýchání. Pod žebry naskočila boule jako pěst. Už jsem začal uvažovat o doktorovi, ale jak k němu těch 6 km? Na motku se v tom lijáku nechtělo a ostatní už požili. Stejně bych je nemohl požádat, když jsem se jim smál...  Tak studené láhve s pitím, jako obklady a ledovou vodu do krku na snížení otoku. No, jak je vidět, přežil jsem, ale dušička už pochybovala.Ještě teď mám bouli pod pod žebry i když menší, bolí mě pruh těla od boule směrem k ledvině a hlavu neotočím doleva  Nepíšu to proto abych ukázal jaká jsem chudinka, ale že už věřím, že vosy jsou nebezpečné doopravdy. Tím se postiženým omlouvám. V noci se nedalo spát na pravém boku a nejde ještě dnes, což je mé oblíbené. Okolo 3. hod.v noci  už svědilo celé tělo a tak jsem šel rozhánět mlhu, aby se ráno lépe jelo na ten pohřeb. Vyrazil jsem v půl osmé do mlhy a jel tankovat. Přátelé z Kladna vyjížděli chvilku po mě, u pumpy mě míjeli a já ukazoval, že je dohoním. Nedohonil. Ačkoli je Františkovi 76 let, byl s Favoritem v Dačicích o něco dříve. Bylo nasmrkáno na silnici a udržet motku na silnici mezi Bechyní a Sudoměřicemi s podélnými drážkami a kolejemi dalo dost práce. Před Jindřichovým Hradcem byly spuštěné závory sice jen tak na 5 minut, ale po pár kilometrech jsem dojel kamiony s dlouhým dřevem. Jejich řidiči jeli za sebou na doraz a tak se přes ně dostat také chvíli trvalo. No prostě jsem pomalej....  Paní obřadnice měla trapná gesta a její recitace byla hodna žákyně mateřské školy. Také její příchody a odchody k řečnickému pultíku byly zajímavé. Klapání bot bylo slyšet až do jejího kamrlíku. Tam jsem si představoval jak si dává mezi jednotlivými výstupy šluka....Odhadl jsem jí podle chování na bývalou učitelku... I pan František řekl, že byla trapná a nemohl se na ní ani dívat. Nicméně jsme se snad s naším kamarádem správně a důstojně rozloučili. Trapná byla ještě jedna věc. Po obřadu obvykle rakev kamsi zajede, zmizí. V této obřadní síni je rakev na plošině, která ji drží na úrovni obdoby řečnického pultíku, který je ze stejného materiálu, stejné konstrukce a barvy. Když plošinu s rakví spustili, rakev se sice schovala za ohrádku, ale její výzdoba, např. kytice zůstala na očích, protože zástěna je moc mělká.... Prostě nám Jirku strčili (spustili) za plentu. 

Od rozloučení pak už jen na chatičku pro špinavé prádlo a domů. Vysočina plná slunce, Budějovicko zatažené. Cesta domů klidná. Doma čekalo překvapení. Vylíhli se dva malí hadíci  L.t.campbeli, u nichž jsem už v to ani nedoufal. Jedna fešanda se už svlékla, druhou to teprve čeká.

Ta nesvlečená je drobnější, fotit se nechce a schovává se. Toto je velice silné mládě. Svlečka je ta čára vedle pítka.

Takže rekapitulace: Krásných a odpočinkových skoro 10 dní, 2 tašky hub, 4 přečtené knížky, 458 km, 2 pravnoučata, 2 noví hadíci

4578 + 458 =   5036 Km letos celkem

  

  

Moc letos nejezdím

Tak musím alespoň zapsat cestu za další zálibou. Zase jsem se zbláznil a pořídil si další 2 hady. 4 jsem se týž den zbavil. Byla to mláďata od loňska. Hady už nikdo nechce a jejich konjunktura je ta tam. A tak zůstávají ti skalní chovatelé a fajnšmekři na různé  druhy.
Cesta nebyla dlouhá. Jen do Vraného, 28 km tam i zpět a s prohlídkou starých známých míst, kde jsem nebyl asi 25 let. Koukl jsem se až do Skochovic podle vody. Změnilo se tam hodně. Snad jen Jarov je stejně velký jako dříve....

Koupil jsem tam párek krásných korálovek Lampropheltis g. californiae (korálovka pruhovaná) , což je hadík, který v přírodě žere i chřestýse (samozřejmě vhodné velikosti.  Amíci, jeho krajané mu proto říkají Kingsnake. V zajetí slupne nějaké to neprodejné nebo vadné  mládě hadí, ale i např. hlodavce , jako ostatní korálovky. Jelikož občas slupnou i menší sourozence a spolubydlící, musím je mít odděleně a to mně udělalo čáru přes rozpočet s prostorem. Měl jsem v plánu ještě na letošek párek  Lampropeltis ruthveni , což jsou hezké  převážně červeně a smetanově bíle.

Jsou krásné, ale ty co jsem přivezl včera jsou krásnější. Ještě nejsou zvyklé na nové prostředí a tak jsem je nechtěl nějak stresovat a rychle je odkryl, vyfotil a hned zase přikryl. Až si zvyknou, budou fotky lepší.

Kluk , délka asi 45 -50 , stáří 1 rok

Holka , délka asi 60, stáří 1 rok

Té se focení vůbec nelíbilo a zaujala útočnou polohu...

Hned po příjezdu včera večer se oba napapali (dáma 3 myšky, pánovi stačila jedna) U hadů dámy nedrží diety :-)))))

Najeto 4550 + 28 = 4578 km

Kohůtka

I když jsem se stal motodědkem - samotářem, po kamarádech se stýská. A po Majkovi zvlášť. Proto jsem nemohl nevyužít příležitosti a alespoň nenakouknout na jeho srazík. Ten se konal v krásném prostředí Beskyd, u nádrže na Horní Bečvě. Tam jsem si to projel v květnu a moc se mi tam líbilo. Teď mě zaujala návštěva horské chaty Kohútka , která se nachází ne v Beskydech, ale v Javornících, jak Majk zdůraznil. Nalákal mě na Kyselicu a borůvkové knedle. V Tatrováckém muzeu jsem byl před léty a tak jsem ho vynechal a raději i vyjížďku vynechal. 

Proto odjezd až v 7 ráno v sobotu po D1 , kdy navigace ukázala 267 km rovně, pak Hulín, Holešov, Fryšták, Zlín. Těch kilometrů na dálnici a okolí bylo víc, protože mně začal brzy docházet benzin, jel jsem  rychleji než obvykle  a spotřeba šla bohatě přes 5 l /100 km. V okolí Prostějova těch pump moc na dálnici není a tak jsem raději sjel do města a tankoval tam. Takže asi 10 km navíc. Ve Zlíně mě napadlo, že jsem ještě nikdy neviděl slavné Slušovice a tak jsem to stočil k nim. Dnes je to normální městečko, ale je vidět, že kdysi nebylo tak úplně obyčejné...  Dále Vsetín, Ústí, Nový Hrozenkov, odkud je to na Kohútku asi 8 km, ale co tam. Srazisti měli oběd objednaný na půl druhé a bylo teprv necelých 11. Takže vyjížďka směr Bumbálka , přes Karolinku a Velké Karlovice až k hranici devizové ciziny. Na zpáteční cestě jsem zastavil u jakési restauračky a s vyhlídkou 2 hodin do oběda slupl jednu gulášovku. Zrovna když jdu k Yamě vidím, že projeli 2 naši i s vlajkami Dědků 60+. Tak nasednu a za nimi. Jeli celkem volně a tak jsem je do Karlovic dojel, zařadil se a jel za nimi. 2. jezdec naznačoval, že mám předjet, ale já nic. V Novém Hrozenkově odbočka do hor a stále za nimi těch ještě cca 8 km v kopcích. Na Kohútce tachometr ukazuje 389 km z domova.

Z této fotky je vidět jaké převýšení je nutné na těch posledních cca 8 km překonat.

Na vrcholu krásná chata, kde nás čekala ta bašta.... Zastavuji za oběma našima a zdravím: Ahoj kluci a hned dodám a holky. Ona ten 1. jezdec byla totiž Kobra 17 , drobná dívka se svou více jak 3 metráky těžkou motkou. Druhým byl Pedro 18. Po přivítání se oba odebrali k obědu s poznámkou, že až ta smečka přijede, sežere vše a nemuselo by na ně zbýt.  

Jejich motorky však budily zaslouženou pozornost. Já, abych jim nekazil reputaci se raději odsunul k vedlejším tříkolkám....

Jelikož jsem byl v "drézu" 60+ a s připraveným foťákem, ptali se mnozí lidé 

  co jako se děje. A to byly nahoře teprve 2 tříkolky a 3 motorky.  

  První se objevil Majk a za ním celá kavalerie

Naše Marťanka zastavila na šotolince a protáčela kolo. Ne a ne se rozjet...

Za chvíli byl celý vršek i parkoviště plný dědků

Poté Majk zavelel : Ke stolu...

Kyselica výborná , knedle byly obrovské. Většině stačily 2 kusy. Tento borec zvládl 4, musel ale odpočívat.

Po jídle a pokecu se účastníci zájezdu počali řadit k odjezdu včetně Majka na jeho Yamě.

On musí mít vždy něco zvláštního, jako jediný parkoval na Slovensku, jehož hranice vede patkou tohoto sloupu lanovky....

Většinou odjíždím poslední, je to sice smutné, že se vydávám jiným směrem než kamarádi, ale volá mě povinnost na Bítově a to je hezký kousek. Tak rychle pár snímků přírody a pak tou uzonkou cestou dolů do údolí. Auta se musí vyhýbat na určených místech, my se vejdeme všude...

Za patníkem je Slovensko, tím špagátem jsme si přivlastnili kus jejich území. Jinak čistý vzduch (až do chvíle kdy jsem potkal Wartburga, jedoucího do kopce k chatě...), krásná příroda. Určitě se sem vrátím za rok. Ty knedle za to stojej.....  Ale dost úvah, cesta přede mnou je ještě pro tento den dlouhá...

Měl jsem sraz na Bítově v kempu s mladými a vnučkami. Teprve při močení u Mikulova jsem si všiml zprávy, že se z důvodu vytopení bouřkou přesunuli do Nuzic na chatičku. Ouvej, 130 km navíc. Ale náhodou pohoda a žádná únava. Takže Nový Hrozenkov, Vsetín, Vizovice ( zrovna probíhal rockový festival, poldů mraky, ale s úplně jinými zájmy), Zlín, Otrokovice, nelze vynechat Buchlováky, Kyjov, Hodonín, Břeclav,Mikulov. Tady tedy zjišťuji, že cesta bude delší. Spát nikde přece nebudu, když na mě čekají v Nuzicích....  Takže Hrušovany nad Jevišovkou, Znojmo, Jemnice, Dačice, Jindřichův Hradec. Od Jemnice jedu přímo proti slunci a řídím tedy většinou jednou rukou a druhou cloním oči, abych něco viděl. Za JH už je to lepší a slunce není tak prudké. Tak dále na Kardašovu Řečici, Dráchov, kde je pod Soběslaví snad nejblbější křižovatka na světě. Každý tam jede naplno a najít mezeru chce opravdu nervy.... Ale díra se našla a tak v Dráchově přes most nad Lužnicí, Vlastiboř, Sudoměřice u Bechyně, Bechyni do Nuzic. Příjezd v 21.10 se shoduje s navigací. To se mně povede málokdy , protože většinou přijedu později. Od mladých se dozvídám, že nás v neděli navštíví Zdenda s Martinou, která je před dalším lékařským zákrokem.

A také že v neděli přijeli i se svojí EN a hlásí, že domů jedou v úterý ráno. Tak se rozhoduji, že tam budu s nimi a ostatními do úterý a pojedu pak s nimi domů.. A tak se také stalo.

Cesta na Moravu stála za to a Majk měl vše vymyšlené do poslední minuty. Na oběd přijeli dokonce o 20 minut dříve... Sice se zařekl, že už v životě sraz dělat nebude, ale jak je ve všem na něj spolehnutí, tak "výhružky" nikdy nedodrží a na stránkách už je jeho návrh na příští rok. Opět Velehrad, tentokrát s vínkem a baštou, bez vyjížďky. Super. Budu-li schopen, určitě přijedu... Majku dík 

Najeto na Moravu a zpět 806 km , domů 122 km což = 928 km

3622 + 928 = 4550 Km celkem

Po delší době na cestě

Po delší době, ve které se zbytek rodiny rekreoval u moře, přišla řada na mě. Tak rychle do JČ pro stan, abych mohl překvapit Majka na srazu, ze kterého jsem se odhlásil. Původně to mělo být jen na otočku. Odjezd v pondělí ráno, předpokládaný návrat v pondělí večer či úterý ráno. V této době bývá v "našem" kempu mnoho lidí a to já nemusím. Po příjezdu zjišťuji, že je tam lidí pár a samí kámoši a zpřízněné duše. Po prolezení celé chatičky zjišťuji, že stan v ní není. To nevadí, bude doma a při mé skleroze jsem ho asi odvezl a zapomněl na to. Rozhoduji se zůstat do čtvrtka a podráždit ryby, houby a přírodu vůbec. Mám sebou knihu o pozitivní magii a tak ani večery nebudou prozahálené. Každý den ve 3 odpoledne je "porada" u Křížků za chatou. To je kávička či jiné pití a neškodná drbárna. Tam se dozvídám co bylo za ty více než tři týdny mé nepřítomnosti nového. Ale nic moc se nestalo. Pánská koupelna je jen koupelna a voda u umývadel stále neteče (už od loňska) a tak se chodí čistit zuby a na ranní očistu k dámám. V takovém obsazení , jako bylo nyní , to jde. Byly tam pouze 3 dámy a ty ještě dlouho ráno spí, takže pohoda. Hodnocení braní ryb vyznělo záporně. Za celou tu dobu chytil pan Křížek jediného bolena 62 cm.Nikdo nic víc. Letos tam prakticky vůbec nejdou bílé ryby. Myslíme, že to bude tou novou vodní elektrárnou na jezu. Mimo časného jara rybačka na nic. Jediná příjemná novinka je krásná bílá volavka, která se usídlila v okolí kempu. Narazil jsem na ní i při středeční cestě za houbami. 

Není to žádný drobeček, té vody je tam nejméně 50 cm. Foťák jsem sebou neměl a tak fotky nic moc.

Rozpětí má okolo 2 metrů a v letu vypadá majestátně. Nevím jaké kdo má zkušenosti z focení takového ptáka za letu, ale já myslel, že to nejde. Tak vznikla tato fotka, kdy jsem střelil od oka:

Byla ode mne tak 5 metrů a že je vůbec alespoň někde v záběru při odletu je zázrak. Potkal jsem ji ještě jednou, kdy se předváděla pod ochozem u Židovky.

V lese nebylo po houbách ani památky. Až po asi kilometru plácek s asi 30 liškami, jednou holubinkou červenou a jednou žlutou. Tak jsem obrátil zpět a zastavil se pod silnici v údolí Židovky a tam v listí bylo lišek jako máku. Přinesl jsem půl kyblíku, což se mně nepovedlo asi 50 let. K tomu, jako prémie, tam byl jeden ukázkový masák. A to byl celý houbový úlovek. Za lišky byla doma pochvala před zapnutou troubou ( nebo že byl pochválenej trouba, teď nevím) a vyrobeny fleky s liškami a ty miluju. 

Jinak jsem zažil bouřku jako v životě před tím nikdy. Ve středu jezdí okolo 6. ráno auto pro odpadky a to je vždy celý kemp vzhůru. Popelářům dělá velkou radost mlátit v té době popelnicemi co nejvíc ( a co se při tom nasmějí). Takže ve středu je časné buzení. Vzal jsem si po jejich odjezdu knížku a sedl na terásku. Bylo pod mrakem, bez větru a po popelářském vystoupení i ticho. Najednou udeřil blesk do smrku za chatou a současně takový hrom, že jsem se málem .....  Tak už jsem se dlouho nelekl. Po pár vteřinách další blesk a hrom až jsem jich napočítal 8. Vše tak na jednom hektaru vedle kempu. Asi po  další minutě další rána asi kilometr daleko ( raz, dva, tři, po záblesku) a od té doby už zase ticho. Žádné hřmění z dáli před ani po bouřce. Po dalších cca 5 minutách se rozpršelo, bez bouřky... Takové blesky bez varování jsem nikdy nezažil....

Tak, teď jdu propátrat garáž, zda tam nenajdu ten "založený" stan , udělat údržbu a zítra zajedu za motodědky na Kohútku na Kyselicu a borůvkové knedlíky. Ale pšt, ať se to Majk nedozví. Chci udělat baffff   

Dnes jsem dostal od kámoše Franty 1 fotku k  tématu volavka . On za ní totiž vyrazil na loďce.  

Je opravdu nádherná

Dále mně poslal fotku pářících se ještěrek, které se usadily v kořenech vyvrácené vrby pod jejich chatou

  U ještěrek se, na rozdíl od našich samiček, dámy nefintí a tak ten barevný je sameček...

Najeto 248 km + 3374 =  3622 km celkem  

  

STK

Tak k tomu konečně došlo. Naši se vrátili z dovči a já vyrazil zúročit načinčání motorky. Jeden pracovní den mezi víkendem a svátky vždy zaručuje málo zákazníků v obchodech, servisech , Stanicích technické kontroly... Dnešek byl asi vyjímkou. Asi tak uvažovalo více lidí a tak jsem byl ve frontě asi 8. Nikdy jsem takovou frontu v Březové nezažil. V práci byli dva technici a motorky dělal pan majitel osobně, takže jsem pár plechovek předběhl. Motorky se totiž dělají na jiném stanovišti. 

YAMA dopadla velice dobře. Pan majitel je asi v mém věku a tak se zajímal jak se mně na motku nastupuje. Sám prý si raději koupil skútra. Když jsem mu ukázal logo Dědků 60+ a pozval ho na sraz, trochu se zarazil když zjistil, že příští je na H.Bečvě a já si tam troufnu jet. Až prý bude něco blíž....
Takže dnes pouze 38 km

3336 +38 = 3374 km

Když se nejezdí

Mám už 2 týdny zaracha. Ne , že by mně Babča zakázala jezdit, ale jsem doma sám, na starosti celé "hospodářství" a k tomu mě zlobí zažívání. Nikdy nejezdím jen okolo komína a tak se nyní chodím jen na Yamu dívat. Když už se dívám zjišťuji, že bych měl také něco na holce udělat, protože jdeme příští týden na STK. Brzdy, pneu, ronící gufera jsem řešil v zimě, ale nedořešil únik oleje na 100%. Nakonec se ukázalo, že gufera neronila a měnil jsem je zbytečně. Byla jen od oleje, který poctivě na ně roznášel řetěz. Jednalo se o ta 3 minigufera na řazení. U  řetězového kolečka bylo ale sucho a tam nebyl zásah nutný. Ne že by olej tekl nějak intenzivně, ale na Japonečce to tak být nesmí. Asi po 5. jsem sundal levý dekl a pátral. Již déle byl v podezření spínač neutrálu, ale nebylo znát kudy by mohl ronit. Oči na blízko i dáli mám dobré i když nosím od malička brejle na dálku. Po setření žlutého olejového povlaku nikde nic. Tak jsem vzal měkkou tužku a začal po něm čmárat. A hle

 

objevily se ty 2 prasklinky u kontaktu. Přesně naproti je ještě jedna , tužkou neobtažená, která je delší a prakticky "neviditelná". Řetěz jde přesně kolem a tak myslím, že turbulence vzduchu pod deklem , řetězem způsobená, vysávala olejovou mlhu skrze ty prasklinky. Proto se nikdy únik neprojevil na stojánku se spuštěným motorem a deklem dole. Po demontáži bylo vše jasné

 

Uvnitř je kontakt ojetý do špičky a dával při řazení proto svému okolí zabrat.  Zevnitř jsou praskliny vidět líp.

Tak to bylo překvapení. Druhé mne čekalo v prodejně dílů. Tento jednoduchý plast s jedním zalitým kontaktem a k tomu jeden o-kroužek, vše ve výrobní ceně max. 30,-Kč , stojí 485 Kč. Vím, že je z Japonska cesta dlouhá, ale..... 

 

 

O čem psát?

Jelikož mám v poslední době osobní problémy, zajedu občas do klidu k řece. Popisovat cestu nemá cenu, byla popsána mnohokrát. Po příjezdu jsem zjistil, že v celém kempu jsou jen Kladeňáci , 2 Frantové a pí Vendula. To zrovna vyhovovalo mému duševnímu rozpoložení.... Oni mají chatičky na druhém konci kempu. V našich končinách jsem byl sám. Už málokdo si dovede představit ten klid a ticho. 

Před chatičkou krásně kvetly pivoňky, které Babča kdysi vydloubla na smeťáku u letiště. Na to, že se o ně měsíc nikdo nestaral, vypadají nádherně. První dny bylo hrozné horko a jít na nějakou procházku mě ani nenapadlo. Dva dny jsem seděl na rybách (ten druhý s knížkou, protože ryby stávkovaly). Co že jsem četl? Švejka, ale Vaňkova. Mám rád oba díly této knihy. "Haškův" je takový čtivější, ale z Vaňkova se čtenář dozví o Rusi té doby. O mentalitě lidí od generálů až po posledního mužika. Švejka jsem dočetl dosti brzo a tak nastoupila záloha: Historie zemí Koruny České 1 a 2. Nedočetl jsem ani jedničku. V pondělí byl večer na obloze krásný úzký srpeček měsíce. Když je jasno, koukám po setmění na oblohu, pozoruji hvězdy a jen tak si sním, cože tam asi v dáli je. Tady v Praze je ten světelný problém a obloha se tak krásně nedá prohlížet. U Lužnice je tma jako v řiti, jak říkali naši předkové a obloha nádherně hluboká. Úterý bylo ještě ke mně milosrdné a tak jsem si hvězd užíval. Měsíček trochu přirostl a hvězdy byly vidět i ty "malinké" . Ve středu už táhly mraky a dokonce trochu i pršelo. Ve čtvrtek se  ochladilo a tak jsem vyrazil do lesa. Co kdyby se ukázala nějaká houba 

Kam že vyrazit? K hájovně je to cca 3 km, ale to je ten pravý les na jarní houby, ale jsem člověk starý, životem sešlý a tak to byla ta kratší varianta s menší nadějí na úspěch. Kus proti proudu Lužnice k Židově strouze.

Fotky jsou s velikého kamene pod ní

Naproti Židovce, na druhém břehu, je udělaný ochoz okolo vystouplé skály. Už tu jednou na fotce je, ale teď už je po opravě, která už měla být hotova před 5 léty. Takovou dobu tam byla popraskaná prkna a zábradlí a hrozil úraz.

Židovka je zahražena padlým stromem. Až tam budu mít nějaké pomocníky, musíme jí uvolnit

Skály okolo vody jsou porostlé svítivými povlaky

Bylo málo slunce a tak to není moc zřetelné

Také lávka nad Strouhou je po opravě. Opravil jí  takový starší pán na své náklady (alespoň nám to tvrdil). Obě vnučky se mi na té staré propadly. Chyběla tam totiž prkna a když se nedává pozor....

Strouhou teď vody moc neteče. Na jihu moc minulý týden nepršelo.Toto je soutok s Lužnicí

V lese bylo od hub jako vymeteno. Jen nad kempem Židovka jsem měl zarezervováno cca 20 lišek, jednu babku (houbu) a holubinku (jednu z červených druhů- je jich moc a při mé skleroze...) , to vše na 2 čtverečních metrech. Dále pak do konce procházky jen další jednu babku a holubinku, tentokrát žlutou. Miluju houby a těchto bylo tak na polívku. Jak vařit polévku, když nemám cibuli, brambory a nic? Já si uvařím ze všeho.  Nechal jsem si zbyteček maďarského guláše od oběda, který cibuli obsahoval, houby podusil a vhodil do něj. Vše naředil vodou na hustotu polévky, přidal čvrtičku masoxu, aby to nebyla jen voda a přidal hrst kolínek (nudle jsem neměl) , trochu papriky a kečupu. Bylo to moc dobré jídlo. Podobné výmysly si dělám dost často. Dokážu předem odhadnout jak to bude chutnat.

Chtěl jsem se původně "rekreovat" až do úterka, ale určité věci mě hnaly myšlenkami domů a tak jsem v pátek v 10 vyrazil. Teď se na motorku nedostanu cca 3 týdny. Naši jedou k moři a já mám na starost náš kolektivní zvěřinec.



3080 + 256 =   3336 Km