Kohůtka

I když jsem se stal motodědkem - samotářem, po kamarádech se stýská. A po Majkovi zvlášť. Proto jsem nemohl nevyužít příležitosti a alespoň nenakouknout na jeho srazík. Ten se konal v krásném prostředí Beskyd, u nádrže na Horní Bečvě. Tam jsem si to projel v květnu a moc se mi tam líbilo. Teď mě zaujala návštěva horské chaty Kohútka , která se nachází ne v Beskydech, ale v Javornících, jak Majk zdůraznil. Nalákal mě na Kyselicu a borůvkové knedle. V Tatrováckém muzeu jsem byl před léty a tak jsem ho vynechal a raději i vyjížďku vynechal. 

Proto odjezd až v 7 ráno v sobotu po D1 , kdy navigace ukázala 267 km rovně, pak Hulín, Holešov, Fryšták, Zlín. Těch kilometrů na dálnici a okolí bylo víc, protože mně začal brzy docházet benzin, jel jsem  rychleji než obvykle  a spotřeba šla bohatě přes 5 l /100 km. V okolí Prostějova těch pump moc na dálnici není a tak jsem raději sjel do města a tankoval tam. Takže asi 10 km navíc. Ve Zlíně mě napadlo, že jsem ještě nikdy neviděl slavné Slušovice a tak jsem to stočil k nim. Dnes je to normální městečko, ale je vidět, že kdysi nebylo tak úplně obyčejné...  Dále Vsetín, Ústí, Nový Hrozenkov, odkud je to na Kohútku asi 8 km, ale co tam. Srazisti měli oběd objednaný na půl druhé a bylo teprv necelých 11. Takže vyjížďka směr Bumbálka , přes Karolinku a Velké Karlovice až k hranici devizové ciziny. Na zpáteční cestě jsem zastavil u jakési restauračky a s vyhlídkou 2 hodin do oběda slupl jednu gulášovku. Zrovna když jdu k Yamě vidím, že projeli 2 naši i s vlajkami Dědků 60+. Tak nasednu a za nimi. Jeli celkem volně a tak jsem je do Karlovic dojel, zařadil se a jel za nimi. 2. jezdec naznačoval, že mám předjet, ale já nic. V Novém Hrozenkově odbočka do hor a stále za nimi těch ještě cca 8 km v kopcích. Na Kohútce tachometr ukazuje 389 km z domova.

Z této fotky je vidět jaké převýšení je nutné na těch posledních cca 8 km překonat.

Na vrcholu krásná chata, kde nás čekala ta bašta.... Zastavuji za oběma našima a zdravím: Ahoj kluci a hned dodám a holky. Ona ten 1. jezdec byla totiž Kobra 17 , drobná dívka se svou více jak 3 metráky těžkou motkou. Druhým byl Pedro 18. Po přivítání se oba odebrali k obědu s poznámkou, že až ta smečka přijede, sežere vše a nemuselo by na ně zbýt.  

Jejich motorky však budily zaslouženou pozornost. Já, abych jim nekazil reputaci se raději odsunul k vedlejším tříkolkám....

Jelikož jsem byl v "drézu" 60+ a s připraveným foťákem, ptali se mnozí lidé 

  co jako se děje. A to byly nahoře teprve 2 tříkolky a 3 motorky.  

  První se objevil Majk a za ním celá kavalerie

Naše Marťanka zastavila na šotolince a protáčela kolo. Ne a ne se rozjet...

Za chvíli byl celý vršek i parkoviště plný dědků

Poté Majk zavelel : Ke stolu...

Kyselica výborná , knedle byly obrovské. Většině stačily 2 kusy. Tento borec zvládl 4, musel ale odpočívat.

Po jídle a pokecu se účastníci zájezdu počali řadit k odjezdu včetně Majka na jeho Yamě.

On musí mít vždy něco zvláštního, jako jediný parkoval na Slovensku, jehož hranice vede patkou tohoto sloupu lanovky....

Většinou odjíždím poslední, je to sice smutné, že se vydávám jiným směrem než kamarádi, ale volá mě povinnost na Bítově a to je hezký kousek. Tak rychle pár snímků přírody a pak tou uzonkou cestou dolů do údolí. Auta se musí vyhýbat na určených místech, my se vejdeme všude...

Za patníkem je Slovensko, tím špagátem jsme si přivlastnili kus jejich území. Jinak čistý vzduch (až do chvíle kdy jsem potkal Wartburga, jedoucího do kopce k chatě...), krásná příroda. Určitě se sem vrátím za rok. Ty knedle za to stojej.....  Ale dost úvah, cesta přede mnou je ještě pro tento den dlouhá...

Měl jsem sraz na Bítově v kempu s mladými a vnučkami. Teprve při močení u Mikulova jsem si všiml zprávy, že se z důvodu vytopení bouřkou přesunuli do Nuzic na chatičku. Ouvej, 130 km navíc. Ale náhodou pohoda a žádná únava. Takže Nový Hrozenkov, Vsetín, Vizovice ( zrovna probíhal rockový festival, poldů mraky, ale s úplně jinými zájmy), Zlín, Otrokovice, nelze vynechat Buchlováky, Kyjov, Hodonín, Břeclav,Mikulov. Tady tedy zjišťuji, že cesta bude delší. Spát nikde přece nebudu, když na mě čekají v Nuzicích....  Takže Hrušovany nad Jevišovkou, Znojmo, Jemnice, Dačice, Jindřichův Hradec. Od Jemnice jedu přímo proti slunci a řídím tedy většinou jednou rukou a druhou cloním oči, abych něco viděl. Za JH už je to lepší a slunce není tak prudké. Tak dále na Kardašovu Řečici, Dráchov, kde je pod Soběslaví snad nejblbější křižovatka na světě. Každý tam jede naplno a najít mezeru chce opravdu nervy.... Ale díra se našla a tak v Dráchově přes most nad Lužnicí, Vlastiboř, Sudoměřice u Bechyně, Bechyni do Nuzic. Příjezd v 21.10 se shoduje s navigací. To se mně povede málokdy , protože většinou přijedu později. Od mladých se dozvídám, že nás v neděli navštíví Zdenda s Martinou, která je před dalším lékařským zákrokem.

A také že v neděli přijeli i se svojí EN a hlásí, že domů jedou v úterý ráno. Tak se rozhoduji, že tam budu s nimi a ostatními do úterý a pojedu pak s nimi domů.. A tak se také stalo.

Cesta na Moravu stála za to a Majk měl vše vymyšlené do poslední minuty. Na oběd přijeli dokonce o 20 minut dříve... Sice se zařekl, že už v životě sraz dělat nebude, ale jak je ve všem na něj spolehnutí, tak "výhružky" nikdy nedodrží a na stránkách už je jeho návrh na příští rok. Opět Velehrad, tentokrát s vínkem a baštou, bez vyjížďky. Super. Budu-li schopen, určitě přijedu... Majku dík 

Najeto na Moravu a zpět 806 km , domů 122 km což = 928 km

3622 + 928 = 4550 Km celkem