Tak , letos poprvé

9.4.2018 jsem tedy letos zahájil svou poslední motosezonu. Tak jak bylo v plánu, vyrazil jsem do Jižních Čech, po stopách svých bývalých pobytů. Mnoho fotek jsem nedělal, všechny už tu jsou, jen jsem zkoušel nový telefon jako foťák. Ten loňský začal zlobit jako telefon, ale jako foťák chodí. Zjistil jsem , že nejlepší fotky dělal Sony Ericsson, nejlevnější mobil, který jsem kdy měl.

Nokia

Aligátor

Nokie

Aligátor

 Nokie

Aligátor

Nechtěl jsem drahý telefon a tak mám co mám - Aligátor. Budu holt muset vozit foťák. Jinak funkcí jak dospělý mobil a systém Android 7.  Nokie měla Win-mobil 8,1 a nebylo pro ní mnoho spolehlivých aplikací.

Projel jsem svá oblíbená místa: Po D4 do Obořiště, pak Solenice, Milešov, Milevsko, Bernartice, Bechyně, rybník u Soběslavi, zpět Nuzice - návštěva bývalé chatičky (jak už se mně milovaný kemp odcizil), Týn nad Vltavou (odtud jsou fotky), Temelín  ,zpět po 105 Týn,  Bernartice, Milevsko, přehrada Orlík, Solenice, Dobříš, D4 a domů.

Krásný den, motorka nezlobila, cesty celkem dobré, šotolina na místech, kde bývá na jaře vždy...

Najeto 278 km

Teď bude Yama nějakou dobu odpočívat, protože se budu věnovat léčbě mé blbé nemoci.... 

Poslední motosezona

Letos byla zima nějaká delší. Přiměřeně víc se také událo. Opatřil jsem si pár nemocí navíc. Zatím žádná nepřesáhla limit k odebrání řidičáku a tak to ještě rok zkusím. Myslím, že pro motorkáře je sezona, kdy dosáhne 75 let, vrcholem. Takže chci příští týden vyzkoušet zda to ještě půjde... Motorka je připravená a já snad také.
Co že se v zimě a na jaře událo? Měl jsem 3x drobnou zástavu srdce a jednu delší, 10 minut.  Co to způsobilo? Nevhodná kombinace léků na srdce, cukrovku a krev mně odstavila ledviny a hrozila dialýza. Naštěstí po vysazení léků a resuscitaci ledviny naskočily. Do plného výkonu jim něco chybí, ale super. Když už mě měli Dr v práci, vypálili mně něco v srdci. Kožařka potom potřela nádorky na hlavě a já myslel, že už budu zdráv. Chyba... Objevila se leukemie s poměrně nevalnými prognózami. Tak mě čeká chemoterapie... Pravděpodobně od příští středy. Musím se tedy projet v pondělí či úterý. Opouštím své dopravní prostředky. Žigulíka si převede vnuk mezi veterány. Když se motorka neosvědčí, má už své nové bydliště určené. Měla by být u vnučky v JČ. Až bude nejhůř, půjde do světa i Atos. I pro toho mám nového příjemce, ale on(a) to ještě neví...  :-)

Krásný podzim

Tak jsem se dostal po delší době na motorku. Zdraví zlobí a tak je nutné vybírat vhodné dny podle něj. Moc jich letos nebylo. Na houby jsem jel 4x autem. V něm  může člověk lépe vyhovět neustále protestujícímu tělu. Problémy dělají nohy i tam. Někdy musím zastavit a protáhnout svaly , aby křeče ustoupily. Na motorce je to ještě horší. Tam je tělo skoro stále ve špatné, mému tělu, poloze. Včera jsem vyrazil na prohlídku míst, která mně v životě nejvíce zaujala, kam jsme jezdili s rodinou na dovolenou, na houby, na ryby...., prostě kde mně bylo krásně za mého předstáří. Jako dříve se téměř všechny tyto lokality nacházejí na jihu. Jediná je od nás na sever, Hamr na Jezeře, ale tam už se asi nedostanu.
Navštívil jsem Popelíky, kam jsme jezdili 30 let, Bor, kde jsme byli dovolené, Trhovky, kde nám vítr roztrhal úplně nový stan, Nuzice, kde jsem měl pronajatou chatičku 17 let, rybník za Sudoměřicemi u B, kam jsem chtěl jet letos pod stan, což mně zdraví nedovolilo ( tak snad příští rok). V Bechyni jsem koupil výborné kuřecí závitky, které jsem tam letos objevil. Vyrábí je nějaká firma u Kroměříže  a jsou moc dobré. Dodávají je jen na Moravě a velice málo do Čech. Projel jsem se k Temelínu a Cihelně, zastavil v Týně na zmrzlinu, zavzpomínal na čínského kuchaře, k němuž jsem jezdíval dlouhá léta na pravá čínská jídla. Pamatoval si mě a vždy jsme pokecali pomocí rukou a jeho ženy, která česky rozuměla. Když po létech odjel zpět do Číny, úroveň jídel hodně klesla a tak jsem se v restauraci ani nestavoval. Poseděl jsem u vody i když jsem s rybařinou po 43 létech skončil. Stále mě baví dívat se na tekoucí vodu, která plyne jako čas... Prošel jsem se trochu v lese u Klučenic, navštívil letecké památníky u Předního Chlumu. Zpět přes Sedlčany a Slapy domů. Krásný podzimní den, zlaté listí na stromech i silnici. To ale zkreslovaly křeče v nohách, kvůli kterým jsem musel stavět a protahovat je každých 10-15 km. Jen škoda, že můj telefon opět stávkoval a zbylo mně jen těch pár fotek. Mrzí mě hlavně ztráta těch z kempů. Jak je vidět, letos asi nenajedu ani 2000 km.


1119 km + 305= 1424 km

Jih

Minule jsem projel cca půlku své každoroční trasy. Druhou jsem měl schovanou  na září. Jak je člověku líp, nevydrží. Tak jsem vyrazil na tu ušetřenou trasu už dnes. Z domova až do Horažďovic byla cesta stejná jako minule. Z Horažďovic dnes do Sušice - Hartmanic - a dále  Prášily - Kvilda - Černá v Pošumaví -  Lipno -  Vyšší Brod - Rožmberk - Český Krumlov - České Budějice - Týn nad Vltavou - Bernartice - Milevsko - přehrada Orlík - Solenice - Višňová - Dobříš a po D4 domů.
Vyjel jsem zase o 1/2 6. , ale dnes už bylo méně vidět , den se krátí. Za Březnicí vyšlo sluníčko a neopustilo mne až  domů. Na Šumavě provoz prakticky nulový, což , vzhledem k prázdninám a době dovolených, je téměř zázrak. Kochal jsem se zase , jako každoročně , tokem Vydry. Ty krásné balvany v korytě byly ještě více vidět, protože , přes nedávné slejváky, je docela nízký stav vody. Zato teplota byla na srpen dost nízká. Podle TV na Jezerní Slati -3 st. Podle mého měření na místě: Kvilda +3 a okolo Vydry +4.   Vždy stavím u Teplé Vltavy, ale dnes to nešlo. Opravují se mostky a konečně likviduje kostková silnice, snad ještě po Hitlerovi.... Jezdit po ní na motorce je zážitek. Tak to snad bude lepší. Od poloviny Šumavské trasy až k Rožmberku jsou vidět následky vichřice z minulého týdne. Místy leží všechny stromy, které lemovaly dříve silnici. Nejhůře dopadly břízy. Většina jich je ohnutá do vodorovna. Jehličňany spíše praskly a je vidět kolik jich leželo přes silnici. Na té je stále jehličí a listí, což je příčinou klouzání v zatáčkách. Občas je tam naplavený písek, což je ještě horší.
Zato okolí Lipenské nádrže bylo plnější než Václavák v Praze. Hlavně Němci.  Cestou jsem se několikrát koukl do lesa (co kdyby) a zjistil, že nenajdu ani prašivku. Za Vyšším Brodem prodávali u silnice borůvky a div se světe, také lišky. Tak asi rostou, ale nevím kde. Budějice byly ucpané jak ve špičce.
Moc krásně jsem se projel. Doma hodiny ukázaly 15.10. Škoda, že byla slabá baterka v mobilu a na moc fotek nestačila. Foťák zůstal ležet na stole doma... Pár fotek jsem ale přivezl....
Dalo to 487 km + 1119 předchozích =      1606 letos . Je to slabota. Snad se to ještě povede napravit....

Rábí

Sušice

Jede se do kopců

Šumava má milá

Takových hromad jsem viděl cestou snad 100 . To je drancování lesů

Vltavice

Bernartice 

Jelence

Západ

Zdraví je jak na houpačce a tak je nutné využít každou dobu , je jich stále méně, kdy je možné vyjet na motorce. Letos jich moc nebylo. Jedna se naskytla včera a tak jsem jí popadl za pačesy. Každý rok, začátkem září, jezdívám takovou trasu západem Čech, Chodskem, Šumavou, Lipenskem, odtud Povltavím do Nuzic, jak je zde několikrát popsáno. Chatičku v Nuzicích jsem pustil a tak mně tento záchytný bod zmizel a je nutné dojet až domů, což je o cca 120 km dál. Jelikož se i termín letošní cesty posouvá z důvodů Babčiny cesty do slunné Itálie , v tom termínu, musel jsem sáhnout k úpravám. Rozdělil jsem trasu na 2 části a včera vyrazil na tu první, dlouhou 409 km. Původně jsem vždy začínal na Přimdě, ale proč to nevzít obráceně....

Tedy Praha, Milín, Březnice, Lnáře, Horažďovice, Klatovy, Domažlice, Poběžovice, Bělá nad Radbuzou, Přimda a po D5 ku Praze, ale jelikož mě zajímala ještě jedna odbočka, vzal jsem to na Hořovice, kde jsme měli jeden z prvních srazů Motodědků 60+, dále Hostomice, nad nimiž, na Studeném vrchu,  bývávalo za dob Svazarmu naše stanoviště radistů, jestli se nemýlím tak OK1 KBW. Jezdil jsem tam spíše jako obsluha agregátu. Pípání mně moc nešlo... Dále na Dobříš krásnými lesy, kam jsme chodívali za mlada na houby.  Tam jsem dojel 3 skútrařky, matku a 2 dcery. Jel jsem kus za nimi a sledoval jejich jízdu. Všechny jely velice ukázněně. Když jsem je pak předjížděl , matka  mazácky pozdravila nohou. Líbilo se mně , jak vychovává motodorost.  Pak už jen na Dobříš a po D4 domů. Na Jílovišti u pumpy jsem tankoval a bolely mě nohy jak za mlada po 50 km pěšky. Málem jsem nedošel ke kase :-)

409 + 710 = 1119 km celkem letos

Ještě pár fotek z cesty:

Sluníčko je nízko, svítí přesně do zrcátek

Já myslel, že to bývalé letiště jsou Lnáře a on Kadov

Cíl se blíží

Svačina

Bylo krásně

Blíží se Přimda. Tento kostel byl prý zničený už za Němců a hraniční pásmo na něm  nemá žádné zásluhy 

Přimda

Tankování na cestu k domovu

Letos teprve potřetí

Vydal jsem se po cestě svého mládí. Jezdívali jsme tak v mém dětství cca 1x měsíčně k příbuzným. Z domova do Jesenice (PZ), Čerčan, Vranova, Mezihoří, Soběhrd, Benešova a přes Jílové (PZ) domů. Tato cesta, kterou jezdím každý rok obsahuje také zastavení za blízkými, kteří už mezi námi nejsou...

Tak jsem se včera na hřbitově dozvěděl, že nás opustila má sestřenice. Návštěvy příbuzenstva totiž už nepraktikujeme, protože jak rodiny rostou, rozptylují se po republice. Přiznám, že třeba dcery  mé zemřelé sestřenice jsem neviděl více jak 30 let. Jedna tam již dokonce leží déle než její matka.

Měl jsem v plánu na červen jet pod stan  viz předchozí příspěvky, ale zdravíčko je proti.  I motorka už nepřináší tu slast jako dříve...

Najeto 106 km + 604 = 710 km celkem

Druhé svezení 2017

Stále si chci zajistit nové kempování a tak jsem vyjel k rybníku, který už mám dlouho vyhlídnutý. Vzal jsem to tentokrát mou nejstarší trasou na jih. Jel jsem místy, která mně připomínají časy mého mládí. Vzal jsem to přes D. Břežany, kde měl majitel firmy, pro kterou jsem dělal, vrakoviště. Kolem Březové, kam už léta jezdím na STK s auty i motorkami. Nemohl jsem vynechat Zahořany, kam jsme s mou Babčou jezdili před 50 léty do hospody k paní Libichové. Měla výborné pivo a dělala výborné chuťovky. Potrpěla si na mladší "synovce" a byla k nim štědrá.   V Jílovém akorát tankovala vodu do studny cisterna Vodohospodářů. Praha -západ i s Jílovým byl můj "rajon" v době kdy jsem jezdil s cisternou u téže firmy, která má už asi 10. název. Potom jsem jel přes Kamenný Přívoz, kam jsme za mladých let jezdili do hospody U Vemenáče . Byl tam hospodský hrubšího zrna a každý byl u něj Vemenáč. Proto ten název. V Kameňáku měl hostinu po svatbě hostinu náš mladej, když si bral svou 1. manželku. Dále už těch pamětihodností nebylo tolik. Přes Sázavu na druhý břeh a směr Neveklov. Hned na kopci má na stromě křížek Monika, která na tom místě zahynula při nehodě autem. Cesta , značená jako 105, vede dále přes Neveklov a Vesničku mou ,střediskovou, tedy Křečovice. Součástí nich jsou Krchleby, kde se narodila má babička i prababička. Rád vzpomínám na Sedlčany, kam jsme jezdili do Sedlčanské Rokle na motokros. Byla to doba těch slavných reprezentantů, jako byli Čížek, Souček, Krajčovič st. , Hřebeček a další. Byla to éra těch slavných Jaw, Es a Číz a Dukly s jejím šéfem Františkem Mošnou. V novější době mě zaujala v Sedlčanech výrobna rybích lahůdek. Dělali a ještě dnes, kdy mně sešli s očí, určitě odvádějí slušnou práci. Cestou dále nelze minout Vysoký Chlumec se svým pivovarem Lobkovitz, jejichž výrobek Démon ( polotmavá 11) je vynikající. V Petrovicích bydlel spolumajitel kempu, kam jsme 30 let jezdili. Docela jsme byli kámoši. S jeho ženou jsme se docela pohádali, ale pak jsme byli také kámoši. Musel jsem jí vysvětlit, jak se chovat k zákazníkům. Byla takový generál... :-)  Do Milevska jsme jezdili na nákupy z Orlíka (kempu). Po létech jsme tam prodali mou Barču, SUZUKU GS 500, na které sestřelil starší pán našeho syna se slečnou, když odbočil vlevo a přehlédl ho. Odnesl to předek, ale motor šel bez problémů. Byl to ročník 2000 a na její papíry a s jejími díly šla do oběhu motorka jiná... Bechyně zanechala dlouhou stopu v mém životě. Není divu, jezdili jsme tam 17 let a vlastně do ní jezdím stále. "Můj" rybník leží 15 km za Bechyní směrem na Soběslav.    

Podobné obrázky jsem už ukazoval. Napřed oběd v Bechyni, posezení v prázdném kempu u rybníka (takže jsem zase nic nevyřídil a nic nového se nedozvěděl). Byl jsem zvyklý jezdit do přírody od března až dubna. Bylo tak krásně, že jsem projel i další známá místa a vracel se cestou přes Týn s Temelínem v pozadí,

 Vodňany a po 4 přes Písek domů. Poslední obrázek se mně povedl u rybníka , který se nahání, tedy v Tálíně, kam jsem na chvíli odbočil. Od té doby foťák stávkuje...
 

Krásná vyjížďka. Vzpomněl jsem si na diskuzi na vlákně Dědků 60+ na Motorkářích. Tam jeden "slavný " pořadatel monstrsrazů  povídal o tom , že motorkářství je o svobodě. Jestli stometrové útvary motorkářů jsou o svobodě, tak to raději nic. Pro mě je svoboda to co jsem projel včera...

Najeto 306 km + 298 minule =  604 letos