Krásný skorotýden u vody

Tento týden byl už docela teplý. Proto jsem se vydal k Lužnici za rybami. Pojali jsme cestu tam se zeťákem Zdendou jako vyjížďku a protože jsme vyrazili v pondělí, nikde cestou žádný problém. Prázdné silnice. U vody byl pouze Ota a tak jsme , protože jsme se neviděli dlouho, spíše kecali než chytali. Tak se stalo, že jediný Zdenda chytil rybu, perlínka asi 15 cm. Původně chtěl být u vody do úterý, on musí ještě do práce, ale navečer dostal zprávu o údajně kazícím se počasí na druhý den a tak odjel ještě večer. V úterý ráno odjel i Ota a zůstal jsem v celém širém povodí sám. Tuto dobu miluji. Božský klid u vody, nahaté opalování.... Loni mě při něm přistihla zdravotní škola při cestě kolem řeky z Bechyně do Koloděj. Usnul jsem na sluníčku a vzbudilo mě až tiché chichotání.... Letos už jsem byl opatrnější a překvapit mě mohli jen kačeři na cestách.

Ráno ryby v kempu nešly a tak jsem se vydal na větší hloubku kus po vodě. Děda seděl na protějším břehu jako obvykle. Také jemu nebraly... Za celé dopoledne jsem neviděl záběr.



Děda seděl celou tu dobu ve svých vaťákách i když se teplota k poledni vyšplhala k dvacítce a já se roztékal v tričku s krátkým rukávem. To "děda" je velice relativní. Jak jsem se později dozvěděl, je o 2 roky mladší než já . Sám na sobě to stárnutí nějak nevnímám...V poledne jsem to vzdal a šel dělat oběd. Po obídku malá chrupka a hurá k vodě pod chaty. Tam už čekali místní hladovci na poplatek za zábor břehu.

Ještě že nechtějí poplatek i tito obyvatelé, právě probuzení. Červi jsou dost drazí.



Odpoledne jsem chytil kapra a 2 tlouště. Vše šlo samozřejmě zpět do vody.





Chtěl jsem zachytit tu krásnou atmosféru u vody s ptačím zpěvem, ale pouze pomocí telefonu se to moc nedaří. Zkrátka , sluníčko svítilo, tráva se zelenala, kačeři loudili o jídlo, mufloni v oboře naproti bečeli, ptáčci zpívali o sto šest....





vidět z nich moc není, jsou to ty hnědé fleky mezi stromy.... Foťák je foťák...

Ráno jsem si přispal a výběrčí daní nedostali své. Tak mi alespoň pokadili zápraží....
Odpoledne už jsem se polepšil a ušel tak trestu



Ve středu byl úspěch v rybách ještě lepší. 5 mírovejch kapříků , jeden přes míru a jeden bolen. Vše opět zpátky do řeky. Čtvrtek už na mne bylo dost horko a schovával jsem se spíše ve stínu.



U prutu hned začal úřadovat kos, který už má na vrbě mladé. Sesbírával všechen utroušený šrot s lákadlem na ryby po břehu. A já vždy myslel, že je jen na žížaly... Přepočteme-li jeho žížalí spotřebu na cenu v obchodě (5,- Kč/kus) , pak prožere tak 100 Kč denně.

Ryby měly jít až ve 4 odpoledne a tak jsem měl dost času. K večeru jsem musel domů, protože jsme měli návštěvu . Tak honem ještě načerpat tu pohodu, počkat do 4 jestli něco přijde a balit. Přišel hezký bolen, kapr 42 cm a letos první amur, 62 cm. Vše opět zůstalo v řece. Proč že tedy chytám ryby, když vše zůstává v řece? No přece pro ten požitek z lovu.
Cesta domů byla krásná. K večeru už po mé okreskové trase ( Týn, Bernartice, Milevsko, Přehrada Orlík, Solenice, Višňová, Dobříš a po Strakonické domů) nic nejezdilo a tak to šlo dost ostře.
Letos najeto: 1590 km

Poprvé letos na ryby

Úplně jsem zapomněl napsat o 1. letošní cestě za rybami. Tak jako každý rok jsme měli sraz s klukama , hasičema v.v. z Jablonce , za účelem zahájení rybí sezony. Sraz byl ve středu a sešli jsme se 3. Jarda , Míra a já.



Kluci mají chatičku naproti . Letos nepřijeli Mírovým Opelem, který se stářím moc neliší od mého Žigula ( asi o 10 let), ale Jardovým výrobním prostředkem.



Po přivítání jsme vyrazili obhlédnout vodu. Porost kolem vody ještě tvrdě spí a ne jako tady, kde už jsou pupeny nalité k prasknutí, ba i některé prasklé... Voda mírně nad normálem, ale silný proud. Tak jsme každý vyhledali nějakou tu tišinku pro příští den.



Večer byl nádherný, jen ihned po západu slunce hrozná kosa. A tak jsme zalezli do svých chatiček a věnovali se každý svému programu. Ani žádný alkohol nebyl ( až na pár pivek k večeři). Před uložením jsme se dohodli, že jsme otužilci a že netopíme. Celkem to šlo, jen k ránu mně začala zábst pleš. Tak jsem si vzal na hlavu čepici. V tom kluci mají výhodu. Mají vlasů dost.



Ráno v 9 , kdy jsme vstávali, byl ještě slušný šedivák



Chudinka YAMA omrzlá



ale kosáci už sbírali žížaly. Najdou je vždycky. Kdyby se tak dali ochočit a hledali pro nás. Jednu nám počítá paní v Týně 5 Kč a tak by se ušetřilo. Budu o tom přemýšlet....



Za chatičkami, tam kde jsem loni fotil srnce, byl šedivák jak hrom.

Když kluci vylezli, dozvěděl jsem se, že ráno byly -4 stupně a v chatičce měli přesně nulu. A to ji zadýchávali 2. Já teploměr nemám a spal jsem tam sám. Takže :kdo ví, ale je fakt, že jsem měl piva schovaná v lednici, aby nebyla přechlazená...



Dopoledne jsme se vyhřívali na sluníčku a po obědě vyrazili na ryby. První v sezoně pouštíme všichni. Ať je to co je to. Já pak pouštím téměř vše. Jen když nějaký soused dostane chuť na rybu, má ryba smůlu. Blbé je když člověku přijde ta 1. ryba v roce velice slušná. Pouštěl jsem takto , když jsem ještě ryby bral, i kousky pře 5 kg. Letos to šlo jak má.



Napřed tlouštíček jako dlaň



Pak 32 cm



A nakonec mírovej kapřík. Všichni měli štěstí, že se chytili u mě. Šli totiž všichni zpět. Nedokážu pochopit lidi, kteří berou tak malé ryby, zvláště ty kapříky okolo 35 cm. Je to samá kost, maso žádné, vnitřnosti na polívku také ne. Tak co s tím. Jsou to na podzim vysazení kapři. Místní lidé jich prý brali na podzim i 30 za den. Pak má v řece něco být....

Míra chytil 2 slušné cejny a Jarda do mého odjezdu nic. On na ryby nemá moc čas, protože se Mírovi stará o kuchyň. Druhý den už bylo v noci tepleji. Museli jsme se ale smát. Na tu noc přijeli další sousedi a ráno nadávali jaká byla v noci zima. A to bylo o 5 stupňů více než noc před tím. Musím podotknout, že v noci topili.....

Cestu na motorce na chatičku a zpět jsem popisoval několikrát a tak se toho vyvaruji. Jen si zapíši, že mám letos už najeto 1340 km....

Zajímavá vyjížďka

Ve čtvrtek byl dopoledne krásný den a tak jsem se rozhodl odvézt některé věci na chatičku. Bylo +12 stupňů a tak jsem ani nenasadil Moiru pod kalhoty. Pod bundou jí nenosím ani v zimě. Jen mikinu a tričko s krátkými rukávy od "číňanů". Cesta ubíhala krásně až do Vysokého Chlumce. Tam jakoby člověk otevřel lednici. Sice ještě svítilo slunce, ale v dálce jasná studená fronta se svou rovnou hranou... Na chatičky už se sjíždějí Velikonoční návštěvníci. Uložil jsem si věci do chatičky a hodil řeč se sousedy. S Otou jsme zhodnotili stav vody na českých tocích s hlediska rybolovu a konstatujeme, že je zcela nevyhovující. Je velký průtok a tak ryby budou ještě dole nad jezem v hloubce. Většinou nemají, ty na které čekáme, velký proud rády.

Začíná se zatahovat a tak honem domů. Vezmu to přes Orlickou přehradu a Solenice. Dále přes Dobříš a po dálnici domů. Je to rychlejší. Na dálnici zjišťuju, že jsou +4 stupně, což je docela propad. Ale horší je, že začíná poprchat. Vlhké oblečení více člověka ochlazuje a násobí pocit zimy. Zmrzlej nejsem, ale tentokrát zima byla. Dva dny po té však nemám ani rýmu,ani kašel. Dojel jsem k baráku a po uložení motky už pršelo solidně. Jinak hezká projížďka.
Včera tam měl jet zeťák s rodinou a tak jsem mu poskytl informace o cestě i o vodě. Řekl jsem mu i , že tam byl ve vzduchu cítit sníh. Asi v 10 hodin mi volal s cesty a poslal i fotky, proč jsem jim neřekl, že si měli vzít lyže.

Na chatě byla hrozná zima , počasí na procházky mizerné, o rybách se ani mluvit nedalo a tak to otočili zpět k domovu. Na cestě už byla i mlha a plně zataženo. Přijeli do Prahy a tady sluníčko a o 10 stupňů víc.....




Takhle to vypadalo odpoledne...

Návštěva kamaráda z vojny

V úterý jsem vyrazil na východ. Zastavil jsem se u Střelce, který si vyzkoušel Yamu. Došel k názoru, že cesťák má oproti chopperu jisté výhody. Spolu jsme pak vyrazili směr Chrudim a zastavili u Tasse v Motocentru v Rabštejnské Lhotě. Ten měl ale polední přestávku a tak se k němu musel Pavel vrátit až cestou domů a prý se na něčem ohledně nákupu dohodli.. Společně jsme hledali kamaráda v Chrudimi. Našli jsme ho asi po čtvrt hodině a Pavel se jel věnovat svým potřebám.

Když jsem kámoše a jeho manželku uviděl, teprve jsem si uvědomil jak dlouho jsme se neviděli a jak jsme od té doby zestárli. Píšeme si celou dobu k Vánocům, ale nikdy jsme se nesešli.

Věrka je moc hezká ještě teď i když trochu přibrala. Naposledy jsem jí viděl asi v 24 létech jako drobnou nádhernou blondýnku.



Jarda je o 2 roky mladší než já. Člověk si vůbec neuvědomuje tu hroznou dobu od vojny, která na nás nějakou tu stopu zanechala.

Pokecali jsme asi 2 hodiny, zavzpomínali na minulost, na kamarády, kteří zmizeli z obzoru, probrali nemoce, které nás trápí. Musel jsem brzo vyrazit k domovu, protože jedu celou cestu na JZ a kdyby mi kleslo slunce moc nízko nad obzor, tak přes poškrábané plexi nic neuvidím. Nové nemohu sehnat a výprodeje přileb mi utekly. Dát za novou půl důchodu mne nějak neláká.
Krásná vyjížďka, krásná krajina, výborní lidé, zkrátka zážitek na celý zbytek života. Škoda, že všichni lidé nejsou takoví. Díky, že jste

Včera bylo krásně...

Tak jsem letos po druhé vyjel a zase na jih. Je to můj oblíbený kraj. Abych nejezdil jen bez cíle, rozhodl jsem se prozkoumat jeden inzerát pro rybáře a zastavit se zkontrolovat chatu po zimě. Tam jsem se posledně pro ležící sníh nedostal. V Praze už je jaro, ale na "Sibiři" je ještě sněhu dost. Pole nad chatou jsou holá, ale dolů teče ještě po cestě docela slušný potok. Naštěstí v zatáčce zamíří k řece.

Na cestě u chatiček už moc vody není





Yamu jsem před cestou nablýskal. Zbytečně, na jihu bylo více bláta a vody



Kam nemůže slunce .....



Okolo chat byly sice jakési stopy, ale chaty nevypáčené...

Hlavním cílem cesty bylo Jivno , vzdálené asi 10 km od Č.Budějovic. Tam sídlí velkovýroba všeho živého co se dává na rybářský háček. Tedy žížal, rousnic, bílých i barevných červů. Podle stránek je možné výše jmenované zakoupit celý den. Tak proč neudělat průzkum? Navigace mne zavedla na skládku odpadu. Ano, ta cesta původně do Jivna vedla, ale teď jsou na ní z obou stran vrata. Tedy zpět na Budějice a hledat odbočku. Nikde žádný ukazatel ani náznak, že uvedená ves existuje. Jen za skládkou pár novostaveb. Odbočuji na úzkou cestu, ve které jsou ve sněhu vyjeté dvě koleje. Po asi 150 metrech už začínají být i ty koleje neznatelné. Oknem mě sleduje nějaká paní z novostavby a když vidí mou nerozhodnost, vyjde mi poradit. O žádné takové firmě ale neví. Projedu tedy sněhem a dostávám se na polní cestu. Ta mě asi po kilometru dovede do vsi. Vidím jak jsem byl bláhový, když jsem si myslel, že se zeptám prvního vesničana a budu vědět vše. Nikde nikdo. Místní úřad zamčený, totéž hospody. První mi zastaví starší manželé, ale ti nevědí nic. Dokonce tvrdí, že tak vysoké číslo v této vsi neexistuje... Pak se objevuje spása. Taková mladší žena. Také nikdy o ničem jako je prodej žížal neslyšela, ale volá svému příteli. Ten také ne, ale po chvíli doráží a radí se zeptat starousedlíka. Na toho také hned zvoní a on už naštěstí ví kde pan podnikatel bydlí. Je to v chatách , asi 1 km po ještě horší nezpevněné cestě. Hledám tento objekt



který je označen jako centrála firmy. Okolo nějakého takového objektu projíždím. Mají tam v ohradě různé zvířectvo, ale nikde nikdo. Jedu tedy dál ještě tak 300 metrů rozbředlou cestou do které se pneumatiky bohatě schovají. Chudák Yama. Dojíždím do chat a zastavuji před 1. Postavit motku na policajta je o hubu, protože se boří hluboko do země. Na hlavní stojan ji na tomto kluzišti nedostanu. Riskuji policajta a vydávám se k první chatě. Má otevřená vrátka , ale na klepání nikdo nereaguje. Koukám a ono číslo 210, které hledám. Volný přístup na zahradu, sousedi v dáli na zahradě, nikoho nezajímám. Čekám asi půl hoďky, nikdo se neobjevuje. Jít tím bahnem těch 200 metrů za sousedy zavrhuji. Budou skoro 4 hodiny a do Prahy je cesta dlouhá.... Vracím se tedy bahnem, hodným endura, až na hlavní cestu. Tady nastavuji navigaci na cestu do Bechyně , ale přes Soběslav, abych se trochu víc projel. Sem jsem přijel přes Týn nad Vltavou a Temelín. Křižovatka před Soběslaví je velice nebezpečná. Vím to z mých cest, když jí přejíždím při cestě na Moravu několikrát za rok. Někdy tam stojím i 5 minut, než se oba směry uvolní. Od Budějovic je však krásný odbočovací pruh a tak je vše v pořádku. Do Bechyně musím, protože se tam chci za prvé kouknout, za druhé je tam akce Kachny v Tescu. Za obvyklou cenu jedné mám tedy dvě. V Praze byly vyprodány za pár hodin, ale tady jich mají, že nevědí co s nimi. Ještě si kupuji 3 pstroužky (malé, jsou 3 do půl kila), tankuji benzin (cena obvyklá 31.70 Kč, zde 30,50 Kč). Ne, že by mne zabil rozdíl při velikosti mé nádrže, ale nebudu podporovat zloděje. V Davli je ještě slunce vysoko a domu se nechce. Tak to beru přes most na Jílové a oklikou domů. Celkem jsem včera ujel 361 km. Bylo to super. Yama však potřebuje opět generální očistu. Po svléknutí kalhot zjišťuji, že mám hezky orvaný bérec. Nic mne nebolelo, ale uvědomuji si, jak mi ujela noha při otáčení v tom hrozném bahně. Vzal jsem se o stupačku, ale nic moc to nebolelo. Snad se to brzo zacelí....

Tak a je po absťáku

Dnes ráno už jsem to nevydržel a vyrazil s YAMOU ven. Měl jsem oči na stopkách, protože každý říká jak jsou rozbité cesty po zimě. Je toho plná telka, internet, noviny.... Původně jsem ani neměl chuť jet někam dál, když je to taková mizerie... Tak jsem si řekl, že do Štěchovic snad dojedu. Na štěchovické pár malých direk, pár potůčků přes cestu a tak si říkám, kouknu se na Slapy. Tam jsem 28.12 2009 ukončil sezonu, tak proč tam nezačít novou. Od Slap k přehradě jsou vyjeté koleje v šotolině, zbylé po posypu. Díry v silnici nikde.. , takže Rabyně a vyhlídka nad ní

Na tomto parkovišťátku si dávají motorkáři s oblibou srazy. Teď je v popředí vidět koleje v šotolině.

Bufet čeká také na léto



Na jezeře je ještě škraloup ledu, ale vidět to moc není. Na kraj do sněhu se mi nechtělo.



Ani tady přes roští to není lepší

Tak když to není jako v novinách, vezmu to dál, asi do Neveklova. V Neveklově je silnice jedna louže. I když jedu pomalu, vidím v zrcátkách kolmý sloup vody za mnou. Budu muset namontovat nějakou zábranu, takhle mám kufr samý písek a bahno. A v létě, až dožije tato pneu, musím vybrat lepší vzorek. Tento připomíná korečkový bagr. V Neveklově už jsem na mé zamilované okresce č. 105. Na té najezdím velkou část kilometrů, protože tudy jezdím na chatičku do Nuzic. Tak co kdybych jel do Křečovic , známé Vesničky Střediskové z výborného Menzelova filmu. Odtud už je to skok do Sedlčan. Také tam tečou potoky z tajícího sněhu. A co takhle Vysoký Chlumec? Tam je mimo zámku také pivovar. Jeho výrobky jsem nikdy nemusel, ale jen do doby než uvařili Démona, což je polotmavá třináctka s vyrovnanou chmelovou chutí. Prostě báseň. Když jedu kolem autem vždy beru 4-6 basiček. Démona si dá i má Babča i když pivo jinak nemusí. Nemám sebou batoh a tak nemohu vzít vzoreček sebou. Jednou jsem jich 6 dal do kufru a i když byly pečlivě proložený, domů dojely ve zdraví jen 3. Zbytek byl tak natlakovanej vibracemi, že protékal pod korunkami.


Za Chlumcem přišla nucená zastávka. Došlo mně proč ženské touto dobou nejezdí. Už jsem si představoval jak se dostávají ze zimního oblečení někde na škarpě, protože ze silnice se pro sníh a bláto nedá slézt.




Když už jsem stál, vyfotil jsem zastávku obce s velice podivným jménem: Oukřtalov

Tady už mě zase z důvodů podchlazení opustil foťák v mobilu. Stejně jako loni v Sušici. Po příjezdu domů začal fungovat cca za hodinu. Fotek v něm ale zůstalo uloženo jen 6.

No nic, už je mi jasno kam dojedu. Je krásně, teplo, silnice od okresu Příbram výborné a bez šotoliny, tak proč se neprojet. Dál tedy: Petrovice, Milevsko, Bernartice. Mezi Sedlčany a Milevskem je před Petrovicemi zakletá (pro mne) vesnice s názvem Vilasova Lhota. Tam jsem kdysi dostal varování, jaké to nemá smysl psát ( Kdysi jsem to popisoval na jinak zaměřeném blogu.), ale nedržet se ho, tak jsem tam byl asi 5x mrtvej a dnes po 6. Průjezd tou vesnicí je nepřehledný a není vidět ani do jedné zatáčky. Ta první od Sedlčan je nejblbější a jezdím jí krokem i v létě. Dnes mě dostala ale ta druhá. Asi 15 m přede mnou se stalo přesně to, co mě před garáží, tedy sjel se střechy sníh a zasypal půl silnice. Naštěstí tu naproti... Do Bernartic už to bylo bez problému.Tady jsem váhal, zda mám jet po 105 rovnou do Týna k Číňanovi na oběd, nebo na Bechyni, s rizikem, že to bude v lesích hustý. Rozhodl jsem se udělat kolečko: Bernartice, Bechyně, Nuzice , Týn nad Vltavou, Bernartice, jako normálně. Do lesa za Bernarticemi se najíždí v té době z protisvětla a já mám ještě podřené plexi ( letos jsem nějak výprodeje přileb nestihl) a tak jsem moc neviděl, ale ty tři tmavé podivnosti ano. Byly to koleje ve směsi toho nejprotivnějšího, poloroztátého sněhu a šotoliny, vysoké tak 15 cm. Vybral jsem si tu u pankejtu, protože ta prostřední byla "společná" a potkat auto , a samozřejmě jelo, tak bych musel přes ten hrb. Kolej měla tak 50cm x 2 km. Pak už zase suchá krásná silnice. V Bechyni honem k pumpě pro čerstvý benzin, ten v nádrži je od podzimu. Fotil jsem Bechyni, Bechyňský most, ale kde že ty fotky jsou. K chatě se zajet nedalo. Tam ještě leží souvislá vrstva sněhu , a tak jsem jel rovnou do Týna. Protože mě jízda moc bavila, vynechal jsem i oběd u oblíbeného Číňana. Není to Vietnamec, ale pravý Mao... Cesta domů rychle ubíhala , jak vždy ubíhá cesta zpátky. Ve Vilasovce asi do sněhu někdo najel autem, protože hromada byla roztažená asi 30 metrů, ale že by se jí někdo snažil uklidit, tak to ani náhodou. Doma jsem necítil levačku, protože jsem si nechal dát silnější pružiny do spojky. Zabírá lépe a také dává lépe zabrat. Ale to je jen tím, že je člověk po zimě ještě nerozježděný a zesláblý...
Ale bylo to super. Jen to mytí bude zabíračka.

Je tu jaro!!!

Včera se prvně spojila moje garáž se suchou silnicí. Na těch asi 300 m ledu v ulici se objevila kolej o šířce asi 50 cm s holým asfaltem. Jestli to ještě nějaký den vydrží, tak vyrazím. Teplota dobrá, motka YAMA připravená....