Byli jsme s Babčou několik dní u vody. Pobyt nic moc. Houby tam nerostou, ryby šly , ale přestaly včera zároveň s včerejší tlakovou níží a průtrží mračen. Dnes už jsme začínali balit k návratu, brblali jak se nám to nevydařilo. Bylo trochu po poledni, když si Babča šla před cestou ulevit na WC. To je od chatičky asi 60 m (když má člověk fofr, nestíhá ,ona stíhala v pohodě). Při cestě zpátky se jí naskytl pohled na pasoucího se srnce. Ten jí zcela ignoroval i když na něj promluvila. Byl vzdálen od cesty tak 8-10 m. Zapadla tedy mezi chaty a vnitřkem tábora šla pro mne. Nevěřil jsem, že je srnec tak klidný a první fotku dělal zpoza chatičky.
Srnec se ani nepřestal pást. Vydal jsem se na cestu za chatami. To je ten světlý pruh.
To už na mne srnec koukal. Reagoval na závěrku foťáku. Byl jsem od něj těch maximálně 10 m.
Ještě přiblížení a srnec se otočil a klidným krokem odkráčel do smrčků nahoře. Snesl jen 3 cvaknutí závěrky. Třeba mu to něco připomnělo. Celý pobyt dostal ihned jiný rozměr. Takto zblízka jsem ve dne tady srnčí ještě neviděl. Žijí tu v okolí poměrně hojně. Na louce za záchody jsem jich loni na podzim napočítal 8. Obyvatel našeho kempu se evidentně nebojí. Pustí si nás tak na 50 metrů bez problému, ale takhle blízko to nepamatuji. V noci se pasou i mezi chatičkami a není problémem se s nimi , třeba po cestě z "občerstvení" z místní hospody, setkat.
Tady jsme zcela spjati s přírodou. Nejhezčí zážitky jsou s ledňáčky, norky, vydrami, holuby hřivnáči, drobným zpěvným ptactvem, srnčí zvěří, na jiných svých stránkách jsem popisoval Babčino setkání s nebojácným zajícem.
I zde, mezi chatami, se na trávník chodí v noci pást srnčí zvěř. Kolem chatiček vede betonový chodníček. Od žluté budovy v pozadí šel (hopsal) po chodníčku zajíc. Okolo protějších chat , pak chat v čele a odbočil po našem chodníčku směrem zpět. Tak slušného zajíce, který nešlape po trávě , jsem ještě neviděl. Sledovali jsme ho celou trasu až do čela tábora. Pak už to Babču přestalo bavit a chtěla dojít k řece pro vodu na zalití... Najednou, zajíc proti ní na cestičce... Oba se proti sobě zastavili a ona na něj kškškškš. Zajíc seděl na chodníčku koukal na ní. Na její dotaz jestli nemá vzteklinu, když se nebojí, jsem se rozchechtal velice hlasitě. Zajíc a Babča byli od sebe méně než 5 metrů. Zajíc poskočil jedno hopnutí dopředu a Babča krok zpět. Skok byl asi delší a tak si brzy koukali do očí z maximálních 3 metrů. Zajíce to přestalo asi bavit a tak udělal vpravo vbok, a udělal 3 skoky do trávy, vlevo vbok a 5 skoků vpřed, tím minul Babču, která také udělala vlevo vbok, aby ho neztratila z očí. Já řval smíchy, protože zajíc se evidentně bál o hodně méně než Babča. To nebylo vše. Zajíc opět vlevo vbok a na chodníček. Po něm dokončil okruh po kempu. Mne, sedícího před chatou u stolu, minul asi o 2 metry. Zážitek to byl na celý život. Hlavně ty natažené břišní svaly od smíchu.... Zvířata, hlavně mimo sezonu, jsou velice málo plachá a pozorovat je zblízka není problém.
