sobota 16. srpna 2008

Rekapitulace 50 let na dvou kolech.

Svou moto karieru jsme začínali s mými bratranci na strýcově Ogaru v Benešově. Byla to jakási 125 a dostala od nás dost zabrat. To ale byla doba předřidičáková. Také do ní spadá pár starých číz a jeden Triumph. Vše bez průšvihů a dopadení poldama. Tyto "stroje" už byly v Modřanech. Také kámošův Manet, kterého koupil už ve 14 létech, sloužil dobře. Převážně jsme využívali polní a lesní cesty, kde na veřejného bezpečáka nebylo možno narazit. Benzin se sháněl doma, občas jsme "podojili" otcům jejich vozidla. Jezdilo se dokud byl benzín. Někdy se přilévalo i ředidlo a jiné hořlaviny...Tehdejší motorky jely na vše a nestalo se, že by se zadřely. Dnes už bych to neriskoval.
Jak jsem již psal, 1. mé "moto" byla Saxonetta, druhé Pionýr. Pak šly ČZ 125 B, 150C, skútr Čezeta, Jawa-ČZ 350, slátanina všech možných typů, JAWA 350 - vojenský speciál, včetně velkého nosiče a padáků. Po ní byl asi 20 let klid, až jsem narazil na Yukinu Sport a vrátil se . Mezitím vyrostly děti a ba i několik vnoučat se vyskytlo. V 1. etapě jsem upadl 2x. Jednou při "tréninku" na lesní cestě a na další si už moc nevzpomínám. Bylo to naražené koleno a zadek.
I v těch dřevních dobách bylo nutno dávat pozor na ostatní účastníky provozu. Vždy se vyskytovali ti lepší a důležitější. Většinou to byli známí policajtů, političtí prominenti i na nejnižší úrovni, PSVB ( což byla pomocná stráž veřejné bezpečnosti - pro nepamětníky). Což byli bonzáci 1. třídy, kteří tím získali možnost chlastat a jezdit jako prasata. Náčelník to vždy přikryl. Přece nemůže být PSVB problémová.... Z řidičů si bylo nutné dávat pozor na Tatraplány, což byli většinou vozidla úřadů a i tam si šéfové dělali své řidiče nevinnými. Je zajímavé, že s Tatrami 87 takové problémy nebyly. Tam byli už více usedlí řidiči. Když někdo dnes říká, že neexistovala korupce a protekce, jako je tomu dnes, neví o čem mluví nebo záměrně lže. To už musel být zřejmý průser, aby byl prominent potrestán, ale spíše se vše ututlalo. Lidé se báli něco říci, protože rudá mafie si uměla zjednat "pořádek" a své nohsledy ochránit. Vše bylo ,podle nynějších bolševiků, levné, každý si mohl koupit co chtěl. Když vzpomenu , že pneumatiky nebyly na krámě (ale schované ve skladu) . Na motorku stála Barumka (jiné nebyly) okolo 200 Kčs, na Spartaka okolo 400Kčs. Byl by to zázrak v dnešní době, ale tehdy jsem jako kvalifikovaný řemeslník bral kolem 1300 Kčs. Tedy ani 4 gumy na auto za měsíc, ale bylo to ještě trochu jiné. Když jsem je chtěl dostat, zaplatil jsem o 70-100% navíc , protože pan vedoucí musel dát v rozdělovně, rozdělovna ve fabrice....aby vůbec něco dostali do prodeje a také muselo něco zůstat panu vedoucímu Mototechny. Vybrat si vzorek? Ber co je a buď rád, že máš. Na zimních gumách jsem jel prvně asi ve 30 létech. Ještě teď mi nedělá problém jezdit v zimě na letňákách. Stejné to bylo s náhradními díly. Kdo chtěl jezdit, musel solit. Nebyly ani tak obyčejné věci jako řetěz, a vyměňovat celou řetězovku bylo k smíchu... Také trvanlivost jednotlivých vozidel byla horší než dnes a 100 tis km na autě bylo povařováno pomalu za zázrak. Na motorkách jsme uměli rychle opravovat zapalování a čištění a seřizování kladívek byla otázka vteřin. Karburátory věčně ucpané, s volnoběhem to bylo nalevačku.Také lanka praskala. Pravidelně. Údržba neúdržba. Kvalita dílů i vozidel odpovídala asi tak prvním čínským motorkám k nám dováženým. Jako starý Jawák jsem nebyl zaskočen a nedělaly mně problém. Jen čeští dovozci Číňanů se důvěrně podobají těm za bolševika. Není divu, vždyť mnoho jich bylo v oboru už tenkrát. Silnice byly ve velkém množství nezpevněné. "Okresky" téměř všechny. V kopcích se na "státovkách" používaly kostky. Asi aby to líp klouzalo. Ne, to je fór. Lépe se na nich zabíralo koním do kopce, kdežto na namrzlém asfaltu se nechytali. A na silnicích bylo koňských potahů moc. Hlavně neosvětlené v noci byly lahůdkou.
V takové době jsem začínal oficiálně jezdit. Sem tam se dala nová motorka sehnat. Auta byla na poukazy. Úderníci a zasloužilí členové KSČ měli samo přednost. Ojetiny se prodávaly za vyšší cenu než nová auta. Spartak stál v té době 27.000,- , Fiat 600 a Renault 4 něco přes 18.000,- první Wartburk pod 25.000,- Kčs a prodávaly se všechny okolo 40 tis po dvou létech provozu.. Okolo 60. roku se situace "zlepšila". Bylo možno koupit i auto na volném trhu. Rozdíl tu byl. Octávia na poukaz stála okolo 29 tis. a na volném trhu 40 tis. Prominenti mohli dostat poukaz po 2 letech znovu a tak obměňovali svá vozidla pravidělně a po 2 letech provozu je prodávali o více než 25% dráže než je koupili...Obyčejný , nezasloužilý, člověk buď peníze vysolil, nebo stál několikadenní fronty na záznam pro volný trh. Ani tento záznam ale nezaručoval okamžitou dodávku vozu. Já na svůj 1. nový čekal dost dlouho. Záznam jsem podal na Škoda 1000 MB a došlo na mě pořadí až se Š100. Zapmněl jsem dodat, že celou dobu čekání musel mít člověk peníze ve Spořitelně a musely být vinkulovány ve prospěch Mototechny...To se to obchodovalo, to by bylo něco páni podnikatelé, co?
Benzín byl prý velice levný. Stál i 2,10. Nikde ale už není řečeno, že v té době se platila silniční daň bez ohledu na počet ujetých kilometrů. Pak byl za 4 Kčs. Na hodinu jsem měl v té době okolo 8-9 Kčs čistého, takže 2 l za hodinovou gáži. Kolik lidí má dnes 70 Kč / hod , aby byl poměr té "výhodné" ceny stejný. Jak vidět, při té ceně 32,-/l jsme na tom lépe než tenkrát, protože lidé vydělají většinou více jak 70,-. Takže žádný bolševický zázrak se nekonal. Bylo to to samé jako když mi matka povídala o výhodách 1. republiky, kdy za korunu měla "buřta" a 2 housky. Já tu výhodu neviděl. Táta také přes zimu nepracoval a měl 10Kč podporu v nezměstnanosti..., tedy 10 buřtů a 20 housek na týden pro rodinu... Lidé by se měli naučit počítat a výhody porovnávat. Nevěřit každému kecu v televizi.
Mnoho let jsem jezdil z povolání na náklaďácích a autobusech. I tam nebyly pneumatiky. Nové pneumatiky se dávaly u slušných firem na přední kola, u horších byly protektory i tam. Protektory ale neměly dnešní kvalitu. Také mně bouchly 2 za den. Dopravačka se pak mohla zbláznit co že tam obujeme, když ji poškrtali 11,00-20 ze 100 kusů na 8. V době mého dopravákování jsem pak plánoval pneu v tisících kusech abych těch potřebných 100 dostal....Plán mi nikdy nikdo nevrátil i když jsem na 20 aut plánoval 1300 pneu na rok... Jo, to byly časy.
Nějak jsem utekl od motorek, ale mazat to nebudu. Je to také součást mého 50 letého života na silnici...


pátek 15. srpna 2008

Blíží se výročí

V září, jestli se dožiji, mě čeká jedno hezké výročí. 9.9. 2008 to bude právě 50 let co jsem složil zkoušky na tehdejší zázrak techniky, JAWA 50 Pionýr. Tehdy se nedělaly žádné jízdy ,ale pouze proběhlo na tehdejším Dopravním inspektorátě Praha jih ve Zbraslavi, ústní přezkoušení z vyhlášky o silničním provozu. Mě zkoušel, jak si dodnes pamatuji, náčelník Mikuda(hodnost už nevím). Jako jediný jsem z pětice zkoušených přezkoušení udělal a ihned obdržel kartonovou kartičku, na které nebyla ani fotka, ale přes to byla cenná tím, že jako příloha k občanskému průkazu povolovala jízdu na silnici s vozidly do 50 ccm, a to 2 i 4 kolové(Cucciollo). Vyjímku měla 65 kubíková Saxonetta, což bylo motorové kolo o stálem převodu s jedním rychlostním stupněm a motorem umístěným v zadním kole. Toto kolo s motorem se dalo namontovat prakticky do každého velo rámu.




Toto není obrázek mé Saxky ale ilustrační foto z webu


Tu jsem v té době vlastnil. Moc jsem toho na ní ale nenajezdil. Předchozí majitel namontoval příliž tvrdý(kalený) klínek, který zajišťoval polohu setrvačníku (a zároveň rotoru zdroje energie) a vačky zapalování. Rotor se pravidelně povoloval a tak místo aby se ustřihl klínek, vyštípla se klika. Díly se sehnat nedaly a takové motoservisy jako dnes nebyly. Motorek se tedy odporoučel do věčných lovišť a já začal šetřit na Pionýra. Bylo mně 16 let a pár týdnů k tomu.