pondělí 21. srpna 2017

Jih

Minule jsem projel cca půlku své každoroční trasy. Druhou jsem měl schovanou  na září. Jak je člověku líp, nevydrží. Tak jsem vyrazil na tu ušetřenou trasu už dnes. Z domova až do Horažďovic byla cesta stejná jako minule. Z Horažďovic dnes do Sušice - Hartmanic - a dále  Prášily - Kvilda - Černá v Pošumaví -  Lipno -  Vyšší Brod - Rožmberk - Český Krumlov - České Budějice - Týn nad Vltavou - Bernartice - Milevsko - přehrada Orlík - Solenice - Višňová - Dobříš a po D4 domů.
Vyjel jsem zase o 1/2 6. , ale dnes už bylo méně vidět , den se krátí. Za Březnicí vyšlo sluníčko a neopustilo mne až  domů. Na Šumavě provoz prakticky nulový, což , vzhledem k prázdninám a době dovolených, je téměř zázrak. Kochal jsem se zase , jako každoročně , tokem Vydry. Ty krásné balvany v korytě byly ještě více vidět, protože , přes nedávné slejváky, je docela nízký stav vody. Zato teplota byla na srpen dost nízká. Podle TV na Jezerní Slati -3 st. Podle mého měření na místě: Kvilda +3 a okolo Vydry +4.   Vždy stavím u Teplé Vltavy, ale dnes to nešlo. Opravují se mostky a konečně likviduje kostková silnice, snad ještě po Hitlerovi.... Jezdit po ní na motorce je zážitek. Tak to snad bude lepší. Od poloviny Šumavské trasy až k Rožmberku jsou vidět následky vichřice z minulého týdne. Místy leží všechny stromy, které lemovaly dříve silnici. Nejhůře dopadly břízy. Většina jich je ohnutá do vodorovna. Jehličňany spíše praskly a je vidět kolik jich leželo přes silnici. Na té je stále jehličí a listí, což je příčinou klouzání v zatáčkách. Občas je tam naplavený písek, což je ještě horší.
Zato okolí Lipenské nádrže bylo plnější než Václavák v Praze. Hlavně Němci.  Cestou jsem se několikrát koukl do lesa (co kdyby) a zjistil, že nenajdu ani prašivku. Za Vyšším Brodem prodávali u silnice borůvky a div se světe, také lišky. Tak asi rostou, ale nevím kde. Budějice byly ucpané jak ve špičce.
Moc krásně jsem se projel. Doma hodiny ukázaly 15.10. Škoda, že byla slabá baterka v mobilu a na moc fotek nestačila. Foťák zůstal ležet na stole doma... Pár fotek jsem ale přivezl....
Dalo to 487 km + 1119 předchozích =      1606 letos . Je to slabota. Snad se to ještě povede napravit....



Rábí


Sušice


Jede se do kopců


Šumava má milá



Takových hromad jsem viděl cestou snad 100 . To je drancování lesů





Vltavice




Bernartice 


Jelence

středa 16. srpna 2017

Západ

Zdraví je jak na houpačce a tak je nutné využít každou dobu , je jich stále méně, kdy je možné vyjet na motorce. Letos jich moc nebylo. Jedna se naskytla včera a tak jsem jí popadl za pačesy. Každý rok, začátkem září, jezdívám takovou trasu západem Čech, Chodskem, Šumavou, Lipenskem, odtud Povltavím do Nuzic, jak je zde několikrát popsáno. Chatičku v Nuzicích jsem pustil a tak mně tento záchytný bod zmizel a je nutné dojet až domů, což je o cca 120 km dál. Jelikož se i termín letošní cesty posouvá z důvodů Babčiny cesty do slunné Itálie , v tom termínu, musel jsem sáhnout k úpravám. Rozdělil jsem trasu na 2 části a včera vyrazil na tu první, dlouhou 409 km. Původně jsem vždy začínal na Přimdě, ale proč to nevzít obráceně....


Tedy Praha, Milín, Březnice, Lnáře, Horažďovice, Klatovy, Domažlice, Poběžovice, Bělá nad Radbuzou, Přimda a po D5 ku Praze, ale jelikož mě zajímala ještě jedna odbočka, vzal jsem to na Hořovice, kde jsme měli jeden z prvních srazů Motodědků 60+, dále Hostomice, nad nimiž, na Studeném vrchu,  bývávalo za dob Svazarmu naše stanoviště radistů, jestli se nemýlím tak OK1 KBW. Jezdil jsem tam spíše jako obsluha agregátu. Pípání mně moc nešlo... Dále na Dobříš krásnými lesy, kam jsme chodívali za mlada na houby.  Tam jsem dojel 3 skútrařky, matku a 2 dcery. Jel jsem kus za nimi a sledoval jejich jízdu. Všechny jely velice ukázněně. Když jsem je pak předjížděl , matka  mazácky pozdravila nohou. Líbilo se mně , jak vychovává motodorost.  Pak už jen na Dobříš a po D4 domů. Na Jílovišti u pumpy jsem tankoval a bolely mě nohy jak za mlada po 50 km pěšky. Málem jsem nedošel ke kase :-)

409 + 710 = 1119 km celkem letos

Ještě pár fotek z cesty:



Sluníčko je nízko, svítí přesně do zrcátek





Já myslel, že to bývalé letiště jsou Lnáře a on Kadov



Cíl se blíží


Svačina


Bylo krásně


Blíží se Přimda. Tento kostel byl prý zničený už za Němců a hraniční pásmo na něm  nemá žádné zásluhy 




Přimda


Tankování na cestu k domovu

středa 14. června 2017

Letos teprve potřetí

Vydal jsem se po cestě svého mládí. Jezdívali jsme tak v mém dětství cca 1x měsíčně k příbuzným. Z domova do Jesenice (PZ), Čerčan, Vranova, Mezihoří, Soběhrd, Benešova a přes Jílové (PZ) domů. Tato cesta, kterou jezdím každý rok obsahuje také zastavení za blízkými, kteří už mezi námi nejsou...







Tak jsem se včera na hřbitově dozvěděl, že nás opustila má sestřenice. Návštěvy příbuzenstva totiž už nepraktikujeme, protože jak rodiny rostou, rozptylují se po republice. Přiznám, že třeba dcery  mé zemřelé sestřenice jsem neviděl více jak 30 let. Jedna tam již dokonce leží déle než její matka.
Měl jsem v plánu na červen jet pod stan  viz předchozí příspěvky, ale zdravíčko je proti.  I motorka už nepřináší tu slast jako dříve...

Najeto 106 km + 604 = 710 km celkem

čtvrtek 18. května 2017

Druhé svezení 2017


Stále si chci zajistit nové kempování a tak jsem vyjel k rybníku, který už mám dlouho vyhlídnutý. Vzal jsem to tentokrát mou nejstarší trasou na jih. Jel jsem místy, která mně připomínají časy mého mládí. Vzal jsem to přes D. Břežany, kde měl majitel firmy, pro kterou jsem dělal, vrakoviště. Kolem Březové, kam už léta jezdím na STK s auty i motorkami. Nemohl jsem vynechat Zahořany, kam jsme s mou Babčou jezdili před 50 léty do hospody k paní Libichové. Měla výborné pivo a dělala výborné chuťovky. Potrpěla si na mladší "synovce" a byla k nim štědrá.   V Jílovém akorát tankovala vodu do studny cisterna Vodohospodářů. Praha -západ i s Jílovým byl můj "rajon" v době kdy jsem jezdil s cisternou u téže firmy, která má už asi 10. název. Potom jsem jel přes Kamenný Přívoz, kam jsme za mladých let jezdili do hospody U Vemenáče . Byl tam hospodský hrubšího zrna a každý byl u něj Vemenáč. Proto ten název. V Kameňáku měl hostinu po svatbě hostinu náš mladej, když si bral svou 1. manželku. Dále už těch pamětihodností nebylo tolik. Přes Sázavu na druhý břeh a směr Neveklov. Hned na kopci má na stromě křížek Monika, která na tom místě zahynula při nehodě autem. Cesta , značená jako 105, vede dále přes Neveklov a Vesničku mou ,střediskovou, tedy Křečovice. Součástí nich jsou Krchleby, kde se narodila má babička i prababička. Rád vzpomínám na Sedlčany, kam jsme jezdili do Sedlčanské Rokle na motokros. Byla to doba těch slavných reprezentantů, jako byli Čížek, Souček, Krajčovič st. , Hřebeček a další. Byla to éra těch slavných Jaw, Es a Číz a Dukly s jejím šéfem Františkem Mošnou. V novější době mě zaujala v Sedlčanech výrobna rybích lahůdek. Dělali a ještě dnes, kdy mně sešli s očí, určitě odvádějí slušnou práci. Cestou dále nelze minout Vysoký Chlumec se svým pivovarem Lobkovitz, jejichž výrobek Démon ( polotmavá 11) je vynikající. V Petrovicích bydlel spolumajitel kempu, kam jsme 30 let jezdili. Docela jsme byli kámoši. S jeho ženou jsme se docela pohádali, ale pak jsme byli také kámoši. Musel jsem jí vysvětlit, jak se chovat k zákazníkům. Byla takový generál... :-)  Do Milevska jsme jezdili na nákupy z Orlíka (kempu). Po létech jsme tam prodali mou Barču, SUZUKU GS 500, na které sestřelil starší pán našeho syna se slečnou, když odbočil vlevo a přehlédl ho. Odnesl to předek, ale motor šel bez problémů. Byl to ročník 2000 a na její papíry a s jejími díly šla do oběhu motorka jiná... Bechyně zanechala dlouhou stopu v mém životě. Není divu, jezdili jsme tam 17 let a vlastně do ní jezdím stále. "Můj" rybník leží 15 km za Bechyní směrem na Soběslav.    




Podobné obrázky jsem už ukazoval. Napřed oběd v Bechyni, posezení v prázdném kempu u rybníka (takže jsem zase nic nevyřídil a nic nového se nedozvěděl). Byl jsem zvyklý jezdit do přírody od března až dubna. Bylo tak krásně, že jsem projel i další známá místa a vracel se cestou přes Týn s Temelínem v pozadí,






 Vodňany a po 4 přes Písek domů. Poslední obrázek se mně povedl u rybníka , který se nahání, tedy v Tálíně, kam jsem na chvíli odbočil. Od té doby foťák stávkuje...
 



Krásná vyjížďka. Vzpomněl jsem si na diskuzi na vlákně Dědků 60+ na Motorkářích. Tam jeden "slavný " pořadatel monstrsrazů  povídal o tom , že motorkářství je o svobodě. Jestli stometrové útvary motorkářů jsou o svobodě, tak to raději nic. Pro mě je svoboda to co jsem projel včera...

Najeto 306 km + 298 minule =  604 letos 






pondělí 10. dubna 2017

Tak přece ještě rok,,,,

Dnes jsem přece jenom vyrazil na motorce i když už jsem s tím pro letošek nepočítal. Stáří se hlásí a je znát. Jel jsem svou starou trasou : směr tam po D4 k Dobříši, pak Obořiště a Solenice, přes přehradu Orlík


Kovářov , Milevsko, Bechyni, do nového kempu pro letošní rok a možná i další. Nachází se poblíž Soběslavi.


Nemusím mít žádný komfort a dávat 240 Kč na den za 4čtvereční metry se mně nezdá potřebné. Podle ceníku by v tomto kempu, spíše tábořišti, přišel den na rovnou stovku.

V areálu je kryté posezení k občerstvení


Krásný rybník


Nádherná příroda


suchý záchod a hlavně stromy, kryjící rekreanty před sluncem a to já potřebuji. Rozlohou je to malý kemp a jak si myslím, nebývá přeplněn. Znám ho z jízd kolem, směr Jindřichův Hradec a Kobylí. No uvidíme....
Projel jsem krásnou krajinu kolem Sudoměřic u B. , Týna nad Vltavou, kde jsem nakoupil na zabíjačkový gulášek a vyrazil směr Bernartice, Milevsko. Dále po mé milované 105 přes Sedlčany , Neveklov na Slapy ,

  
Štěchovice, Zbraslav, a domů... Počasí krásné, lidé rozumní, nikde ani nehodička. Na první letošní cestu, super.
Najeto prvních letošních 298 km.  














neděle 20. listopadu 2016

Asi konec Motocest

Nějak jsem zapomněl na zprávu ze Zduchovic 29.10.2016.


Jel jsem tam v mém miniautě (Atos Prime) a tak se k motorkářům moc nehodím. Jsem rád, že mě mezi sebou ještě tolerují, když už toho na motorce moc nenajedu. Letos to bylo něco málo přes 1000 km. Zduchovice mě zklamaly. Ceny v restauraci šly nahoru šíleným tempem. Dát 130 Kč za zabíječkový guláš s rohlíkem nehodlám. Ne že bych tak šetřil, ale zloděje nepodporuji.... Ve vedlejším stánku byly ceny normální.
 Nezvládnu už chození na ryby, takže s nimi po 44 sezonách končím, houby mě také ničí a nejsem schopen  dlouhého chození lesem a zdolávání nepořádku tam ponechaného. Nikdy jsem nezažil tolik povalujícího se klestí. Při odkrytí se sice sem-tam nějaká ta houba objeví, ale to by člověk musel přehrabat celý les....
Když tak uvažuji, není  už o čem  psát, o co se podělit. Teď mě čeká jakýsi zákrok na Homolce a na jaře se uvidí, zda se něco zlepší..... a bude o čem psát.
Zatím tedy Radostné Vánoce a šťastný nový rok....

pondělí 31. října 2016

Poslední rozloučení s chatičkou a okolními lesy

Ve středu 26.10.2016 jsme se rozloučili s dlouhodobě pronajatou chatou a tím i s okolní krajinou. Bylo to 15 krásných sezon v jihočeské přírodě, u řeky Lužnice, v blízkosti Židovy strouhy a mezi městy Bechyně a Týn nad Vltavou. Pan majitel byl výborný a nám, nájemníkům, se choval velice slušně a jeho ceny nájmu byly levné : 8500 Kč + elektřina na elektroměru. Ta 16. sezona už nebyla to pravé ořechové. Projevil se jev vlády dámského přirození a tím totální zblbnutí dříve výborného chlapa. 


Když k tomu přičtu své nemoci, nevidím důvod tam zůstávat. Nemám zapotřebí bát se mluvit, abych nebyl zbaven oprávnění pobytu, tak jak se to stalo dvěma nájemníkům. Obojí bylo kvůli psovi páně majitele ( a já kritizoval nejen jeho chování,ale i jeho milenku). Jednoho psa pokousal a jeho majitel se přišel zeptat jak to bude s náhradou za ošetření. Byl sprostě poslán do řiti a oznámeno mu, že celou dobu je v kempu zákaz pobytu psů (!). Celých 16 let to nikdo neslyšel. V druhém případě se jednalo o to, že týž majitelův pes si značil teritorium i uvnitř chaty (!) . Stačil dotaz zda by s tím nešlo něco udělat... Šlo, přišli o nájemní smlouvu ( i když nikdy žádnou písemnou neměli, stejně jako já a ostatní.... 
Takže udělám malou rekapitulaci a skončím:

Krajina se nám ihned zpočátku zalíbila. Toto je příjezd k vodě. První roky jsme se tudy hodně nachodili do restaurace, než neschopností provozovatelů loni zanikla. Já tam ale nechodil už léta, od doby kdy mně dal pan výčepní kapané pivo... ( na odkapky pod pípou udělal pěnu) . Asi se tak choval k více lidem, protože v poslední době sedával ve výčepu sám a místní lidé chodí do sousedních vesnic...


Jak je vidět ve starších příspěvcích, bývalo tam hojně hub a ryb. S rybami je to na dolním toku Lužnice rok od roku horší. Nejlepší rybačka byla po povodních, kdy jsme se 2 zeti chytili za odpoledne 78 kaprů (všechny jsme pustili - chytáme stylem Chyť a pusť stále). Povodeň jsme tam zažili 2x. Ta v r. 2002 se nám zastavila u schůdků do chatičky. Druhý konec kempu měl vody k horním palandám... Dalo by se vzpomínat na vše krásné, to nehezké v životě hned vylučuji, ale zjistil jsem, že při poslední havárii PC jsem přišel o všechny rané fotky, tedy i o povodeň, fotky ryb, přátel (někteří mezi námi už nejsou). Celkový dojem zůstává kladný.
Ve středu jsme zahájili rozlučku v lese u letiště 



Tam bývalo dost hub a rostly tam václavky. Tentokrát nic. Tak jsme se přesunuli k hájovně. Tam jsme , místo hub, potkali vnučku s 3 pravnoučaty. To jedno je také pozůstatek naší "účasti " v tomto kraji. Nakonec jsme ale našli hub poměrně dost a byly mezi nimi i mé milované václavky.....
Rozloučení s kempem proběhlo celkem v poklidu i když se na nás přijel pan majitel na sekačce a dáma přišla pěšky. Jen jsme se pozdravili a nikdo se na nic neptat. Hlásit jsem nic nemusel, protože chatičku přebírá bývalý zeť s bývalou snachou. Naložili jsme Mrňouse až pod střechu a svůj majetek odvezli. Jižní Čechy, mějte se dobře....