Další , trochu delší vyjížďku, jsem absolvoval v pondělí. Původně to měla být návštěva hrobu v otcově rodišti, ale jelikož začínám nějak Lusovatět (Luso jede pro brambory přes Bundes Republik) , dopadlo to jinak. Nějak se mně nechtělo spát a tak jsem se budil každou půlhodinu. Ve 4 už jsem to nevydržel a vylezl ven
YAMA byla připravená a tak rychle hygiena, namačkat trasu do navigace, obléct motohadry, a v půl páté jsme frčeli z kempu od chatičky, kde většinou mé cesty začínají. Začínalo svítat a to je vždy jízda nejkrásnější. Předpověď byla na polojasno až oblačno, ale obloha vymetená. Sem tam v dolinkách mlha (ta měla být až zítra), ale od Soběslavi slušné mléko. Cestou do Jindřichova Hradce, kde jsem byl před půl šestou, se začala mlha protrhávat a tak mě napadla ta cesta na jih Moravy, kde bych byl velice brzy , přes Moravu severní. Takže nová trasa do navigace: Jindřichův Hradec, Telč, Třebíč, Náměšť na Oslavou, Rosice, po D1 Ivanovice na Hané, Hulín, Holešov, Bystřice p. Hostýnem, Valašské Meziříčí, Rožnov pod Radhoštěm do Horní Bečvy, kde má být Majkův sraz v červenci. Tento úsek cesty mně navigace vylepšila o exkurze několika městy. Telčí to byl okruh městem, který skončil přesně v místě kudy jsem přijel a cesta pokračovala původním směrem. Stejné to bylo ve Vyškově a Hulíně. Cesta až do Rosic byla krásná, plná rozmanitých zatáček , kopců i sjezdů. Na D1 jsem přijel v době raní špičky. Až do Brna jely souběžně dva proudy vozidel zhruba 90 km rychlostí. Odstupy za sebou minimální, boční také. Za této situace se proplétal jeden motorkář mezi oběma proudy rychloostí tak 120 - 130. Divím se, že přežil.... Za Brnem to už bylo normálmí, až od odbočky na Holubice se táhla vojenská kolona cca 80 km/hod a tvořila zúžené hrdlo.
Po sjetí s dálnice už to bylo výborné. Zase nikde nikdo. Vím, že se dalo jet o hodně dál po dálnici, ale okresky jsou okresky. Ty miluju. Na dálnici je nuda. Za Holešovem se už krajina dost vlní
Cesta byla celkem dobrá a tak dosažený průměr byl docela vysoký (na můj věk a kochačku). Pak už jen Rožnov a tři Bečvy. Ta poslední byla můj cíl na severu.
Nádrž, u které se má sraz konat, je super. Místo výborně vybrané, klidné. Až k hotelu jsem nezajížděl, nechám se překvapit.
Přišel mě přivítat místní pejsek, ale byl dost k Pražákovi nedůvěřivý
Vyjel jsem ještě o pár kilometrů směr Bumbálka a hranice Slovenska a dal si chvíli sváču na velikém , ale prázdném parkovišti, kde byla hospoda v dohledu, ale zavřená
Použil jsem tedy občerstvení z vlastního zdroje. Byla to houska s ramou a uzeným kolenem. Nepočítám-li 2 sušenky ránou před odjezdem, jediná potrava za celý den, na cestách. Až po příjezdu jsem si ohřál večeři cca v 20 hod.
Odtud jsem také musel pozdravit autora našeho srazu.
Také bylo nutné nastavit navigaci k mému původnímu cíli. K tomu bylo v té době ještě daleko a čekal mě nejmilejší a nejkrásnější úsek cesty. Horní Bečva, Velké Karlovice, Karolinka, Valašské Klobouky, Brumov - Bylnice, Slavičín, Bojkovice, Hluk, Uherský Ostroh, Moravský Písek, Bzenec, Kyjov, Svatobořice, Čejč a můj cíl: Kobylí. Ten nejmilejší úsek je přejezd hřebene Vsetínských vrchů , od Bečvy k Vsetínské Bečvě. I v Karolince je krásná nádrž s nádhernou pláží. No, na koupání to ještě nebylo
U této chaty jsem se kdysi fotil při mé první dědkocestě na motorce Moravou.
Co že se mně tady líbí? Vísky, zasazené mezi kopci
Různorodá příroda
Celkem slušné cesty
sem tam i ovečky
rovinky střídané hezkými vlásenkami
Zde je vidět výškový rozdíl od jedné ke druhé
Kvůli listí už není vidět to přetočení o více jak 180 stupňů.
Cesta pak pokračuje krásnými lesy až do Velkých Karlovic. Dále přes Karolinku, Nový Hrozenkov, Halenkov,Huslenky.... Prostě nádhera
Toto už je ohodně dál. Blízko Brumova - Bylnice. Tudy jsem projel dokonce 2x. Poprve jsem i zastavil, když jsem četl nabídku
Znělo to zajímavě, ale když jsem uviděl tu velikost klobásy za 50 Kč, lekl jsem se, že bych jí nesnědl (mohla by se mi někde ztratit mezi zuby v mezírce). Ve Valašských Kloboukách byla sice značena jakási objížďka, ale koho bude zajímat 15 km před dalším "otočným" bodem. Zajímat mě to ale mělo. Dojel jsem do Bylnice a ejhle, uzavřená ulice a s ní výpadovka z města. Jel jsem dále , protože jsem v těch končinách snad nikdy nebyl a doufal, že nějaká cesta přece tím směrem ještě vést musí. Nevedla. Svatý Štěpán, Vlárka a Slovensko..... Tak tedy zpět do Bylnice a dotaz domorodce. Jediná cesta prý zpět do Klobúk a pak raději na Luhačovice... Tak jsem znovu projel kolem uzených miniklobás a hurá do Klobúk. Dobrých 40 km navíc. Pak už Slavičín , Hrádek na Vlárské dráze ( kam je to z Bylnice při otevřené cestě asi 7 km). Dále Bojkovice a po své plánované trase. Od Bzence jsem začal sledovat oblohu. Když totiž jedu kdykoliv ke Kyjovu, zmoknu. Loni jsem jel v dešti už téměř od Uherského Hradiště až do Jindřichova Hradce. Tentokrát ale sluníčko a sluníčko a sluníčko. Nikde ani mráček. Pozdravil jsem svou milovanou čekárnu u Brumovic, kde vždy v dešti odpočívám a kam se dá krásně zajet i s motorkou. A už je vidět Kobylí, cíl druhé etapy. Blíží se 16. hodina a domů ještě daleko. U Kaně, kam chodím jíst ( velice levně a chutně vaří), už dávno obědy doprodali. Určitě by se tam něco sehnalo, ale stejně hlad nemám. Takže projedu Vývozkem, kolem příbuzenstva (zkontrolovat co že mají nového) a ke hřbitovu. Ouhej, spojovací ulice rozkopaná a tak zpět až k horní hospodě a další pokus. Povedlo se
Sem jsem původně směřoval . Hrob tety a strýce. Hroby prarodičů už neexistují. Byly na starém svažitém hřbitově, který se navážel do roviny. Drobné pozůstatky z prarodičů(děda zemřel za 1. republiky, babička za Rakouska, nevlastní babička v 50. létech) byly přemístěny a uloženy zde. Moc už toho nebylo..... Motorku jsem měl zaparkovanou před farou a když jsem se k ní vracel, přijel pan farář se svou Octávkou combi. Je to Polák, česky rozumí vše, ale mluva s přízvukem je znát. Než jsem se otočil, popřál mně dobrý den. Potřeboval jsem si opět naťukat data do navigace, ona těch průjezdních bodů moc nebere. Okolo 10, podle složitosti trasy a tak je nutné občasné přeprogramování zvláště když člověk stále mění požadavky. Sedl jsem si na schody před farou a zapisoval. Pan farář vyběhl s Birellem a abych se prý osvěžil. Dal jsem si před tím ledový čaj a tak jsem poděkoval a odmítl. Vyptal se kde jsem jezdil a kam jedu. Musel jsem se smát jeho formulaci odpovědi když jsem mu trasu minulou i budoucí vylíčil: A zdravý jste? :- D Přiznal jsem že ne...
Měl jsem před sebou ještě cca 200 km a něco. Tak tedy do navigace: Velké Pavlovice, Zaječí, Mikulov, Hrušovany, Hevlín , Hodonice, Suchohrdly, Citonice, Jemnice, Dačice, Kunžak, Jindřichův Hradec, Soběslav , Dráchov, Sudoměřice u Bechyně a Nuzice.
Čekala mě ještě jedna nucená zastávka. Druhé tankování (první bylo v Holešově) u mé dvorní pumpy mezi Bořeticemi a V. Pavlovicemi. Benzin za 35,20. Levnější by na mé moravské části trasy byl za 34,80 , ale kde to bylo už nepamatuji. Morava je na PHM drahá. (V Bechyni při cestě domů 33,60 ,nejdražší, co jsem viděl byl u "žluté" pumpy kdesi před Vysočinou za 36,30. Mluvím o Naturálu 95).
Navigace vedla spolehlivě až do Hrušovan nad Jevišovkou. Tam jsem se rozhodl vzít totrochu severněji, kde to neznám. Vznikl z toho guláš... Navigace si asi myslela, když jsem odbočil s trasy, že chci dále do Suchohrdel u Miroslavi, ale já chtěl a zadal ty u Znojma. To by ještě šlo, ale já byl paličák a jel až do Miroslavi a dále do Hostěradic a Skalice. Tam se mně zdálo slunce už moc vlevo za mnou a tak jsem to vzal na Želetice, Kyjovice (to už byla cesta mezi kopřivama...), Prosiměřice, kde jsem se kajícně vrátil na 413, vedoucí do těch pravých Suchohrdel. Také kolečko cca 30 km po trase kde jsem nikdy nebyl a přísahám už nikdy nebudu...Pak už po své známé trase. Navigaci jsem tak zblbnul, že mně psala , že se do cíle dostanu ve 22 hodin a podobně. U Dráchova jsem si myslel, že už mám vše za sebou. To už je okolo 25 km k nám. Jenže nebylo. Pospíchal jsem s předjetím nákladáku, jel ve stopě jeho zadního levého kola a vyhlížel jestli něco nejede proti. Najednou se přede mno objevila taková dírka v silnici, nic moc. Kolo náklaďáku na ní ani nezareagovalo. Já stačil odlehčit předek, ale zadek už ne. Ten dírka nakopla a jelikož mám hodně tvrdý péro na zadku, dostal jsem kopanec do zadnice a přes ní do páteře. Pár dnů před tím jsem měl housera a ten kopanec ho přivolal zpět.... Chvílemi jsem viděl hvězdičky jako kocour Tom v pohádce když dostane od myšáka klackem přes hlavu. Náklaďák jsem předjel, ale dál už byla zase kochačka až do cíle. Člověk nemá nikdy myslet, že má vše za sebou. Vrátil jsem se po 15,5 hodinách. Nemít motorka boční stojan, tak asi na hlavní bych jí nepostavil. Slezl jsem celej zalomenej. Dal ohřát večeři, sprcha a do postele. Obrátit se v noci byl problém, jako při každém houserovi. Včerejšek jsem odpočíval a k večeru se vydal domů. Mělo to být až dnes, protože Babča odjíždí k dceři na Šumavu, ale vlahý podvečer a houser mě zlákali k cestě už včera. Opět byla krásná a svezení kouzelné.
Pondělní výlet byl dlouhý 816 km. Při tom jsem stavěl pouze několikrát kvůli tankování po 300 a něco km, kdy se stav paliva blíží rezervě. Odjížděl jsem s plnou nádrží a tak jsem tankoval jen 2x (Holešov a Bořetice). Počet fotek z různých míst ukazuje počet zastávek k focení. Tak jezdím. Prakticky nejím, za den vypiju tak 1 a půl litru ledového čaje. Průměrná rychlost i se všemi zastávkami a zdrženími je 52,6 km/hod, t.j. tou rychlostí bych mohl jet kdybych vůbec nikde nestavěl..... Po cestě ani kapka, jen přes Pálavu byla silnice po dešti mokrá a totéž u Jindřichova Hradce v lese. Takže Yama zadělaná jako čuně i když na nás ani nekáplo...
Takové dlouhatánské cesty miluju, to je moje . Takže rekapitulace :
Neděle 122 km na chatičku
Pondělí 816 km Moravou
Úterý 0
Středa 123 km Domů
-------------------------------------
Celkem 1061 km + 2019 převod = 3080km
