Moc letos nejezdím

Tak musím alespoň zapsat cestu za další zálibou. Zase jsem se zbláznil a pořídil si další 2 hady. 4 jsem se týž den zbavil. Byla to mláďata od loňska. Hady už nikdo nechce a jejich konjunktura je ta tam. A tak zůstávají ti skalní chovatelé a fajnšmekři na různé  druhy.
Cesta nebyla dlouhá. Jen do Vraného, 28 km tam i zpět a s prohlídkou starých známých míst, kde jsem nebyl asi 25 let. Koukl jsem se až do Skochovic podle vody. Změnilo se tam hodně. Snad jen Jarov je stejně velký jako dříve....

Koupil jsem tam párek krásných korálovek Lampropheltis g. californiae (korálovka pruhovaná) , což je hadík, který v přírodě žere i chřestýse (samozřejmě vhodné velikosti.  Amíci, jeho krajané mu proto říkají Kingsnake. V zajetí slupne nějaké to neprodejné nebo vadné  mládě hadí, ale i např. hlodavce , jako ostatní korálovky. Jelikož občas slupnou i menší sourozence a spolubydlící, musím je mít odděleně a to mně udělalo čáru přes rozpočet s prostorem. Měl jsem v plánu ještě na letošek párek  Lampropeltis ruthveni , což jsou hezké  převážně červeně a smetanově bíle.

Jsou krásné, ale ty co jsem přivezl včera jsou krásnější. Ještě nejsou zvyklé na nové prostředí a tak jsem je nechtěl nějak stresovat a rychle je odkryl, vyfotil a hned zase přikryl. Až si zvyknou, budou fotky lepší.

Kluk , délka asi 45 -50 , stáří 1 rok

Holka , délka asi 60, stáří 1 rok

Té se focení vůbec nelíbilo a zaujala útočnou polohu...

Hned po příjezdu včera večer se oba napapali (dáma 3 myšky, pánovi stačila jedna) U hadů dámy nedrží diety :-)))))

Najeto 4550 + 28 = 4578 km

Kohůtka

I když jsem se stal motodědkem - samotářem, po kamarádech se stýská. A po Majkovi zvlášť. Proto jsem nemohl nevyužít příležitosti a alespoň nenakouknout na jeho srazík. Ten se konal v krásném prostředí Beskyd, u nádrže na Horní Bečvě. Tam jsem si to projel v květnu a moc se mi tam líbilo. Teď mě zaujala návštěva horské chaty Kohútka , která se nachází ne v Beskydech, ale v Javornících, jak Majk zdůraznil. Nalákal mě na Kyselicu a borůvkové knedle. V Tatrováckém muzeu jsem byl před léty a tak jsem ho vynechal a raději i vyjížďku vynechal. 

Proto odjezd až v 7 ráno v sobotu po D1 , kdy navigace ukázala 267 km rovně, pak Hulín, Holešov, Fryšták, Zlín. Těch kilometrů na dálnici a okolí bylo víc, protože mně začal brzy docházet benzin, jel jsem  rychleji než obvykle  a spotřeba šla bohatě přes 5 l /100 km. V okolí Prostějova těch pump moc na dálnici není a tak jsem raději sjel do města a tankoval tam. Takže asi 10 km navíc. Ve Zlíně mě napadlo, že jsem ještě nikdy neviděl slavné Slušovice a tak jsem to stočil k nim. Dnes je to normální městečko, ale je vidět, že kdysi nebylo tak úplně obyčejné...  Dále Vsetín, Ústí, Nový Hrozenkov, odkud je to na Kohútku asi 8 km, ale co tam. Srazisti měli oběd objednaný na půl druhé a bylo teprv necelých 11. Takže vyjížďka směr Bumbálka , přes Karolinku a Velké Karlovice až k hranici devizové ciziny. Na zpáteční cestě jsem zastavil u jakési restauračky a s vyhlídkou 2 hodin do oběda slupl jednu gulášovku. Zrovna když jdu k Yamě vidím, že projeli 2 naši i s vlajkami Dědků 60+. Tak nasednu a za nimi. Jeli celkem volně a tak jsem je do Karlovic dojel, zařadil se a jel za nimi. 2. jezdec naznačoval, že mám předjet, ale já nic. V Novém Hrozenkově odbočka do hor a stále za nimi těch ještě cca 8 km v kopcích. Na Kohútce tachometr ukazuje 389 km z domova.

Z této fotky je vidět jaké převýšení je nutné na těch posledních cca 8 km překonat.

Na vrcholu krásná chata, kde nás čekala ta bašta.... Zastavuji za oběma našima a zdravím: Ahoj kluci a hned dodám a holky. Ona ten 1. jezdec byla totiž Kobra 17 , drobná dívka se svou více jak 3 metráky těžkou motkou. Druhým byl Pedro 18. Po přivítání se oba odebrali k obědu s poznámkou, že až ta smečka přijede, sežere vše a nemuselo by na ně zbýt.  

Jejich motorky však budily zaslouženou pozornost. Já, abych jim nekazil reputaci se raději odsunul k vedlejším tříkolkám....

Jelikož jsem byl v "drézu" 60+ a s připraveným foťákem, ptali se mnozí lidé 

  co jako se děje. A to byly nahoře teprve 2 tříkolky a 3 motorky.  

  První se objevil Majk a za ním celá kavalerie

Naše Marťanka zastavila na šotolince a protáčela kolo. Ne a ne se rozjet...

Za chvíli byl celý vršek i parkoviště plný dědků

Poté Majk zavelel : Ke stolu...

Kyselica výborná , knedle byly obrovské. Většině stačily 2 kusy. Tento borec zvládl 4, musel ale odpočívat.

Po jídle a pokecu se účastníci zájezdu počali řadit k odjezdu včetně Majka na jeho Yamě.

On musí mít vždy něco zvláštního, jako jediný parkoval na Slovensku, jehož hranice vede patkou tohoto sloupu lanovky....

Většinou odjíždím poslední, je to sice smutné, že se vydávám jiným směrem než kamarádi, ale volá mě povinnost na Bítově a to je hezký kousek. Tak rychle pár snímků přírody a pak tou uzonkou cestou dolů do údolí. Auta se musí vyhýbat na určených místech, my se vejdeme všude...

Za patníkem je Slovensko, tím špagátem jsme si přivlastnili kus jejich území. Jinak čistý vzduch (až do chvíle kdy jsem potkal Wartburga, jedoucího do kopce k chatě...), krásná příroda. Určitě se sem vrátím za rok. Ty knedle za to stojej.....  Ale dost úvah, cesta přede mnou je ještě pro tento den dlouhá...

Měl jsem sraz na Bítově v kempu s mladými a vnučkami. Teprve při močení u Mikulova jsem si všiml zprávy, že se z důvodu vytopení bouřkou přesunuli do Nuzic na chatičku. Ouvej, 130 km navíc. Ale náhodou pohoda a žádná únava. Takže Nový Hrozenkov, Vsetín, Vizovice ( zrovna probíhal rockový festival, poldů mraky, ale s úplně jinými zájmy), Zlín, Otrokovice, nelze vynechat Buchlováky, Kyjov, Hodonín, Břeclav,Mikulov. Tady tedy zjišťuji, že cesta bude delší. Spát nikde přece nebudu, když na mě čekají v Nuzicích....  Takže Hrušovany nad Jevišovkou, Znojmo, Jemnice, Dačice, Jindřichův Hradec. Od Jemnice jedu přímo proti slunci a řídím tedy většinou jednou rukou a druhou cloním oči, abych něco viděl. Za JH už je to lepší a slunce není tak prudké. Tak dále na Kardašovu Řečici, Dráchov, kde je pod Soběslaví snad nejblbější křižovatka na světě. Každý tam jede naplno a najít mezeru chce opravdu nervy.... Ale díra se našla a tak v Dráchově přes most nad Lužnicí, Vlastiboř, Sudoměřice u Bechyně, Bechyni do Nuzic. Příjezd v 21.10 se shoduje s navigací. To se mně povede málokdy , protože většinou přijedu později. Od mladých se dozvídám, že nás v neděli navštíví Zdenda s Martinou, která je před dalším lékařským zákrokem.

A také že v neděli přijeli i se svojí EN a hlásí, že domů jedou v úterý ráno. Tak se rozhoduji, že tam budu s nimi a ostatními do úterý a pojedu pak s nimi domů.. A tak se také stalo.

Cesta na Moravu stála za to a Majk měl vše vymyšlené do poslední minuty. Na oběd přijeli dokonce o 20 minut dříve... Sice se zařekl, že už v životě sraz dělat nebude, ale jak je ve všem na něj spolehnutí, tak "výhružky" nikdy nedodrží a na stránkách už je jeho návrh na příští rok. Opět Velehrad, tentokrát s vínkem a baštou, bez vyjížďky. Super. Budu-li schopen, určitě přijedu... Majku dík 

Najeto na Moravu a zpět 806 km , domů 122 km což = 928 km

3622 + 928 = 4550 Km celkem

Po delší době na cestě

Po delší době, ve které se zbytek rodiny rekreoval u moře, přišla řada na mě. Tak rychle do JČ pro stan, abych mohl překvapit Majka na srazu, ze kterého jsem se odhlásil. Původně to mělo být jen na otočku. Odjezd v pondělí ráno, předpokládaný návrat v pondělí večer či úterý ráno. V této době bývá v "našem" kempu mnoho lidí a to já nemusím. Po příjezdu zjišťuji, že je tam lidí pár a samí kámoši a zpřízněné duše. Po prolezení celé chatičky zjišťuji, že stan v ní není. To nevadí, bude doma a při mé skleroze jsem ho asi odvezl a zapomněl na to. Rozhoduji se zůstat do čtvrtka a podráždit ryby, houby a přírodu vůbec. Mám sebou knihu o pozitivní magii a tak ani večery nebudou prozahálené. Každý den ve 3 odpoledne je "porada" u Křížků za chatou. To je kávička či jiné pití a neškodná drbárna. Tam se dozvídám co bylo za ty více než tři týdny mé nepřítomnosti nového. Ale nic moc se nestalo. Pánská koupelna je jen koupelna a voda u umývadel stále neteče (už od loňska) a tak se chodí čistit zuby a na ranní očistu k dámám. V takovém obsazení , jako bylo nyní , to jde. Byly tam pouze 3 dámy a ty ještě dlouho ráno spí, takže pohoda. Hodnocení braní ryb vyznělo záporně. Za celou tu dobu chytil pan Křížek jediného bolena 62 cm.Nikdo nic víc. Letos tam prakticky vůbec nejdou bílé ryby. Myslíme, že to bude tou novou vodní elektrárnou na jezu. Mimo časného jara rybačka na nic. Jediná příjemná novinka je krásná bílá volavka, která se usídlila v okolí kempu. Narazil jsem na ní i při středeční cestě za houbami. 

Není to žádný drobeček, té vody je tam nejméně 50 cm. Foťák jsem sebou neměl a tak fotky nic moc.

Rozpětí má okolo 2 metrů a v letu vypadá majestátně. Nevím jaké kdo má zkušenosti z focení takového ptáka za letu, ale já myslel, že to nejde. Tak vznikla tato fotka, kdy jsem střelil od oka:

Byla ode mne tak 5 metrů a že je vůbec alespoň někde v záběru při odletu je zázrak. Potkal jsem ji ještě jednou, kdy se předváděla pod ochozem u Židovky.

V lese nebylo po houbách ani památky. Až po asi kilometru plácek s asi 30 liškami, jednou holubinkou červenou a jednou žlutou. Tak jsem obrátil zpět a zastavil se pod silnici v údolí Židovky a tam v listí bylo lišek jako máku. Přinesl jsem půl kyblíku, což se mně nepovedlo asi 50 let. K tomu, jako prémie, tam byl jeden ukázkový masák. A to byl celý houbový úlovek. Za lišky byla doma pochvala před zapnutou troubou ( nebo že byl pochválenej trouba, teď nevím) a vyrobeny fleky s liškami a ty miluju. 

Jinak jsem zažil bouřku jako v životě před tím nikdy. Ve středu jezdí okolo 6. ráno auto pro odpadky a to je vždy celý kemp vzhůru. Popelářům dělá velkou radost mlátit v té době popelnicemi co nejvíc ( a co se při tom nasmějí). Takže ve středu je časné buzení. Vzal jsem si po jejich odjezdu knížku a sedl na terásku. Bylo pod mrakem, bez větru a po popelářském vystoupení i ticho. Najednou udeřil blesk do smrku za chatou a současně takový hrom, že jsem se málem .....  Tak už jsem se dlouho nelekl. Po pár vteřinách další blesk a hrom až jsem jich napočítal 8. Vše tak na jednom hektaru vedle kempu. Asi po  další minutě další rána asi kilometr daleko ( raz, dva, tři, po záblesku) a od té doby už zase ticho. Žádné hřmění z dáli před ani po bouřce. Po dalších cca 5 minutách se rozpršelo, bez bouřky... Takové blesky bez varování jsem nikdy nezažil....

Tak, teď jdu propátrat garáž, zda tam nenajdu ten "založený" stan , udělat údržbu a zítra zajedu za motodědky na Kohútku na Kyselicu a borůvkové knedlíky. Ale pšt, ať se to Majk nedozví. Chci udělat baffff   

Dnes jsem dostal od kámoše Franty 1 fotku k  tématu volavka . On za ní totiž vyrazil na loďce.  

Je opravdu nádherná

Dále mně poslal fotku pářících se ještěrek, které se usadily v kořenech vyvrácené vrby pod jejich chatou

  U ještěrek se, na rozdíl od našich samiček, dámy nefintí a tak ten barevný je sameček...

Najeto 248 km + 3374 =  3622 km celkem  

  

STK

Tak k tomu konečně došlo. Naši se vrátili z dovči a já vyrazil zúročit načinčání motorky. Jeden pracovní den mezi víkendem a svátky vždy zaručuje málo zákazníků v obchodech, servisech , Stanicích technické kontroly... Dnešek byl asi vyjímkou. Asi tak uvažovalo více lidí a tak jsem byl ve frontě asi 8. Nikdy jsem takovou frontu v Březové nezažil. V práci byli dva technici a motorky dělal pan majitel osobně, takže jsem pár plechovek předběhl. Motorky se totiž dělají na jiném stanovišti. 

YAMA dopadla velice dobře. Pan majitel je asi v mém věku a tak se zajímal jak se mně na motku nastupuje. Sám prý si raději koupil skútra. Když jsem mu ukázal logo Dědků 60+ a pozval ho na sraz, trochu se zarazil když zjistil, že příští je na H.Bečvě a já si tam troufnu jet. Až prý bude něco blíž....
Takže dnes pouze 38 km

3336 +38 = 3374 km

Když se nejezdí

Mám už 2 týdny zaracha. Ne , že by mně Babča zakázala jezdit, ale jsem doma sám, na starosti celé "hospodářství" a k tomu mě zlobí zažívání. Nikdy nejezdím jen okolo komína a tak se nyní chodím jen na Yamu dívat. Když už se dívám zjišťuji, že bych měl také něco na holce udělat, protože jdeme příští týden na STK. Brzdy, pneu, ronící gufera jsem řešil v zimě, ale nedořešil únik oleje na 100%. Nakonec se ukázalo, že gufera neronila a měnil jsem je zbytečně. Byla jen od oleje, který poctivě na ně roznášel řetěz. Jednalo se o ta 3 minigufera na řazení. U  řetězového kolečka bylo ale sucho a tam nebyl zásah nutný. Ne že by olej tekl nějak intenzivně, ale na Japonečce to tak být nesmí. Asi po 5. jsem sundal levý dekl a pátral. Již déle byl v podezření spínač neutrálu, ale nebylo znát kudy by mohl ronit. Oči na blízko i dáli mám dobré i když nosím od malička brejle na dálku. Po setření žlutého olejového povlaku nikde nic. Tak jsem vzal měkkou tužku a začal po něm čmárat. A hle

 

objevily se ty 2 prasklinky u kontaktu. Přesně naproti je ještě jedna , tužkou neobtažená, která je delší a prakticky "neviditelná". Řetěz jde přesně kolem a tak myslím, že turbulence vzduchu pod deklem , řetězem způsobená, vysávala olejovou mlhu skrze ty prasklinky. Proto se nikdy únik neprojevil na stojánku se spuštěným motorem a deklem dole. Po demontáži bylo vše jasné

 

Uvnitř je kontakt ojetý do špičky a dával při řazení proto svému okolí zabrat.  Zevnitř jsou praskliny vidět líp.

Tak to bylo překvapení. Druhé mne čekalo v prodejně dílů. Tento jednoduchý plast s jedním zalitým kontaktem a k tomu jeden o-kroužek, vše ve výrobní ceně max. 30,-Kč , stojí 485 Kč. Vím, že je z Japonska cesta dlouhá, ale.....