čtvrtek 15. května 2008

Májový deštíček

Po krátkém pobytu na rybách jsem měl jel včera k večeru domů. V Bechyni krásné počasí, jen pár beránků na obloze. Padlo půl páté a tak jsem vyrazil. Vzal jsem to po své zamilované 105 a užíval si. Ba jsem se kochal. Žádný provoz, žádné problémy. S kopce nad Milevskem byl vidět menší černý mrak, ale ten se mě netýkal, protože byl dále napravo od trasy. A také předpověď hlásila pouze místní přeháňky, na východě republiky možnost bouřek. Přes to jsem trochu přidal, abych se mu vyhnul a nedohnal mě. Nad Petrovicemi už ale byl vidět veliký mračoun, ze kterého občas vypadl blesk. Jelikož se cesta k Sedlčanům točí stále mírně vlevo a k severu, kopírovala silnice přesně okraj mraku. U Vysokého Chlumce už hezky kapalo a namoklý prach hezky klouzal. Musel jsem tedy zvolnit. Za Chlumcem už byly obsazeny 2 autobusové zastávky asi 5 motorkáři. Co dělat, jede se dál. Jezdím v textilu a ten celkem drží tělo v suchu. Bundu mám od Nazranu a koupil jsem délku pouze do pasu. Perfektní kalhoty od PSI Hubík mají vyšší pas a tak se to vyrovnává. Přes Sedlčany lilo jako z konve. Silnice se umyla a perfektně držela. Dalo se jet docela ostře. Cesta se stále točí s okrajem mraku a tak z leva sluníčko a jasno, z prava černo a ceďák. To trvalo až k Rabyni. Tam už jen slunce a jasno. Za jízdy dělám inventůru kam mně voda zatekla. Rukavice jsou nacucané, trochu vody za límcem, vlhko v levé botě. Jinak vše v pořádku. Na 50 km v dešti velice dobré. Slapy , Štěchovice a jsem suchý. U Davle to začíná nanovo. Nad Prahou černo a slunce už asi šlo spát. Mám domů posledních asi 18 km a tak to přece nevzdám. V Měchenicích jede proti mě kolega . Vesele se zdravíme. Ostatní už jsou schovaní podle cesty. Na Zbraslavi už není pro déšť vidět. Plechovky i já jedeme krokem. Na silnici kroupy a vrstva vody. Od Modřan se táhne kolona , spíše jen popojíždí. Konec má až v Komořanech. Tak už vodu neberou ani kanály a chtělo by to endurko. Na vozovce je i naplavená hlína a vůbec vše co bylo kolem. Na věčném semafóru , který je tu už léta kvůli výkopu, samozřejmě červená. Zbytečně. Ti od Prahy nikam nemohou. Kolona před nimi stojí. A tak zaplať pámbu , že tam nějaký pospíchal nevjel a neucpal oba směry. Stojíme tam zbytečně tak dvě minuty .Voda crčí po mně i motorce a dívím se, že ještě není v elektrice. Padá zelená a jedeme, tedy ploužíme se. Dole u Sosny stojí voda. Brodíme tak 30cm. Zuzanko ty jsi zlatá, projeli jsme. U servisu konec fronty v protisměru. U hřiště na naší straně opět tak 30 čísel. Kanály ucpané a to tam jedna slavná firma dělá kanalizaci už asi 3 roky. Vyhozené peníze. Proti jede náklaďák a na nás ohled nebere. Dostávám splachovačku až na sedlo. Vůbec nepomohlo, že jsem na něj dělal dopředu aby zpomalil. Chlap v plechovce přede mnou nadává. Měl pootevřené okénko a levé rameno mokré od špinavé vody . Kdyby mohl, asi by toho řidiče zabil. Mně už to nevadí. Hlavně že Zuzana jede na oba válce a voda se na důležitá místa nedostala. Ještě brod kolem bývalého cukrovaru a je klid. Přestává pršet a voda v pohodě odtéká. Tak to jde až domů. Doma dělám rekapitulaci.
Rukavice jsou skrz, v levé botě loužička, mokré tričko okolo krku, jak tam zatékalo při otáčení hlavou, mokrý flek na břiše. Tam se nedivím. Na mém vypouklém pupíčku stojí voda i v menším dešti....a pak zateče zipem dovnitř. Jinak sucho. Takže oba díly od konkurenčních firem , Nazran i Hubík, obstály.
Jako mladý jsem jezdil terénní a i branné soutěže. Tehdejší oděvy, slavné "šestideňáky", se nedají s dnešním oblečením ani srovnávat. Byly tvrdé, neprodyšné. Co nezateklo to člověk dopotil. Včera jsem si chtěl vyzkoušet co ještě vydržím a docela to šlo. Už se těším na nějakou delší šreku.

středa 14. května 2008

Rakovice podruhé, tedy 2008

Moje předchozí dubnové a květnové cesty nestály za zápis. Nedařilo se mi udělat nějakou větší vyjížďku. Velmi jsem se těšil na Setkání Čínských chopperů v Rakovicích u Čimelic, kam jsem byl , jako sympatizant, pozván. Jedná se o stále se rozrůstající skupinu výborných lidí z celé republiky. Letos již neplatí, že členem může být jen majitel čínského choppera , ale byly vidět i jiné motorky, ba nahotinky :
Simson



Honda



Suzuki a MZ




ba i HD



pod plachtou v pozadí. Jeho majitel ho tajil až skoro do odjezdu na vyjížďku.

Ale od začátku: letos jsem přijel na sraz už před 8. hodinou a to díky dvěma Rakušanům na endurech, kteří mě předjeli na Cukráku. Chtěl jsem vidět jak dodržují předpisy oni a tak jsem se za ně pověsil. Mám proti nim sice slabotinku, ale stačil jsem. Divte se, ale oni jeli po celou "dálnici" skutečně těch povolených 130 km/hod a vůbec jim nevadilo když je někdo předjel. Když předjeli oni, ihned návrat na pravou stranu. Až k Haldě jeli jako andílci. Přes obec tak 55 a za ní předpisových 90. Nad Haldou se vždy do kopce táhnou někteří slabší jedinci. Jelikož nestačili předjet před zákazem, nic si z toho nedělali a klidně předjeli přes čáru. Jelikož jsem srab a nevím kdo kouká z lesa, trochu jsem zaostal. Za zatáčkou jsem je dojel. Oni stále svou předpisovou rychlostí. Za Milínem předpisové snížení na 70. Následuje dlouhá rovina k odbočce na přehradu Orlík a Solenice. Tam jim najednou chytily saze a měl jsem co dělat jim stačit. Od tabule s názvem obce ale vždy tak 55. Pak jsme dojeli jakousi skupinu chopperů a ti, přesto, že do povolené rychlosti jim dost chybělo, neměli nejmenší snahu nás pustit dopředu a tvrdě si drželi útvar. No, povedlo se. Docela mě mrzelo, když jsem se v Čimelicích musel odpojit. Oba doopravdy uměli...



V 8 už někteří účastníci obcházeli své stroje



a stroje , až na Haryka byly odkryté




potom se osazenstvo odebralo na snídani a já si chtěl vyfotit nějaké zúčastněné stroje







Jen skončila snídaně, už tu byl pan Jan Čejchan , majitel a šéfredakror časopisu
MotoXpress



který ze svého omšelého oře vyndal 3 motorky na zkoušení. Na těch se mohl každý účastník povozit. Nefláknul sebou nikdo a tak malé VDO



vyzkoušela i Jarka



a nejen ona...





Ta malinká padesátka v pohodě uvezla i dva . To už mi , bohužel, došly baterky



Také Panda, kterou pan Čejchan dovezl, měla úspěch. (stříbrná v pozadí)



Pak přišel povel k nástupu na focení pro časopis





a ti značkoví se šli řadit




A to už mně došly baterky definitivně.

Po focení bylo ještě zkoušení motorek, dovezených panem Čejchanem. Pak už jen příprava na vyjížďku a odjezd. Jel jsem s nimi na 1. křižovatku, kde se naše cesty rozešly. Oni směr Březnice a já směr Týn nad Vltavou a pak vstříc alkoholu a oslavě synových narozenin...

Nutno konstatovat, že Rakovice se, stejně jako loni, velice vydařily. Miloš organizuje sraz velice pečlivě a odpovědně. Tak jestli Bůh dá zdraví, příští rok na shledanou