Májový deštíček

Po krátkém pobytu na rybách jsem měl jel včera k večeru domů. V Bechyni krásné počasí, jen pár beránků na obloze. Padlo půl páté a tak jsem vyrazil. Vzal jsem to po své zamilované 105 a užíval si. Ba jsem se kochal. Žádný provoz, žádné problémy. S kopce nad Milevskem byl vidět menší černý mrak, ale ten se mě netýkal, protože byl dále napravo od trasy. A také předpověď hlásila pouze místní přeháňky, na východě republiky možnost bouřek. Přes to jsem trochu přidal, abych se mu vyhnul a nedohnal mě. Nad Petrovicemi už ale byl vidět veliký mračoun, ze kterého občas vypadl blesk. Jelikož se cesta k Sedlčanům točí stále mírně vlevo a k severu, kopírovala silnice přesně okraj mraku. U Vysokého Chlumce už hezky kapalo a namoklý prach hezky klouzal. Musel jsem tedy zvolnit. Za Chlumcem už byly obsazeny 2 autobusové zastávky asi 5 motorkáři. Co dělat, jede se dál. Jezdím v textilu a ten celkem drží tělo v suchu. Bundu mám od Nazranu a koupil jsem délku pouze do pasu. Perfektní kalhoty od PSI Hubík mají vyšší pas a tak se to vyrovnává. Přes Sedlčany lilo jako z konve. Silnice se umyla a perfektně držela. Dalo se jet docela ostře. Cesta se stále točí s okrajem mraku a tak z leva sluníčko a jasno, z prava černo a ceďák. To trvalo až k Rabyni. Tam už jen slunce a jasno. Za jízdy dělám inventůru kam mně voda zatekla. Rukavice jsou nacucané, trochu vody za límcem, vlhko v levé botě. Jinak vše v pořádku. Na 50 km v dešti velice dobré. Slapy , Štěchovice a jsem suchý. U Davle to začíná nanovo. Nad Prahou černo a slunce už asi šlo spát. Mám domů posledních asi 18 km a tak to přece nevzdám. V Měchenicích jede proti mě kolega . Vesele se zdravíme. Ostatní už jsou schovaní podle cesty. Na Zbraslavi už není pro déšť vidět. Plechovky i já jedeme krokem. Na silnici kroupy a vrstva vody. Od Modřan se táhne kolona , spíše jen popojíždí. Konec má až v Komořanech. Tak už vodu neberou ani kanály a chtělo by to endurko. Na vozovce je i naplavená hlína a vůbec vše co bylo kolem. Na věčném semafóru , který je tu už léta kvůli výkopu, samozřejmě červená. Zbytečně. Ti od Prahy nikam nemohou. Kolona před nimi stojí. A tak zaplať pámbu , že tam nějaký pospíchal nevjel a neucpal oba směry. Stojíme tam zbytečně tak dvě minuty .Voda crčí po mně i motorce a dívím se, že ještě není v elektrice. Padá zelená a jedeme, tedy ploužíme se. Dole u Sosny stojí voda. Brodíme tak 30cm. Zuzanko ty jsi zlatá, projeli jsme. U servisu konec fronty v protisměru. U hřiště na naší straně opět tak 30 čísel. Kanály ucpané a to tam jedna slavná firma dělá kanalizaci už asi 3 roky. Vyhozené peníze. Proti jede náklaďák a na nás ohled nebere. Dostávám splachovačku až na sedlo. Vůbec nepomohlo, že jsem na něj dělal dopředu aby zpomalil. Chlap v plechovce přede mnou nadává. Měl pootevřené okénko a levé rameno mokré od špinavé vody . Kdyby mohl, asi by toho řidiče zabil. Mně už to nevadí. Hlavně že Zuzana jede na oba válce a voda se na důležitá místa nedostala. Ještě brod kolem bývalého cukrovaru a je klid. Přestává pršet a voda v pohodě odtéká. Tak to jde až domů. Doma dělám rekapitulaci.
Rukavice jsou skrz, v levé botě loužička, mokré tričko okolo krku, jak tam zatékalo při otáčení hlavou, mokrý flek na břiše. Tam se nedivím. Na mém vypouklém pupíčku stojí voda i v menším dešti....a pak zateče zipem dovnitř. Jinak sucho. Takže oba díly od konkurenčních firem , Nazran i Hubík, obstály.
Jako mladý jsem jezdil terénní a i branné soutěže. Tehdejší oděvy, slavné "šestideňáky", se nedají s dnešním oblečením ani srovnávat. Byly tvrdé, neprodyšné. Co nezateklo to člověk dopotil. Včera jsem si chtěl vyzkoušet co ještě vydržím a docela to šlo. Už se těším na nějakou delší šreku.