K naší milé chatičce jsem se tentokrát vydal s mou Babčou (manželka) a Barčou (žigulík 2102). Yama tentokrát zůstala doma. Babča se na ní bojí....
V kempu nebyl téměř nikdo jiný. Pouze Kladeňák Fanda sídlil na druhém konci kempu.
Babča se věnovala čtení a také zcela uklidila chatičku, na což já jsem levej jak šavle. Ať se snažím jak se snažím, nikdy to není správně.....
Změny od poslední návštěvy byly značné. Povoďáci uřízli boční kmen "naší" vrby, pod kterou chodíme chytat. Odklidili také kousek dál po proudu vyvrácenou vrbu. Loni zasazený doubek se neujal-to už je jasné.
Další novinkou byl zmrzlý ořešák. Ten už ale vystrkuje nové pupeny a tak jistě přežije...
Proti minulému pobytu jsou již duby na březích zelené a také pobřežní porosty skryly loňskou stařinu.... Měl to být týden čistého lenošení pro oba. To ale Babča nikdy nevydrží a tak udělala zmíněný generální úklid chatičky, novou zarádku před chatičkou, vyčistila tu starou za chatičkou, zasadila nové květiny, zmladila šnytlík a ještě mnoho jiných činností. Já byl první dny rád, že jen sedím, protože jsem odjížděl z Prahy po silných zažívacích problémech, jaké jsem měl pouze jednou v životě. Byla to nějaká infekce, ale skutečně silná.... Ještě v úterý byla má schopnost požít cosi hutnějšího nulová. Ještě tak vývar , trochu čaje... Od minulého pátku do té doby ani to ne. Ve středu se to trochu zlepšilo a tak byla i lepší nálada.
Ryby nešly vůbec a záběr jsem neviděl po dobu celého pobytu. Lihly se totiž snad všechny druhy vodního hmyzu.... Když už jsem u toho hmyzu: nezbylo nic jiného než sledovat jeho chování a také chování predátorů v době hojnosti.
Moc druhů vodního hmyzu neznám. Teď se u vody vyskytovali dospělci jepic, chrostíků, pošvatek, vážek a mnoha jiných, mně neznámých. Co se do zastoupení týče , bylo nejvíce chrostíků
kteří se rodí z dokonale postavených domečků, jež známe z Ferdy Mravence
Ty jsou slepeny z různých dřívek, písku i jiných drobných složek. Velikost je i několik centimetrů
Nejvíce nápadné jsou u vody světlé druhy jepic. Jejich svatební lety a kladení vajíček jsou úchvatné.
Chrostíci a ostatní vylíhnuté druhy jsou tmavší a tak nejsou tak nápadní a vhodní ke sledování. Sledovat světlou jepici je snadné od vylíhnutí až k vzletu k svatebnímu reji. Veliké množství se ale k reji ani nedostane. Nemusí po vynoření osychat a klidně vzlétne rovnou z hladiny. Létá trochu těžkopádně a tak je snadnou kořistí predátorů. Ty které dolétnou až ke svým partnerům mají štěstí, ale ne na dlouho. Samci umírají po páření , samice druhý den. Slyšel jsem mnoho rybářských vyprávění, včetně ing. Šimka, že ráno je břeh pokryt mrtvými tělíčky jepic, které splnily svůj rozmnožovací úkol. Nikdy jsem takový stav sám neviděl. Samičky se po spáření vracejí na vodu a snášejí vajíčka. Některé usednou na vodu a točí se dokola a snášejí, při čemž se voda kolem křídel hezky "vaří". Jiné na to jdou stylem vosy od Křemílka a Vochomůrky. Letí nad vodou (vosa létala nad látkou) a jakoby do ní zadečkem neustále padají , ťukají. Při tom se uvolňují vajíčka... Jiné se prý i potápějí. To jsem ale nikdy nepozoroval. To jsou ty šťastné. Ty nešťastné se stanou kořistí ryb hned po vylíhnutí při stoupání k hladině. To je sbírají různé druhy ryb, žab, larev vážek i jiného hmyzu. S hladiny je sbírají také ryby, ale i ptáci. Konipasy pamatuji od dětství jako pilné sběrače hmyzu při sekání luk. Chodili za koňmi a obírali s posečené trávy různá chutná sousta. Teď , více než chození po louce, létají nad vodou a sbírají hmyz s hladiny a co je zajímavé, chytají ho i v letu. To jsem u nich nikdy neviděl. Přiletí k oběti, zastaví ve vzduchu, a zob..... To jiřičky a vlaštovky jsou jiní kabrňáci. Nalétávají na oběť plnou rychlostí a ani neuberou při uchopení. Musí to být hrozné rány. A to ještě v zobáčku drží oběti předchozí... Nejnešikovnější byl při lovu rehek. Ten seděl na větvi a startoval pouze když se nějaká jepice přiblížila. Jeho útoky byly málokdy úspěšné.
Pobyt uběhl rychle, ale ve čtvrtek jsme museli domů. V pátek přece začíná Štědronín.......
Žádné komentáře:
Okomentovat