Také Barču je třeba provětrat

K naší milé chatičce jsem se tentokrát vydal s mou Babčou (manželka) a Barčou (žigulík 2102). Yama tentokrát zůstala doma. Babča se na ní bojí....

V kempu nebyl téměř nikdo jiný. Pouze Kladeňák Fanda sídlil na druhém konci kempu.

Babča se věnovala čtení a také zcela uklidila chatičku, na což já jsem levej jak šavle. Ať se snažím jak se snažím, nikdy to není správně.....

Změny od poslední návštěvy byly značné. Povoďáci uřízli boční kmen "naší" vrby, pod kterou chodíme chytat. Odklidili také kousek dál po proudu vyvrácenou vrbu. Loni zasazený doubek se neujal-to už je jasné. 

Další novinkou byl zmrzlý ořešák. Ten už ale vystrkuje nové pupeny a tak jistě přežije...

Proti minulému pobytu jsou již duby na březích zelené a také pobřežní porosty skryly loňskou stařinu.... Měl to být týden čistého lenošení pro oba. To ale Babča nikdy nevydrží a tak udělala zmíněný generální úklid chatičky, novou zarádku před chatičkou, vyčistila tu starou za chatičkou, zasadila nové květiny, zmladila šnytlík a ještě mnoho jiných činností. Já byl první dny rád, že jen sedím, protože jsem odjížděl z  Prahy po silných zažívacích problémech, jaké jsem měl pouze jednou v životě. Byla to nějaká infekce, ale skutečně silná.... Ještě v úterý byla má schopnost požít cosi hutnějšího nulová. Ještě tak vývar , trochu čaje... Od minulého pátku do té doby ani to ne.  Ve středu se to trochu zlepšilo a tak byla i lepší nálada.

Ryby nešly vůbec a záběr jsem neviděl po dobu celého pobytu. Lihly se totiž snad všechny druhy vodního hmyzu.... Když už jsem u toho hmyzu: nezbylo nic jiného než sledovat jeho chování a také chování predátorů v době hojnosti.

Moc druhů vodního hmyzu neznám. Teď se u vody vyskytovali dospělci jepic, chrostíků, pošvatek, vážek a mnoha jiných, mně neznámých. Co se do zastoupení týče , bylo nejvíce chrostíků 

kteří se rodí z dokonale postavených domečků, jež známe z Ferdy Mravence

Ty jsou slepeny z různých dřívek, písku i jiných drobných složek. Velikost je i několik centimetrů 

Nejvíce nápadné jsou u vody světlé druhy jepic. Jejich svatební lety a kladení vajíček jsou úchvatné.

Chrostíci a ostatní vylíhnuté druhy jsou tmavší a tak nejsou tak nápadní a vhodní ke sledování. Sledovat světlou jepici je snadné od vylíhnutí až k vzletu k svatebnímu reji. Veliké množství se ale k reji ani nedostane. Nemusí po vynoření osychat a klidně vzlétne rovnou z hladiny. Létá trochu těžkopádně a tak je snadnou kořistí predátorů. Ty které dolétnou až ke svým partnerům mají štěstí, ale ne na dlouho. Samci umírají po páření , samice druhý den. Slyšel jsem mnoho rybářských vyprávění, včetně ing. Šimka, že ráno je břeh pokryt mrtvými tělíčky jepic, které splnily svůj rozmnožovací úkol. Nikdy jsem takový stav sám neviděl. Samičky se po spáření vracejí na vodu a snášejí vajíčka. Některé usednou na vodu a točí se dokola a snášejí, při čemž se voda kolem křídel hezky "vaří". Jiné na to jdou stylem vosy od Křemílka a Vochomůrky. Letí nad vodou (vosa létala nad látkou) a jakoby do ní zadečkem neustále padají , ťukají. Při tom se uvolňují vajíčka... Jiné se prý i potápějí. To jsem ale nikdy nepozoroval. To jsou ty šťastné. Ty nešťastné se stanou kořistí ryb hned po vylíhnutí při stoupání k hladině. To je sbírají různé druhy ryb, žab, larev vážek i jiného hmyzu. S hladiny je sbírají také ryby, ale i ptáci.  Konipasy pamatuji od dětství jako pilné sběrače hmyzu při sekání luk. Chodili za koňmi a obírali s posečené trávy  různá chutná sousta. Teď , více než chození po louce, létají nad vodou a sbírají hmyz s hladiny a co je zajímavé, chytají ho i v letu. To jsem u nich nikdy neviděl. Přiletí k oběti, zastaví ve vzduchu, a zob..... To jiřičky a vlaštovky jsou jiní kabrňáci. Nalétávají na oběť plnou rychlostí a ani neuberou při uchopení. Musí to být hrozné rány. A to ještě v zobáčku drží oběti předchozí... Nejnešikovnější byl při lovu rehek. Ten seděl na větvi a startoval pouze když se nějaká jepice přiblížila. Jeho útoky byly málokdy úspěšné.

Pobyt uběhl rychle, ale ve čtvrtek jsme museli domů. V pátek přece začíná Štědronín.......



 

Konečně dle mého gusta aneb Šumava a okolí 2011

Tak se mně včera povedlo to po čem jsem toužil a loni kvůli počasí nestihl. Tuto mou trasu je možné jezdit jen na jaře nebo na podzim, kdy není turistická sezona. V sezoně by to nebylo nic pro mě. Také počasí je tam potřeba vlídné. Šumava dokáže být hodně k motorkáři protivná.

Ráno jsem vstal o 5. , hodil do sebe nějakou menší snídani a už hurá k YAMĚ. Na bordel v garáži nekoukejte.

Asi v půl šesté vyrážím směr Zbraslav a Lahovice na nájezd Pražského okruhu. Ten sice vede, i s nájezdem opatřeným závorou,  2 km od mého bydliště, ale díky blbým spoluobčanům je uzavřen a musí se skoro 10 km zajíždět. Po novém okruhu jsem jel poprvé a byl jsem trochu zklamán. Vozovka se už místy opravuje, spoje drncají, beton v tunelu musí při namočení klouzat.... Jinak cesta na Plzeň je od nás o hodně kratší a příjemnější. Po dálnici , kde se teplota pohybovala od 2 do 6 stupňů, to šlo celkem dobře až na to, že jsem neměl natankováno a tak jsem byl jako chopperák a tankoval hned po cca 150 km. Myslel jsem , že vydržím alespoň ještě 50, mimo drahou dálnici, ale jízda ve vyšších rychlostech má velkou žízeň. Tak 7 l / 100  a možná trochu přes

Zatím nejdražší  benzin v mém životě: 38,60 /l.  V době kdy jsem po cca 15 km sjel s dálnice se udála na obchvatu Plzně ta velká havárka kamionu s tlakovými láhvemi, po které byl provoz na D5 uzavřen až do nočních hodin. Musela to být hrůza...

Převzato z Novinky.cz

Musela to být hrůza...

Já v té době odbočoval na tu mou zamilovanou trasu, plnou zatáček, kopců a zážitků. Prvně jsem jel s navigací přístrojem a ne mapou. Můj Garmin není nejchytřejší a tak si vezme jen cíl a 5 průjezdních bodů. Takže na podrobné programování není uzpůsoben. Jelikož z Prahy na  sjezd  - Exit 137 trefím , vyšla 1 trasa až do Železné Rudy. Tam jsem musel nastavovat znova. Hned po sjetí s dálnice mne navedla do Přimdy. Tam byl benzin za 32,80. Proč já vůl bral plnou? Dále to bylo Třemešné, kam jsem neměl v úmyslu jet 

Kam teď? Chci do Bělé nad Radbuzou. Navigace velí vpravo. Do Bělé skutečně dorážím. Dále následuje od Jiráska a Baara známé Chodsko. Poběžovice, Vlkanov, Postřekov. Klenčí , Výhledy, Trhanov. Fotky z tohoto úseku už jsou z předchozích cest , tak alespoň jednu z tohoto kraje

Dále jezdím přes Babylon do České Kubice. Tam jsem, jak jsem psal už dříve, byl poprvé zatčen VB pro pokus o přechod do ciziny. Bylo mně cca10 let a jeli jsme s otcem, nic netušíce, do České Kubice vlakem. Lístky nám prodali v Domažlicích , kde jsme byli na dovolené, bez problémů, průvodčí také  neřekl, že Kubice je v hraničním pásmu a tedy bez propustky nedosažitelná, ale jen pak bylo vidět jak v Kubici hned utíká do kanceláře a ukazuje na nás...

Za Nýrskem se už ukazují kopečky. Vede k nim hezká zvlněná krajina



Cesta Nýrsko - Železná Ruda je moc příjemná . Vpravo, vlevo, nahoru, dolů... V Rudě jsem neodolal a zajel do kapitalistické ciziny, tedy cca 5m od hranice. Chtěl jsem ochutnat ty vyhlášené krásné silnice, ale budou asi dál ve vnitrozemí. Ty u hranic jsou stejné jako u nás. Takže jeden pohled od Bundes k nám  

Až na našem uzemí jsem přeprogramoval navigaci na další úsek cesty. Cestou na Prášily jezdím vždy, ale dále mě má rádkyně vedla jinudy. Krásná asfaltka od Rudy vede na Klatovy a svezu se po ní jen pár kilometrů.

Pohled zpět k ŽR

Po cca 5 km je odbočka



Tam už tak hezká silnice není. Je tam ale ta pravá příroda

V této časné době už kvetou různé, mně neznámé květiny. Kolem vody ty žluté, asi blatouchy. O názvu těch druhých nemám potuchy 

   První zastávka v tomto úseku bývá u Křemelné, v 1. ochranném pásmu, na soutoku Křemelné a Prášilského potoka

Kam vede prastará "kostkovka"

Třeba je to ta co se v ní zpívá v počeštěné verzi Cestáře

(U silnice do Prášil, jeden mladý cestář žil )

K Prášilům nás dovede

Nechápu omezení parkování v této době. Kde mají takové zóny, tam nestavím.  

 A tak dále do zatáček a spádů. Normálně odtud jezdím trasou Srní - Modrava, hezky podle Vydry 

 a dále Kvilda , ale navigace se s touto trasou asi nekamarádí a tak mě vedla na sever až k silnici 169 a odbočkou na Horskou Kvildu zase na jih ,  ale i Vydry jsem si užil

Dokonce tam v dálce kdosi mrskal pstruhy

Opět Vydra

Atrakce Horské Kvildy

Tady u lesa jsem si vzpomněl na naše dámy, jak to mají složité. Já než se vybabral z motogatí a moiry pod nimi to málem nestihl....

A odtud už po "své" trase k Lipenské přehradě. Napřed kolem Teplé Vltavy směr Borová Lada a dále k Horní Vltavici , Lenoře,

 Horní Plané, Frymburku , do Lipna nad Vltavou. Tam bývá protažení tak půl hoďky na parkovišti za přehradou. Ruce Šumavou dost trpí a mně, nezvyklému či spíše odvyklému a s těmi novými péry ve spojce, dosti "táhnou" šlachy na levačce.

Od parkoviště je hezký výhled

Tak kudy jsem to dneska jel?

Parkoviště prázdné, tak se nám to líbí. Posledně jsem tam potkal kolegy z bývalé práce se zájezdem do elektrárny

Po SMS, že jsem Šumavu projel a přežil, pokračuji na Vyšší Brod. Tam za městem začínají cedule, že silnice směr Český Krumlov je uzavřena, na další tabuli je uzávěra omezena nad 7t. Dále čtu že se jedná o silnici ve Větřní, uzavřenou pouze 1 km. Ale i uzavřený úsek 1 km by znemožnil průjezd. Cedule směr Český Krumlov nejsou přeškrtnuty ani jinak označeny. No nic, jedu tam. Průjezd Rožmberkem nad Vltavou je OK.

Kdyby se cesta kolem Vltavy do Krumlova nedala projet, bylo by po kouzle skoro celé cesty. Ta kroucenina silnice, vedoucí krásným údolím s výhledem na řeku, by mně chyběla velice 

Ale, jak je vidět, jsem za Rožmberkem a krásný úsek cesty pokračuje.

Cesta k vodě

Původní záměr byl jet na chatičku a pobýt tam nějaký den. Přijíždím tedy do Větřní, které bývalo známé špinavou pěnou, vznikající při zpracování dřevní hmoty, ve Vltavě. Dnes je však řeka i pod Větřním relativně čistá a vrací se ní původní osazenstvo. Ve městě jsou veliké vyfrézované díry ve vozovce, ale jezdí se po nich.  Uzavřena je jen boční ulice směrem na Frymburk. Objížďka vyznačena hned vedlejší ulicí. Proč tedy varování už od Vyššího Brodu - nechápu.  Tak tedy Český Krumlov, České Budějovice, Týn nad Vltavou a jelikož jsem celý den nejedl, zastávka u Číňana u horní pumpy na křupavé a voňavé kuřátko - mou lásku.  Po jídle zjišťuji, že  obloha je od severu a západu černá. Mám za sebou 532 km , ale domů to zvládnu bez problémů. Takže žádná chata, ale postel doma. Beru to osvědčenou cestou přes Solenice a u Dobříše na dálnici.

Před Višňovou poslední zastávka u lesa. Ještě že nemám problémy s častým chozením. Ty kalhoty by mě zahubily... 

 

Doma jsem v půl šesté , tedy po 12 hodinách báječné zábavy a 652 km. To je průměrná rychlost 54,3 km/hod i při těch 2 delších zastávkách a těch minizastávkách pro focení a že těch fotek je celkem 94.

Postřehy:

Dojem z cesty je výborný. Cesty se trochu , proti předchozím létům, zhoršily. Provoz v rekreačních oblastech nulový. Sehnat na kopcích benzin je nemožné (ale nepotřeboval jsem to). Všechny otevřené hospody a hotely , a že jich moc v pondělí a mimo sezonu nebylo, nabízely dršťkovku na tabulích před vchodem. Za celou cestu jsem neviděl jediný ťukanec, natož nehodu. Byla popřena teorie o chytré kmotře lišce, protože jsem jich viděl přejetých nejvíc (2). Dále 1 zajíc , 1 ježek, 1 kuna, 1 křeček. Ostatní zvířátka přecházela spořádaně a s rozmyslem. Moc motorkářů jsem nepotkal. Asi na ně byla zima. Veliká spokojenost, ale příště vynechám asi tu dálnici, tam je nuda a ojíždí se guma do roviny.... 

Najeto 1063 + 652 = 1715 km letos

Na další dva roky schopen

Tak jsem dnes navštívil naší milou píDr za účelem periodické prohlídky řidičů. Po všech procedůrách jsem schopen v plném rozsahu, tedy po staru psáno:
A,B,C,D,E,M,T.    
M mám od r. 1958         tedy     53 let
A+B               1961                     50 let
C+T+E          1962                     49 let
D                    1976                    35 let
Takže jsem sice prdlej, ale jinak řízení schopnej.....

Když samotář, tak samotář

Občas člověka napadne jaké by to bylo třeba na pustém ostrově. To jsem si zkoušel tento týden u vody, kde jsem byl od pondělí do dneška. Až do středy večera jsem neviděl jediného člověka na kratší vzdálenost jak 100 metrů. Cestou jsem se stavil v Týně na nákupu a od 12. hodiny zapadl do divočiny a samoty. Kolem jenom ptáčci, zeleň, klid. Hlavně zelená působí na člověka uklidňujícím dojmem.  Kde že jsou politici i jejich odpůrci?

Na jihu teprve začínají rozkvétat kvítka kolem vody. Tak tedy kontrola porostů a stavu vody na českých tocích a rychle se ubytovat.Po ubytování mě přišel navštívit známý drozd

Za vodou se pásli mufloni a jelikož šel vítr tím správným směrem pro ně, šel úplně špatným směrem pro ryby. Když jde vítr od Bechyně, necítí nás mufloni ani daňci, kteří se chovají v oboře naproti, ale nikdy neberou ryby. Když jde vítr od Týna, není vidět žádná zvěř za vodou, ale spíše jdou ryby. 

Fotky jsou dělané na velikou vzdálenost malým kompaktem a ještě jsou to výřezy, proto nemohou být nijak kvalitní. 

Pruty se ani nehnuly od pondělí do čtvrtečního poledne, kdy se otočil vítr. Na 2 hodiny...   Pak zase ten protivný východní vítr a ryby skončily. 

Ale po pořádku. V pondělí odpoledne bylo u chaty v údolí 12 stupňů, o 3 metry níže u vody 8, a o 10 výškových  výše na poli 20.  Údolím to hrozně táhlo a u vody se dalo sedět jen ve svetru a v mikině. Jakmile zajde slunce, teplota jde hrozně dolů. Tak bylo nutné zalézt do chatičky už v půl osmé. Za mlada jsme se na čundru občas probudili pod popraškem sněhu a tak bylo rozhodnuto spát opět bez topení a zkusit odolnost v tomto věku i když hlásilo rádio pro tuto oblast záporné stupně.

Ráno ( ještě v půl deváté ) byl pěkný šedivák a omrzlý kufr na Yamě. U Karla ve 2 metrech byla ještě teplota -2 st. a v chatičce zadýcháno na +3. Takže polévka z pytlíku pro zahřátí a pochytat nějaké paprsky sluníčka. Teplota šla rychle nahoru a v poledne už bylo i u vody +12 .  Napřed se ukázaly sedmikrásky

a později odpoledne už i pampelišky, ale jen na slunečné straně.

My na naší straně nemáme ještě nárok a kvetení probíhá na etapy a o to déle.

Úterý proběhlo v pohodě a krásném počasí. Ryby neotravovaly žádostí o doplnění potravy na háček a tak jsem si vzal k vodě knížku.Rád si doplňuji vzdělání, které mně nebylo v mládí dopřáno. Tak se rád poučím o kvantových vědách, DNA, RNA, kvarcích a podobných věcech, o kterých se v našem mládí , ba ani středních létech , neučilo. Teď mně tak došlo, že mám vlastně ještě jedno hobby, totiž vzdělávání. Asi ho budu muset na tu pravou stránku doplnit. Odpoledne zbyl i čas na opalování ( na Adama), kde jinde než v pustině. Jinde bych lidi děsil svým starým a deformovaným (obezitou či spíše tloušťkou) tělem. Večer už se dalo sedět před chatou déle. Zem vracela do ovzduší to co ve dne naakumulovala. Zkrátka bylo o dost tepleji. Noc na středu už byla v plusových teplotních hodnotách a tak i s tvrdším spaním. V Noci mě ale probudila potřeba a tak vylézám s jedním otevřeným okem ven z chaty jí vykonat. Hned jsem ale otevřel obě, jestli se mi to nezdá. Cca 20 m od chaty se pásl srnec. Nejprve jsem měl dojem, že je to duch toho, který zemřel pod kamionem loni, ale spíše to bude jeho syn. Vrátil jsem se pro foťák, jestli by z toho s bleskem něco nebylo( a nebylo). Po návratu jsem však jen zahlédl jak mizí mezi chatami směrem k lesu....     

Středa proběhla skoro celá v osamění. Ryby opět nezlobily, vítr vál od Bechyně a tak zbývalo jen opalování a kniha. Komentář k ní napíšu časem na Víra a život. Dala mně hodně poznání. Večer se přiharašil Budějičák Lukáš s přáteli. Takoví lidé mně ani v pustině nevadí. Jsou pohodoví, kecat se s nimi dá o čemkoliv.Ihned vyrazili na pivo do hospody, která otvírá jen st.,pá, so a význačné dny. Tak jsme se viděli až druhý den , když jsem chytal pod jejich chatou.

Čtvrtek byl ve znamení zákeřného útoku kapra na mé orgány. Člověk by to pokládal spíše za rybářskou latinu, ale mám na to 3 svědky, Lukáše a jeho přátele, s kterými jsem kecal a pozor nedával. Postavení prutů je zřejmé z horní fotky. Seděl jsem jen na kraji židličky a otočen hlavou na diskutující. Znenadání přišel záběr, první po třech dnech , a musel být od hodně velkého kapra. Měl jsem málo povolenou brzdu a tak se prut ve vidličce převážil a jeho konec mě zasáhl úplně přesně (dámy prominou) do .....  Viděl jsem v tu chvíli všechny jiné barvy než zelenou přírodu a než se mně povedlo sáhnout po prutu, ležely vidlice na zemi, drnčící naviják se zasekl, vlasec praskl a kapr byl v řiti i s háčkem , vlascem, i krmítkem ( a ti moulové se smáli až se za pivo popadali). No nic, navázal jsem vše znovu, založil do držáků a kecal dál. Po chvíli další záběr, ten už jsem čekal, kapra si povodil (měl asi 55 cm) a jelikož byl na feedru s vlasem 0,16 mm , bylo nutno dost povolovat. To ale on potřeboval a zajel do břehu do zbytků loňské flory , vlas omotal o ní a byl fuč. Je zákonem, že větší přijde vždy na nástrahu, která je určena pro malé ryby (ty na revanš ožerou tu na velké ryby na druhém prutě, aniž by způsobily pohyb policajta a člověk sedí u holého háčku..)  Navázal jsem znovu háček a zjistil, že už zase vane od Bechyně a je tedy konec. Nicméně jsem ještě hoďku poseděl a nic. 

Po poledni přijel Kladeňák Franta a tak bylo nutné zhodnotit přezimování, známé, otvírací dobu v okolí, a jiné důležitosti. Lukášovci k večeru odjeli na hokej do hospody, k čemuž sváděli i mě. Ráno ale musím jet a tak raději nejdu. (Hokej bývá hospodským uznán jako význačný den) Po jejich odjezdu jsem se věnoval poslechu večerního ptačího koncertu. Když utichl, vyrazili do vzduchu netopýři. Je jich tam hodně a různé velikosti. Jejich akrobatické výkony jsou jediněčné.  Večer už byl teplý a tak se dalo vydržet až do krásného hvězdného nebe. To mě vždy tak naladí a ujistí, že jsem součástí toho věčného času a prostoru i když jsem v porovnání s jeho rozměry ani ne ten kvark. To by si měl uvědomit každý a vysrat se na malicherné lidské šarvátky. Tak mně hvězdičky vyšly alespoň poslední večer pobytu v divočině. 

Ráno se ptám Lukáše na včerejší skóre. Chápe hned a hlásí 7 dvanáctek a dvě slivovice. Bylo mně jasné, že bych jet domů nemohl.  Já vždy skóre udržuju vyrovnané....

Teď přichází nejprotivnější úkony: umýt nádobí a uklidit (alespoň trochu) chatu. V jedenáct vyrážím s rozhlasovým ujištěním, že na silnicích všude číhají poldové a mají nějakou akci. Za celých cca 125 km jsem neviděl ani poldovskou čepici, natož poldu. Cesta domů krásná, slunečná , kolem žlutých luk a pastvin, zelenajícími se lesy, svěží trávou.  Teď si můžete svátečňáci užívat ....  My samotáři se takových svátečních akcí neúčastníme  :-))))))  

806 + 257= 1063 km letos