Cesta do "neznáma"

Dneska jsem potřeboval zajet do končin, kam nejezdím často. Lépe řečeno, nebyl jsem tam tak 20 let. Po delším shánění jsem dostal nabídku na párek hadiček Lamprophis f. z Dvora Králové. Je to shoda okolností, že zrovna v okolí Hořic má proběhnout 1. dědkovský motosraz. Dědkové chtějí objet Hořický okruh, aby si zkusili pár zatáček. Bohužel se nemohu zúčastnit úvodní vyjížďky a tak jsem si jí dnes nadělal.

Jelikož nemám rád jízdu ve špičce, vyrazili jsme se Zuzanou v 6 ráno. Tady bylo +5 stupňů, ale kousek za Prahou přituhlo. Nechtěl jsem jet po dálnici ani po tak zvaných státovkách. Okresky přinesou více radosti a nejsou na nich většinou vyjeté koleje. Tak tedy Říčany, Český Brod, Sadská, Poděbrady, Městec Králové, Nový Bydžov, Hořice, Dvůr Králové.



Před Hořiceni bylo slunce ještě dost nízko.



a stín hodně dlouhý



Okresky jsou prakticky prázdné a povrch není většinou nejhorší



Mé milované pampelišky ještě nebyly naplno otevřené . V poledne to musela být krása




V cíli cesty bylo za krámen bezva parkovišťátko



Hádci byli perfektní a tak jsem se vydal zpět. Teprve pak mi došlo jaká je ještě zima a hádci jsou zvyklí na 28 stupňů. Velký a náhlý rozdíl by jim mohl uškodit. Jel jsem tedy a po cca 20 km stavěl, otevřel kufr, nechal hádky na sluníčku prohřát a tak dokola.



Jedna "zahřívací" zastávka byla i na Hořickém okruhu. A tak jsem si vyfotil i Věž...



Pak už je focená jen zastávka na objížďce v Poděbradech.
Ostatní jsem nefotil, nebylo tam nic zajímavého.



Všechno dobře dopadlo a hadi si dali hned svačinku. Samička 2 a sameček 1 myšku.

Dnešní vyjížďkou jsem přesáhl první letošní 2 tisíce. Zuzana jich má o 500 více, protože na ní minulý týden a včera řádil synátor.
Teď Zuzanku čeká údržba po 36000 Km a pak zase do práce....

Opět krásná vyjížďka

Včera bylo asi poslední hezké počasí v tomto týdnu a tak jsem vyrazil. Kam jinam než na jih. Tentokráte to bylo po Strakonické, kterou nemám vůbec rád. Až k Haldě je to super, ale pak kopce a zatáčky s táhnoucími se kamiony a dokonce traktory. Dojel jsem až do Čimelic, kde bydlí internetový kámoš zvaný Čimelice.

Chvíli jsem postál u hřbitova než jsme se telefonicky domluvili na dalším



Zuzka stála u silnice tak nápadně, že někteří řidiči i zpomalovali, tušíce zradu. Žádná nebyla.



Dohodli jsme se, že vyjedeme do Drhovle do Domova pro seniory za kamarádovou manželkou, která je tam z důvodu nemoci.



Zuzku i Tinu jsme umístili po příjezdu do chládku v areálu domova. Je to bývalý zámeček s vlastní kaplí a bohoslužbami.



V parku jsou zbytky staré kašny



Poseděli jsme s kamarádovou manželkou v parku, popovídali a já vyrazil na další cestu.



Jelikož se mi nechtělo ještě domů, vzal jsem to na Písek , pak směr Budějovice, odbočil na Tálín,




koukl jak se ten Tálinskej rybník nahání a voděnka dosahá k samému kraji,



chvíli pokoukal na koníky u cesty



vyfotil jednoho světlého, ty má vnučka nejraději, a po krásných zatáčkovitých cestách dorazil do Týna nad Vltavou na křupavé a voňavé kuře do čínské jídelny .



Potom už klasická cesta domů. Super svezení a zážitky

Za rybami

Popisovat cestu na stále stejné místo nemá cenu, ale už jsme mohli vyrazit i na ryby. Břehy pomalu osychají a je možné po nich chodit bez nebezpečí, že spadneme do řeky. Sešli jsme se s kámoši v našem milovaném kempu a vyrazili chytat. Jarda s Mírou vyrazili proti proudu a já po proudu. Míra chytil 2 malé cejny, Jarda nic. Sedl jsem si za záhyb, aby dosti silný proud netahal za udice moc. Jelikož je jaro, dal jsem na jeden prut červíky a na druhý menší rousnici. Ta byla obrána s háčku bez pohybu číhátka. Na feeder s červíky to tahalo dost slušně a tak jsem se dočkal pár ouklejí. Po nastražení nové rousky se ihned chytil malý okoun. Po něm ještě 2 další. Pak nějaký švec (ježdík). A byl čas na oběd. Po obědě chrupeček vždy bodne. Asi ve 3 hodiny znovu k vodě. Kluci zase nahoru já dolů. Zase začali hýbat s vodou a ryby na to reagovaly nebráním. Za to bralo vše možné i nemožné. Tak jsem odpoledne chytil asi 10 kg různých trav, 2 kg dubového listí, pár větví různého druhu, 3 mikrotenové sáčky, jednu igelitku a narašený růžový keřík. Ne na břehu, jak si kámoši mysleli, ale keřík, který někde sebrala voda a nesla ho sebou. Byl normálně narašený.
Chytat nemělo cenu, protože ihned po nahození následoval záběr něčeho podobného. Tak jsme si raději sedli v chatičce a pokecali. Nahoře to bylo totiž stejné. Kde se ten humus ve vodě vzal nikdo neví. Nikde v tu dobu nepršelo, tak asi někde něco vypouštěli. Rybník, jezero... Ač nekuřák, vykouřil jsem za to posezení tak 10 cigaret, protože kluci kouřejí jako komín a chata byla kouřem přímo přeplněna. Naštěstí brzy vypnuli proud a šli jsme spát. Ráno bylo jako vymalované a po nepořádku v řece ani památky. Ale nic co by stálo za popsání se nestalo. Ryby nešly...

A je to tady

Dnes padla 1. letošní tisícovka kilometrů a začala druhá. Sice jen o cca 45 km, ale začala.