Letos to psaní flákám.

Naposledy jsem byl v JČ tuším 8.11. a bylo to moc pěkný. Přiznám, že ještě motorku nemám zazimovanou a stále čekám: co kdyby. Ještě zima nezačala a já už mám absťák. Jo, droga je droga. Pokud bude některý den suchý bez soli, vyrazím..... V tomto věku už moc váhat člověk nemůže.
Jsem stále bez foťáku a tak je to s fotkama špatný. Snad do jara bude a situace tady se zlepší...

Dnešní vyjížďka

Dnes, 24.září, jsem se, dbaje včerejší předpovědi počasí, vydal na cestu. Měla to být má oblíbená 105 a to směrem domů z chatičky v JČ. Včerejší cesta směrem tam proběhla bez jediné kapičky. Posezení u vody ani návštěva lesa nepřinesly žádný úlovek a dnešní raní deštík mě utvrdil v domnění, že nejlépe bude doma u počítače. Po poledni se mraky potrhaly a pluly si dosti vysoko. I vyrazil jsem k domovu. Nad Milevskem bylo hezky zataženo, ale mladí kluci se nevzdávají...Za ním už pršelo skoro dost a napadlo mne zda by na chatičce nebylo lépe. Měl jsem před sebou ještě 100 km, za sebou 30. Začalo se mi mlžit plexi, protože jsem s takovým ceďákem nepočítal a neošetřil ho. V Petrovicích už byly rukavice skrz, ale stále hřály. Asi neoprenový komplex??? Oblečení perfektní, pod ním sucho. Jediné co bylo mizerné, byla hlína s polí , vytahaná koly traktorů na silnici. Místy to docela klouzalo. U Petrovic jsem si vyvrátil svou teorii, že katastrofa = blondýna s Baworákem. Prohlašuji, že jsem se mýlil. Je to blondýna s kamionem. Anděl strážný měl dnes fušku..., ale zatím je spolehlivý. Tfuj,tfuj. Lilo až na Slapy, stejně jako posledně a do Prahy už jen mžilo. Jel jsem svou oblíbenou trasu o půl hoďky déle než obvykle.
Za oba dva dny jsem potkal 2, slovy dva, motorkáře. Kde jste vy mlaďasové, kteří máte celé léto silácké řeči (a bez debila, a posraného důchodce ve slovníku se neobejdete)? Včera jsem potkal jednu Jawku a dnes Varana. Toho až na Zbraslavské. Srdečně s úsměvem jsme se pozdravili., protože to bylo v místě omezené rychlosti. Byla v tom taková srdečnost a radost, že nejsme cvoci sami, ale je nás víc , tedy dva...
Musím konstatovat, že moje volba na oblečení , bunda od Nazranu a kalhoty od Hubíka (na míru, mou velikost nikdo nevyrábí- když mi jsou v pase, tak mám chrániče umístěné stejně jako římský voják) vydržely v pohodě 100 km bez průsaku. Jen okolo krku mi trochu zateklo, protože jsem neměl šátek, jako obyčejně. A tak jsem doma nemusel používat ani rumové vytápění. V žádném případě ještě motorka spát nepůjde....

Konečně delší cesta

Až v září jsem se konečně dostal na delší cestu. Byla to obligátní Jižní Morava. Návštěva hrobu v Kobylí na Moravě, Návštěva Kyjova a nákup hada a hlavně projížďka krásnou krajinou.Opět po trase Jindřichův Hradec, Jemnice, Znojmo, Mikulov, Břeclav, Kyjov, Kobylí , Mikulov a zpět do Bechyně na chatičku...



Kobylí je malebná vesnička. Teď tam dělají asi kanalizaci či co a tak jsou ulice docela hrbolaté, ale určitě budou brzy ok.



Toto jsou výhledy ze hřbitova, kam jezdím za prapředky



Hřbitov je upraven jak není v Čechách k vidění a když jsem viděl v polích žulový kříž ...



Je vidět, že se jedná o bohatou obec, protože náhrobky jsou vesměs velice drahé



Po cestě zpět jsem se stavěl u kamaráda Jirky od ryb, který si koupil krásný domek



Jiřík



a jeho dům

Cesta byla krásná a vyjížďka se vydařila. I když jsem "potkal" ihned po ránu jednoho zemřelého po dopravní nehodě v Jemnici. Co se stalo nevím, já nemusím v takových situacích vědět vše a u nehod očumovat... Celkem to dalo za den cca 600km. S autem by to bylo dražší... Takhle to vyšlo na necelé 2 nádrže až domů. Tedy okolo 1000 Kč. Ale stálo to za to...

Rekapitulace 50 let na dvou kolech.

Svou moto karieru jsme začínali s mými bratranci na strýcově Ogaru v Benešově. Byla to jakási 125 a dostala od nás dost zabrat. To ale byla doba předřidičáková. Také do ní spadá pár starých číz a jeden Triumph. Vše bez průšvihů a dopadení poldama. Tyto "stroje" už byly v Modřanech. Také kámošův Manet, kterého koupil už ve 14 létech, sloužil dobře. Převážně jsme využívali polní a lesní cesty, kde na veřejného bezpečáka nebylo možno narazit. Benzin se sháněl doma, občas jsme "podojili" otcům jejich vozidla. Jezdilo se dokud byl benzín. Někdy se přilévalo i ředidlo a jiné hořlaviny...Tehdejší motorky jely na vše a nestalo se, že by se zadřely. Dnes už bych to neriskoval.
Jak jsem již psal, 1. mé "moto" byla Saxonetta, druhé Pionýr. Pak šly ČZ 125 B, 150C, skútr Čezeta, Jawa-ČZ 350, slátanina všech možných typů, JAWA 350 - vojenský speciál, včetně velkého nosiče a padáků. Po ní byl asi 20 let klid, až jsem narazil na Yukinu Sport a vrátil se . Mezitím vyrostly děti a ba i několik vnoučat se vyskytlo. V 1. etapě jsem upadl 2x. Jednou při "tréninku" na lesní cestě a na další si už moc nevzpomínám. Bylo to naražené koleno a zadek.
I v těch dřevních dobách bylo nutno dávat pozor na ostatní účastníky provozu. Vždy se vyskytovali ti lepší a důležitější. Většinou to byli známí policajtů, političtí prominenti i na nejnižší úrovni, PSVB ( což byla pomocná stráž veřejné bezpečnosti - pro nepamětníky). Což byli bonzáci 1. třídy, kteří tím získali možnost chlastat a jezdit jako prasata. Náčelník to vždy přikryl. Přece nemůže být PSVB problémová.... Z řidičů si bylo nutné dávat pozor na Tatraplány, což byli většinou vozidla úřadů a i tam si šéfové dělali své řidiče nevinnými. Je zajímavé, že s Tatrami 87 takové problémy nebyly. Tam byli už více usedlí řidiči. Když někdo dnes říká, že neexistovala korupce a protekce, jako je tomu dnes, neví o čem mluví nebo záměrně lže. To už musel být zřejmý průser, aby byl prominent potrestán, ale spíše se vše ututlalo. Lidé se báli něco říci, protože rudá mafie si uměla zjednat "pořádek" a své nohsledy ochránit. Vše bylo ,podle nynějších bolševiků, levné, každý si mohl koupit co chtěl. Když vzpomenu , že pneumatiky nebyly na krámě (ale schované ve skladu) . Na motorku stála Barumka (jiné nebyly) okolo 200 Kčs, na Spartaka okolo 400Kčs. Byl by to zázrak v dnešní době, ale tehdy jsem jako kvalifikovaný řemeslník bral kolem 1300 Kčs. Tedy ani 4 gumy na auto za měsíc, ale bylo to ještě trochu jiné. Když jsem je chtěl dostat, zaplatil jsem o 70-100% navíc , protože pan vedoucí musel dát v rozdělovně, rozdělovna ve fabrice....aby vůbec něco dostali do prodeje a také muselo něco zůstat panu vedoucímu Mototechny. Vybrat si vzorek? Ber co je a buď rád, že máš. Na zimních gumách jsem jel prvně asi ve 30 létech. Ještě teď mi nedělá problém jezdit v zimě na letňákách. Stejné to bylo s náhradními díly. Kdo chtěl jezdit, musel solit. Nebyly ani tak obyčejné věci jako řetěz, a vyměňovat celou řetězovku bylo k smíchu... Také trvanlivost jednotlivých vozidel byla horší než dnes a 100 tis km na autě bylo povařováno pomalu za zázrak. Na motorkách jsme uměli rychle opravovat zapalování a čištění a seřizování kladívek byla otázka vteřin. Karburátory věčně ucpané, s volnoběhem to bylo nalevačku.Také lanka praskala. Pravidelně. Údržba neúdržba. Kvalita dílů i vozidel odpovídala asi tak prvním čínským motorkám k nám dováženým. Jako starý Jawák jsem nebyl zaskočen a nedělaly mně problém. Jen čeští dovozci Číňanů se důvěrně podobají těm za bolševika. Není divu, vždyť mnoho jich bylo v oboru už tenkrát. Silnice byly ve velkém množství nezpevněné. "Okresky" téměř všechny. V kopcích se na "státovkách" používaly kostky. Asi aby to líp klouzalo. Ne, to je fór. Lépe se na nich zabíralo koním do kopce, kdežto na namrzlém asfaltu se nechytali. A na silnicích bylo koňských potahů moc. Hlavně neosvětlené v noci byly lahůdkou.
V takové době jsem začínal oficiálně jezdit. Sem tam se dala nová motorka sehnat. Auta byla na poukazy. Úderníci a zasloužilí členové KSČ měli samo přednost. Ojetiny se prodávaly za vyšší cenu než nová auta. Spartak stál v té době 27.000,- , Fiat 600 a Renault 4 něco přes 18.000,- první Wartburk pod 25.000,- Kčs a prodávaly se všechny okolo 40 tis po dvou létech provozu.. Okolo 60. roku se situace "zlepšila". Bylo možno koupit i auto na volném trhu. Rozdíl tu byl. Octávia na poukaz stála okolo 29 tis. a na volném trhu 40 tis. Prominenti mohli dostat poukaz po 2 letech znovu a tak obměňovali svá vozidla pravidělně a po 2 letech provozu je prodávali o více než 25% dráže než je koupili...Obyčejný , nezasloužilý, člověk buď peníze vysolil, nebo stál několikadenní fronty na záznam pro volný trh. Ani tento záznam ale nezaručoval okamžitou dodávku vozu. Já na svůj 1. nový čekal dost dlouho. Záznam jsem podal na Škoda 1000 MB a došlo na mě pořadí až se Š100. Zapmněl jsem dodat, že celou dobu čekání musel mít člověk peníze ve Spořitelně a musely být vinkulovány ve prospěch Mototechny...To se to obchodovalo, to by bylo něco páni podnikatelé, co?
Benzín byl prý velice levný. Stál i 2,10. Nikde ale už není řečeno, že v té době se platila silniční daň bez ohledu na počet ujetých kilometrů. Pak byl za 4 Kčs. Na hodinu jsem měl v té době okolo 8-9 Kčs čistého, takže 2 l za hodinovou gáži. Kolik lidí má dnes 70 Kč / hod , aby byl poměr té "výhodné" ceny stejný. Jak vidět, při té ceně 32,-/l jsme na tom lépe než tenkrát, protože lidé vydělají většinou více jak 70,-. Takže žádný bolševický zázrak se nekonal. Bylo to to samé jako když mi matka povídala o výhodách 1. republiky, kdy za korunu měla "buřta" a 2 housky. Já tu výhodu neviděl. Táta také přes zimu nepracoval a měl 10Kč podporu v nezměstnanosti..., tedy 10 buřtů a 20 housek na týden pro rodinu... Lidé by se měli naučit počítat a výhody porovnávat. Nevěřit každému kecu v televizi.
Mnoho let jsem jezdil z povolání na náklaďácích a autobusech. I tam nebyly pneumatiky. Nové pneumatiky se dávaly u slušných firem na přední kola, u horších byly protektory i tam. Protektory ale neměly dnešní kvalitu. Také mně bouchly 2 za den. Dopravačka se pak mohla zbláznit co že tam obujeme, když ji poškrtali 11,00-20 ze 100 kusů na 8. V době mého dopravákování jsem pak plánoval pneu v tisících kusech abych těch potřebných 100 dostal....Plán mi nikdy nikdo nevrátil i když jsem na 20 aut plánoval 1300 pneu na rok... Jo, to byly časy.
Nějak jsem utekl od motorek, ale mazat to nebudu. Je to také součást mého 50 letého života na silnici...

Blíží se výročí

V září, jestli se dožiji, mě čeká jedno hezké výročí. 9.9. 2008 to bude právě 50 let co jsem složil zkoušky na tehdejší zázrak techniky, JAWA 50 Pionýr. Tehdy se nedělaly žádné jízdy ,ale pouze proběhlo na tehdejším Dopravním inspektorátě Praha jih ve Zbraslavi, ústní přezkoušení z vyhlášky o silničním provozu. Mě zkoušel, jak si dodnes pamatuji, náčelník Mikuda(hodnost už nevím). Jako jediný jsem z pětice zkoušených přezkoušení udělal a ihned obdržel kartonovou kartičku, na které nebyla ani fotka, ale přes to byla cenná tím, že jako příloha k občanskému průkazu povolovala jízdu na silnici s vozidly do 50 ccm, a to 2 i 4 kolové(Cucciollo). Vyjímku měla 65 kubíková Saxonetta, což bylo motorové kolo o stálem převodu s jedním rychlostním stupněm a motorem umístěným v zadním kole. Toto kolo s motorem se dalo namontovat prakticky do každého velo rámu.

Toto není obrázek mé Saxky ale ilustrační foto z webu


Tu jsem v té době vlastnil. Moc jsem toho na ní ale nenajezdil. Předchozí majitel namontoval příliž tvrdý(kalený) klínek, který zajišťoval polohu setrvačníku (a zároveň rotoru zdroje energie) a vačky zapalování. Rotor se pravidelně povoloval a tak místo aby se ustřihl klínek, vyštípla se klika. Díly se sehnat nedaly a takové motoservisy jako dnes nebyly. Motorek se tedy odporoučel do věčných lovišť a já začal šetřit na Pionýra. Bylo mně 16 let a pár týdnů k tomu.

Proč nás tolik umírá?

Včera jsem jel svou oblíbenou trasu Týn nad Vltavou - Praha. U obce Loutí (PZ) jsem v lese dojel pomalu se táhnoucí AUDI A8 4,2, tmavě zelené s SPZ 3U1 10 50. (Už vím proč mají prominenti tak snadno pamatovatelné SPZ).Řidič vesele telefonoval s rukou u ucha. Jelikož jel tak 60 km/hod. a dopředu bylo krásně vidět, zapnul jsem blikač a nasadil na předjetí. V tom v panu podnikateli , musel to být velkopodnikatel, protože do malopodnikatele by se tolik tuposti nevešlo, chytily saze a i s telefonem u ucha nasadil maximální zrychlení a roztáhl se přes celou silnici. Říkám si , pospíchá, ať si jede. Ale chyba lávky, když jsem se za něj zařadil, opět ubral a táhl se pomalu. Nový pokus o předjetí, a stejný scénář. Bylo mně už jasné, že jde o záměr. Zkoušel jsem ho, byl pozorný. Zapnu blikač, zrychlí, vypnu blikač táhne se jak smrad a roztažený přes celou silnici. S telefonem u ucha, řídící jednou rukou, s automatem bez problému. Takovým stylem jel až za Štěchovice, což je odhadem 12 km. Naším směrem nic nejelo a tak nebylo možné vyzkoušet zda mu jde jen o mně, nebo musí být 1. za každou cenu. Za Štěchovicemi se zabýval telefonem víc než obvykle a tak jsem ho předjel. V Davli u cedule jsem ubral a jel "v toleranci". V té době byl tak 100 metrů za mnou. Samozřejmě mě dojel a krásnou myškou s prudkým brzděním ,předjel. Kolik jel potom nevím, ale ujel mně dost velký kus (odhadem tak 90). Zaplať pámbu ho mám z krku. Ale chyba lávky. Za Davlí se táhnul a čekal. Stejný scénář, stejné prasárny. Pokud jelo něco proti nám, táhnul se jak smrad, pokud bylo volno, na prostředku silnice a ve střehu. Telefon stále u ucha. Dotáhl mě až na Zbraslav, kde jsem odbočoval. Vytvořil asi rekord v telefonování, protože se bavil přes 30 km.
Vždy jsem byl přesvědčen, že největší prasata jsou majitelé a řidiči BMW, ale tento pán mě přesvědčil, že prvenství patří Audinářům. S přednostmi si nedělají problémy ani jedni ani druzí a strčí vám to tam z vedlejší na pár metrů, ale tento pán by potřeboval na psychotesty.....Prostě nadčlověk.....

Zuzana konečně zdravá

Kvůli této nicotné součástce velikosti poloviny krabičky od zápalek, která praskla kdysi v minulosti (prasklina byla zjištěna ve Vrbovce), jsem přišel o měsíc z tak už krátké sezony.




V Praze si s tím za rozumný peníz nevěděli rady (chtěli 27000Kč za celou hlavu...). Tak jsem našel firmu u Přelouče, která je rájem pro potřebné jako jsem já. S ničím nedělají problémy a snaží se pomoci a to ještě za rozumnou cenu....Oprava u nich stála cca 1% té Pražské!!!!!(300,- Kč)
Je to DOLAMOTO pana Ladislava Dokonala, Štěpánov u Přelouče

www.dolamoto.cz
Jsem velice spokojen. Doporučuji.

Tak se snad dočkám

Ve středu by měla být konečně hotová motorka. Na rozdíl od značkového servisu SUZUKI si v Přelouči vědí rady a cena opravy i s prací by se měla pohybovat okolo 1000,- Kč. Jaký rozdíl mezi 27000Kč pouze za materiál. Zuzana bude také přezutá a tak bude účet okolo 7000,-. 4 jsem dal ve Vrbovce za prohlídku 30000km, takže se letos holka prodražila a to ještě moc nenajela. Vloni jsem měl touto dobou najeto 2x tolik. Chystám se opět na Moravu. Mým plánem byl Vílí sraz , ale stejně jako vloni (počasí), tak i letos (motorka) mi to nebylo dopřáno...
Kouknu se do Kobylí na hroby, jezera na jihu, neustále mám škubání projet trasu Budějovice - Mikulov Rakouskem. Možná to vyjde. Musím ale otestovat kvalitu opravy motoru. Alpy nevyjdou letos určitě, protože náklady na Zuzku a důchod se nějak nemají rádi....Příští rok by měla být obutá, seřízená a tak snad ušetřím a vyjde to. Záleží také na zdraví. Snad vydrží.

Od poslední zmoklé vyjížďky

Letošní sezona mně nějak nepřeje. Stále se nemohu dostat na pořádný výjezd. Teď mně ještě ke všemu zjistili ve Vrbovce prasklou pravou klemu na výfukové vačce. Prodává se pouze s hlavou v celku. Nová pouze za 27 000Kč. Dá se to prý udělat i se starou, odebranou z vadné hlavy. najednou takovou nikdo nemá...Tak budu ještě nějakou dobu stát. Nyní odjíždím hlídat vnoučata a motorka jde stranou. Tak snad v srpnu.....

Májový deštíček

Po krátkém pobytu na rybách jsem měl jel včera k večeru domů. V Bechyni krásné počasí, jen pár beránků na obloze. Padlo půl páté a tak jsem vyrazil. Vzal jsem to po své zamilované 105 a užíval si. Ba jsem se kochal. Žádný provoz, žádné problémy. S kopce nad Milevskem byl vidět menší černý mrak, ale ten se mě netýkal, protože byl dále napravo od trasy. A také předpověď hlásila pouze místní přeháňky, na východě republiky možnost bouřek. Přes to jsem trochu přidal, abych se mu vyhnul a nedohnal mě. Nad Petrovicemi už ale byl vidět veliký mračoun, ze kterého občas vypadl blesk. Jelikož se cesta k Sedlčanům točí stále mírně vlevo a k severu, kopírovala silnice přesně okraj mraku. U Vysokého Chlumce už hezky kapalo a namoklý prach hezky klouzal. Musel jsem tedy zvolnit. Za Chlumcem už byly obsazeny 2 autobusové zastávky asi 5 motorkáři. Co dělat, jede se dál. Jezdím v textilu a ten celkem drží tělo v suchu. Bundu mám od Nazranu a koupil jsem délku pouze do pasu. Perfektní kalhoty od PSI Hubík mají vyšší pas a tak se to vyrovnává. Přes Sedlčany lilo jako z konve. Silnice se umyla a perfektně držela. Dalo se jet docela ostře. Cesta se stále točí s okrajem mraku a tak z leva sluníčko a jasno, z prava černo a ceďák. To trvalo až k Rabyni. Tam už jen slunce a jasno. Za jízdy dělám inventůru kam mně voda zatekla. Rukavice jsou nacucané, trochu vody za límcem, vlhko v levé botě. Jinak vše v pořádku. Na 50 km v dešti velice dobré. Slapy , Štěchovice a jsem suchý. U Davle to začíná nanovo. Nad Prahou černo a slunce už asi šlo spát. Mám domů posledních asi 18 km a tak to přece nevzdám. V Měchenicích jede proti mě kolega . Vesele se zdravíme. Ostatní už jsou schovaní podle cesty. Na Zbraslavi už není pro déšť vidět. Plechovky i já jedeme krokem. Na silnici kroupy a vrstva vody. Od Modřan se táhne kolona , spíše jen popojíždí. Konec má až v Komořanech. Tak už vodu neberou ani kanály a chtělo by to endurko. Na vozovce je i naplavená hlína a vůbec vše co bylo kolem. Na věčném semafóru , který je tu už léta kvůli výkopu, samozřejmě červená. Zbytečně. Ti od Prahy nikam nemohou. Kolona před nimi stojí. A tak zaplať pámbu , že tam nějaký pospíchal nevjel a neucpal oba směry. Stojíme tam zbytečně tak dvě minuty .Voda crčí po mně i motorce a dívím se, že ještě není v elektrice. Padá zelená a jedeme, tedy ploužíme se. Dole u Sosny stojí voda. Brodíme tak 30cm. Zuzanko ty jsi zlatá, projeli jsme. U servisu konec fronty v protisměru. U hřiště na naší straně opět tak 30 čísel. Kanály ucpané a to tam jedna slavná firma dělá kanalizaci už asi 3 roky. Vyhozené peníze. Proti jede náklaďák a na nás ohled nebere. Dostávám splachovačku až na sedlo. Vůbec nepomohlo, že jsem na něj dělal dopředu aby zpomalil. Chlap v plechovce přede mnou nadává. Měl pootevřené okénko a levé rameno mokré od špinavé vody . Kdyby mohl, asi by toho řidiče zabil. Mně už to nevadí. Hlavně že Zuzana jede na oba válce a voda se na důležitá místa nedostala. Ještě brod kolem bývalého cukrovaru a je klid. Přestává pršet a voda v pohodě odtéká. Tak to jde až domů. Doma dělám rekapitulaci.
Rukavice jsou skrz, v levé botě loužička, mokré tričko okolo krku, jak tam zatékalo při otáčení hlavou, mokrý flek na břiše. Tam se nedivím. Na mém vypouklém pupíčku stojí voda i v menším dešti....a pak zateče zipem dovnitř. Jinak sucho. Takže oba díly od konkurenčních firem , Nazran i Hubík, obstály.
Jako mladý jsem jezdil terénní a i branné soutěže. Tehdejší oděvy, slavné "šestideňáky", se nedají s dnešním oblečením ani srovnávat. Byly tvrdé, neprodyšné. Co nezateklo to člověk dopotil. Včera jsem si chtěl vyzkoušet co ještě vydržím a docela to šlo. Už se těším na nějakou delší šreku.

Rakovice podruhé, tedy 2008

Moje předchozí dubnové a květnové cesty nestály za zápis. Nedařilo se mi udělat nějakou větší vyjížďku. Velmi jsem se těšil na Setkání Čínských chopperů v Rakovicích u Čimelic, kam jsem byl , jako sympatizant, pozván. Jedná se o stále se rozrůstající skupinu výborných lidí z celé republiky. Letos již neplatí, že členem může být jen majitel čínského choppera , ale byly vidět i jiné motorky, ba nahotinky :
Simson



Honda



Suzuki a MZ




ba i HD



pod plachtou v pozadí. Jeho majitel ho tajil až skoro do odjezdu na vyjížďku.

Ale od začátku: letos jsem přijel na sraz už před 8. hodinou a to díky dvěma Rakušanům na endurech, kteří mě předjeli na Cukráku. Chtěl jsem vidět jak dodržují předpisy oni a tak jsem se za ně pověsil. Mám proti nim sice slabotinku, ale stačil jsem. Divte se, ale oni jeli po celou "dálnici" skutečně těch povolených 130 km/hod a vůbec jim nevadilo když je někdo předjel. Když předjeli oni, ihned návrat na pravou stranu. Až k Haldě jeli jako andílci. Přes obec tak 55 a za ní předpisových 90. Nad Haldou se vždy do kopce táhnou někteří slabší jedinci. Jelikož nestačili předjet před zákazem, nic si z toho nedělali a klidně předjeli přes čáru. Jelikož jsem srab a nevím kdo kouká z lesa, trochu jsem zaostal. Za zatáčkou jsem je dojel. Oni stále svou předpisovou rychlostí. Za Milínem předpisové snížení na 70. Následuje dlouhá rovina k odbočce na přehradu Orlík a Solenice. Tam jim najednou chytily saze a měl jsem co dělat jim stačit. Od tabule s názvem obce ale vždy tak 55. Pak jsme dojeli jakousi skupinu chopperů a ti, přesto, že do povolené rychlosti jim dost chybělo, neměli nejmenší snahu nás pustit dopředu a tvrdě si drželi útvar. No, povedlo se. Docela mě mrzelo, když jsem se v Čimelicích musel odpojit. Oba doopravdy uměli...



V 8 už někteří účastníci obcházeli své stroje



a stroje , až na Haryka byly odkryté




potom se osazenstvo odebralo na snídani a já si chtěl vyfotit nějaké zúčastněné stroje







Jen skončila snídaně, už tu byl pan Jan Čejchan , majitel a šéfredakror časopisu
MotoXpress



který ze svého omšelého oře vyndal 3 motorky na zkoušení. Na těch se mohl každý účastník povozit. Nefláknul sebou nikdo a tak malé VDO



vyzkoušela i Jarka



a nejen ona...





Ta malinká padesátka v pohodě uvezla i dva . To už mi , bohužel, došly baterky



Také Panda, kterou pan Čejchan dovezl, měla úspěch. (stříbrná v pozadí)



Pak přišel povel k nástupu na focení pro časopis





a ti značkoví se šli řadit




A to už mně došly baterky definitivně.

Po focení bylo ještě zkoušení motorek, dovezených panem Čejchanem. Pak už jen příprava na vyjížďku a odjezd. Jel jsem s nimi na 1. křižovatku, kde se naše cesty rozešly. Oni směr Březnice a já směr Týn nad Vltavou a pak vstříc alkoholu a oslavě synových narozenin...

Nutno konstatovat, že Rakovice se, stejně jako loni, velice vydařily. Miloš organizuje sraz velice pečlivě a odpovědně. Tak jestli Bůh dá zdraví, příští rok na shledanou

Zase na ryby

Letos mně žádné nové cesty zatím nevycházejí. Povinosti doma, počasí a kdoví co ještě mně v tom brání. Středa je jak vymalovaná a tak hurá alespoň na ryby. Vyjíždím až odpoledne a k chatičce se dostávám až v půl sedmé večer. Přes to si jdu sednout k vodě. Za vodou v oboře mohu sledovat souboj dvou muflonů i jejich obecenstvo. Slabší utekl a harém je spokojen....
Začíná se stmívat a je čas udělat něco k jídlu a vybalit. Také připravit spaní, protože k ránu mají být i -2 a nemám sebou topení. Velice nerad ho používám, protože jak zapíná tak se budím. A tady je takové krásné ticho... Večer je v chatičce 11 stupňů i přes to, že jsem si tam uvařil čínskou polívku. Není vůbec tepelně izolovaná a tak je uvnitř jen o málo více než venku. Takže se to chce trochu více zabalit. Zalehnu v 1/2 10. a čtu až skoro do 11. Oči se klíží a tak zhasínám. Jen začínám zabírat prolétá nad kempem nízko vrtulník z nedaleké základny. Asi bude noční cvičení. To nic, na to jsme zvyklí. Nevím jak dlouho spím, ale najednou výstřely , krátké dávky, jednotlivé rány. Když to trvá asi 5 minut vylezu. Jižní obzor je osvícen. V Bechyni je nějaká sláva a střílejí ohňostroj. Kouknu na hodinky a ono půl dvanácté a pět minut. Tak jsem spal asi půl hodiny...a to si sem člověk jede od rámusu odpočinout. Tak alespoň kouknu na teploměr uvnitř a konstatuji 8 stupňů. Znovu se balím a usínám okolo 2. Ráno zjišťuji, že přijeli sousedi a ani jsem je nevnímal. Je 7.30 a venku jsou -2 a v chatičce +3 stupně. Takže raději ještě do "peřin". V 9 už je šedivák pryč a sluníčko svítí.


Voda jako sklo, ale ryby nikde. Je zajímavé, že už je u břehu docela slušný potěr.



Nikde kolem ani živáčka



Obloha jak vymalovaná , stromy začínají zelenat...



Na oběd přišly známé kachny , Božka a její dva ochránci



Travička se zelená , sluníčko svítí , co bych mohl žádat více. Odpoledne se začínají objevovat mraky a jelikož má zítra pršet, balím domů s tím, že se v sobotu, když bude líp, vrátím. V 5 mám sbaleno, slunce ještě svítí celkem slušně a tak do nahata a opalovat se. Sem zavítá v této době málokdo a sousedi jsou na nákupu. Jednou jsem tu takhle usnul a nepostřehl včas ani dívčí skupinu , která sem zabloudila. To bylo procitnutí s holým zadkem (naštěstí jen s ním a né v leže na zádech) a s mladicemi okolo, které se vás ptají na cestu dál a mají srandu z vašich rozpaků. Také budou staré.... K tomu ale včera nedošlo. K 6. už to moc nehřeje a tak jedu domů. Ještě že tak. Dnes celý den prší. Co bych tam v té zimě dělal? Tak snad zítra....

Léta s YUKINOU Barčou

Setkali jsme se v dubnu 2005 a byl z toho ihned poměr jak hrom. Byla to v té době poměrně levná a hezká motorka, přesně určená pro návrat starého dědka na 2 kola. Na internetu se objevily útoky na tuto značku. To víte Čína. Je pravda, že je kvalitou podvozku asi na úrovni Jawy, ale jelikož s tou mám dosti zkušeností, vím jak na to. Ihned na nové motce vše povolit, namočit do "hermetiku" a opět poutahovat. Za ty tři odjeté sezony a okolo 17000 km jsem potom neměl problém s upadáváním dílů jako někteří mladší kolegové, kteří to neznají. Zlobily mne jenom žárovičky v přístrojích a kontrolkách, které opravdu praskaly dost často, a tachometr, u nějž jednou odešel šnek pohonu, a jednou celý budík. To vše by bylo v normě. Největší zlobení bylo ale se servisem. Neochotný pan mistr v Průhonicích a pouze z počátku ucházející pan Šimek , majitel Motomedia Příbram. Tam termíny nakonec neplatily vůbec. To zkazilo dojem z výborné motorky. To není ,pánové, Čínou, ale českým servisem. Ten kazí dojem z těchto výborných mašinek. Také ti, kteří od nich chtějí více než na co jsou stavěny. Když má motorka napsáno v TP maximálku 85 km/hod a někdo tvrdí, že jezdí i 140 ( za týden nadává, že mu vylétla ojnice), tak je to u mě vůl a není to motorkou. Ten motorek je úplně zlatý. V pásmu otáček okolo 6000 má sice vibrace, ale my odkojení v mládí Jawami , to ani necítíme. I podvozek se dá hezky nastavit. Vážím stejně jako normální člověk se spolujezdcem a přes to bylo pérování krásně vyvážené, tlumiče funkční. V zatáčkách sedí lépe jak některé značky... a to i na čínských gumách. Po jejich sjetí jsem ji přezul na Mitasky, ale i ty držely jako přibité. Prohlašuji, že jsem byl s Barčou velice spokojen.
Na jaro jsem měl objednaného Twina, s kterým jsem chtěl dojezdit motorkářskou karieru. Po posledním extempore s dovozcem a také příbramským dealerem ( dodání předního světla za 6 měsíců po zaplacení!!!!!) jsem od toho upustil. Jsou i jiní dovozci stejných motorek pod jiným názvem, tak snad budou lepší... Letošek odjezdím na Zuzaně a jestli budu příští rok ještě fit, budou love a nálada, půjdu zase do nějaké 125. Na mých milovaných okreskách a zejména 105 , jsou ideální. Poslední cesta na Šumavu byla zážitek. Zbožňuju totiž když jedu na hranici možnosti motorky a na okreskách se to s půllitrem už nedá. Tam je přebytek výkonu. U Zuzany mám péra na maximu a je ještě měkká v zatáčkách. Také díly jsou na dváce o dost levnější a rozdíl 2 litry na 100 km ve spotřebě je také v důchodu znát. Celou dobu jsme jezdili pod 3 litry na 100km. (Od 2,4 )

Barča po Ještědem

Při odpočinku

U Lužky před S Yuki kolem republiky

U nového majitele


Barčo, byla jsi dobrá a nebýt mizerného servisu, tak jsi měla bráchu .....

Loučení

Nadešel den loučení s mou milou Baruškou. Nemohl jsem jí jen tak opustit a tak jsem jí vnukovi, který si jí bere, odvezl sám. Cestu jsem pojal jako polovyjížďku na motorce a polojízdu autobusem. Mimo plán se mi tam dostala i 6 km procházka..... Takže odjezd v 9 od domu

Hned dole od křižovatky se táhla fronta až do Komořan a tak cesta na Zbraslav trvala skoro 1/2 hodiny. Pak už to šlo jako po másle...



















Na Haldě jsme byli s Barčou za chvíli.



















Také jsme se stavili u Milína na místě, kde padly poslední válečné výstřely v 45. roce.



















Cesta k památníku je ale otřesná....



















Pak dále přes Březnici do Líní . Cesta je tam krásně zatáčkovitá i když místy hrbatá ale i tak jsme se hezky vyblbli...



















Tady bývalo letiště. To by se tu ale hezky jančilo na motce....



















Od Líní je cesta už na jedničku s hvězdičkou až do Horažďovic. Tam jsem už raději nefotil , ale počkal až na Rábí



















Na hradě Rábí kuňkaly žáby.... Tak zpívali Kocourkovští učitelé. Já tam ale dnes žádné neslyšel.Sušicí jsem také projel v rychlosti. Na focení bude čas až po cestě zpátky...



















A jsme v Tvém novém bydlišti. Tak se tu měj hezky a hlavně Davida nezlob...



















Dnes jsme spolu najeli posledních 131,5 km a celkem okolo 17000. Tachometr nevydržel předpokládané namáhání a byl loni vyměněn.



















Jelikož jsem měl přijet až zítra, nikdo mě nemohl čekat. Motorku jsem uložil a vyrazil na autobus. Jenže jsem se nějak blbě kouknul, tak autobus Petrovice- Sušice jel až za velice dlouho. Autobus Sušice - Praha však za 1 hodinu a 50 min. Tachometr při cestě tam mně ukázal od zastávky k našim 6,2 km. Tak jsem vyrazil...



















Do Sušice cesta dlouhá, stromkama není sázená . Takže byl docela pařák



















3 km za mnou : Volšovy a navazující Červené Dvorce...



















Pak už ta 2 km dlouhá rovinka....



















Sušice je v dohledu. Zbývá tak necelého půl druhého km. Začínají se ozývat otlačené nohy. Ty boty na motorku moc na chůzi nejsou a chůze po asfaltu není mé hoby.



















Je 13 hodin 5 minut a jsem na stanici. Trvalo mi to 1hodinu a 25 minut. Na starého pajdavého dědka v blbých botách to není tak zlé....



















Autobus přijel brzy a tak se můžu ještě rozhlédnout. Tu cestu si musím pořádně prohlídnout, protože na motorce krajinu moc nesleduju...



















V autobuse je nás pár. 13,30 je odjezd.



















Tak ještě Rábí z druhé strany a autobusu. A mažeme ku Praze. Tam dojíždíme za 10 min. 4. Mám žízeň a hlad a tak se stavuji hned v prvním bistru. Je tam docela dobrá partička a i když nikoho neznám, tak za chvíli je debata v plném proudu. A pak že jsou Pražáci nafoukaní.... Nakonec jsem Barču zapil čtyřmi kousky a zajedl Hermelínem s hranolky. Nic jiného neměli.
Babča od toho autobusu bývá doma v 1/2 5. Já přišel v 6. Jak to ta ženská stihne, nevím......