Od poslední zmoklé vyjížďky

Letošní sezona mně nějak nepřeje. Stále se nemohu dostat na pořádný výjezd. Teď mně ještě ke všemu zjistili ve Vrbovce prasklou pravou klemu na výfukové vačce. Prodává se pouze s hlavou v celku. Nová pouze za 27 000Kč. Dá se to prý udělat i se starou, odebranou z vadné hlavy. najednou takovou nikdo nemá...Tak budu ještě nějakou dobu stát. Nyní odjíždím hlídat vnoučata a motorka jde stranou. Tak snad v srpnu.....

Májový deštíček

Po krátkém pobytu na rybách jsem měl jel včera k večeru domů. V Bechyni krásné počasí, jen pár beránků na obloze. Padlo půl páté a tak jsem vyrazil. Vzal jsem to po své zamilované 105 a užíval si. Ba jsem se kochal. Žádný provoz, žádné problémy. S kopce nad Milevskem byl vidět menší černý mrak, ale ten se mě netýkal, protože byl dále napravo od trasy. A také předpověď hlásila pouze místní přeháňky, na východě republiky možnost bouřek. Přes to jsem trochu přidal, abych se mu vyhnul a nedohnal mě. Nad Petrovicemi už ale byl vidět veliký mračoun, ze kterého občas vypadl blesk. Jelikož se cesta k Sedlčanům točí stále mírně vlevo a k severu, kopírovala silnice přesně okraj mraku. U Vysokého Chlumce už hezky kapalo a namoklý prach hezky klouzal. Musel jsem tedy zvolnit. Za Chlumcem už byly obsazeny 2 autobusové zastávky asi 5 motorkáři. Co dělat, jede se dál. Jezdím v textilu a ten celkem drží tělo v suchu. Bundu mám od Nazranu a koupil jsem délku pouze do pasu. Perfektní kalhoty od PSI Hubík mají vyšší pas a tak se to vyrovnává. Přes Sedlčany lilo jako z konve. Silnice se umyla a perfektně držela. Dalo se jet docela ostře. Cesta se stále točí s okrajem mraku a tak z leva sluníčko a jasno, z prava černo a ceďák. To trvalo až k Rabyni. Tam už jen slunce a jasno. Za jízdy dělám inventůru kam mně voda zatekla. Rukavice jsou nacucané, trochu vody za límcem, vlhko v levé botě. Jinak vše v pořádku. Na 50 km v dešti velice dobré. Slapy , Štěchovice a jsem suchý. U Davle to začíná nanovo. Nad Prahou černo a slunce už asi šlo spát. Mám domů posledních asi 18 km a tak to přece nevzdám. V Měchenicích jede proti mě kolega . Vesele se zdravíme. Ostatní už jsou schovaní podle cesty. Na Zbraslavi už není pro déšť vidět. Plechovky i já jedeme krokem. Na silnici kroupy a vrstva vody. Od Modřan se táhne kolona , spíše jen popojíždí. Konec má až v Komořanech. Tak už vodu neberou ani kanály a chtělo by to endurko. Na vozovce je i naplavená hlína a vůbec vše co bylo kolem. Na věčném semafóru , který je tu už léta kvůli výkopu, samozřejmě červená. Zbytečně. Ti od Prahy nikam nemohou. Kolona před nimi stojí. A tak zaplať pámbu , že tam nějaký pospíchal nevjel a neucpal oba směry. Stojíme tam zbytečně tak dvě minuty .Voda crčí po mně i motorce a dívím se, že ještě není v elektrice. Padá zelená a jedeme, tedy ploužíme se. Dole u Sosny stojí voda. Brodíme tak 30cm. Zuzanko ty jsi zlatá, projeli jsme. U servisu konec fronty v protisměru. U hřiště na naší straně opět tak 30 čísel. Kanály ucpané a to tam jedna slavná firma dělá kanalizaci už asi 3 roky. Vyhozené peníze. Proti jede náklaďák a na nás ohled nebere. Dostávám splachovačku až na sedlo. Vůbec nepomohlo, že jsem na něj dělal dopředu aby zpomalil. Chlap v plechovce přede mnou nadává. Měl pootevřené okénko a levé rameno mokré od špinavé vody . Kdyby mohl, asi by toho řidiče zabil. Mně už to nevadí. Hlavně že Zuzana jede na oba válce a voda se na důležitá místa nedostala. Ještě brod kolem bývalého cukrovaru a je klid. Přestává pršet a voda v pohodě odtéká. Tak to jde až domů. Doma dělám rekapitulaci.
Rukavice jsou skrz, v levé botě loužička, mokré tričko okolo krku, jak tam zatékalo při otáčení hlavou, mokrý flek na břiše. Tam se nedivím. Na mém vypouklém pupíčku stojí voda i v menším dešti....a pak zateče zipem dovnitř. Jinak sucho. Takže oba díly od konkurenčních firem , Nazran i Hubík, obstály.
Jako mladý jsem jezdil terénní a i branné soutěže. Tehdejší oděvy, slavné "šestideňáky", se nedají s dnešním oblečením ani srovnávat. Byly tvrdé, neprodyšné. Co nezateklo to člověk dopotil. Včera jsem si chtěl vyzkoušet co ještě vydržím a docela to šlo. Už se těším na nějakou delší šreku.

Rakovice podruhé, tedy 2008

Moje předchozí dubnové a květnové cesty nestály za zápis. Nedařilo se mi udělat nějakou větší vyjížďku. Velmi jsem se těšil na Setkání Čínských chopperů v Rakovicích u Čimelic, kam jsem byl , jako sympatizant, pozván. Jedná se o stále se rozrůstající skupinu výborných lidí z celé republiky. Letos již neplatí, že členem může být jen majitel čínského choppera , ale byly vidět i jiné motorky, ba nahotinky :
Simson



Honda



Suzuki a MZ




ba i HD



pod plachtou v pozadí. Jeho majitel ho tajil až skoro do odjezdu na vyjížďku.

Ale od začátku: letos jsem přijel na sraz už před 8. hodinou a to díky dvěma Rakušanům na endurech, kteří mě předjeli na Cukráku. Chtěl jsem vidět jak dodržují předpisy oni a tak jsem se za ně pověsil. Mám proti nim sice slabotinku, ale stačil jsem. Divte se, ale oni jeli po celou "dálnici" skutečně těch povolených 130 km/hod a vůbec jim nevadilo když je někdo předjel. Když předjeli oni, ihned návrat na pravou stranu. Až k Haldě jeli jako andílci. Přes obec tak 55 a za ní předpisových 90. Nad Haldou se vždy do kopce táhnou někteří slabší jedinci. Jelikož nestačili předjet před zákazem, nic si z toho nedělali a klidně předjeli přes čáru. Jelikož jsem srab a nevím kdo kouká z lesa, trochu jsem zaostal. Za zatáčkou jsem je dojel. Oni stále svou předpisovou rychlostí. Za Milínem předpisové snížení na 70. Následuje dlouhá rovina k odbočce na přehradu Orlík a Solenice. Tam jim najednou chytily saze a měl jsem co dělat jim stačit. Od tabule s názvem obce ale vždy tak 55. Pak jsme dojeli jakousi skupinu chopperů a ti, přesto, že do povolené rychlosti jim dost chybělo, neměli nejmenší snahu nás pustit dopředu a tvrdě si drželi útvar. No, povedlo se. Docela mě mrzelo, když jsem se v Čimelicích musel odpojit. Oba doopravdy uměli...



V 8 už někteří účastníci obcházeli své stroje



a stroje , až na Haryka byly odkryté




potom se osazenstvo odebralo na snídani a já si chtěl vyfotit nějaké zúčastněné stroje







Jen skončila snídaně, už tu byl pan Jan Čejchan , majitel a šéfredakror časopisu
MotoXpress



který ze svého omšelého oře vyndal 3 motorky na zkoušení. Na těch se mohl každý účastník povozit. Nefláknul sebou nikdo a tak malé VDO



vyzkoušela i Jarka



a nejen ona...





Ta malinká padesátka v pohodě uvezla i dva . To už mi , bohužel, došly baterky



Také Panda, kterou pan Čejchan dovezl, měla úspěch. (stříbrná v pozadí)



Pak přišel povel k nástupu na focení pro časopis





a ti značkoví se šli řadit




A to už mně došly baterky definitivně.

Po focení bylo ještě zkoušení motorek, dovezených panem Čejchanem. Pak už jen příprava na vyjížďku a odjezd. Jel jsem s nimi na 1. křižovatku, kde se naše cesty rozešly. Oni směr Březnice a já směr Týn nad Vltavou a pak vstříc alkoholu a oslavě synových narozenin...

Nutno konstatovat, že Rakovice se, stejně jako loni, velice vydařily. Miloš organizuje sraz velice pečlivě a odpovědně. Tak jestli Bůh dá zdraví, příští rok na shledanou

Zase na ryby

Letos mně žádné nové cesty zatím nevycházejí. Povinosti doma, počasí a kdoví co ještě mně v tom brání. Středa je jak vymalovaná a tak hurá alespoň na ryby. Vyjíždím až odpoledne a k chatičce se dostávám až v půl sedmé večer. Přes to si jdu sednout k vodě. Za vodou v oboře mohu sledovat souboj dvou muflonů i jejich obecenstvo. Slabší utekl a harém je spokojen....
Začíná se stmívat a je čas udělat něco k jídlu a vybalit. Také připravit spaní, protože k ránu mají být i -2 a nemám sebou topení. Velice nerad ho používám, protože jak zapíná tak se budím. A tady je takové krásné ticho... Večer je v chatičce 11 stupňů i přes to, že jsem si tam uvařil čínskou polívku. Není vůbec tepelně izolovaná a tak je uvnitř jen o málo více než venku. Takže se to chce trochu více zabalit. Zalehnu v 1/2 10. a čtu až skoro do 11. Oči se klíží a tak zhasínám. Jen začínám zabírat prolétá nad kempem nízko vrtulník z nedaleké základny. Asi bude noční cvičení. To nic, na to jsme zvyklí. Nevím jak dlouho spím, ale najednou výstřely , krátké dávky, jednotlivé rány. Když to trvá asi 5 minut vylezu. Jižní obzor je osvícen. V Bechyni je nějaká sláva a střílejí ohňostroj. Kouknu na hodinky a ono půl dvanácté a pět minut. Tak jsem spal asi půl hodiny...a to si sem člověk jede od rámusu odpočinout. Tak alespoň kouknu na teploměr uvnitř a konstatuji 8 stupňů. Znovu se balím a usínám okolo 2. Ráno zjišťuji, že přijeli sousedi a ani jsem je nevnímal. Je 7.30 a venku jsou -2 a v chatičce +3 stupně. Takže raději ještě do "peřin". V 9 už je šedivák pryč a sluníčko svítí.


Voda jako sklo, ale ryby nikde. Je zajímavé, že už je u břehu docela slušný potěr.



Nikde kolem ani živáčka



Obloha jak vymalovaná , stromy začínají zelenat...



Na oběd přišly známé kachny , Božka a její dva ochránci



Travička se zelená , sluníčko svítí , co bych mohl žádat více. Odpoledne se začínají objevovat mraky a jelikož má zítra pršet, balím domů s tím, že se v sobotu, když bude líp, vrátím. V 5 mám sbaleno, slunce ještě svítí celkem slušně a tak do nahata a opalovat se. Sem zavítá v této době málokdo a sousedi jsou na nákupu. Jednou jsem tu takhle usnul a nepostřehl včas ani dívčí skupinu , která sem zabloudila. To bylo procitnutí s holým zadkem (naštěstí jen s ním a né v leže na zádech) a s mladicemi okolo, které se vás ptají na cestu dál a mají srandu z vašich rozpaků. Také budou staré.... K tomu ale včera nedošlo. K 6. už to moc nehřeje a tak jedu domů. Ještě že tak. Dnes celý den prší. Co bych tam v té zimě dělal? Tak snad zítra....

Léta s YUKINOU Barčou

Setkali jsme se v dubnu 2005 a byl z toho ihned poměr jak hrom. Byla to v té době poměrně levná a hezká motorka, přesně určená pro návrat starého dědka na 2 kola. Na internetu se objevily útoky na tuto značku. To víte Čína. Je pravda, že je kvalitou podvozku asi na úrovni Jawy, ale jelikož s tou mám dosti zkušeností, vím jak na to. Ihned na nové motce vše povolit, namočit do "hermetiku" a opět poutahovat. Za ty tři odjeté sezony a okolo 17000 km jsem potom neměl problém s upadáváním dílů jako někteří mladší kolegové, kteří to neznají. Zlobily mne jenom žárovičky v přístrojích a kontrolkách, které opravdu praskaly dost často, a tachometr, u nějž jednou odešel šnek pohonu, a jednou celý budík. To vše by bylo v normě. Největší zlobení bylo ale se servisem. Neochotný pan mistr v Průhonicích a pouze z počátku ucházející pan Šimek , majitel Motomedia Příbram. Tam termíny nakonec neplatily vůbec. To zkazilo dojem z výborné motorky. To není ,pánové, Čínou, ale českým servisem. Ten kazí dojem z těchto výborných mašinek. Také ti, kteří od nich chtějí více než na co jsou stavěny. Když má motorka napsáno v TP maximálku 85 km/hod a někdo tvrdí, že jezdí i 140 ( za týden nadává, že mu vylétla ojnice), tak je to u mě vůl a není to motorkou. Ten motorek je úplně zlatý. V pásmu otáček okolo 6000 má sice vibrace, ale my odkojení v mládí Jawami , to ani necítíme. I podvozek se dá hezky nastavit. Vážím stejně jako normální člověk se spolujezdcem a přes to bylo pérování krásně vyvážené, tlumiče funkční. V zatáčkách sedí lépe jak některé značky... a to i na čínských gumách. Po jejich sjetí jsem ji přezul na Mitasky, ale i ty držely jako přibité. Prohlašuji, že jsem byl s Barčou velice spokojen.
Na jaro jsem měl objednaného Twina, s kterým jsem chtěl dojezdit motorkářskou karieru. Po posledním extempore s dovozcem a také příbramským dealerem ( dodání předního světla za 6 měsíců po zaplacení!!!!!) jsem od toho upustil. Jsou i jiní dovozci stejných motorek pod jiným názvem, tak snad budou lepší... Letošek odjezdím na Zuzaně a jestli budu příští rok ještě fit, budou love a nálada, půjdu zase do nějaké 125. Na mých milovaných okreskách a zejména 105 , jsou ideální. Poslední cesta na Šumavu byla zážitek. Zbožňuju totiž když jedu na hranici možnosti motorky a na okreskách se to s půllitrem už nedá. Tam je přebytek výkonu. U Zuzany mám péra na maximu a je ještě měkká v zatáčkách. Také díly jsou na dváce o dost levnější a rozdíl 2 litry na 100 km ve spotřebě je také v důchodu znát. Celou dobu jsme jezdili pod 3 litry na 100km. (Od 2,4 )

Barča po Ještědem

Při odpočinku

U Lužky před S Yuki kolem republiky

U nového majitele


Barčo, byla jsi dobrá a nebýt mizerného servisu, tak jsi měla bráchu .....

Loučení

Nadešel den loučení s mou milou Baruškou. Nemohl jsem jí jen tak opustit a tak jsem jí vnukovi, který si jí bere, odvezl sám. Cestu jsem pojal jako polovyjížďku na motorce a polojízdu autobusem. Mimo plán se mi tam dostala i 6 km procházka..... Takže odjezd v 9 od domu

Hned dole od křižovatky se táhla fronta až do Komořan a tak cesta na Zbraslav trvala skoro 1/2 hodiny. Pak už to šlo jako po másle...



















Na Haldě jsme byli s Barčou za chvíli.



















Také jsme se stavili u Milína na místě, kde padly poslední válečné výstřely v 45. roce.



















Cesta k památníku je ale otřesná....



















Pak dále přes Březnici do Líní . Cesta je tam krásně zatáčkovitá i když místy hrbatá ale i tak jsme se hezky vyblbli...



















Tady bývalo letiště. To by se tu ale hezky jančilo na motce....



















Od Líní je cesta už na jedničku s hvězdičkou až do Horažďovic. Tam jsem už raději nefotil , ale počkal až na Rábí



















Na hradě Rábí kuňkaly žáby.... Tak zpívali Kocourkovští učitelé. Já tam ale dnes žádné neslyšel.Sušicí jsem také projel v rychlosti. Na focení bude čas až po cestě zpátky...



















A jsme v Tvém novém bydlišti. Tak se tu měj hezky a hlavně Davida nezlob...



















Dnes jsme spolu najeli posledních 131,5 km a celkem okolo 17000. Tachometr nevydržel předpokládané namáhání a byl loni vyměněn.



















Jelikož jsem měl přijet až zítra, nikdo mě nemohl čekat. Motorku jsem uložil a vyrazil na autobus. Jenže jsem se nějak blbě kouknul, tak autobus Petrovice- Sušice jel až za velice dlouho. Autobus Sušice - Praha však za 1 hodinu a 50 min. Tachometr při cestě tam mně ukázal od zastávky k našim 6,2 km. Tak jsem vyrazil...



















Do Sušice cesta dlouhá, stromkama není sázená . Takže byl docela pařák



















3 km za mnou : Volšovy a navazující Červené Dvorce...



















Pak už ta 2 km dlouhá rovinka....



















Sušice je v dohledu. Zbývá tak necelého půl druhého km. Začínají se ozývat otlačené nohy. Ty boty na motorku moc na chůzi nejsou a chůze po asfaltu není mé hoby.



















Je 13 hodin 5 minut a jsem na stanici. Trvalo mi to 1hodinu a 25 minut. Na starého pajdavého dědka v blbých botách to není tak zlé....



















Autobus přijel brzy a tak se můžu ještě rozhlédnout. Tu cestu si musím pořádně prohlídnout, protože na motorce krajinu moc nesleduju...



















V autobuse je nás pár. 13,30 je odjezd.



















Tak ještě Rábí z druhé strany a autobusu. A mažeme ku Praze. Tam dojíždíme za 10 min. 4. Mám žízeň a hlad a tak se stavuji hned v prvním bistru. Je tam docela dobrá partička a i když nikoho neznám, tak za chvíli je debata v plném proudu. A pak že jsou Pražáci nafoukaní.... Nakonec jsem Barču zapil čtyřmi kousky a zajedl Hermelínem s hranolky. Nic jiného neměli.
Babča od toho autobusu bývá doma v 1/2 5. Já přišel v 6. Jak to ta ženská stihne, nevím......

Stal se zázrak

Tím zázrakem je, že mi dnes byl konečně dodán světlomet na YUKI SPORT, který jsem objednával 12.10.2007 a týž den řádně zaplatil. V 16.05 mně přišla SMS , že je k odebrání v Příbrami. Počasí nic moc, ale taková hezká projížďka před večeří nemůže škodit. Tady sluníčko hezky svítilo, ale dole na jihu bylo docela zataženo. V 16.30 už jsem na Zbraslavi a najíždím na Strakonickou. Až za Jíloviště je to ještě normální silnice s 90km/hod a přede mnou se 85 hrabou policajti... Musím být slušný, protože displej radaru je vidět skrze auto. Na Jílovišti naštěstí odbočí a mohu to trošku otevřít. 130, 150, ...to to odsejpá. Za chvíli jsem u Obořiště a začíná drobně pršet. Zdá se mi, že se táhnu jako smrad, ale 100 na tachometru mě přesvědčuje o opaku. Přijíždím k odbočce na Příbram a snažím se brzdit. Docela to klouže, ale zatáčí to. Nabírám směr k západu a déšť se mění ve sněhovou krupici. No, jestli to bude trvat déle, tak jdu domů pěšky. Obloha je černá a zlepšení se nerýsuje. Před městem se táhne kolona aut. Větší ťukanec u pekárny, snad bez zranění, ale sanitku potkáváme ve městě, tak nevím. Za kruhákem najednou jako když utne. Ani déšť ani krupice. V prodejně vypadám trochu promokle. Dostávám světlo a musím poslouchat přidrzlé poznámky paní vedoucí od kancelářského stolu. Ten jejich prodavač je ale výborný. Chci dokoupit olej, ale není skladem. S firmou YUKI po špatných zkušenostech končím. Původně jsem chtěl ještě jednu 125 od nich do důchodu, ale po všem tom už zájem nemám.
K domovu vyjíždím za krásného slunce. Silnice je mokrá, místy hlína na ní. Od Obořiště úplně suchá. Tak zase trochu rychleji.. Letos ty silnice nejsou tak rozbitý po zimě a tak to jde. Od Zbraslavi do Modřan zase leje, ale to už mám kousek. Jelikož mám bundu od Nazranu a kalhoty od Hubíka, jsem v suchu po celou dobu. Světlo jsem přivez celé a zítra se bude montovat. Davide, příští týden si Yukinu můžeš odvézt....
Je 17.55 a jsem doma. Dalo to 128 km. Projížďka byla nádherná i s tím deštěm a krupicí. Za mlada jsme jezdili v horším počasí.