čtvrtek 3. listopadu 2011

Přišel podzim

a s ním nutnost zazimovat chatičku, aby případní nevítaní návštěvníci neměli čím topit, čim se živit a čím se přikrýt. Ťukťuk na dřevo, zatím k ničemu podobnému nikdy nedošlo. Odvézt vše na Yamě nejde a tak musela nastoupit Barča a Babča. Barča je hýčkaný Žigulík 2102 , se kterým už nejezdí ani bratři Rómové a zájem nemají ani Ukrajinci. Nabídky dostávám spíše od našinců.
Dálniční známku nemám, po Táborské jezdím nerad (Barča má malé zrychlení a předjet dnešní nadupané kamiony jí dělá problémy) a tak musím jezdit okreskama PZ.  Babča, která jela se mnou , se bojí okolo Vltavy směr Slapy. Viděla tam kdysi auto ve vodě či spíše pod ní... Přes to jsme se kolem vydali směr Zbraslav, Štěchovice, Slapy, Neveklov, Sedlčany, Vysoký Chlumec, Petrovice, Milevsko, Bechyně, chatička. Od doby kdy jsem tudy jel posledně tato trasa , spravovaná dr. Ráthem až před Milevsko ,hrozně zchátrala. Díry se lepí systémem boule. Od hranic kraje silničky s novým potahem a díry opravované perfektně, takže to nebude otázka peněz ( na boule se spotřebuje materiálu o moc více), ale přístupu. 

K chatičce jsme se dostali asi v 11, tedy o více než půl hodiny později než bych jel na motce. Chatku jsme vyklidili a od té doby byla Babče vidět jen zadnice, když dělala údržbu na minizahrádkách. 


 
Já zatím obhlížel okolí. Hned u cesty stojí starý , po délce prasklý, smrk. To mu způsobil před 2 léty úder blesku.

Dole se už loupe kůra , prasklý je až do poloviny a tak máme strach aby se nesložil na některou chatičku.



Místo, kam se chodíval pást "náš " srnec je už v podzimním hávu.


Tak ještě jeden náladový pohled na opadaný ořech a jedeme k domovu.
Ale prdlajs k domovu. Nemůžeme přece vynechat našeho milého Číňana v Týně a jeho suprové Křupavé a voňavé kuřátko, jehož recept mně nechce i když se známe dobře ,prozradit. Fígl je v obalu toho kuřecího masa. Je příjemný v puse, při tom křupne při zkousnutí, udrží maso hodně šťavnaté. K tomu čínská tmavá omáčka a rýže, výborně udělaná . Fotka tu někde je.
Po výborném obědě, který mně dělá vždy potíže zvládnout, se rozhodujeme ještě pro zakoupení večeře domů. Takže Babča si bere Kung-pao a já ostrou  octovou polévku.  Tu , 2 housky k ní a je tu super večeře, skoro dietní.
Zpáteční cesta : Týn, Bernartice, Milevsko, Kovářov, Přehrada Orlík, Solenice, Višňová, Dobříš. Tam nastává dilema. Mám to risknout bez známky po dálnici nebo se spolehnout na navigaci a nechat se protáhnout okreskami Ráthova ? Jelikož znám svou smůlu a jedu poldolapem (stává se minimálně,že by mě nestavěli), volím raději druhou možnost a nelituji. Cesta vede přes Voznici , Novou Ves pod Pleší, Lečici, Hvozdnici, Sloup, Měchenice, Zbraslav, tedy cestami mého mládí, doby před 45 léty, kdy jsem tento okres zásoboval v době havárií pitnou vodou. Byla to doba malin nezralých a dívek zralých. Tentokrát navigace odvedla výbornou práci.
Škoda, že bylo celý den mlhavo a fotit se moc nedalo. Super výlet, ale motka je motka.... 



Žádné komentáře: