pondělí 7. listopadu 2011

Kdo zazimoval, váhá.

Dnešní počasí mě vytáhlo z garáže na cesty. Kam jinam než na jih, ale i opět jinudy a skoro jinam.





Stejně jako na jaře byla první zastávka u nesmyslně uzavřených nájezdů a sjezdů Pražského okruhu, které si vynutili Točenští a Cholupičtí "ochránci " životního prostředí a jezdí raději o 10 km dál. My ještě o několik km více. 
Dále Břežany, Jesenice, Poříčí n. Sázavou, tam vlevo Čerčany, Přestavlky, Vranovská Lhota, Bedrč, Benešov 


Až sem jsem jel po trase svého mládí. Ve všech místech od Poříčí jsme
měli příbuzenstvo. V Benešově jsem navštívil bratrance Pavla a jeho manželku mým návštěvním stylem. Nesnáším návštěvy a tak raději pokecám před barákem a hned zase dál. Na nějaké delší povídání bylo moc krásné počasí.
  

Dále už jsem jel po Táborské a na té nelze jet žádnou kochačku - škoda,krajina je tam krásná. Zvláště Česká Sibiř a její okolí. Nynější Tábor neznám, jak jsem zjistil při poslední návštěvě. Tak jsem si ho trochu projel, abych to napravil. Chtěl jsem jet až do ČB , ale měl jsem se ještě stavit pro zapomenutý spacák na chatičce a jídla u Číňana. Takže Planá nad Lužnicí , kde jsme byli v dětství na letním bytě, a na kterou mám krásné vzpomínky. Přišla velká voda a ta zatopila zahradu domu, kde jsme byli ubytováni. Pak rychle ustoupila a na zahradě zůstalo v prohlubních mnoho a mnoho ryb. Domácí byli asi trénovaní, protože rychlost jejich zhodnocení byla závratná....
To byl rok cca 1953 nebo 4.
Dále až za Soběslav, kde zrovna balili poldové svou akci, vpravo na Dráchov   
       


K milované Lužnici. Po jejím polaskání směr Sudoměřice u Bechyně a na chatičku pro spacák.  Byl bych chvíli poseděl u vody s pruty, ale plavalo tolik listí, že to nemělo cenu.


Podzimní barvy jsou ale krásné.....


Chvíli jsem pobyl a nasával tu místní atmosféru. Mít sebou něco na večerní zabavení, určitě bych přespal.


Nemohu minout Týn aniž bych si dal kuřátko u kámoše z Číny. Sebou jsem bral 2 porce Octové a pálivé polévky



Ta vypadá takto. Pohled nic moc, ale ta chuť....



Domů přímo se mně ještě nechtělo i když bylo nutné hlídat čas. Takže Týn, Talín,  Písek, Čimelice (ne Karel - na pokec už bylo pozdě) , Orlík nad Vltavou, Kovářov a na svou trasu přes přehradu, Dobříš , Zbraslav a domů.
Jaké fotky dávat když tudy jezdím hodně často? Přece mám nějakou novou a neokoukanou. Je to letecký památník zahynulého letce Josefa Pekárka, který tu havaroval po srážce s jiným letadlem v roce 1929.


Tak jsem fotku našel na netu, ale je tam strašně malinká



Fotku měl tento letec na pomníku do 80. let a pak se stala terčem kamenování opilců, jdoucích z Milešova z hospody....



Oldřich Doubek  o Pekárkově smrti píše v knize "Ikarové bez legend a bájí" . Z toho vybírám: Letci 1. pluku z Kbel letěli domů z manévrů v JČ. Letěli v tříčlených skupinách a Pekárek sám před nimi na A21. V tehdější době nebyly v letadlech vysílačky a tak za ním letící  piloti ho nemohli varovat, že se k němu blíží pozorovací A11. Letci se pravděpodobně neviděli i když Doubek jinde naznačoval, že stíhači odmítali uhýbat pozorovacím letadlům...  Tak se obě letadla srazila křídly a ihned o ně obě přišla. Pekárkův letoun spadl kousek od nynější silnice přehrada Orlík - Milešov.  V druhém letadle zahynuli četař Jarka Bell ( podle Doubka , na pomníku je napsáno Böll) a npor. Selnar, jejichž pomník je asi o 500 m dále na kopci a stojí na soukromém pozemku nad Předním Chlumem. Někde mám i fotku a až jí najdu, přidám jí.Takže přece jen něco nového na cestě domů

Plním slib. Fotka je z netu  a ukazuje památník druhých účastníků letecké nehody


 


YAMA při focení trpělivě čekala


Pak už jen cesta k dálnici a domů....


6602 + 321= 6923 km

  
  

Žádné komentáře: