Rekapitulace 50 let na dvou kolech.

Svou moto karieru jsme začínali s mými bratranci na strýcově Ogaru v Benešově. Byla to jakási 125 a dostala od nás dost zabrat. To ale byla doba předřidičáková. Také do ní spadá pár starých číz a jeden Triumph. Vše bez průšvihů a dopadení poldama. Tyto "stroje" už byly v Modřanech. Také kámošův Manet, kterého koupil už ve 14 létech, sloužil dobře. Převážně jsme využívali polní a lesní cesty, kde na veřejného bezpečáka nebylo možno narazit. Benzin se sháněl doma, občas jsme "podojili" otcům jejich vozidla. Jezdilo se dokud byl benzín. Někdy se přilévalo i ředidlo a jiné hořlaviny...Tehdejší motorky jely na vše a nestalo se, že by se zadřely. Dnes už bych to neriskoval.
Jak jsem již psal, 1. mé "moto" byla Saxonetta, druhé Pionýr. Pak šly ČZ 125 B, 150C, skútr Čezeta, Jawa-ČZ 350, slátanina všech možných typů, JAWA 350 - vojenský speciál, včetně velkého nosiče a padáků. Po ní byl asi 20 let klid, až jsem narazil na Yukinu Sport a vrátil se . Mezitím vyrostly děti a ba i několik vnoučat se vyskytlo. V 1. etapě jsem upadl 2x. Jednou při "tréninku" na lesní cestě a na další si už moc nevzpomínám. Bylo to naražené koleno a zadek.
I v těch dřevních dobách bylo nutno dávat pozor na ostatní účastníky provozu. Vždy se vyskytovali ti lepší a důležitější. Většinou to byli známí policajtů, političtí prominenti i na nejnižší úrovni, PSVB ( což byla pomocná stráž veřejné bezpečnosti - pro nepamětníky). Což byli bonzáci 1. třídy, kteří tím získali možnost chlastat a jezdit jako prasata. Náčelník to vždy přikryl. Přece nemůže být PSVB problémová.... Z řidičů si bylo nutné dávat pozor na Tatraplány, což byli většinou vozidla úřadů a i tam si šéfové dělali své řidiče nevinnými. Je zajímavé, že s Tatrami 87 takové problémy nebyly. Tam byli už více usedlí řidiči. Když někdo dnes říká, že neexistovala korupce a protekce, jako je tomu dnes, neví o čem mluví nebo záměrně lže. To už musel být zřejmý průser, aby byl prominent potrestán, ale spíše se vše ututlalo. Lidé se báli něco říci, protože rudá mafie si uměla zjednat "pořádek" a své nohsledy ochránit. Vše bylo ,podle nynějších bolševiků, levné, každý si mohl koupit co chtěl. Když vzpomenu , že pneumatiky nebyly na krámě (ale schované ve skladu) . Na motorku stála Barumka (jiné nebyly) okolo 200 Kčs, na Spartaka okolo 400Kčs. Byl by to zázrak v dnešní době, ale tehdy jsem jako kvalifikovaný řemeslník bral kolem 1300 Kčs. Tedy ani 4 gumy na auto za měsíc, ale bylo to ještě trochu jiné. Když jsem je chtěl dostat, zaplatil jsem o 70-100% navíc , protože pan vedoucí musel dát v rozdělovně, rozdělovna ve fabrice....aby vůbec něco dostali do prodeje a také muselo něco zůstat panu vedoucímu Mototechny. Vybrat si vzorek? Ber co je a buď rád, že máš. Na zimních gumách jsem jel prvně asi ve 30 létech. Ještě teď mi nedělá problém jezdit v zimě na letňákách. Stejné to bylo s náhradními díly. Kdo chtěl jezdit, musel solit. Nebyly ani tak obyčejné věci jako řetěz, a vyměňovat celou řetězovku bylo k smíchu... Také trvanlivost jednotlivých vozidel byla horší než dnes a 100 tis km na autě bylo povařováno pomalu za zázrak. Na motorkách jsme uměli rychle opravovat zapalování a čištění a seřizování kladívek byla otázka vteřin. Karburátory věčně ucpané, s volnoběhem to bylo nalevačku.Také lanka praskala. Pravidelně. Údržba neúdržba. Kvalita dílů i vozidel odpovídala asi tak prvním čínským motorkám k nám dováženým. Jako starý Jawák jsem nebyl zaskočen a nedělaly mně problém. Jen čeští dovozci Číňanů se důvěrně podobají těm za bolševika. Není divu, vždyť mnoho jich bylo v oboru už tenkrát. Silnice byly ve velkém množství nezpevněné. "Okresky" téměř všechny. V kopcích se na "státovkách" používaly kostky. Asi aby to líp klouzalo. Ne, to je fór. Lépe se na nich zabíralo koním do kopce, kdežto na namrzlém asfaltu se nechytali. A na silnicích bylo koňských potahů moc. Hlavně neosvětlené v noci byly lahůdkou.
V takové době jsem začínal oficiálně jezdit. Sem tam se dala nová motorka sehnat. Auta byla na poukazy. Úderníci a zasloužilí členové KSČ měli samo přednost. Ojetiny se prodávaly za vyšší cenu než nová auta. Spartak stál v té době 27.000,- , Fiat 600 a Renault 4 něco přes 18.000,- první Wartburk pod 25.000,- Kčs a prodávaly se všechny okolo 40 tis po dvou létech provozu.. Okolo 60. roku se situace "zlepšila". Bylo možno koupit i auto na volném trhu. Rozdíl tu byl. Octávia na poukaz stála okolo 29 tis. a na volném trhu 40 tis. Prominenti mohli dostat poukaz po 2 letech znovu a tak obměňovali svá vozidla pravidělně a po 2 letech provozu je prodávali o více než 25% dráže než je koupili...Obyčejný , nezasloužilý, člověk buď peníze vysolil, nebo stál několikadenní fronty na záznam pro volný trh. Ani tento záznam ale nezaručoval okamžitou dodávku vozu. Já na svůj 1. nový čekal dost dlouho. Záznam jsem podal na Škoda 1000 MB a došlo na mě pořadí až se Š100. Zapmněl jsem dodat, že celou dobu čekání musel mít člověk peníze ve Spořitelně a musely být vinkulovány ve prospěch Mototechny...To se to obchodovalo, to by bylo něco páni podnikatelé, co?
Benzín byl prý velice levný. Stál i 2,10. Nikde ale už není řečeno, že v té době se platila silniční daň bez ohledu na počet ujetých kilometrů. Pak byl za 4 Kčs. Na hodinu jsem měl v té době okolo 8-9 Kčs čistého, takže 2 l za hodinovou gáži. Kolik lidí má dnes 70 Kč / hod , aby byl poměr té "výhodné" ceny stejný. Jak vidět, při té ceně 32,-/l jsme na tom lépe než tenkrát, protože lidé vydělají většinou více jak 70,-. Takže žádný bolševický zázrak se nekonal. Bylo to to samé jako když mi matka povídala o výhodách 1. republiky, kdy za korunu měla "buřta" a 2 housky. Já tu výhodu neviděl. Táta také přes zimu nepracoval a měl 10Kč podporu v nezměstnanosti..., tedy 10 buřtů a 20 housek na týden pro rodinu... Lidé by se měli naučit počítat a výhody porovnávat. Nevěřit každému kecu v televizi.
Mnoho let jsem jezdil z povolání na náklaďácích a autobusech. I tam nebyly pneumatiky. Nové pneumatiky se dávaly u slušných firem na přední kola, u horších byly protektory i tam. Protektory ale neměly dnešní kvalitu. Také mně bouchly 2 za den. Dopravačka se pak mohla zbláznit co že tam obujeme, když ji poškrtali 11,00-20 ze 100 kusů na 8. V době mého dopravákování jsem pak plánoval pneu v tisících kusech abych těch potřebných 100 dostal....Plán mi nikdy nikdo nevrátil i když jsem na 20 aut plánoval 1300 pneu na rok... Jo, to byly časy.
Nějak jsem utekl od motorek, ale mazat to nebudu. Je to také součást mého 50 letého života na silnici...

Blíží se výročí

V září, jestli se dožiji, mě čeká jedno hezké výročí. 9.9. 2008 to bude právě 50 let co jsem složil zkoušky na tehdejší zázrak techniky, JAWA 50 Pionýr. Tehdy se nedělaly žádné jízdy ,ale pouze proběhlo na tehdejším Dopravním inspektorátě Praha jih ve Zbraslavi, ústní přezkoušení z vyhlášky o silničním provozu. Mě zkoušel, jak si dodnes pamatuji, náčelník Mikuda(hodnost už nevím). Jako jediný jsem z pětice zkoušených přezkoušení udělal a ihned obdržel kartonovou kartičku, na které nebyla ani fotka, ale přes to byla cenná tím, že jako příloha k občanskému průkazu povolovala jízdu na silnici s vozidly do 50 ccm, a to 2 i 4 kolové(Cucciollo). Vyjímku měla 65 kubíková Saxonetta, což bylo motorové kolo o stálem převodu s jedním rychlostním stupněm a motorem umístěným v zadním kole. Toto kolo s motorem se dalo namontovat prakticky do každého velo rámu.

Toto není obrázek mé Saxky ale ilustrační foto z webu


Tu jsem v té době vlastnil. Moc jsem toho na ní ale nenajezdil. Předchozí majitel namontoval příliž tvrdý(kalený) klínek, který zajišťoval polohu setrvačníku (a zároveň rotoru zdroje energie) a vačky zapalování. Rotor se pravidelně povoloval a tak místo aby se ustřihl klínek, vyštípla se klika. Díly se sehnat nedaly a takové motoservisy jako dnes nebyly. Motorek se tedy odporoučel do věčných lovišť a já začal šetřit na Pionýra. Bylo mně 16 let a pár týdnů k tomu.

Proč nás tolik umírá?

Včera jsem jel svou oblíbenou trasu Týn nad Vltavou - Praha. U obce Loutí (PZ) jsem v lese dojel pomalu se táhnoucí AUDI A8 4,2, tmavě zelené s SPZ 3U1 10 50. (Už vím proč mají prominenti tak snadno pamatovatelné SPZ).Řidič vesele telefonoval s rukou u ucha. Jelikož jel tak 60 km/hod. a dopředu bylo krásně vidět, zapnul jsem blikač a nasadil na předjetí. V tom v panu podnikateli , musel to být velkopodnikatel, protože do malopodnikatele by se tolik tuposti nevešlo, chytily saze a i s telefonem u ucha nasadil maximální zrychlení a roztáhl se přes celou silnici. Říkám si , pospíchá, ať si jede. Ale chyba lávky, když jsem se za něj zařadil, opět ubral a táhl se pomalu. Nový pokus o předjetí, a stejný scénář. Bylo mně už jasné, že jde o záměr. Zkoušel jsem ho, byl pozorný. Zapnu blikač, zrychlí, vypnu blikač táhne se jak smrad a roztažený přes celou silnici. S telefonem u ucha, řídící jednou rukou, s automatem bez problému. Takovým stylem jel až za Štěchovice, což je odhadem 12 km. Naším směrem nic nejelo a tak nebylo možné vyzkoušet zda mu jde jen o mně, nebo musí být 1. za každou cenu. Za Štěchovicemi se zabýval telefonem víc než obvykle a tak jsem ho předjel. V Davli u cedule jsem ubral a jel "v toleranci". V té době byl tak 100 metrů za mnou. Samozřejmě mě dojel a krásnou myškou s prudkým brzděním ,předjel. Kolik jel potom nevím, ale ujel mně dost velký kus (odhadem tak 90). Zaplať pámbu ho mám z krku. Ale chyba lávky. Za Davlí se táhnul a čekal. Stejný scénář, stejné prasárny. Pokud jelo něco proti nám, táhnul se jak smrad, pokud bylo volno, na prostředku silnice a ve střehu. Telefon stále u ucha. Dotáhl mě až na Zbraslav, kde jsem odbočoval. Vytvořil asi rekord v telefonování, protože se bavil přes 30 km.
Vždy jsem byl přesvědčen, že největší prasata jsou majitelé a řidiči BMW, ale tento pán mě přesvědčil, že prvenství patří Audinářům. S přednostmi si nedělají problémy ani jedni ani druzí a strčí vám to tam z vedlejší na pár metrů, ale tento pán by potřeboval na psychotesty.....Prostě nadčlověk.....

Zuzana konečně zdravá

Kvůli této nicotné součástce velikosti poloviny krabičky od zápalek, která praskla kdysi v minulosti (prasklina byla zjištěna ve Vrbovce), jsem přišel o měsíc z tak už krátké sezony.




V Praze si s tím za rozumný peníz nevěděli rady (chtěli 27000Kč za celou hlavu...). Tak jsem našel firmu u Přelouče, která je rájem pro potřebné jako jsem já. S ničím nedělají problémy a snaží se pomoci a to ještě za rozumnou cenu....Oprava u nich stála cca 1% té Pražské!!!!!(300,- Kč)
Je to DOLAMOTO pana Ladislava Dokonala, Štěpánov u Přelouče

www.dolamoto.cz
Jsem velice spokojen. Doporučuji.

Tak se snad dočkám

Ve středu by měla být konečně hotová motorka. Na rozdíl od značkového servisu SUZUKI si v Přelouči vědí rady a cena opravy i s prací by se měla pohybovat okolo 1000,- Kč. Jaký rozdíl mezi 27000Kč pouze za materiál. Zuzana bude také přezutá a tak bude účet okolo 7000,-. 4 jsem dal ve Vrbovce za prohlídku 30000km, takže se letos holka prodražila a to ještě moc nenajela. Vloni jsem měl touto dobou najeto 2x tolik. Chystám se opět na Moravu. Mým plánem byl Vílí sraz , ale stejně jako vloni (počasí), tak i letos (motorka) mi to nebylo dopřáno...
Kouknu se do Kobylí na hroby, jezera na jihu, neustále mám škubání projet trasu Budějovice - Mikulov Rakouskem. Možná to vyjde. Musím ale otestovat kvalitu opravy motoru. Alpy nevyjdou letos určitě, protože náklady na Zuzku a důchod se nějak nemají rádi....Příští rok by měla být obutá, seřízená a tak snad ušetřím a vyjde to. Záleží také na zdraví. Snad vydrží.

Od poslední zmoklé vyjížďky

Letošní sezona mně nějak nepřeje. Stále se nemohu dostat na pořádný výjezd. Teď mně ještě ke všemu zjistili ve Vrbovce prasklou pravou klemu na výfukové vačce. Prodává se pouze s hlavou v celku. Nová pouze za 27 000Kč. Dá se to prý udělat i se starou, odebranou z vadné hlavy. najednou takovou nikdo nemá...Tak budu ještě nějakou dobu stát. Nyní odjíždím hlídat vnoučata a motorka jde stranou. Tak snad v srpnu.....

Májový deštíček

Po krátkém pobytu na rybách jsem měl jel včera k večeru domů. V Bechyni krásné počasí, jen pár beránků na obloze. Padlo půl páté a tak jsem vyrazil. Vzal jsem to po své zamilované 105 a užíval si. Ba jsem se kochal. Žádný provoz, žádné problémy. S kopce nad Milevskem byl vidět menší černý mrak, ale ten se mě netýkal, protože byl dále napravo od trasy. A také předpověď hlásila pouze místní přeháňky, na východě republiky možnost bouřek. Přes to jsem trochu přidal, abych se mu vyhnul a nedohnal mě. Nad Petrovicemi už ale byl vidět veliký mračoun, ze kterého občas vypadl blesk. Jelikož se cesta k Sedlčanům točí stále mírně vlevo a k severu, kopírovala silnice přesně okraj mraku. U Vysokého Chlumce už hezky kapalo a namoklý prach hezky klouzal. Musel jsem tedy zvolnit. Za Chlumcem už byly obsazeny 2 autobusové zastávky asi 5 motorkáři. Co dělat, jede se dál. Jezdím v textilu a ten celkem drží tělo v suchu. Bundu mám od Nazranu a koupil jsem délku pouze do pasu. Perfektní kalhoty od PSI Hubík mají vyšší pas a tak se to vyrovnává. Přes Sedlčany lilo jako z konve. Silnice se umyla a perfektně držela. Dalo se jet docela ostře. Cesta se stále točí s okrajem mraku a tak z leva sluníčko a jasno, z prava černo a ceďák. To trvalo až k Rabyni. Tam už jen slunce a jasno. Za jízdy dělám inventůru kam mně voda zatekla. Rukavice jsou nacucané, trochu vody za límcem, vlhko v levé botě. Jinak vše v pořádku. Na 50 km v dešti velice dobré. Slapy , Štěchovice a jsem suchý. U Davle to začíná nanovo. Nad Prahou černo a slunce už asi šlo spát. Mám domů posledních asi 18 km a tak to přece nevzdám. V Měchenicích jede proti mě kolega . Vesele se zdravíme. Ostatní už jsou schovaní podle cesty. Na Zbraslavi už není pro déšť vidět. Plechovky i já jedeme krokem. Na silnici kroupy a vrstva vody. Od Modřan se táhne kolona , spíše jen popojíždí. Konec má až v Komořanech. Tak už vodu neberou ani kanály a chtělo by to endurko. Na vozovce je i naplavená hlína a vůbec vše co bylo kolem. Na věčném semafóru , který je tu už léta kvůli výkopu, samozřejmě červená. Zbytečně. Ti od Prahy nikam nemohou. Kolona před nimi stojí. A tak zaplať pámbu , že tam nějaký pospíchal nevjel a neucpal oba směry. Stojíme tam zbytečně tak dvě minuty .Voda crčí po mně i motorce a dívím se, že ještě není v elektrice. Padá zelená a jedeme, tedy ploužíme se. Dole u Sosny stojí voda. Brodíme tak 30cm. Zuzanko ty jsi zlatá, projeli jsme. U servisu konec fronty v protisměru. U hřiště na naší straně opět tak 30 čísel. Kanály ucpané a to tam jedna slavná firma dělá kanalizaci už asi 3 roky. Vyhozené peníze. Proti jede náklaďák a na nás ohled nebere. Dostávám splachovačku až na sedlo. Vůbec nepomohlo, že jsem na něj dělal dopředu aby zpomalil. Chlap v plechovce přede mnou nadává. Měl pootevřené okénko a levé rameno mokré od špinavé vody . Kdyby mohl, asi by toho řidiče zabil. Mně už to nevadí. Hlavně že Zuzana jede na oba válce a voda se na důležitá místa nedostala. Ještě brod kolem bývalého cukrovaru a je klid. Přestává pršet a voda v pohodě odtéká. Tak to jde až domů. Doma dělám rekapitulaci.
Rukavice jsou skrz, v levé botě loužička, mokré tričko okolo krku, jak tam zatékalo při otáčení hlavou, mokrý flek na břiše. Tam se nedivím. Na mém vypouklém pupíčku stojí voda i v menším dešti....a pak zateče zipem dovnitř. Jinak sucho. Takže oba díly od konkurenčních firem , Nazran i Hubík, obstály.
Jako mladý jsem jezdil terénní a i branné soutěže. Tehdejší oděvy, slavné "šestideňáky", se nedají s dnešním oblečením ani srovnávat. Byly tvrdé, neprodyšné. Co nezateklo to člověk dopotil. Včera jsem si chtěl vyzkoušet co ještě vydržím a docela to šlo. Už se těším na nějakou delší šreku.