Po dlouhé době zase cesta

Tak jsem zase po delší době vyjel ven. Ta přestávka byla způsobena mou celkovou sešlostí a také blbým počasím v březnu. Kam vyjet? No přece k milované říčce trošku poškádlit rybí osazenstvo....Cesta nemohla vésti jinudy než po mé milované silnici 105. Tou jezdím každý rok snad 30x. Krásné zatáčky, stoupánía klesání. Letos je špatný asfalt jen na několika místech a nebezpečné díry po zimě chybí vůbec. Jízda nádherná. Nepředjel mě nikdo. V Týně kupuji masné červy a žížaly. Letos musím i žížaly, protože na zahradě žádné letos nejsou, ačkoliv jich tam bývalo moc. Také jsem zakoupil milované nudle s třemi masy (vepřové, kuřecí, krevety) u našich čínských spoluobčanů k obědu. Po příjezdu do kempu jsem se zhrozil. Celé hřiště přeryté od krtků. Letos se nějak přemnožili. Už i holka ze Šumavy psala, že mají od nich rozoranou zahradu.

také u našich chat se pár krtin objevilo, ale ještě to jde. Na jaře musíme hřiště ale srovnat. Kde bychom si jinde dělali ty výrony a utržené šlachy. (Viď Mirdo)



Babče kvetou u chatičky jaterníky, které si tu před léty zasadila, ale mimo fotky nikdy osobně kvést neviděla. Na ní je tam ještě zima a krátké dny. Její sezóna začíná květnem a v té době kde jsou ty květy jaterníků.



Připravuji pruty a cpu se nudlemi. Sním půlku a mám dost. Svítí krásně sluníčko a voda mě táhne. Jdu si sednout na louku , kde v této době není kousek krytu . Rozbaluji pruty, stojan a chytám. Teoreticky. Vítr jde od východu a tak to ani nedrbne. Po hodině a klimbnutí se začínám nudit. Koukám co se kolem děje. Na louce pod lesem se pase srnec. Je tak 50 kroků ode mne. a vítr jde od něj. Starý známý Ferda, který je na kemp dost zvyklý a dělá nám tam při svých námluvách hezký rámus. Dnes má ale do námluv daleko a je klidný. Sahám po pouzdru s foťákem , ale Ferda zaregistruje pohyb a než mi foťák naběhne, je pryč. Tak fotím, alespoň kousek bývalého lesíka, kde ještě na pozim stály krásné, zdravé a rovné smrky. Teď tam zůstalo pár listnáčů. Pár těch smrků zůstalo ještě po krajích.



Zabývám se foťákem a jsem asi 5 kroků od prutů. Náhle podezřelý zvuk , otáčím se a prut stojí ve stojanu v pozoru koncem vzhůru a špiškou do vody, naviják se rozjíždí. Ještě že byl povolenej. Jinak byl prut ve vodě. Letím na svou tloušťku poměrně rychle k prutu. Sahám po něm a drc. Vlasec praská než na prut dosáhnu. Konec se vrací na správné místo na zem. Vlasec vede do kořenů vrby ve vodě. Byl to mazák, ti už vědí jak se otěží zbavit. Háček si vzal sebou. To nevadí, on se ho dokáže zbavit.



Navazuji háček a nahazuji znova. Člověk nerybář by nevěřil, ale ty ryby z nás musejí mít hroznou legraci. Můžete celý den sedět u prutů a nic se neděje. Jen si odskočíte na malou, otočíte se na kamaráda, zavřete oči a už se něco děje. Vítr se otáčí a najednou voda ožívá. Jde to ráz na ráz.











Jsou to "jatka" pouze teoreticky. Já ryby všechny pouštím zpět a chytám stylem "chyť a pusť". Jsou to samí velikáni okolo 10 cm délky, ale alespoň se něco děje. Jsou skoro 2 hodiny odpoledne a vítr opět mění směr. Rázem se policajt ani nehne. Tak zase blbnu s foťákem.



Najednou slyším přes vodu z dálky hrozné nadávání. Kdosi dosti nevybíravě řve na druhého a nadává mu do debilů a hovad. Najednou vidím za řekou jak se blíží osamocený cyklista a nadává nahlas, ba přímo řve. "To musíš dávat pozor na cestu, ty vole. Takhle sebou praštit, když to neumíš , tak na to nelez..." Marně jsem koukal, ale byl skutečně sám a nadával sám sobě...



Po asi hodině začíná cestička na druhé straně ožívat. V Bechyni asi skončily procedůry a pacienti se vyhrnuli ven. První přešly rázným krokem 3 ženy s nyní moderními "lyžařskými" hůlkami. Za nimi asi deset minut se loudá párek s propletenýma rukama. Zastavují šikmo ode mne a dávají se do akce. Ještě než je dáma více odhalena upozorňuji na sebe , abych nebyl za šmíráka. Pán se otáčí a dělá gesto, že mu má přítomnost nevadí....Takové věci nefotím a tak dokumentaci nedodávám. Je fakt, že jim to moc dlouho netrvalo a pak se obrátili zpět k městu. U vody se dá zažít mnoho..
Nic se neděje a tak jdu vyfotit pár žlutých minikytiček v okolí. Vstávám že židličky, snažím se ostřit. Najednou zase ten ošklivý zvuk, naviják řve, prut v pozoru. Tentokrát to brnklo dříve než jsem se stačil vrátit a pryč je vše i s krmítkem, olůvkem a háčky...





Tak mi zůstaly fotky kytiček, ale další macek je pryč. Už to ani nenavazuju a balím. Chci jet ve 4 domů. V chatičce si rovnám záda na palandě a okamžitě usínám. Budím se ve 3/4 na 5 a zjišťuji, že se mi hezky připálila pleš.. Po 5. odjíždím a při tankování v Bechyni (naturál 95 za 28,60Kč když je všude přes 30) mi volá kluk, že by se ještě chtěl dneska projet a kdy budu doma. Tak za to hezky tahám. Po té okresce 130-140 , v zatáčkách až stupačkou k zemi, ještě že je sklápěcí a tak si i párkrát škrtnu o zem. Doma jsem v 1/2 7. A kluk mi sděluje, že už nikam nepojede. Nevadí, ale byl to adrenalínek. Doufám, že nikde neměřili . Bylo by to za moc bodou...a veĺa peňazí.

Prohlašuji, že se den vydařil, s rybama i projížďkou jsem spokojen a pleš už dneska nepálí..

Smutné psaní

Celou dobu jsem neměl o čem psát, protože se mi do ježdění nechtělo. Počasí je horší než v lednu. K tomu mizernému počasí přišla ještě mizernější zpráva.
Zemřel jeden z mých nejlepších kamarádů , Pan Pepík Fiala z Příbrami.

Znal jsem ho už od vojny. Pak jsme se dvacet let neviděli, až jsme se náhodou potkali u našeho krásného koníčku, na rybách. Na dlouhá léta se nám staly rybářským domovem Popelíky na Orlické přehradě. Pepíkovi až do jeho konce. Já se před 7 léty přestěhoval na Lužnici, ale za klukama jsem jezdil stále. Takovou výdrž na rybách , jako měl Pepík, nemám. Vydržel u nich bez ohledu na počasí či roční dobu. Také jsme spolu něco vypili , pobavili se a společně s kamarádem Fandou z Kralup nám tam bylo fajn. Pepa měl nade vše rád svou rodinu, vnoučata. Těšil jsem se jak na jaře hodíme řeč o tom , jak jsme přezimovali....Dnes mně jeho manželka Eva oznámila smutnou skutečnost, Pepa už není. Je velice těžké to pochopit.
Pepíku budeš nám moc chybět......

Choulostiví jedinci

V neděli bylo opravdu nádherně. Sluníčko, tepota, jak říká většina rosniček v televizi, okolo 17 stupňů, bezvětří. Ideální počasí na vyjížďku. Vyjel i Miloš, šéf Iron Dogs, se svým Darkerem. Tady byly od rána slyšet nádherně vytáčené motory na ulici pod námi. Jelikož jsem už letos přes 1000 km, nechal jsem silnice těm nadrženějším. Kupodivu se snad ani nikdo nezabil, tak jako při loňském a předloňském 1. výletu. Člověk z toho za těch pár měsíců trochu vyjde, asfalt je studený a gumy tolik nedržej, také posyp vozovek, který likvidoval náledí, místy ještě v zatáčkách leží. Chce to fakt s rozumem. Raději jsem ošetřil stromky a révu na zahradě, manželka poklidila trávník. Na motorku jsem vlezl až včera. Vydal jsem se do jižních Čech k vodě s předpokladem, že podráždím ryby. Cesta byla nádherná, nepředjel mě nikdo, sluníčko svítilo a tak jsem se těšil na krásné zážitky. Od Tábora sice foukalo, ale co je dokonalé? Říkal jsem si , že budu v kempu sám. To byl ale špatný předpoklad. V době mého příjezdu už tam byli Budějičáci, 2 rybáři a jedna rybářská manželka. Než jsme hodili pokec,jak kdo přezimoval, začalo se zatahovat.










Budějičáci také nevydrželi doma


Příprava cajku také něco zabrala a k vodě jsem vyrazil už za silného větru. K větší hloubce, kde by teď ryby měly být, to mám tak 300 metrů. Než jsem přešel kemp, přiřítila se ještě Alena z Prahy se svým Puntem, že už také nemůže doma vydržet. Vyfotit jsem jí nemohl, foťák byl už v ranci. Opět malé povídání a odklad ryb. Když se pak konečně blížím k vodě, začalo kapat. Nic moc, ale na to že jsem byl jen v košili to stačilo. Ihned po nahození hrozná rána do prutu, jenže v té době zrovna připravuju ten druhý. Takže nic. Nahodím druhý a situace se opakuje, protože zrovna kontroluju ten první, co to s ním udělalo. Samozřejmě , žížala utržená . Nahazuju tedy jen jeden prut, když to tak "drbe" a čekám. Samozřejmě, nic se neděje. Sáhnu po druhém prutu a policajt prvního letí nahoru. Pokládám rychle druhý a samozřejmě se mi vlas zacuchá. Ale na prvním mám záběr. Je to "macek" , tlouštíček tak 12 cm. Je už kosa a nechci ho brát do ruky. Tak jen u břehu povoluji vlasec a on se sám vypne. Chytám na háčky bez protihrotu a tak je to možné. První rybu roku ale jinak vyndavám, dostane pusu a jde zpět. Za celých 35 let, co chytám, jsem si nikdy první rybu nenechal. A byl to jednou i 8 kg kapr. Tohle je první z loňska z 15.3.Letošní jsem nefotil

Za chvíli přichází plotice asi 20 cm. Takový pomalý táhlý záběr. Je ještě zima. Také ona u břehu reaguje na povolení vlasce a vypíná se sama. Sedím pak ještě asi hodinu a nic se neděje. Navlhlá košile ve větru studí a tak se rozhoduji lovení ukončit. V chatičce na převlečení nic nemám. Také nepromoky na motorku leží doma v garáži. V Praze bylo přece tak krásně. Topení je také doma a ve vymrzlé chatě také teplo nenajdeš. Rozbaluju spacák a lezu pod něj ( dovnitř se už dávno nevejdu..) Zahřátej jsem asi brzo, protože když mi zazvoní telefon zjišťuju, že jsem chrněl skoro 2 hodiny. Tak jsem se v tom klidu lekl zvonění, že marně pátrám po telefónu. J e někde v hromadě motooblečení. Když domluvím, hupnu ještě na chvíli do teplé postýlky a pomalu se probírám. Zjišťuji, že už jsem měl být tou dobou v Sedlčanech v lahůdkárně pro moc dobré sledě manželce. Právě zavírají...To bude řečí. Koukám ven a všichni už odjeli. Jsem v kempu sám. To snad nemohlo být ani spaní, to muselo snad být bezvědomí, když jsem 2 auta neslyšel. Jinak vím o všem co se šustne. Tak se nasoukám do kombinézy a chystám odjezd. Košile je dost vlhká stále. Sluníčko už zase vylézá a tak uvažuju zda tam nemám přespat. Úvahy přetrhává telefón, mám jet domů, jsem tam potřeba. Tak vyrážím obvyklou cestou přes Milevsko , Sedlčany, Neveklov a Slapy domů. Vítr se zklidnil, ale tak vlhká košile dělá divy. I když je asi 10 stupňů a já jezdím od 3, taková zima mně ještě letos nebyla. Jedu pomaleji aby to tak neprofukovalo. U baráku sotva slejzám. Doma nasazuji oteplovací grogovou terapii. Docela rozmrzám až v 10 večer. To už si dám i zmrzlinu... Zatím to nevypadá ani na rýmu. Uvidíme. Příště: i v nádherném počasí náhradní prádlo sebou.
V blízkosti kempu bylo vykáceno přes zimu mnoho stromů. Krásné a rovné smrky. Bohužel i tam řádí nemoci. Škoda mizících krásných lesů. Ekologové by se měli rozmyslet zda chtějí alespoň nějaké lesy zachovat, nebo neustále podporovat šířená škůdců....
Tady byly ještě v listopadu krásné rovné smrky

Lesík prořídl

Zůstala jen hromada dřeva, jak byly rovné je vidět
Na tomto rozoraném kraji lesa bylo na jaře vždy tisíce Svatojánků. Povodně 2002 je skoro vyhubily, ale začali se vracet. Teď jsou jejich bydliště na mnoho let a příroda zase může vynikat.

Konec absťáku

Tak už se to nedalo vydržet. V 11 jsem se oblík do černého a vyrazil. Kam má člověk jet v takové době? Nikde ani kousek zeleně, ale sluníčko v Praze hezky svítilo a na jihu bylo jasno. Tak tedy na jih. Beru to opět přes Slapy a Neveklov, kde je hezky malý provoz, člověk se může vyblbnout a zahnat motorkářské chmury. Mám obuté BT 45 vpředu i vzadu a docela držejí i na silnici s teplotou okolo 5 stupňů. Po teoretickém ohřátí zkouším větší náklony. Na tu zimu, perfektní. V Neveklově chytají policajti, ale na mě jen koukají a dávají mi pokoj. Mají v práci nějakou blondýnku. Jo , k blondýně: Při průjezdu Štěchovicemi, už u nájezdu na Slapák, stojí vpravo ve vedlejší ulici světlemodrý favorit. Řidička kouká mým směrem, ale asi dostali v konzumu ultratenký vložky nebo co a tak se mi rozjela do cesty. Když byla přes celou silnici a já už gumoval oběma brzdama, tak jí to došlo, zabrzdila a zůstala stát přes celou vozovku. Zastavil jsem u ní s motorkou napříč silnice asi 50 cm. Začal jsem jí nadávat do hovad, ale ona za to vlastně nemohla. Mohl jsem si za to já, přecenil jsem blondýnu a její schopnosti... A to prý jsou ta lepší část řidičstva. Dále už byla cesta idylkou. Sedlčany, Milevsko , Bechyně, Nuzice, Týn nad Vltavou, Bernartice,... Praha. V Praze bylo +8, v Nuzicích u vody +4. Dalo to zase 258 km. Je po absťáku a jestli bude zítra alespoň stejně, tak vyrazím zas.

Už jsem dlouho nic nepsal

Sluníčko krásně svítí a já sedím doma. Tak hezky by se drandilo. Už dlouho nebyl tak krásný leden a únor. Tak vhodný na ježdění. Mám však zastavěný vjezd do garáže cizím autem a nemohu s ním hnout. Ten synek, co si ho k nám uklidil se o něj přestal zajímat. Tak sedím doma a nadávám. Už jsem mohl mít nejméně 1000 najeto. Silnice jsou suché, slunce svítí........

Doma se nedá vydržet

Tak jsem to zase nevydržel. Sluníčko mě vytáhlo na silnici směrem na Příbram. Teprve na ní jsem zjistil , že je o 10 stupňů méně než při nedělní projížďce. Do Příbrami jsem zajel pro výborné ořechové rohlíčky a koláčky. Mají je tam přímo u výrobny, zaručeně čerstvé. Jezdím tam už od bolševika. Z Příbrami jsem se vrátil na Strakonickou a dal se směrem na Milín. V polích za ním je odbočka směrem na přehradu Orlík. U přehrady jsem chvilku postál a prohlédl si mé bývalé dlouholeté rybářské a rekreačně chlastací středisko - kemp Popelíky. Když jsem tam začal v 60. létech jezdit, bylo to takové čundrácké tábořiště, kde se ani neplatilo. Po létech začalo vybírat JZD a později MNV Milešov 3 Kčs a postavili tam suché záchody, koryto s tekoucí vodou, a drobná vylepšení. Také občerstvení tam vzniklo. Zpočátku takový bufík a krám. To tam ještě jezdila stará ,většinou rybářská , parta. Ryb bylo dost a člověk měl i klid. Jeden čas tam dokonce mívala VB služební stan! Mnoho let tam pak ve vrátnici úřadoval pan Buksa , správce, se svou manželkou. Naposled tam byli myslím roku 2000. Koncem století už začala místní podnikatelská elita předělávat tábořistě na "luxusní kemp". Stará parta a i já s ní, jsme to vzdali. Jezdí tam už jen pár z nás. Mívali jsme tam stan a později karavan od května do konce září. V roce 2000 to už stálo víc než dovolená u moře. Také restaurace se dostala do horské přirážky. Tak si začali někteří rekreanti jezdit pro pivo a zásoby mimo kemp.... Vloni tam už byl dokonce menší vodní park a půjčovna hausboatů. Celý den hrozný rachot a hluk. Třeba to vynáší, ale my staří už máme rádi klid .
Po tomto vzpomínání jsem vyrazil směr Milešov, odtud na Krásnou Horu, kde jsem natankoval benzín za , na hlavních silnicích nedosažitelných, 30,50 Kč. Stejnou cenu jsem pak viděl v Kamýku nad Vltavou. Odtud do Višňové a Obořiště. Tam na kraji číhaly 2 policistky. Když jsem na dálku viděl, že začínají mít o mě zájem, pozdravil jsem zvednutou rukou. Nějak se zarazily a pozdravily také. Asi myslely, že je znám. Za to jsem jim při průjezdu okolo nich věnoval milý úsměv. Dále Dobříš, Strakonická, Zbraslav a Praha. Silnice byly krásně suché i v lese a bylo mi docela stydno s jakou zasr... motkou jsem vyjel. Zatím jsou vozovky zimou nedotčené. Ten krásný dnešní výlet dal 176 km.

U přehrady














Kostlínek














Přehrada


Popelíka z dáli. V místě žl. čtverečku bylo mé dlouholeté stanoviště

Slunce nízko jako navčer. Omyl , je 14,00


Tady je to vidět lépe jak jsou dlouhé stíny

Zahajuji sezónu 2008. Letos 20.1.

Tak už jsem to nevydržel a vyrazil na motorce. Absťák už byl nesnesitelný.Odnesla to Zuzana
( Suzuki GS) . Barča je ještě nemocná a nemá světlomet, tak musí nuceně odpočívat. Neustále se honily mraky a tak jsem odjezd odkládal. Ve 13 hod. už jsem to nevydržel a vyrazil. Stejně jako každý rok, je zahajovací jízda na trase Praha - Týn nad Vltavou. Původně jsem chtěl jet jen do Sedlčan a přes Příbram zpět, ale na jihu svítilo slunce a tak jsem to natáhl až do Bechyně a Nuzic, kde jsem zkontroloval chatičku. Zaplať pámbu je v pořádku. Z Nuzic do Týna k Číňanům na křupavé a voňavé kuřátko, po kuřátku zpět domů. Tam jsem dorazil v 17.30.
Zuzaně se napřed nechtělo moc pracovat. Chytila až asi na podesáté. V karbecu byl už asi mizerný benzin. Motor se chvilku hádal, ale po pečlivém ohřátí si dal říci. Začal jsem cestou přes Komořany a Zbraslav na Slapy. Celý tento úsek prosvítalo slunce a silnice byla suchá a čistá. Od Slap byla silnice plná šotoliny z posypu. Je vidět, že místní nemají o posypový materiál nouzi. Tento stav trval skoro až do Neveklova. Dále Sedlčany, Vysoký Chlumec, Petrovice, Milevsko, Bernartice. U Milevska kousek za městem v lese na mě útočili divočáci. Byla klika, že jsem je viděl včas jak jdou příkopem po levé straně. Dost jsem zpomalil a auto , jedoucí za mnou ,mě začalo proto předjíždět. Tím se dostalo blíže k příkopu s divočáky. Ti se splašili a začali běhat přes silnici. Naštěstí auto žádného netrefilo a já jel dost pomalu na to abych stačil zastavit. Bylo to 12 krásných štětináčů. Všichni odhadem přes metrák a více. Silnice byla v této části cesty suchá a čistá. Od Bernartic do Bechyně bylo ve všech lesních úsecích mokro a silná vrstva posypu. Na tyto posypané úseky by asi bylo lepší enduro. Hodně to klouzalo. Bechyně je teď v zimě bez lidí. Vůbec to není to známé lázeňské město. Cesta k chatičkám v Nuzicích neklouzala. V táboře zavřená závora a tak jsem parkoval jen na cestě. Všechny zámky a okenice jsou v pořádku. Docela jsem si po loňsku oddych. V Týně mě Číňan v Bistru srdečně přivítal. Kuřátko bylo hotové za 10 minut a vzal jsem i domu v termoobalech. Čínu máme moc rádi a ti v Týně jsou na ní odborníci....Chvíli před 16. jsem se obrátil k domovu. Týn, Bernartice, Milevsko... po 105 do Všetic. Odtamtud na Rabyni , Slapy, Štěchovice, Zbraslav a domů. U odbočky na Zbraslavský most se srazila 2 auta. Nic vážného, ale poldové měli manévry. Domu jsem přijel v půl šestý, v pohodě a krásně duševně uvolněný. Cestou jsem potkal asi 16 stejných bláznů na motorkách. Všichni jsme se nadšeně zdravili. Docela povedený začátek sezony. Zapomněl jsem ještě na jednu vadu: úplně mně odešla fyzička a teď mě bolí celej vršek člověka (ramena, paže, dokonce jsem měl křeč v levém zápěstí). Nejhorší je "spojkovací" ruka. Ta se na mě hněvá moc a silně protestuje. Budu jí muset potrestat činkama...