Tak jsem zase po delší době vyjel ven. Ta přestávka byla způsobena mou celkovou sešlostí a také blbým počasím v březnu. Kam vyjet? No přece k milované říčce trošku poškádlit rybí osazenstvo....Cesta nemohla vésti jinudy než po mé milované silnici 105. Tou jezdím každý rok snad 30x. Krásné zatáčky, stoupánía klesání. Letos je špatný asfalt jen na několika místech a nebezpečné díry po zimě chybí vůbec. Jízda nádherná. Nepředjel mě nikdo. V Týně kupuji masné červy a žížaly. Letos musím i žížaly, protože na zahradě žádné letos nejsou, ačkoliv jich tam bývalo moc. Také jsem zakoupil milované nudle s třemi masy (vepřové, kuřecí, krevety) u našich čínských spoluobčanů k obědu. Po příjezdu do kempu jsem se zhrozil. Celé hřiště přeryté od krtků. Letos se nějak přemnožili. Už i holka ze Šumavy psala, že mají od nich rozoranou zahradu.
také u našich chat se pár krtin objevilo, ale ještě to jde. Na jaře musíme hřiště ale srovnat. Kde bychom si jinde dělali ty výrony a utržené šlachy. (Viď Mirdo)
Babče kvetou u chatičky jaterníky, které si tu před léty zasadila, ale mimo fotky nikdy osobně kvést neviděla. Na ní je tam ještě zima a krátké dny. Její sezóna začíná květnem a v té době kde jsou ty květy jaterníků.
Připravuji pruty a cpu se nudlemi. Sním půlku a mám dost. Svítí krásně sluníčko a voda mě táhne. Jdu si sednout na louku , kde v této době není kousek krytu . Rozbaluji pruty, stojan a chytám. Teoreticky. Vítr jde od východu a tak to ani nedrbne. Po hodině a klimbnutí se začínám nudit. Koukám co se kolem děje. Na louce pod lesem se pase srnec. Je tak 50 kroků ode mne. a vítr jde od něj. Starý známý Ferda, který je na kemp dost zvyklý a dělá nám tam při svých námluvách hezký rámus. Dnes má ale do námluv daleko a je klidný. Sahám po pouzdru s foťákem , ale Ferda zaregistruje pohyb a než mi foťák naběhne, je pryč. Tak fotím, alespoň kousek bývalého lesíka, kde ještě na pozim stály krásné, zdravé a rovné smrky. Teď tam zůstalo pár listnáčů. Pár těch smrků zůstalo ještě po krajích.
Zabývám se foťákem a jsem asi 5 kroků od prutů. Náhle podezřelý zvuk , otáčím se a prut stojí ve stojanu v pozoru koncem vzhůru a špiškou do vody, naviják se rozjíždí. Ještě že byl povolenej. Jinak byl prut ve vodě. Letím na svou tloušťku poměrně rychle k prutu. Sahám po něm a drc. Vlasec praská než na prut dosáhnu. Konec se vrací na správné místo na zem. Vlasec vede do kořenů vrby ve vodě. Byl to mazák, ti už vědí jak se otěží zbavit. Háček si vzal sebou. To nevadí, on se ho dokáže zbavit.
Navazuji háček a nahazuji znova. Člověk nerybář by nevěřil, ale ty ryby z nás musejí mít hroznou legraci. Můžete celý den sedět u prutů a nic se neděje. Jen si odskočíte na malou, otočíte se na kamaráda, zavřete oči a už se něco děje. Vítr se otáčí a najednou voda ožívá. Jde to ráz na ráz.
Jsou to "jatka" pouze teoreticky. Já ryby všechny pouštím zpět a chytám stylem "chyť a pusť". Jsou to samí velikáni okolo 10 cm délky, ale alespoň se něco děje. Jsou skoro 2 hodiny odpoledne a vítr opět mění směr. Rázem se policajt ani nehne. Tak zase blbnu s foťákem.
Najednou slyším přes vodu z dálky hrozné nadávání. Kdosi dosti nevybíravě řve na druhého a nadává mu do debilů a hovad. Najednou vidím za řekou jak se blíží osamocený cyklista a nadává nahlas, ba přímo řve. "To musíš dávat pozor na cestu, ty vole. Takhle sebou praštit, když to neumíš , tak na to nelez..." Marně jsem koukal, ale byl skutečně sám a nadával sám sobě...
Po asi hodině začíná cestička na druhé straně ožívat. V Bechyni asi skončily procedůry a pacienti se vyhrnuli ven. První přešly rázným krokem 3 ženy s nyní moderními "lyžařskými" hůlkami. Za nimi asi deset minut se loudá párek s propletenýma rukama. Zastavují šikmo ode mne a dávají se do akce. Ještě než je dáma více odhalena upozorňuji na sebe , abych nebyl za šmíráka. Pán se otáčí a dělá gesto, že mu má přítomnost nevadí....Takové věci nefotím a tak dokumentaci nedodávám. Je fakt, že jim to moc dlouho netrvalo a pak se obrátili zpět k městu. U vody se dá zažít mnoho..
Nic se neděje a tak jdu vyfotit pár žlutých minikytiček v okolí. Vstávám že židličky, snažím se ostřit. Najednou zase ten ošklivý zvuk, naviják řve, prut v pozoru. Tentokrát to brnklo dříve než jsem se stačil vrátit a pryč je vše i s krmítkem, olůvkem a háčky...
Tak mi zůstaly fotky kytiček, ale další macek je pryč. Už to ani nenavazuju a balím. Chci jet ve 4 domů. V chatičce si rovnám záda na palandě a okamžitě usínám. Budím se ve 3/4 na 5 a zjišťuji, že se mi hezky připálila pleš.. Po 5. odjíždím a při tankování v Bechyni (naturál 95 za 28,60Kč když je všude přes 30) mi volá kluk, že by se ještě chtěl dneska projet a kdy budu doma. Tak za to hezky tahám. Po té okresce 130-140 , v zatáčkách až stupačkou k zemi, ještě že je sklápěcí a tak si i párkrát škrtnu o zem. Doma jsem v 1/2 7. A kluk mi sděluje, že už nikam nepojede. Nevadí, ale byl to adrenalínek. Doufám, že nikde neměřili . Bylo by to za moc bodou...a veĺa peňazí.
Prohlašuji, že se den vydařil, s rybama i projížďkou jsem spokojen a pleš už dneska nepálí..
Žádné komentáře:
Okomentovat