Houska

Sobota 19.9.2009 byla opět dnem srazu dědků nad 60 let. Sraz byl v 10 hodin před Hostincem pod Kouskou



Tentokrát jsem vyrazil o něco později a tak nestačil připravit focení příjezdu. Když jsem dorazil, bylo už zdravé jádro na místě



Tentokrát se účastnilo zase více dam a tak pomohly místnímu personálu s prostíráním



To už předseda Venda Marauder s Jirkou Šolcem diskutovali o problémech takových srazů a motorkářského života vůbec



Zastavili se tu také na oběd účastníci jiného srazu



K našemu překvapení přijela dvoučlenná motohlídka Policie ČR



Na srazech se u nás nepije a tak nám to nevadilo. Dozvěděli jsme se, že na linku 158 oznámila uvědomělá a starostlivá občanka, jak je její povinost , že se v hospodě nalévají motorkáři alkoholem a je nebezpečí ohrožení silničního provozu. Nebylo to její oznámení první, posledně to byli nezletilí , alkohol a cigarety.... Také to nebyla pravda



Kluci v akci, tedy ne ti kuchaři



Překvapeni jsme byli jen my, hosté. Ani personál, ani policisté ne. Bylo to totiž udání ze závisti od konkurence , která má nóbl Penzion o kousek výš.



S poldama jsme si ale popovídali hezky. Předvedli nám čím nás měří, jaké vybavení mají jejich motorky, a na rozloučenou nám zakvíleli sirénou a zablikali majákem




Nic se nedělo, ale přece se té mrše podařilo nám udělat kaňku na zábavě. Mezi námi žádný křivák není a naše vztahy takové jednání neznají. Jsou mezi námi důchodci, podnikatelé, bohatí i chudí, ale nikdo se nepovyšuje ani nehrbí....
Počasí bylo nádherné, jídlo dobré, pito údajně dobré, moje kofola suprová, kafíčko ušlo... Obsluha mladá a na své mládí trochu nervozní. Dal bych jim známku 2. Všichni hodnotili sraz jako výborný a už se těší na další. Pokud bude počasí, měl by být okolo 10.10. asi v Račicích u kanálu.....
Super, kluci dík.....

a ještě skupinka od Viragodědka. To je sestava, co?

Od západu k jihu

Po úmorném horku a prázdninách jsem konečně vyrazil. Tak jako každý rok touto dobou to byl západ a jih. Letní vedra už nesnáším. Je mi milejší +5 stupňů než +30 stupňů. Na cestu jsem se vybavil navigací ( abych byl in)


a snažil se trasu nacpat do ní. Nakonec jsem zjistil, že není zcela schopna pochopit co po ní chci. Chtěl jsem po ní aby mi ukazovala cestu podle plánu. Cíl byl, jako obvykle , na chatičce v Nuzicích, ale cesta měla vést s různými zajížďkami zhruba po trase Praha- Řevnice - Hořovice- Dobřany- Nýřany (chtěl jsem vidět kde že to ten náš kluk bez viny havaroval)- Kladruby-Bor u Tachova- Přimda- Domažlice - Nýrsko- Železná Ruda - Prášily - Lenora - Horní Planá - Frymburk - Vyšší Brod - Rožmberk - Český Krumlov - Č. Budějovice - Hluboká - Temelín - Týn - Nuzice. To byl plán, ale ona to ta mrcha sabotovala. Nechala si vnutit jen trasu Praha - Bor s 5 průjezdnímu body. Za trest, že jí otravuju, mne zavedla do špičky v Plzni, kudy jsem vůbec nechtěl jet. Také v Železné Rudě bylo nutno přeplánovat Šumavský úsek cesty. Pak od Vyššího Brodu už jsem jel po paměti... , protože mne tam 2x zatočila po městě, vedla mne uličkami, kudy projedou tak 2 motorky, ale potkat se tam s autem, a ještě policejním, se nedoporučuje. I stalo se a poldové se divili kde jsem se tam vzal. Po sdělení že mne tam zavedla navigace jsem dostal radu hodit jí do Vltavy. Ale to byl jediný kiks, který mi provedla. Jinak zvládá náhradní trasy za objížďky (a že jich tam bylo) velice dobře.
Obvykle jezdím po trase Hořovice - Domažlice, ale tentokrát jsem si chtěl prohlédnou i Nýřany, kde mi jeden pán sestřelil kluka a jeho přítelkyni se Zuzanky a Zuzanku poslal do motocyklového nebe.... To, že je neviděl by mělo zakládat návštěvu očního lékaře a přezkoušení zdravotní způsobilosti řidiče. Jak jsem se už zmínil, navigace mne provedla Plzní zcela spolehlivě. Zcela jsem tam nepochopil řízení jedné křižovatky světly. Než na naší stranu došla zelená, trvalo to 3 minuty. 5 vteřin zelené, projela dvě auta a zase 3 minuty. Zkrátím to, dostat se k přejetí této křižovatky mi trvalo přes 15 minut a to jsem byl asi 8. v řadě. Hrůza. Být Plzeňákem tak se vzbouřím, protože ostatní směry byly téměř bez provozu.... Po projetí této křižovatky už to bylo super.
Kladruby

Přimda

Domažlice

Železná Ruda

a její okolí

Oblíbené parkoviště po sjezdu z Antýglu

Kamenité koryto Vydry

YAMA odpočívá


V okolí se vyskytují zdravé i mrtvé stromy

a zase do kopců

Kvilda

a zase dolů
na obzoru Lipenská nádrž

Ještě do kopečka

a jsme u vody

Z Lipna ještě Vyšší Brod a Rožmberk
Tam jsem přijel (podle navigace) náhradní trasou za uzavírku, takovou skoro polní cestou.

Od Rožmberka už jen krásnou klikatou cestou okolo Vltavy přes Větřní do Českého Krumlova a dále České Budějovice , Týn, Nuzice.

Těžko se dá popsat pocit při jízdě po Šumavských cestách. V této době je tam už jen minimum turistů a někdy člověk nepotká nikoho třeba 10 minut. Také kolem Lipenského jezera je to nádhera. Cesta z Vyššího Brodu do Krumlova je na svezení jedinečná. Krásné zatáčky, vodáci na řece. Škoda, že se nejde kochat a jet ostřeji. To si musí člověk vybrat. Volil jsem kochačku. Pak už jen nudná cesta do Budějic, zajímavá Hluboká a kouřící (pářící) věže Temelína.
Dalo to bez pár kilometrů 530. Když je takováto teplota , člověk není prakticky unaven. Délkou tato trasa odpovídá cca trase k Majkovi do Orlové. Ta mně dala, ale dost zabrat......
Pokud bude počasí, chtěl bych objet ještě v září Švejkovu anabázi Tábor - Putim a možná Novohradsko.
Jinak mám na Yamě bez mála 4000 km

Oprávněná kritika

Jelikož jsem neustále kritizován, že se tu nic neděje, budu se muset polepšit. Letošní sezona je nějaká divná. Jsou tu stále nějaké problémy rodinné i provozní. Na větší cestu se stále ještě chystám a psát o cestách na chatičku pořád dokola také nejde. Proto se dnes vykašlu na ježdění a budu se věnovati rybám na této chatičce.
Přijel jsem k vodě v pondělí okolo poledne, vybaven vším potřebným k mému stylu lovu. Jak už jsem psal kdysi, chytám stylem chyť a pusť. Tedy co chytím, to pustím. Z toho důvodu se nezabývám kapitálními rybami , ale menšími, abych si zachytal. Chytám na jeden feederový prut a vedle si dávám druhý s méně lákavou nástrahou. Tedy většinou s kukuřicí na nějakého toho kapra. Na tu bývá tak jeden nebo dva záběry za den a někdy ani to ne. Proto si ti Kapraři pořizují ty různé signalizátory , sedí u chaty, hrají karty a tráva plující řekou nás nemasaře svými falešnými hlášeními záběrů a tím neustálým pípáním na celé údolí, připravuje do Bohnic. Tentokrát však bylo vše jinak. Jediný rybář v kempu byl starý děda, který letos ještě nic nechytil a už se s tím nějak smířil. "Pípáky" uložil do skříně a seděl u prutů.
Vybalil jsem a hned k vodě. Co kdyby se objevil nějaký ten "poledňák", jak říkával pan Čurda. Na nástrahu jsem vzal Bonduelku kukuřici na druhý prut a malá kolínka a pařenou housku na feeder. Do krmítka šrot s přimíchanou trochou krmítkové směsi. Kukuřice se uvelebila na dně a ležela tam až do večera. Žádná ryba o ní neměla zájem, ač to bývá jindy nejúspěšnější z kukuřic. Zato na feederu se děly věci. Nahození a za 10 vteřin záběr. 30cm podoustev. Honem zpět do vody a nához. 20 cm skalák během dalších 30 vteřin. Za půl druhé hodiny to bylo okolo 30 ryb. To už je nějaké pochytání. Dal jsem si sváču a pivko a šel pokračovat. Ryby šly o něco málo méně, ale za další hodinu jich 15 bylo. Pak přišel takový nenápadný záběr a já sekl. Z počátku jsem myslel, že jsem ve vázce, ale "vázka" se dala do pomalého pohybu. Žádné rychlé ujíždění , je pomalá jízda po proudu. Na tomto prutu mám vlasec 0,16 mm, což je asi jako 3 vlasy. Unese okolo 2 kg, ale tento tah byl o malinko silnější.... Brzda si předla a vlasec se odvíjel. Na nějaké ovlivnění té ponorky nebylo zatím ani pomyšlení. Když vytáhl asi 100 metrů vlasce, snažil jsem se opatrným tahem do strany trochu zarejdovat. Nedařilo se. Teď už nezbývalo nic než doufat, že to neutrhne moc dlouhé, abych měl na co chytat. Dopadlo to dobře. Utrhl se jen s háčkem a i krmítko tam zůstalo. Děda, sedící těch 100 m pode mnou, jen zvolal: co to bylo, když krmítko před ním vyletělo z vody... Podle mého, velký kapr. Ostatní velikáni se chovají divočeji. Tento si byl svým vítězstvím jist. Do večera jsem chytil celkem 12 podouství, 28 skaláků, 16 plotic, 19 cejnů mezi 26 až 38 cm, ba dokonce jednoho 46 cm. To byl teda macek. K tomu 2 kapříky-míráky. 37 a 39 cm. Docela slušné na necelý den. V 18 to přestalo brát úplně a tak jsem šel na pokec. Druhý den už to bylo slabší. Ale tu 100 jsem překročil. Asi ve dvě hodiny takový malinký záběr opět na feeder a opět ten klidný, přímý a pomalý odjezd. To už znám, řekl jsem mu a utrhl to raději než mi vymotá vlasec. To je k nevíře velicí kapři dostali chuť na prastarou nástrahu, tedy malá kolínka, která se vejdou do tlamky i větší oukleji. A pak že jdou jen na boilies a jiné navoněné nástrahy. Včera už to šlo mizerně a tak jsem to k večeru zabalil a odjel domů. Že to bylo dobře je vidět za oknem už teď. Holt se blíží víkend a počasí se tomu upravuje......

Příroda

Byli jsme s Babčou několik dní u vody. Pobyt nic moc. Houby tam nerostou, ryby šly , ale přestaly včera zároveň s včerejší tlakovou níží a průtrží mračen. Dnes už jsme začínali balit k návratu, brblali jak se nám to nevydařilo. Bylo trochu po poledni, když si Babča šla před cestou ulevit na WC. To je od chatičky asi 60 m (když má člověk fofr, nestíhá ,ona stíhala v pohodě). Při cestě zpátky se jí naskytl pohled na pasoucího se srnce. Ten jí zcela ignoroval i když na něj promluvila. Byl vzdálen od cesty tak 8-10 m. Zapadla tedy mezi chaty a vnitřkem tábora šla pro mne. Nevěřil jsem, že je srnec tak klidný a první fotku dělal zpoza chatičky.

Srnec se ani nepřestal pást. Vydal jsem se na cestu za chatami. To je ten světlý pruh.

To už na mne srnec koukal. Reagoval na závěrku foťáku. Byl jsem od něj těch maximálně 10 m.

Ještě přiblížení a srnec se otočil a klidným krokem odkráčel do smrčků nahoře. Snesl jen 3 cvaknutí závěrky. Třeba mu to něco připomnělo. Celý pobyt dostal ihned jiný rozměr. Takto zblízka jsem ve dne tady srnčí ještě neviděl. Žijí tu v okolí poměrně hojně. Na louce za záchody jsem jich loni na podzim napočítal 8. Obyvatel našeho kempu se evidentně nebojí. Pustí si nás tak na 50 metrů bez problému, ale takhle blízko to nepamatuji. V noci se pasou i mezi chatičkami a není problémem se s nimi , třeba po cestě z "občerstvení" z místní hospody, setkat.

Tady jsme zcela spjati s přírodou. Nejhezčí zážitky jsou s ledňáčky, norky, vydrami, holuby hřivnáči, drobným zpěvným ptactvem, srnčí zvěří, na jiných svých stránkách jsem popisoval Babčino setkání s nebojácným zajícem.

I zde, mezi chatami, se na trávník chodí v noci pást srnčí zvěř. Kolem chatiček vede betonový chodníček. Od žluté budovy v pozadí šel (hopsal) po chodníčku zajíc. Okolo protějších chat , pak chat v čele a odbočil po našem chodníčku směrem zpět. Tak slušného zajíce, který nešlape po trávě , jsem ještě neviděl. Sledovali jsme ho celou trasu až do čela tábora. Pak už to Babču přestalo bavit a chtěla dojít k řece pro vodu na zalití... Najednou, zajíc proti ní na cestičce... Oba se proti sobě zastavili a ona na něj kškškškš. Zajíc seděl na chodníčku koukal na ní. Na její dotaz jestli nemá vzteklinu, když se nebojí, jsem se rozchechtal velice hlasitě. Zajíc a Babča byli od sebe méně než 5 metrů. Zajíc poskočil jedno hopnutí dopředu a Babča krok zpět. Skok byl asi delší a tak si brzy koukali do očí z maximálních 3 metrů. Zajíce to přestalo asi bavit a tak udělal vpravo vbok, a udělal 3 skoky do trávy, vlevo vbok a 5 skoků vpřed, tím minul Babču, která také udělala vlevo vbok, aby ho neztratila z očí. Já řval smíchy, protože zajíc se evidentně bál o hodně méně než Babča. To nebylo vše. Zajíc opět vlevo vbok a na chodníček. Po něm dokončil okruh po kempu. Mne, sedícího před chatou u stolu, minul asi o 2 metry. Zážitek to byl na celý život. Hlavně ty natažené břišní svaly od smíchu.... Zvířata, hlavně mimo sezonu, jsou velice málo plachá a pozorovat je zblízka není problém.

Měl to být minisraz...

ale nakonec to byl monstrsraz, na dědkovské poměry. Kluci vybrali krásné prostředí u penzionu v obci Žilina u Kladna.



Do Lán i na Kladno je to kousek



Samozřejmě jsem přijel zase první a tak bylo vše ještě zavřené a byl čas na fotky penzionu



i slunečníky ... Tady jsme měli rezervované místo



Parkoviště jsme nechali volné, protože se uvnitř penzionu konala svatba



Druhý přijel Mann53



3. byl Kocour , který vše zařizoval



pak už to šlo ráz na ráz



Luso se maskoval



prvně se účastnily i ženy



Jarka sice nedosáhla potřebného věku, ale všichni a všechny jsou vítáni



pak se objevil i předseda Venda Marauder se svým mluvčím a doprovodem



Objevili se i nováčci a " mladí"čekatelé



Předseda Venda si všechny kontroloval



Takto to vypadalo později



účastníci přibývali a konečný stav byl , myslím, 28 motorek a to se nám ještě nikdy nepovedlo.



Byl to šrumec, ale stál za to.... Tentokrát nemám žádnou společnou fotku a musím jí někomu líznout. Pak jí zveřejním.....



Tady je ta uloupená: Autorem je Arthus a snad mě nezbije, že jsem mu jí líznul. Proniň...



stále bylo o čem diskutovat



své si řekly i Jarka s Martinou



Martinin silostroj... Klobouk dolů, zvládá ho....



Tentokrát přijeli i bratři se slovenského klubu



Od 3. hodiny se začali jednotliví účastníci podle potřeby vytrácet.



Mezi posledními odjela Martina



a Kocour



poté i ostatní "tvrdé jádro"



dojedeno, dopito, jede se domů

Dnešní den se velice vydařil. Místo minisrazu to byl maxisraz. Tolik se nás ještě nikdy nesešlo. Výběr penzionu byl také výborný, škoda jen, že se nedaly zase dát stoly do řady jako v Hořovicích. Tvořily se tak u jednotlivých stolů skupinky a když vše probrali, sestava se změnila... Jídlo a pití se ani nedá popsat. Už polévka s tajuplným názvem Žilinská rajbovačka byla něco. Typický vyprošťovák, ale nebylo z čeho vyprošťovat.... Pálivá, česnek , paprika,sýr....
Krkovice XXL v 5 druzích také byly bez chyby. Porce jako hrom. Poté kafčo, zmrzlina, kofola....

Neslyšel jsem od přítomných žádné kritické slovo. Prostě super.