Jsem zbabělec. V pondělí se počasí tvářilo jako na jaře a tak jsem po doktorce opět vyrazil do přírody. Večer se už začalo počasí kazit a přišla malá sprška. Opět vylezlo sluníčko a udělalo se krásně. I když bylo chladněji, seděl jsem venku a koukal do vesmíru. U Lužnice není to světelné cosi, co nám ve městech kazí výhled na hvězdičky a mléčnou dráhu. Už se sice blížil úplněk a byla dost jasná noc, ale proti Praze stále nádherný zážitek. Kdysi jsem poznal hodně souhvězdí, ale teď už poznám jen ty základní. Jednak je to tím, že se pozorování oblohy už moc nevěnuju a také mou sklerozou a zapomínáním. V létě se pokusím své bývalé znalosti oživit. Nechtělo se mně spát, jednak prožitou krásou pozorování, "druhak" nemožností se po prochladnutí zahřát. Tak jsem zalezl do postele a četl do 2 v noci. Co jsem četl? Další knížky , pro mne dříve neznámého spisovatele, O. Dvořáka. Tentokrát příběhy z Brd a okolí, celé 2 knížky. Jen jsem usnul, měl jsem pocit že mám v chatě myš. Ráno jsem zjistil, že soused si mezi chaty pověsil igelitový pytel na odpadky a noční déšť a stékající voda se střechy vykonaly své. Moc jsem se nevyspal. Po poledni jsem vyrazil na ryby a braly jako posledně, tedy nebraly. Opět se ochladilo a chvílemi i značně pršelo. Dal jsem se do vaření na další dny, protože jsem chtěl na chatičce zůstat do soboty a tak to chtělo jídlo ještě na 4 dny. Počasí se ale horšilo ze dne na den. Na dnešek (čtvrtek) mě, otužilce , probudilo zábnutí mé holé lebky. Po paměti jsem sáhl po rybářském kloboučku, dal ho na pleš a usnul. V 6 už mne zábla i kolena a zjistil jsem , že je na place mezi chatami šedivák jako v prosinci. V chatě bylo 5 stupňů. S počasím mně došla trpělivost a rozhodl jsem se jet domů. Vždyť říkám: Jsem zbabělec....Před polednem bylo 8 stupňů venku a drobně pršelo. V momentě když vysvitlo sluníčko jsem byl připraven a vyrazil k domovu. Za Bechyní už zase úspěšně drobně pršelo a vydrželo to až do Solenic. Pak už cesta pomalu začala osychat a dokonce se trochu oteplilo. Vítr ale zlobil stále a na R4 šel přímo proti jízdě. Předjet kamion nebo autobus bylo o hubu. Člověk bojoval se silným protivětrem a pak dostal facku od tlačeného vzduchu ještě z boku....
Příští týden má být krásně a tak bude možná ta Morava. Už se těším na popovídání s Kobylským panem farářem. Je to velice milý Polák, žádný fanatik a když se objevím u hřbitova, většinou přijde na kus řeči. Stále mně to připadá, že mě také hlídá abych něco neukradl :-). Vždy zdůrazňuje, že se jim tam dost ztrácí, ba i kostelíček jim několikrát vykradli. Vždy ale nabídne, jako správný pastýř, občerstvení. Nikdy jsem ho nepřijal. Je mně to "nepříjemné", zvláště když vzpomenu na příbuzné, když jsem se u nich stavoval poptat na zdraví. Ti občerstvení nenabídli nikdy od té doby co zemřeli staří. Tak jsem se u nich raději nestavoval od r. 2002. O žádné dary nestojím a nic bych si stejně nevzal. Tak navštěvuji jen ty na hřbitově. S těmi je mně dobře....
256+1750= 2006 km letos
Žádné komentáře:
Okomentovat