U vody

Po delší době, kdy jsem se staral o domácí mazlíčky, opět zavolala chatička. Počasí na červenec nic moc, cesta tam zpět bez problémů a bez deště, což byl zázrak. Před odjezdem lilo, pak na cestu přestalo a ihned , dvacet minut po příjezdu tam i domů, začalo pršet.. Také při pobytu dost často pršelo. Ve středu jsme měli dokonce 3 bouřky za den a docela silné. To nepamatuji. Ryby moc nešly a tak to odnesly knížky. 2 s mým oblíbeným tématem Letectví a jedna od Pepy Fouska. V  pár závěrech s  ním nesouhlasím, ale v jeho textech je tolik moudra, že jsem si přímo do knížky dělal značky. Podrobně se vrátím k té knížce na "Hobby" stránkách. Když jsem zjistil ochotu ryb páchat sebevraždu (byla u větších nulová) , seděl jsem u vody a chytal drobotinu. Ta docela spolupracovala. Asi jí bylo jasné, že jí stejně vrátím do vody a chtěla mně udělat radost. Největší úspěch za jedno asi 3 hodinové sezení byl okolo 50 ouklejí a 5 plotiček, to vše na jeden prut. Ostatní neviděli šupinu. Potkala mě i smůla. Na druhém prutu jsem měl nahozeno "těsto" z převařených kolínek. Naviják na prvním nesnesl intenzivní rybolov těch prcků a odešel do věčných lovišť. Musel jsem vlasec ručně namotávat na cívku a tak stáhnout nahozenou nástrahu. Vedlejší prut ležel bez hnutí už dlouhou dobu, ale jen se člověk začne zabývat něčím jiným, přijde záběr. Takový jsem letos ještě neměl. Bez výstrahy od policajta se prut ohnul až k vodě, vytvořil váhy, projel vidlčkou, kterou ohnul a snažil se zmizet ve vodě. To už jsem ale reagoval a zachytil ho. Následný zásek už šel do prázdna. Odhadem to byl slušný bolen, podle razance záběru. Kdysi jich tam bývalo hodně, ale poslední léta je to slabší. Pokračoval jsem se smotáváním vlasce a dostal takovou sprchu deště, že bylo nutno následně sušit celé oblečení. Za celou dobu pobytu nebyl žádný jiný rybářský úspěch, který by stál za zmínku. Za zmínku stojí jen rozlézající se rudý flek po klíštěti.... V pondělí musím, po dřívějších zkušenostech, navštívit pí dr. a nafasovat nějaká ATB...
Na červenec bylo málo návštěvníků a krásný klid. Houby  nerostly. Na mém oblíbeném flíčku bylo však mnoho starších lišek, a to půl tašky. Po jedné houbové polívce, dušených liškách ke kotletám a podušení zbytku, mně zůstala jedna litrovka naložených do slaného nálevu. Při druhé návštěvě lesa už bylo jen 10 lišek, 3 holubinky fialové a jeden "sameťák", což stačilo opět na moc dobrou polívčičku...    
2370 + 256 =   2626 km