Krásných , ale chladných 10 dnů

Bylo to opravdu krásné slunečné počasí. Slunce svítilo, ale nehřálo. Údolím se hnal ledový vítr a proto nejvhodnějším oblečením byla zimní bunda. Pršelo jen jeden den

 Celou zimu jsem váhal zda koupit či nekoupit povolenku na ryby. Nakonec jsem jí koupil a poprvé letos zasedl k vodě. Ve středu nebyl vidět ani záběr. Ve čtvrtek jsem chytil 2 pěkné cejny. Ryby šly od 1/2 11. do 1/4 12. 

Chtělo by to jít nad jez k Červenému mlýnu. Tam se ještě ryby po zimě držely. Soused Karel chytil nad jezem kapra 53 cm v tu samou dobu jako já ty cejny. Na rozdíl ode mne sedával u vody každý den od rána do večera. I oběd si bral sebou. 

Nevím zda jsem se už zmínil, ale koupil jsem starý noťas a tak už jsou večery příjemnější. Koukám totiž na filmy na DVD. Ve dne, když nejsem na rybách, převážně čtu. To se mně zase hodí další vymoženost techniky - čtečka e-knih. O ní už jsem se zmínil určitě. Tentokrát jsem četl Dvořáka (O), Borovičku , Dumase, a ještě nějaké drobnosti. Mám v ní celou knihovnu a tak mohu vybírat podle to na co mám zrovna "chuť". 

Letos toho moc asi nenajezdím. Za těch 10 dní to bylo i s nákupy 307 km. Stárnu a je to cítit. Přichází to nějak moc rychle... Bude to asi mými dvorními nemocemi, že slábnu a uznávám, že dvoumetrákové  šestikilo začíná být pro mne těžké.

Ještě jsem letos neukázal jakou tam držím dietu. Huba mně šla rundem a tak jsem použil námět kamaráda Miloše na plněnou cmundu.

 

Plňka

 

Cmunda

                                                                            Výsledek
Přiznám se, že jsem jich tam snědl asi 20, ale za pár dní, ne najednou. Že jsem se nepřejídal (moc) svědčí to, že jsem se vrátil o 1,5 kg lehčí....
Teď musím , bohužel, být doma a navštěvovat doktory všech kategorií a tak pojedu k vodě po 12.5.  Ještě v květnu bych chtěl projet mou milou Šumavu a počátkem června milou Jižní Moravu. Od 20.6. mám zase doma "službu" a to bude na 14 dní s ježděním a rybami šlus ...

560 + 307= 867 km

První letošní noclehy na chatičce.

Konečně bylo tak krásně, že jsem u vody i přenocoval. Nějak mě Nuzice neuvítaly vlídně, protože hned po příjezdu nastaly problémy a to dost značné. Zastavil jsem, sklopil policajta a šel pro prkénko k podložení. Je to 5 kroků tam a 5 zpět. Už po otočení k návratu s prkýnkem jsem uviděl jak policajt pomalu zajíždí do měkké půdy. Ani rychlý krok nezabránil problému. Ještě nikdy, za těch 14 let co tam jezdím, nebyla půda tak měkká, aby se stojan zabořil tak rychle. Už delší dobu vím, že Yama je pro mě už moc těžká a síly mně chybí. Na suchu jí ještě zvednu, ale se zabořeným stojanem ani náhodou. Tak jsem povolal mládí , které máme přímo v Nuzicích a ono si s tím problémem poradilo. Díky za pomoc... 

Na cestě mně vyrobili zase objížďku kvůli mostu u Obořiště a tak jsem se svezl po neznámých okreskách , jiných směrem tam, jiných směrem domů. U vody byly  3 krásné dny , jen ve středu byla dopoledne jinovatka, jako každý rok touto dobou. Není divu, bylo -6 st i když v Praze prý bylo na 0... 

278 + 282 = 560 km

Loučení

Toto jsou sice Motocesty, ale mám (měl jsem) ještě jedno funkční vozidlo, Žigulíka Barču. Sloužil nám cca 20 let a když k nám přišel, byl už desetiletý. Narodil se  v Togliati, v tehdy slavné automobilce VAZ, když ještě VAZ dělal pořádná auta,  v roce 1985. Byl jedním ze 3 posledních kombíků 2102, k nám dovezených.  Jak to vím ? Koupil ho , asi výhodně, pracovník kteréhosi podniku PZO pro svou manželku (když člověk světa znalý koukne na SPZ, je vše jasné. Také mě na tuto výhodu původní vlastník upozornil. Je fakt, že mě poldové moc nezlobili). Ta s ním moc nenajezdila, ale svezla se s ním i po střeše. To byla má příležitost. Koupil jsem ho havarovaný v roce 1995 za 5000,- Kč. Sloužil nám ke všem možným činostem. K rekreaci i ke stavební činnosti při stavění domu.... Odtahal veškeré potřeby. Cement, vápno, obklady, prostě vše co se do něj vešlo. Aby to neměl tak jednoduché, tahal i značně velký vlek.

Dnes dozrál čas k tomu, aby začal sloužit novému pánu. "Stařešiny" zajímají mého vnuka od Šumavy.....

Budíček byl ve 4 hodiny ráno. Před odjezdem 2 snímečky:

Proč tak brzo? Vnuk má tento týden  noční, ráno přijede domů, tak aby mohl jít spát. Já potřebuji větší místo v garáži, abych mohl dokončit velkou jarní údržbu. Proto ten kvalt s odvozem... Dálniční známku nemám a tak jsem musel až do Dubence okreskami. Sice jsem si říkal, že v noci tam nikdo hlídat nebude, ale Celní zpráva mě vyvedla z omylu. Stáli na Cukráku a když jsem na Jílovišti sjížděl z R 4 . jeli už za mnou a pokračovali k placené "dálnici".  Na konci jsem je pak viděl kasírovat nějakého provinilce. Cestu, kterou jedu na motorce chvíli, jel jsem objížďkami hodinu. 

                                            Pak začalo svítat , ale měsíček byl ještě vysoko...

                                                     Když vylezlo sluníčko, byl jsem u Strakonic

 

Toto zrcátko se mnou jezdilo od roku 1960. Napřed v Octavii super, pak ve Š 100, Š105 a teď v Žigulu. Tak výborné zrcátko jsem už nikdy nenašel ... Tlumí v noci oslnění zezadu a zabere přes 180 st. Nahradí obě venkovní zrcátka . V roce 1960 jsem ho koupil za 40 Bonů v Tuzexu

 

Tak ještě posledních pár fotek: Z boku

 

Zadek

 

Předek

 

Znovu rozsah zrcátka

 

Tacho

 A nový majitel

Po předání  jsem procoural centrum Sušice. Už jsem tam dlouho nebyl

 

V tomto bufíku měli dobrou Frankfurtskou polívku. Trvalo dost dlouho než jsem našel český bufet. Kolem náměstí je však 6 kebabových

 

Otava má málo vody. Moc toho sněhu nebylo....

 

Z 6 jezdí Pražák

   10 hodin, jede se domů .... krásnou Setrou

Ještě malý postřeh. Cestou jsem předjel několik aut o několik generací mladších. Žádný z jejich řidičů to neunesl , musel dopředu a raději mě zdržoval, než by před sebou  snesl o málo rychlejší dědky, mě a žigula. Kdyby předjeli a jeli dál, nevadí, ale oni se zařadili dopředu a dál se courali. Dvanáctistovkový motor s 1100kg (a něco) těžkou karoserií nění žádné letadlo a tak je snadné Barču udržet za sebou. Mám na podobné řidiče svůj vlastní názor -  syndrom mladší + novější. Však jim to na motorce vrátím.... :-)

Sezona 2015 začala....

Tak to dnes konečně vyšlo, což se v předchozích krásných dnech nepodařilo. Potřeboval jsem dovézt vrátit olej do Písku, firmě pochybné pověsti, jak se nakonec ukázalo... Ten olej byl jiný než jsem objednal. Po reklamaci poslali správný, ale ten původní, nepotřebný , zde leží už přes měsíc a firma nekomunikuje. Vzal jsem tedy olej do kufru a vyrazil směr Písek , ulice Národní svobody 436 , kde měla firma podle faktury sídlit, ale nesídlí tam už několik let a lidé ji ani nepamatují. Naštěstí byl u faktury i telefon a od pana majitele jsem se v něm dozvěděl, že firmu přestěhovali do  Mostů u Jablůnkova . Sám  majitel je k pobytu přihlášen na MÚ Písek. Už poněkolikáté slíbil pan majitel , že odvoz oleje zařídí sám....

K cestě: Mám několik věšteckých programů na počasí v PC i telefonu, a ty předpovídaly, že zmoknu na 70%. Bylo však celou cestu krásné sluníčko.

 

V Písku jsem byl na nervy a nic nefotil. Pak už to šlo zcela klasicky. Kontrola Chatičky a milované Lužnice

 

Řeka má stav jako v létě. Ono toho sněhu moc nebylo

 

Krtci už úřadují, ale fotka je moc malá aby to bylo vidět :-)

 

Chatička nevyloupená

 

Nikde nikdo

 

Cesta k domovu byla opět slunečná a vedla přes Solenice

Tam jsem si dal chvíli přestávku. Bolely mě totiž hrozně ruce. Jsem po zimě nějak zesláblý a netrénovaný, nebo že by stáří?

Po dlouhé době proběhlo tankování za cenu pod 29 Kč. (28,80) . Kéž by tak zůstalo...

Ujel jsem prvních  letošních 278 km 

   

Tak přece ještě svezení...

Dnes se udělalo před polednem celkem hezky a tak jsem neodolal. Motorku zazimovanou nemám a tak stačilo přifouknout zadní gumu, která mírně utíká a vyrazit. Kam? No přece na jih , který miluji... Při tom zkontrolovat chatičku jestli jí někdo nepovolaný nenavštívil. Je tam taková opuštěná, ale jak jsem zjistil později, je už přece jen hlídaná.

Cesta mě vedla k Dobříši, kde většinou odbočuji k Višňové. Bylo ale tak krásně, že jsem to natáhl do Písku a pokračoval přes Tálín 

kolem Tálínskýho rybníka , který se nenaháněl

do Týna a dál k naší rekreační "budově" . Tam se dá dostat touto polňačkou

Foťák na mé Nokii stojí za prd a když se k tomu přidá mizerné světlo, vypadají fotky mizerně.

Kemp byl prázdný, jen v přilehlé majitelově ohradě teď bydlí nájemník  a hlídá kemp. Chatička v pořádku, zimní houby veškeré žádné. Po chvíli přijeli Kolíňáci.

 Jaká náhoda. Hodili jsme řeč, popřáli si k svátkům a vyrazili k domovu. Dozvěděl jsem se, že náš oblíbený Číňan odjel z rodiných důvodů zpět do své domoviny a jeho nástupce už začal vařit obstojně, což z počátku neuměl. Když jsem vyjížděl na hlavní silnici zjistil jsem, že nám v Nuzicích nainstalovali radar...

K domovu to šlo obvyklou cestou celkem dobře. Suchá silnice, slabý provoz. Z Bechyně jsem vyrážel v 1/2 2.  Na Strakonickou jsem vyjel už před Milínem . Po dálnici to jde rychleji. Celníci lovili auta bez známek, ale na motorky kašlali. Byl jsem celý jízdně nadržený a tak celou cestu tam i zpět moc předpisů dodrženo nebylo. Poldové v takové zimě bývají v teple a obzvláště v sobotu.... Takže jsem byl před 3. doma i s tankováním na Řitce. To už bylo docela zima. Při odjezdu z domova 12 stupňů, při příjezdu 5 a velice silný vítr, který pocitově vypadal na 0. 

Den se vydařil, jančil jsem víc než jindy a na spotřebě se to ukázalo. O cca 1,5 l / 100 km. 

Těch km jsem dnes ujel 289 +  7435 =7724 km  bude už asi konečná výše letošního nájezdu.... Kéž by byl příští rok také takový       

Co je s rybami?

Hodně rybářů brblá na mizerné úlovky. Já brblám jen na mizerné braní, protože ryby neberu a chycené hned  pouštím. Skutečně jsem se už pobavil lépe než letos. Teď jsem narazil na oficielní graf ČRS :

   Kilogramy jsou za ta léta nižší jen o málo, ale ks, které mě zajímají , otřesně spadly. A to ještě za tu dobu přibylo mnoho rybářů, takže celá rybařina v průměru jde do kelu.

Dnes bylo tak krásně, že mě to tahalo na motorku, ale zdraví stále říká ne! Pokusím se ho přemluvit k ještě jednomu letošnímu výletu..... :-)

Asi poslední letošní návštěva chatičky

Stále tu povídám o chatičce a málo kdo ví oč se jedná. Je to tato boudička na břehu Lužnice nedaleko od Židovky.

U sousedů ještě stojí altán a tak má Yama v tom mokrém čase  přístřeší. Moc se jí líbí...

Hned po příjezdu mě přišla uvítat kočka, která žila celé léto volně v kempu. Když tam teď nikdo není, živí se tím co chytí. Její máma žije v ohradě pana majitele a je prakticky divoká a s lidmi se nekamarádí. Jen občas je jí možno zahlédnout za tmy jak loví mezi chatami. Toto je letošní kotě. Měla jich určitě víc, ale u na divoko žijících zvířat přežívá dětství málo potomků....

Podzim je tady , začíná padat listí, dny se krátí.

V řece je stále hodně vody. Vždyť musí odvádět vodu z našich největších rybníků, které se letos loví.

Myslel jsem , že letos v zimě nebude žádný absťák po motorce, ale ještě není zima, vysvitne slunce a ...  Tak jsem vyjel s tím, že odvezu domů ještě nějaké věci podléhající zkáze (několik konzerv, pár polívek v prášku, česnek , cibuli a rum) . Rum by sice vydržel nastávající chlad, ale kdyby náhodou někdo loupil, ještě se nám to  tam nestalo, mohlo by se mu udělat nevolno a to si na svědomí nevezmu a raději ať je dlbě mně...

Tato fotka symbolizuje můj letošní stav. Hůl do lesa nosím už od mého úrazu před mnoha léty, spíše pro stabilitu než kvůli nemocné noze a kyčli železňáku. Letos k holi přibylo časté posedávání na pařezech (viz Tento případ), které způsobuje silná únava po mém novém problému. Ale nestěžuji si. Kde jsem ještě na jaře chodil bez usednutí, tam teď sedím  mnohokrát. Ale má to své výhody. Nikde nikdo, jen okolo poledne létal nad lesem krkavec, kterému asi zmizela žena někam na zálety. Jinak teď ani ptáček nepípne a člověk si přemýšlí a vzpomíná. Tak jsem si vzpomněl na své mládí. Námět mně dala noční zima v chatičce (okolo +5 stupňů) . Za mého dětství se netopilo v ložnicích, pouze v kuchyni, která bývala i obývákem a společenskou  místností. Do ložnice se před spaním otevřely dveře a napustilo teplo. V žádném případě se postel neprohřála. Člověk do ní vlezl, přikryl se , že mu jen nos koukal a musel si jí sám zahřát. Mé děti se smály když jsem jim o tom vyprávěl, když jsem líčil že mně maminka dávala za velkých mrazů do postele nahřátou cihlu. Spávalo se pod peřinou , která opravdu "hřála". U tetičky na Motavě mívali ještě péřovou podložku pod tělo a to bylo pospáníčko ještě lepší. Leželo se jak v pohádce o princezně na hrášku ( nejsem princezna a tak jsem ten hrášek necítil) a dýchal se takový chladný vzduch, který připadal jako křišťálový...  Přesně takový pocit mívám na chatičce brzy z jara a na podzim, jen s menším rozdílem. Tenkrát jsem neměl tělo jak velryba a nemusel jsem při každé otočení v posteli ucpávat vzniklé otvory , kudy mně uniká teplo. To je jediná chyba v tomto bydlení... Rozloučil jsem se s chatičkou, lesem, kočkou (snad tu zimu přežije- na rozloučenou mně přinesla jakousi myš ) a slíbil jim, že se na jaře vrátím.  S řekou jsem se neloučil. Zatím jsem přesvědčen, že si ani nebudu brát povolenku. Rybařina byla zatím nejhorší za posledních 12 let....   Za to houby na 1* , ale člověk nemůže mít všechno. Na rozdíl od ryb houby jím velice rád...   

7179 + 256 =  7435