pondělí 12. října 2015

Přece ještě Morava

Už jsem ani nedoufal, že to počasí vyjde. Vyrazil jsem na chatičku s tím, že pokud bude slušné počasí, pokusím se o návštěvu milované a téměř rodné Jižní Moravy. Na to každoroční kolo z Prahy přes Beskydy , Valašsko, Slovácko, a na jih Čech už byl moc krátký den a tak pouze jih Čech i Moravy. Vyrazil jsem v 1/2 7. směr Jindřichův Hradec a pak podle hranic na Mikulov a Břeclav. Po návštěvě hrobu mých předků u Velkých Pavlovic a vynikajícím obědu v restauraci U Kaně, jsem se podobnou cestou vracel zpět. Ke Kaňovi chodím jíst při každé návštěvě. Tentokrát  byla hovězí polévka a vynikající smetanová okurková omáčka s knedlema + kofola . Ještě jsem tam nikdy nebyl nespokojený s jídlem. Nyní koumám jak podobnou omáčku uvařit. Knedle byly nadýchané , ale ne takové ty dosti často servírované hospodsko-české, které vypijí veškerou omáčku a pak se rozpadají , majíce chuť polystyrenu. Každopádně byly drožďové. 
Cesta zpět byla osvěžena zajížďkou k Novým Mlýnům, Pavlovu a přejezdem Pálavy. Na chatičku jsem se vrátil k večeru. Cesta byla bez problémů. Jen mé tělo dělá problémy... Asi se zase probouzí borelka a bolesti svalů bez pohybu jsou značné. Tentokrát protestovaly i krční proti přilbě. Zdála se jim těžká. Koukal jsem i po lékárně s nějakým tím gelem proti bolesti, ale kolem cesty nic nebylo a do centra měst jsem nechtěl zajíždět. Ježdění na delší tratě (denní rekord na motce mám přes 1300 km), které jsem tak miloval, už mně nepřináší tu slast, ale je kažené protesty mého těla... Že by to bylo stářím? :-) Počasí ke mně bylo relativně milé, když pominu ranní mokrou mlhu na Vysočině , kdy bylo nutné každou chvilku otírat plexi. Necelou hodinu po příjezdu začalo pršet a pršelo téměř nepřetržitě 2 dny. V 1/2 7. večer jsem se natáhl do postele, v níž obrátit se bylo pro bolest problematické. Prostě byl cítit každý sval tak, že bych mohl na zkoušku z anatomie :-). Lidé ve stáří nemohou spát. Mně to problémy nedělá a tak jsem se vzbudil v 1/2 10. ráno. Tedy 15 hodin spaní v kuse.  Jak je vidět, prostata v pořádku :-)
Tady v Praze je  vidění špačka záležitostí nevšední. Ba i u Lužnice a okolí (je jich trochu víc než v Praze). Letos byl vidět jeden pár , jak shání potravu mezi chatami. Na Moravě to byla hrůza. Snažil jsem se hejna vyfotit, ale foťák s mém současném mobilu stojí za .... Přes to se budu snažit se něco dát. Ve vinicích jsou instalována "děla", která každou chvilku vystřelí, hejno se zvedne, udělá okruh a usedne jinam. To se opakuje stále dokola. Divím se , že špačci ještě tu neškodnou podstatu neprokoukli. Měl bych návrh: Což takhle špačky vyvážet , jako polotovar, do zemí kde je stejně chytají a pojídají. :-) 
          






Na chatičce jsem pobýval tentokrát skoro 14 dnů. Zažil tam první letošní mrazík, nenašel žádné houby. Ty začínaly růst až když jsem musel domů. 
 Ojíněný kufr a tráva

Milované Václavky přece nějaké mám. Rostou v lese před domem. Rád bych se ještě co nejdříve k vodě vrátil. Ony totiž jdou ty malé ryby, které chytám a kterých se dá za dem chytit (a pustit) i 100. Fakt jsem si zachytal...
2716+256 + 536 =  3508 km

Žádné komentáře: