Z domu vyrazím naší ulicí kolem lesa našeho mládí či spíše dětství. Když jsme si do něj , jako malí, chodili hrát, byl ještě velmi mladý. Vysadili ho těsně před 2. sv. (ne svatou) válkou v létech 37-38. Nyní už jen dožívá a mizí díky ochráncům přirody. Podléhá kácením neléčené nemoci jehličňanů a následně kůrovci. Teď už se zachránit nedá a dnes už je , oproti fotce , zcela řídký.
a domy za nimi. Cesta byla prašná, jak to v těch dobách bývalo. Bydleli jsme v téže ulici o 200 metrů dál, u dědy.
Ulice asi po dalších 200 metrech končí v sídlišti. Projet se ale do něj nedá. Hned na konci ulice stávala opuštěná dřevěná chata. Kam její majitelé zmizeli nikdo neví. Snad zahynuli ve válečném období, nebo jí z nějakého důvodu opustili. Ti větší ji využívali k různým "hrátkám". Byly tam postele, peřiny, nábytek. My malí jsme se tam báli, oni ti starší nás vždy postrašili abychom je nesledovali a nerušili v jejich činnosti.
Za tou chatou už byla pole a v nich , asi 300 metrů od naší ulice byly 2 samoty. Jedna skoro v lese a druhá u polní cesty na Lipina asi 100 metrů od ní. Kobkánovi a Sirotkovi. Poblíž Sirotků stála u cesty kaplička. Stojí tam dodnes, ale je součástí areálu školy. Tou jsou i oba pozemky bývalých samot (ty byly vyvlastněny a zbourány) , tak je areál veliký. Školu je nutno obejít po pravé straně a už má člověk přes kilometr z domova za sebou. Za školou už je příroda téměř nezměněna.
Školní areál odděluje od nedotčené přírody ten lesík vpravo. Cesta vede přes Lipina na Beránek. Projde se chatami na Cholupickém vrchu a objeví se vodní plocha. Býval to takový malý rybníček a chataři z něj dnes berou vodu na zalévání
Nikdy nebýval oplocen. Je památečný tím, že mě u něj "zajali" i s kočárkem osvoboditelé v květnu 1945 a vozili mě. Rodiče měli strach , že už mne nikdy neuvidí, ale asi jsem je omrzel a tak mě vrátili.. Dokonce dali rodičům nějaké dárky.
Od rybníčka vede cesta směrem na Cholupice, Písnici a dá se z ní odbočit i na Libuš.
V polích se zachovaly ještě některé samoty. Z jedné je jízdárna na koních , kde se můžete za 800 Kč hodinu projet, z druhé údajná stanice pro poraněné dravce. Ale, jak jsem viděl, hlavně pro "sokolnictví". Když jsem byl dále, vyslali jakéhosi dravce za zajícem na poli. Že by to nebyla pytlačina?
Po cestě bývalo více rybníčku a tady byl jeden z nich, ale komančské meliorace je zničily a voda bez užitku odtéká do potoka.
V dáli jsou vidět sídliště, ale tady je příroda netknutá
Po projítí Cholupicemi jsou za mnou více jak 4 km. Objevuje se kopec nad letištěm Točná. Nohy, chůze nezvyklé a borelkou zdeptané, se na hrbaté cestě začínají ozývat. No nic. ještě něco přes 3 kiláky .
Plocha na okraji letiště slouží modelářům. Vzorně se o ní starají (foto převzato z WWW. Modeláři Točná)
Letiště samotné má v současné době zaracha a je upravováno podle podmínek k zahájení provozu. Většinou zde budou jen muzeální exponáty a jen v menší míře létání. I modeláři smějí používat jen elektro pohon.
Dále zbývá už jen cesta přes les dolů do Komořan. Tam pro mne procházka končí i když se od tamtud v mládí muselo pěšky až domů. Nebyl tu totiž autobus, což dnes je. Teprve doma jsem zjistil důvod svých problémů. Byl v botě. Vydržela na čínskou dost dlouho, celé 3 roky. Ale na těch hrbech jí praskla podrážka a úplně mně prožvejkala ponožku, aniž bych to nějak moc cítil.
Tato ulice mě dovedla až k autobusu, který mne popovezl blíže k domovu....
Když už vždy uvádím ty kilometry, tak to dalo cca 8 km pěšky, 3 autobusem
Žádné komentáře:
Okomentovat