Když samotář, tak samotář

Občas člověka napadne jaké by to bylo třeba na pustém ostrově. To jsem si zkoušel tento týden u vody, kde jsem byl od pondělí do dneška. Až do středy večera jsem neviděl jediného člověka na kratší vzdálenost jak 100 metrů. Cestou jsem se stavil v Týně na nákupu a od 12. hodiny zapadl do divočiny a samoty. Kolem jenom ptáčci, zeleň, klid. Hlavně zelená působí na člověka uklidňujícím dojmem.  Kde že jsou politici i jejich odpůrci?

Na jihu teprve začínají rozkvétat kvítka kolem vody. Tak tedy kontrola porostů a stavu vody na českých tocích a rychle se ubytovat.Po ubytování mě přišel navštívit známý drozd

Za vodou se pásli mufloni a jelikož šel vítr tím správným směrem pro ně, šel úplně špatným směrem pro ryby. Když jde vítr od Bechyně, necítí nás mufloni ani daňci, kteří se chovají v oboře naproti, ale nikdy neberou ryby. Když jde vítr od Týna, není vidět žádná zvěř za vodou, ale spíše jdou ryby. 

Fotky jsou dělané na velikou vzdálenost malým kompaktem a ještě jsou to výřezy, proto nemohou být nijak kvalitní. 

Pruty se ani nehnuly od pondělí do čtvrtečního poledne, kdy se otočil vítr. Na 2 hodiny...   Pak zase ten protivný východní vítr a ryby skončily. 

Ale po pořádku. V pondělí odpoledne bylo u chaty v údolí 12 stupňů, o 3 metry níže u vody 8, a o 10 výškových  výše na poli 20.  Údolím to hrozně táhlo a u vody se dalo sedět jen ve svetru a v mikině. Jakmile zajde slunce, teplota jde hrozně dolů. Tak bylo nutné zalézt do chatičky už v půl osmé. Za mlada jsme se na čundru občas probudili pod popraškem sněhu a tak bylo rozhodnuto spát opět bez topení a zkusit odolnost v tomto věku i když hlásilo rádio pro tuto oblast záporné stupně.

Ráno ( ještě v půl deváté ) byl pěkný šedivák a omrzlý kufr na Yamě. U Karla ve 2 metrech byla ještě teplota -2 st. a v chatičce zadýcháno na +3. Takže polévka z pytlíku pro zahřátí a pochytat nějaké paprsky sluníčka. Teplota šla rychle nahoru a v poledne už bylo i u vody +12 .  Napřed se ukázaly sedmikrásky

a později odpoledne už i pampelišky, ale jen na slunečné straně.

My na naší straně nemáme ještě nárok a kvetení probíhá na etapy a o to déle.

Úterý proběhlo v pohodě a krásném počasí. Ryby neotravovaly žádostí o doplnění potravy na háček a tak jsem si vzal k vodě knížku.Rád si doplňuji vzdělání, které mně nebylo v mládí dopřáno. Tak se rád poučím o kvantových vědách, DNA, RNA, kvarcích a podobných věcech, o kterých se v našem mládí , ba ani středních létech , neučilo. Teď mně tak došlo, že mám vlastně ještě jedno hobby, totiž vzdělávání. Asi ho budu muset na tu pravou stránku doplnit. Odpoledne zbyl i čas na opalování ( na Adama), kde jinde než v pustině. Jinde bych lidi děsil svým starým a deformovaným (obezitou či spíše tloušťkou) tělem. Večer už se dalo sedět před chatou déle. Zem vracela do ovzduší to co ve dne naakumulovala. Zkrátka bylo o dost tepleji. Noc na středu už byla v plusových teplotních hodnotách a tak i s tvrdším spaním. V Noci mě ale probudila potřeba a tak vylézám s jedním otevřeným okem ven z chaty jí vykonat. Hned jsem ale otevřel obě, jestli se mi to nezdá. Cca 20 m od chaty se pásl srnec. Nejprve jsem měl dojem, že je to duch toho, který zemřel pod kamionem loni, ale spíše to bude jeho syn. Vrátil jsem se pro foťák, jestli by z toho s bleskem něco nebylo( a nebylo). Po návratu jsem však jen zahlédl jak mizí mezi chatami směrem k lesu....     

Středa proběhla skoro celá v osamění. Ryby opět nezlobily, vítr vál od Bechyně a tak zbývalo jen opalování a kniha. Komentář k ní napíšu časem na Víra a život. Dala mně hodně poznání. Večer se přiharašil Budějičák Lukáš s přáteli. Takoví lidé mně ani v pustině nevadí. Jsou pohodoví, kecat se s nimi dá o čemkoliv.Ihned vyrazili na pivo do hospody, která otvírá jen st.,pá, so a význačné dny. Tak jsme se viděli až druhý den , když jsem chytal pod jejich chatou.

Čtvrtek byl ve znamení zákeřného útoku kapra na mé orgány. Člověk by to pokládal spíše za rybářskou latinu, ale mám na to 3 svědky, Lukáše a jeho přátele, s kterými jsem kecal a pozor nedával. Postavení prutů je zřejmé z horní fotky. Seděl jsem jen na kraji židličky a otočen hlavou na diskutující. Znenadání přišel záběr, první po třech dnech , a musel být od hodně velkého kapra. Měl jsem málo povolenou brzdu a tak se prut ve vidličce převážil a jeho konec mě zasáhl úplně přesně (dámy prominou) do .....  Viděl jsem v tu chvíli všechny jiné barvy než zelenou přírodu a než se mně povedlo sáhnout po prutu, ležely vidlice na zemi, drnčící naviják se zasekl, vlasec praskl a kapr byl v řiti i s háčkem , vlascem, i krmítkem ( a ti moulové se smáli až se za pivo popadali). No nic, navázal jsem vše znovu, založil do držáků a kecal dál. Po chvíli další záběr, ten už jsem čekal, kapra si povodil (měl asi 55 cm) a jelikož byl na feedru s vlasem 0,16 mm , bylo nutno dost povolovat. To ale on potřeboval a zajel do břehu do zbytků loňské flory , vlas omotal o ní a byl fuč. Je zákonem, že větší přijde vždy na nástrahu, která je určena pro malé ryby (ty na revanš ožerou tu na velké ryby na druhém prutě, aniž by způsobily pohyb policajta a člověk sedí u holého háčku..)  Navázal jsem znovu háček a zjistil, že už zase vane od Bechyně a je tedy konec. Nicméně jsem ještě hoďku poseděl a nic. 

Po poledni přijel Kladeňák Franta a tak bylo nutné zhodnotit přezimování, známé, otvírací dobu v okolí, a jiné důležitosti. Lukášovci k večeru odjeli na hokej do hospody, k čemuž sváděli i mě. Ráno ale musím jet a tak raději nejdu. (Hokej bývá hospodským uznán jako význačný den) Po jejich odjezdu jsem se věnoval poslechu večerního ptačího koncertu. Když utichl, vyrazili do vzduchu netopýři. Je jich tam hodně a různé velikosti. Jejich akrobatické výkony jsou jediněčné.  Večer už byl teplý a tak se dalo vydržet až do krásného hvězdného nebe. To mě vždy tak naladí a ujistí, že jsem součástí toho věčného času a prostoru i když jsem v porovnání s jeho rozměry ani ne ten kvark. To by si měl uvědomit každý a vysrat se na malicherné lidské šarvátky. Tak mně hvězdičky vyšly alespoň poslední večer pobytu v divočině. 

Ráno se ptám Lukáše na včerejší skóre. Chápe hned a hlásí 7 dvanáctek a dvě slivovice. Bylo mně jasné, že bych jet domů nemohl.  Já vždy skóre udržuju vyrovnané....

Teď přichází nejprotivnější úkony: umýt nádobí a uklidit (alespoň trochu) chatu. V jedenáct vyrážím s rozhlasovým ujištěním, že na silnicích všude číhají poldové a mají nějakou akci. Za celých cca 125 km jsem neviděl ani poldovskou čepici, natož poldu. Cesta domů krásná, slunečná , kolem žlutých luk a pastvin, zelenajícími se lesy, svěží trávou.  Teď si můžete svátečňáci užívat ....  My samotáři se takových svátečních akcí neúčastníme  :-))))))  

806 + 257= 1063 km letos