Za rybami

Popisovat cestu na stále stejné místo nemá cenu, ale už jsme mohli vyrazit i na ryby. Břehy pomalu osychají a je možné po nich chodit bez nebezpečí, že spadneme do řeky. Sešli jsme se s kámoši v našem milovaném kempu a vyrazili chytat. Jarda s Mírou vyrazili proti proudu a já po proudu. Míra chytil 2 malé cejny, Jarda nic. Sedl jsem si za záhyb, aby dosti silný proud netahal za udice moc. Jelikož je jaro, dal jsem na jeden prut červíky a na druhý menší rousnici. Ta byla obrána s háčku bez pohybu číhátka. Na feeder s červíky to tahalo dost slušně a tak jsem se dočkal pár ouklejí. Po nastražení nové rousky se ihned chytil malý okoun. Po něm ještě 2 další. Pak nějaký švec (ježdík). A byl čas na oběd. Po obědě chrupeček vždy bodne. Asi ve 3 hodiny znovu k vodě. Kluci zase nahoru já dolů. Zase začali hýbat s vodou a ryby na to reagovaly nebráním. Za to bralo vše možné i nemožné. Tak jsem odpoledne chytil asi 10 kg různých trav, 2 kg dubového listí, pár větví různého druhu, 3 mikrotenové sáčky, jednu igelitku a narašený růžový keřík. Ne na břehu, jak si kámoši mysleli, ale keřík, který někde sebrala voda a nesla ho sebou. Byl normálně narašený.
Chytat nemělo cenu, protože ihned po nahození následoval záběr něčeho podobného. Tak jsme si raději sedli v chatičce a pokecali. Nahoře to bylo totiž stejné. Kde se ten humus ve vodě vzal nikdo neví. Nikde v tu dobu nepršelo, tak asi někde něco vypouštěli. Rybník, jezero... Ač nekuřák, vykouřil jsem za to posezení tak 10 cigaret, protože kluci kouřejí jako komín a chata byla kouřem přímo přeplněna. Naštěstí brzy vypnuli proud a šli jsme spát. Ráno bylo jako vymalované a po nepořádku v řece ani památky. Ale nic co by stálo za popsání se nestalo. Ryby nešly...