Jak vysvitne sluníčko, musím vyrazit. Ráno byly -2 stupně a hezký šedivák, proto jsem se otočil na druhý bok a poležel chvíli navíc. V pátek chceme jet na víkend na chatičku a ta je přes zimu vždy bez zásob. Tak to chtělo dovézt topení, něco na spaní, vařič a pár konzerv. V pátek bych to nepobral a tak jsem vyrazil vstříc dalším kilometrům. Bylo jich nakonec skoro 260 a celkový letošní "nájezd" je bez pár km 750. Na to jaká je zima to jde.... K chatičce vede jediná a zamilovaná silnice 105. Stále si říkám, že musím udělat pár fotek, ale většinou pospíchám a nefotím. Dnes jsem jich tedy pár udělal. Nejprve jsem vyfotil Slapského vodníka, kterého jsem posledně fotil za šera telefonem a nebylo to ono.
Je už starý a rád se sluníPak bych rád ukázal proč tu silničku tak miluju.
Krásná levá a za ní pravá jak řemen
Pravá do kopce
Nádherná rychlá kombinace
Táhlé i zavřené
po rovině i ve spádu
prostě klikaté, super
Před Sedlčany zašlo sluníčko a focení ztratilo smyslPo cestě do Sedlčan narazíme na Vesničku střediskovou - Křečovice.
Na návsi kostelík
Naproti němu dům Otíka Rákosníka
Přes silnici cesta ke statku, kde Otík s Pávkem pracovali
Nad vjezdem byla ještě loni ta původní brána. Je tu rudou hvězdu z ní někdo sundal. Letos už je pryč.
Vrata, do nichž pan doktor naboural jsou opravena
Stráň kde Pávek s Otíkem tahali pana doktora z příkopu. Dnes už je zarostlá mladými stromky. Těch kochalů je asi víc, protože dole leželo přední okno z auta...
V těchto zatáčkách vzniklo to klasické doktorovo: Neposer se papundekle....
Žádné komentáře:
Okomentovat