Choulostiví jedinci

V neděli bylo opravdu nádherně. Sluníčko, tepota, jak říká většina rosniček v televizi, okolo 17 stupňů, bezvětří. Ideální počasí na vyjížďku. Vyjel i Miloš, šéf Iron Dogs, se svým Darkerem. Tady byly od rána slyšet nádherně vytáčené motory na ulici pod námi. Jelikož jsem už letos přes 1000 km, nechal jsem silnice těm nadrženějším. Kupodivu se snad ani nikdo nezabil, tak jako při loňském a předloňském 1. výletu. Člověk z toho za těch pár měsíců trochu vyjde, asfalt je studený a gumy tolik nedržej, také posyp vozovek, který likvidoval náledí, místy ještě v zatáčkách leží. Chce to fakt s rozumem. Raději jsem ošetřil stromky a révu na zahradě, manželka poklidila trávník. Na motorku jsem vlezl až včera. Vydal jsem se do jižních Čech k vodě s předpokladem, že podráždím ryby. Cesta byla nádherná, nepředjel mě nikdo, sluníčko svítilo a tak jsem se těšil na krásné zážitky. Od Tábora sice foukalo, ale co je dokonalé? Říkal jsem si , že budu v kempu sám. To byl ale špatný předpoklad. V době mého příjezdu už tam byli Budějičáci, 2 rybáři a jedna rybářská manželka. Než jsme hodili pokec,jak kdo přezimoval, začalo se zatahovat.










Budějičáci také nevydrželi doma


Příprava cajku také něco zabrala a k vodě jsem vyrazil už za silného větru. K větší hloubce, kde by teď ryby měly být, to mám tak 300 metrů. Než jsem přešel kemp, přiřítila se ještě Alena z Prahy se svým Puntem, že už také nemůže doma vydržet. Vyfotit jsem jí nemohl, foťák byl už v ranci. Opět malé povídání a odklad ryb. Když se pak konečně blížím k vodě, začalo kapat. Nic moc, ale na to že jsem byl jen v košili to stačilo. Ihned po nahození hrozná rána do prutu, jenže v té době zrovna připravuju ten druhý. Takže nic. Nahodím druhý a situace se opakuje, protože zrovna kontroluju ten první, co to s ním udělalo. Samozřejmě , žížala utržená . Nahazuju tedy jen jeden prut, když to tak "drbe" a čekám. Samozřejmě, nic se neděje. Sáhnu po druhém prutu a policajt prvního letí nahoru. Pokládám rychle druhý a samozřejmě se mi vlas zacuchá. Ale na prvním mám záběr. Je to "macek" , tlouštíček tak 12 cm. Je už kosa a nechci ho brát do ruky. Tak jen u břehu povoluji vlasec a on se sám vypne. Chytám na háčky bez protihrotu a tak je to možné. První rybu roku ale jinak vyndavám, dostane pusu a jde zpět. Za celých 35 let, co chytám, jsem si nikdy první rybu nenechal. A byl to jednou i 8 kg kapr. Tohle je první z loňska z 15.3.Letošní jsem nefotil

Za chvíli přichází plotice asi 20 cm. Takový pomalý táhlý záběr. Je ještě zima. Také ona u břehu reaguje na povolení vlasce a vypíná se sama. Sedím pak ještě asi hodinu a nic se neděje. Navlhlá košile ve větru studí a tak se rozhoduji lovení ukončit. V chatičce na převlečení nic nemám. Také nepromoky na motorku leží doma v garáži. V Praze bylo přece tak krásně. Topení je také doma a ve vymrzlé chatě také teplo nenajdeš. Rozbaluju spacák a lezu pod něj ( dovnitř se už dávno nevejdu..) Zahřátej jsem asi brzo, protože když mi zazvoní telefon zjišťuju, že jsem chrněl skoro 2 hodiny. Tak jsem se v tom klidu lekl zvonění, že marně pátrám po telefónu. J e někde v hromadě motooblečení. Když domluvím, hupnu ještě na chvíli do teplé postýlky a pomalu se probírám. Zjišťuji, že už jsem měl být tou dobou v Sedlčanech v lahůdkárně pro moc dobré sledě manželce. Právě zavírají...To bude řečí. Koukám ven a všichni už odjeli. Jsem v kempu sám. To snad nemohlo být ani spaní, to muselo snad být bezvědomí, když jsem 2 auta neslyšel. Jinak vím o všem co se šustne. Tak se nasoukám do kombinézy a chystám odjezd. Košile je dost vlhká stále. Sluníčko už zase vylézá a tak uvažuju zda tam nemám přespat. Úvahy přetrhává telefón, mám jet domů, jsem tam potřeba. Tak vyrážím obvyklou cestou přes Milevsko , Sedlčany, Neveklov a Slapy domů. Vítr se zklidnil, ale tak vlhká košile dělá divy. I když je asi 10 stupňů a já jezdím od 3, taková zima mně ještě letos nebyla. Jedu pomaleji aby to tak neprofukovalo. U baráku sotva slejzám. Doma nasazuji oteplovací grogovou terapii. Docela rozmrzám až v 10 večer. To už si dám i zmrzlinu... Zatím to nevypadá ani na rýmu. Uvidíme. Příště: i v nádherném počasí náhradní prádlo sebou.
V blízkosti kempu bylo vykáceno přes zimu mnoho stromů. Krásné a rovné smrky. Bohužel i tam řádí nemoci. Škoda mizících krásných lesů. Ekologové by se měli rozmyslet zda chtějí alespoň nějaké lesy zachovat, nebo neustále podporovat šířená škůdců....
Tady byly ještě v listopadu krásné rovné smrky

Lesík prořídl

Zůstala jen hromada dřeva, jak byly rovné je vidět
Na tomto rozoraném kraji lesa bylo na jaře vždy tisíce Svatojánků. Povodně 2002 je skoro vyhubily, ale začali se vracet. Teď jsou jejich bydliště na mnoho let a příroda zase může vynikat.