Na chatičce

Nezbývá než se zmínit o pobytu a cestě domů. Touto dobou , když kvetou pampelišky, jsem v přírodě nejraděj. Pylu je sice v ovzduší moc a už i na mne začíná dorážet alergie (teče mně z nosu) , ale ta rána a večery se zpěvem ptactva. Ptačí kluci vyzpěvují jako o závod. Co také mají dělat když jim holky sedějí na vejcích. 

Ta krásná rána s "pářící" řekou

Ta svěží zeleň kolem vody

Spíci Yama pod starými pláštěnkami

 

Probouzející se kemp, obloha bez mráčku.

Po setmění jsem se věnoval e-knize. Je to veliká výhoda mít jí sebou. Člověk může číst na co má právě chuť, vždyť má sebou celou knihovnu. Jsem 2 dny doma a živý. Takže vzkazuji všem, že ty prašivky , které jste mně hanili, byly skutečně Podtrnky a ne žádné jedovky :-) V polívce moc a moc dobré...

Ten záver dal 126 km, takže se pomalu blížím k 2000 km.

1492+ 126 = 1618

Morava krásná zem, z které jsem byl zrozen...

Když zkoušet, tak zkoušet. 1. plánovaná etapa ve vysněné cestě je dlouhá 775 km a končí v Szegedu v Maďarsku. Celá vede po dálnicích a tak by mohla odpovídat tak těm 535 km na Jižní Moravu a zpět V úterý ráno byla Yama v pohotovosti. V noci sice lilo, ale ráno už ušlo.

  

   Bylo ještě dost mokro i na silnicích a pro mou novou přední gumu s řádně neojetým běhounem, nic moc. Klouzalo to solidně.

Mikulov

Pálava

 Nové Mlýny

Konečně v cíli mé cesty- hřbitov, kde odpočívají předci. Všechny Moravské hřbitovy jsou krásně upravené. Měli bychom se v Čechách poučit, 

Ještě se zastavit u všech příbuzných a známých a cesta zpět do Jižních Čech

Jel jsem trochu jinudy. Tady je hráz Dolní Novomlýnské nádrže.

U hřbitova si vždy rád popovídám s panem farářem. Je to mladý člověk z Polska, výborně mluvící česky, se zdravými názory na církevní restituce( v Polsku i když jsou více věřící, nebo právě proto, dosahovaly restituce zlomek našich....). Tentokrát jsem měl smůlu, pan farář byl na cestách. K návštěvě obce skoro rodné patří také oběd. Ten poslední léta pojídám u restauraci "U Kaně" . Výborná domácí strava . Menu: Gulášová polévka a v ní maso (!) ve velkých kouscích a Štěpánská pečeně s 2 velmi slušnými masy a čtyřmi moravskými knedly, to vše za 65 Kč (!) a k tomu 0,5 l KOLI  (skutečně se tak ta limonáda jmenuje) za 20,- . Po takovém obědě se člověk dlouho rozjíždí do toho správného rytmu a je takový odevzdaný až jsem podezíral restauratéra jestli mně do limči nestrčil jednu slivku , rozuměj slivovici. Na každé vesnici je větší množství různých Vinoték. Ta , kterou jsem navštívil loni v Kobylí, mě odnaučila kupovat v nich víno. Takové splašky za 77 Kč /0,7 l  neobsahují ani krabice v marketu....    Koupil jsem si raději na památku chleba (taky nic moc) 

Cesta byla výborná, žádné problémy a tak....

  

957+ 535 =  1492 km

Jen člověku otrne

Sotva zabraly lékařské procedůry a tlak i pulz se dostaly do přijatelných mezí, už se mnou zase šijí všichni čerti. Hned v první slušnější den, v neděli, jsem vyrazil na jih a zkoušel co půjde a co ne. Vzal jsem to tentokrát přes Písek. Je to asi o 20 km delší, ale za svezení to stojí. 

 

Za Pískem odbočka k Talínu

 

Počasí bylo jak vymalované

 Když se ten Tálínskej rybník nahání, dosahá voděnka ....

Cesta je tam tudy krásná, zatáčkovatá. I povrch má dost do sebe. Příroda nedotčená .Prostě krása

  

Hned po příjezdu jsem zkoušel náš kopec od kempu k vesnici. Přiznám, že jsem se zadýchal víc než dříve. Hned v kopci se objevily první houby (Závojenka podtrnka). Byly už staré a nepoužitelné. Přes to, že na ta místa jezdím 13 sezon, neznám kde hledat jarní houby. Místní takové prašivky, jako jsou podtrnky a májovky , nesbíraj. Alespoň ne ti, s kterými se znám.

 

Obešel jsem kolečko kolem louky. Ta je místy obrostlá keři trnek, planých třešní a jiných keřů. Tam by mohly ty jarní zázraky růst. 

Pampelišky miluju

Když vysvitne sluníčko je louka zlatá. Tady moc nesvítilo

Dole je Lužnice

Je tu i totem dvou tváří

Pohled do Židovky už začíná zakrývat listí

Keře jsou napadeny nějakým asi lišejníkem

 To už se dost zatahovalo. Překvapení čekalo v keřích napravo

 Uvnitř keřů byly stovky Závojenek Podtrnek. Takovou úrodu jsem nikdy ještě nenašel. Sebral jsem jich půl tašky, což stačí na dobrou polívku a ostatní, tak 3/4 ponechal konkurenci. Pak začalo poprchávat a raději jsem se vrátil do kempu.

Super den. Ujeto 136 km +821 =  957 km

Konec krásného snu

Dost času jsem v zimě věnoval přípravě k realizaci svého snu, projet se ještě v tomto věku jihem Evropy. Na motorce vyměnil co šlo i když to ještě výměnu nepotřebovalo, koupil novou zadní gumu i když ta nynější má 40%, stan, výbavu, otestoval mapu do navigace a ještě mnoho dalších věcí. Odjezd byl plánován na 15.5. Ve čtvrtek při běžné procházce po nákupech v Praze se mně udělalo nevolno a objevila se po 14 -15 létech arytmie v podobě vibrace síní. Posledně jsem dostal na Ikemu jeden výboj a takovou dlouhlou dobu byl klid. Počítal jsem s tím i dnes, ale zklamání veliké. Dnes je věda a výzkum tak daleko, že musím napřed naředit krev na předepsanou hustotu, sníst 200 prášků , objednat se k výkonu, a pak teprve budu milostivě nastartován (zbaven vibrací síní). Pan doktor mně řekl, že se to dříve dělalo bez čekání, ale předpisy.... Ty vibrace by na cestu nevadily, ale při těch prášcích musí být lékařská asistence, abych se nenaředil moc. Že jsem tam ,vůl, lezl.

Na výkon se mohu dostat až po 6 týdnech a tak mně uteče "startovní okno" . Pak už mám službu u zvěře a naši odjíždějí na dovču. Zkusím se sen realizovat koncem srpna nebo v září, ale to jsou už krátké dny. Lepší by bylo odložit to o rok. To znamená nové přípravy, nové investice a žádné kulaté výročí.

Nevadí, život jde dál.....