Vím, že je to nuda

stále psát o Jižních Čechách, ale já je miluju. Opět jsem si užíval jejich krásy a více než jízdy dlouhých procházek. Ty jsem sváděl na hledání hub, ale ty měly právě pauzu v růstu. V okolí pobytu mám 2 "houbové" okruhy. Jeden kratší, ten má podle období růstu 4-5 km, a delší s 6-9 km. Jelikož mám hodně chodit, prošel jsem oba okruhy 1x v kratší verzi a po druhé v té maximální délce. Takže to dalo cca 24 km chůze většinou po lese. Jakže to mám změřeno? Měřením v mapě a také kontrola navigací, která zaznamená délku pohybu. 

Je vidět, že už se blíží podzim.  Žaludy už začínají padat a sousedi, kteří mají chatky pod duby mají o rány do střechy i v noci postaráno

   

Tam, kde jsem ja jaře fotil broučky na šípku se začínají červenat plody. Na každém květu byl nějaký brouček...

 

Housenky se vydávají na cestu do úkrytů, kde se zakuklí

 A příští rok z nich budou motýli, "můry" a podobná krásná havěť... Toto vypadá na Babočku kopřivovou

Ryby nejdou v okolí chaty už 3. sezonu a nechytí nic ani takový borec jako je Jirka Š. Co pak mám chytit já, celoživotní rybářský amatér. Chytal jsem tedy nástražní rybičky a ty celkem šly. Ryby nejím a než sedět u prutů 14 dní bez záběru, bavím se chytáním té drobotiny na feeder. Dále k zábavě zbývá čtení a procházky, protože s alkoholem jsem skoncoval už dávno... Fotky v předchozích povídáních byly většinou z kratšího okruhu a tak dám dnes podzimní z delšího. Moc jsem ale nefotil.

Opuštěný kravín. Při první dlouhé procházce jsem si krátil cestu přes toto pole. Při druhé už bylo zorané

Cesta k hájovně vede alejí starých jabloní. V tom vedru je to velice příjemné. Na houby chodím až se vyspím. V tomto lese nezáleží na čase , ale na znalostech a postavení slunce. Brzy ráno, když je nízko, svítí hledajícím do očí . 

Na 1. borovici nad kempem nám píší svá sdělení různí činitelé. Nyní "elektrikáři", že bude vypnuta dodávka od 8 do 14 hodin. 

 

Vždy jsem myslel, že plýtvání je výsadou "jézédáků", ale jaké ztráty musí mít tento zemědělec je možná předčí. Podrůstající strniště a zrní zaježděné v asfaltu cesty ukazuje, že hodně zrna vypadalo z klasů už na poli a v jeho okolí.

V požární nádrži rostou krásné lekníny. Na otevření květů bylo ještě brzo. 

 

Za pár dnů už nikdo o ztrátách neví. Vzešlé vypadané obilí je zaoráno

 

I na druhé straně je hotovo

A co houby? Ale ano. Mám je rád na všechny způsoby a tak jsem se jimi celou dobu živil. Jelikož sbírám mnoho druhů a to i ty, před nimiž si houbař amatér odplivne (neví jak jsou dobré). 

Každý rok se snažím přidat ke známým houbám nějaký nový druh a začít ho sbírat. Letos je to Čechratka černohuňatá. Snědl jsem jich letos dost a jsem tady pořád - je jedlá doopravdy i když nevypadá.  Ty krásné holubinky směs hub krásně okoření. Lišky už moc 2. týden nebyly

Ke konci pobytu už rostly jen Babky a ty prý jsou , podle nového zjištění, mírně jedovaté. Jedli je mí rodiče, jím je já celý život a nikdy jsem se po nich ani nepo.... , tak proč je přestat sbírat.

Poslední den před odjezdem už byly jen ony a ve velkém množství, pár čechratek a pár sameťáků.

Musím domů, protože mám službu u zvířat a hlídání domu. Bydlíme totiž u lesa... Manželka odjíždí k dceři a tak má motka na 10 dní volno. Po návratu jsem se dočetl o tragické nehodě Medvěda Bedřicha Guzziniho, nyní zvaného Vlastík Plamínek. Zabila ho ženská s autem v protisměru za dvojitou plnou čarou.... Dříve jsme si dost psávali.....  Hezké svezení tam nahoře.... R.I.P.
 3946 + 272=  4218 km

Cesta domů

Tak jsem se po 10. hodině vydal k domovu. Počasí jak vymalované a tak s větší zajížďkou přes Jižní čechy. Z kempu na Velehrad a slavné Buchlováky. Motorkáři tam moc ještě nebyli, ale za to tam od mé poslední návštěvy přibylo mnoho věnců, křížů, kytic. Těch památných míst něčí smrti je tam už fakt už moc. Lidi neblbněte.....

Pod Buchlovákama odbočka na Kyjov, kterou jsem ještě nikdy nejel. Na Stupavu, Koryčany, kolem krásné nádrže na Kyjovce. Podle Kyjovky na Jestřabice, Bohuslavice , Boršov, Kyjov. A ještě níže na Milotice, Ratíškovice (jestli pak existuje Baník, který za mého mládí vyklepl Slávii 4:0 v poháru.Hrozně jsme jí to přáli), Hodonín, Mutěnice, Čejč, Terezín, návštěva hrobu předků v Kobylí, Velké Pavlovice, Zaječí, Mikulov, Hrušovany n/J., Hevlín, Suchohrdly, Citonice, Lesná , ve Štítarech výborný oběd - Paprička s knedlíkem a supr limča. Tam se z SMS dozvídám, že v okolí mého cíle na jihu leje jako z konve. Tady není nikde mráček. Tak dále  Dešov, Jemnice , Dačice, (vzpomínka na kámoše Jirku), Jindřichův Hradec, Kardašova Řečice, Dráchov - Tam hezky roste nová dálnice s mimoúrovňovým křížením a od mé poslední návštěvy před pár měsíci hodně poskočila, Vlastiboř, Bechyně, Nuzice. To už se nad Týnem opět zle mračí a tak po kratičké domluvě s Babčou ohledně nedělního odvozu, rychle zvedám kotvy. Před Milevskem chytám pár kapek, ale je vidět že jedu jen pod okrajem mraků. Pak už jen Přehrada Orlík , Dobříš, Zbraslav a po chvíli jsem doma. Babča píše, že tam mají velikou bouřku a vítr. Tady svítí sluníčko a je klid....

Zhodnocení. Vydařené 2 dny, po cestě nebyla vidět ani jedna nehoda. Výborní lidé, motorka bez problémů.... Letos už s žádným srazem nepočítám.
3508 + 448 =      3946 km

Sraz Velehrad

Po ubytování a koupeli byla večeře. Kotlíkový guláš s chlebem. S většinou lidí se ani neznám. Bylo nás tu 78 ks. Celkem se však, alespoň na den tak jako já, zůčastnilo 84 lidí.  Se známými se člověk pobaví hned , s neznámými se představí, ale při mé skleroze si stejně nic nepamatuje. Já byl vždy na obličeje vůl. Přijel muzika s klávesami, které umí mnoho věcí, s barevnými světly,  dokonce i s barevnými čmoudíky a tak se zpívalo, tančilo, popíjelo....  Výborná pohoda, jen trochu zkalená nějakým jedincem (jedinci) , který poblil záchod a cestičku před ním. Stane se, ale člověk by si to měl po sobě uklidit a nebo se alespoň omluvit . Personál to sice uklidil, ale ráno bylo opět vše zblité a navíc posraný záchod i prkénko...   Nezlobte se , ale takoví lidé mezi nás nepatří... To bylo ale jediné co zkalilo zážitek z krásného srazu. Spát jsem šel o půlnoci s tím, že musím ráno domů. Moc jsem se nevyspal, protože Ciril Jirboz chrápal takovým stylem, že já a jsem v tom dobrý, se musel stydět. No , spal jsem tak 3x 20 minut za celou noc :-)

Ráno jak vymalované. Na snídani ( rohlíky, máslo, sýr, marmeláda, čaj) jsem se dozvěděl, že naproti vjezdu do kempu je památník dopadu B 17 , sestřelené 7.7.1944 , tedy v den kdy mně byl rok. Tam jsem musel zajít neboť letecká historie je mé hobby. A byla to pravda

Místní tvrdili, že v letadle zahynula celá posádka, 4 lidé, ale my víme, že B-17 nemá 4 člennou posádku. Na památníku je uveden pouze jeden člen, s/sgt William J. Mack , který podle dostupných pramenů , byl mrtev už při souboji se stíhačem. Ostatní vyskákali. Co k tomu říká web Letecká válka nad Československem?
Letadlo - bombardét  B-17   42-102889   463./774.       Velehrad   1kia/9pow   6862
Pilot   2./Lt. Edward M. Lindbloom              -Pow 
Copilot   2./Lt. John M. Sant       -Pow
Nav   2./Lt. John S. Beatty       -Pow 
Bomb   2./Lt. Raymond O.Edger       -Pow
Ut   T/Sg.T Harold L. Cruca       -Pow
Rg   T/Sgt. Lawrence W. Shinnick    -Pow
Bt   S/Sgt. Colonel L. Duncan       -Pow
Lw   S/Sgt. William J. Allen       -Pow
Rw   S/Sgt. William E. Roberts       -Pow
Tg   S/Sgt. William J. Mack       -Kia
 Pow (Prisson of war) = zajat, Kia (Killed in action) = zabit
Tedy desetičlená posádka z níž zemřel skutečně "pouze" W.J. Mack. Ostatní byli zajati. Blíže to popisuje popisuje článek

V 10 odjezd na vyjížďku do Leteckého muzea v Kunovicích a já směr domov. Tak rychle několik fotek a odjezd.

Bylo nás moc

 "Naše" končiny, chata 17 a 18

Yama spala bez krytí. Večer byla ještě moc teplá a o půlnoci už mokrá od rosy

Ranní diskuze

Kamoš Jirboz přijel na kole

Chata u Motodědka Tondy a Mahulenky

 

Ti bez informací ani ránu

Hodnotit se musí vše

Také dokumentace musí být

Organizátor a tajemník. Majk se v papírech vyžívá a je hrozně nervozní když to nejde jak si naplánoval

Snídaně

Čajovna a půl majitele krásného žlutého Triumpha, vyfoceného dále

Aleš a Majk v klobouku ala Méďa Béďa

Povinný nástup na focení

Honem na louku a slunce

Seřadit , ale takový širokoúhlák nikdo nemá...

Onen krásný Triumph našeho spolubydlícího.. Miluji klasiku. A bylo tam víc krásných motorek.

Než jsem se zapakoval, návštěvníci muzea odjeli. Tak kam pospíchat. Počasí krásné a jasné, zaskočím do JČ a po své trase. Ať se trochu svezu. Kdoví kdy se mně to zase povede.....

Konečně pořádná vyjížďka

Konečně jsem se dostal na pořádný výlet. Po zdravotních a jiných problémech přišel čas zlepšení. Právě včas. Od pátku se konal Majkův Velehrad a tam jsem nechtěl chybět. Počasí na cestu nevypadalo příliš růžově, zvláště když jsem nepromok zapomněl posledně na chatičce (suší se tam dodnes). Trpím cestovní horečkou a tak jsem koukal na situaci v noci každé 2 hodiny. Ve 12 krásně čistá obloha a s velikým měsícem, ve 2 sucho a polojasno, ve 4 sucho a tak jsem se oblékl, že vyrazím před hlavním náporem kamionů. Otevřu garáž a začalo mírně pršet, po 5 minutách docela slušně cedit a tak honem zpátky, svléknout a ještě si zdřímnout. V 6 lilo jak o závod, v 8 se to na západě začalo protrhávat. V duchu jsem odepsal "vršek" Moravy, který byl v plánu na vyjížďku a pohlédl na meteoradar . Deště šly od JZ a na mapě vznikalo nadějné přerušení mezi Prahou a Brnem. Takový "suchý" koridor o šířce, odhadem, tak hodinu, který postupoval k SV. To by bylo super svézt se v něm. Po půl 9. skutečně přestalo pršet a mraky byly hodně vysoko. Tak honem do textilu, teoreticky mírně voděodolného, ale 5 let starého. Odjezd v 9 směr D1 s cílem přímé cesty na Velehrad. Před Benešovskou odbočkou začalo drobně pršet, když před tím od vjezdu na D1jen tak poprchalo. Na Vysočině už "chcalo" docela dost a vydrželo to až skoro k odbočce na UH. Tam pršet přestalo a slunce svítilo jako kdyby za to mělo zaplaceno. Přes předchozí déšť jsem byl u odbočky mírně před 11. Průměr na počasí velice pěkný.Oděv prosákl až u Velkého Meziříčí a tady začal prosychat.A tak jsem se vydal na plánovaný výlet na sever na "vršek" Moravy s mými milovanými Beskydami. Vzal jsem to k Přerovu , pak na ValMez a Rožnov . Pokračuji vždy na Bečvy a Bumbálku,pak kousek zpět a z Prostřední přes Solanec do údolí  Vsetínké Bečvy. Napsané je to jednoduché, jenže já jel podle navigace, která se zbláznila...U Přerova mně vlétla vosa za volnější sponu u přilby a bylo z toho žihadlo do krku. Měl jsem po posledním bodnutí vosou do břicha a následném otoku jazyka docela strach. Ale nebylo to tak zlé i když mám hubu trochu oteklou ještě dnes...  Mezi Přerovem a ValMezem jsme jezdili po takových méně než okreskách a objevovali krásy tohoto koutu přírody a to jsem měl nastaveno, že chci nejkratší cestou. Navigace se asi chtěla projet, nebo to tam vůbec neznala.... Trasa Přerov - ValMez je normálně dlouhá 49 km, ale já najel přes 90km.Oděv už byl úplně suchý. Hezká poznávačka, jen být ty okresky v lepším stavu. Pak už jsem se chytil a po těch známých cestách už jel a vychutnával tu krásnou krajinu kolem. Jízda kochačka se tomu říká. Krásné stoupáky i sjezdy, výhledy.... Prostě super. Pak cesta údolím Vsetínské Bečvy, Velké Karlovice, Karolinka, Nový Hrozenkov. Tam jsem si zajel na pozdnější oběd na Kohútku na hranice se SR. Ne nebyly borůvkové knedlíky. Ty si dával každý. Já si dal turistický guláš (výborný) . Jen otráveně se tvářící personál mně k tomu neseděl.... Měli tam na terase autobus Němců a já v motooděvu k nim nepasoval i když jsem se uchýlil do lokálu té nejnižší kategorie. Dokonce mě 2x přesadili i když byl lokál prázdný. Už tam nepojedu, neumím chodit na jídlo do lokálu v obleku a kravatě...  Tam odtud jsem se ohlásil, že přijedu a poslal Majkovi fotku. První co jsem na celé trase udělal.

Loni se mně tu moc líbilo, letos mě zklamali. Příroda ale nezklame nikdy. Chata se nalézá na hřebeni Javorníku... Pak opět krásný sjezd do údolí, kde se motorka mizerně vyhýbá s dodávkou, krásné výhledy, které  nepokazí ani zamračený personál. Pak vesnice s krásnými jmény Halenkov, Huslenky, Hovězí a potom už věhlasné Vizovice. To už je  kousek do Zlína, Otrokovic, Napajedel, Starého Města, Velehradu a Kempu Salaš. 

Dole na krabici je poutač na sraz :-)

Cesta ke kempu

1. závora

Recepce a 2. závora

 Krytá restaurace

Tam jsem dorazil před 5. hodinou, akorát čas na ubytování,sprchu a večeři. S těmi různými horskými cestičkami, které jsem v popisu trasy neuvedl to dalo 526 km. Byl jsem šťastný z více důvodů: Překonal jsem takovou trasu s minimem přerušení, užil si hor a jejich cest, bylo mně líp a zdraví drželo i když jsem ho večer trénoval a trápil.

2982 + 526 = 3508 Km