Byli jsme s Babčou několik dní u vody. Pobyt nic moc. Houby tam nerostou, ryby šly , ale přestaly včera zároveň s včerejší tlakovou níží a průtrží mračen. Dnes už jsme začínali balit k návratu, brblali jak se nám to nevydařilo. Bylo trochu po poledni, když si Babča šla před cestou ulevit na WC. To je od chatičky asi 60 m (když má člověk fofr, nestíhá ,ona stíhala v pohodě). Při cestě zpátky se jí naskytl pohled na pasoucího se srnce. Ten jí zcela ignoroval i když na něj promluvila. Byl vzdálen od cesty tak 8-10 m. Zapadla tedy mezi chaty a vnitřkem tábora šla pro mne. Nevěřil jsem, že je srnec tak klidný a první fotku dělal zpoza chatičky.
Srnec se ani nepřestal pást. Vydal jsem se na cestu za chatami. To je ten světlý pruh.
To už na mne srnec koukal. Reagoval na závěrku foťáku. Byl jsem od něj těch maximálně 10 m.
Tady jsme zcela spjati s přírodou. Nejhezčí zážitky jsou s ledňáčky, norky, vydrami, holuby hřivnáči, drobným zpěvným ptactvem, srnčí zvěří, na jiných svých stránkách jsem popisoval Babčino setkání s nebojácným zajícem.