Zase na ryby

Letos mně žádné nové cesty zatím nevycházejí. Povinosti doma, počasí a kdoví co ještě mně v tom brání. Středa je jak vymalovaná a tak hurá alespoň na ryby. Vyjíždím až odpoledne a k chatičce se dostávám až v půl sedmé večer. Přes to si jdu sednout k vodě. Za vodou v oboře mohu sledovat souboj dvou muflonů i jejich obecenstvo. Slabší utekl a harém je spokojen....
Začíná se stmívat a je čas udělat něco k jídlu a vybalit. Také připravit spaní, protože k ránu mají být i -2 a nemám sebou topení. Velice nerad ho používám, protože jak zapíná tak se budím. A tady je takové krásné ticho... Večer je v chatičce 11 stupňů i přes to, že jsem si tam uvařil čínskou polívku. Není vůbec tepelně izolovaná a tak je uvnitř jen o málo více než venku. Takže se to chce trochu více zabalit. Zalehnu v 1/2 10. a čtu až skoro do 11. Oči se klíží a tak zhasínám. Jen začínám zabírat prolétá nad kempem nízko vrtulník z nedaleké základny. Asi bude noční cvičení. To nic, na to jsme zvyklí. Nevím jak dlouho spím, ale najednou výstřely , krátké dávky, jednotlivé rány. Když to trvá asi 5 minut vylezu. Jižní obzor je osvícen. V Bechyni je nějaká sláva a střílejí ohňostroj. Kouknu na hodinky a ono půl dvanácté a pět minut. Tak jsem spal asi půl hodiny...a to si sem člověk jede od rámusu odpočinout. Tak alespoň kouknu na teploměr uvnitř a konstatuji 8 stupňů. Znovu se balím a usínám okolo 2. Ráno zjišťuji, že přijeli sousedi a ani jsem je nevnímal. Je 7.30 a venku jsou -2 a v chatičce +3 stupně. Takže raději ještě do "peřin". V 9 už je šedivák pryč a sluníčko svítí.


Voda jako sklo, ale ryby nikde. Je zajímavé, že už je u břehu docela slušný potěr.



Nikde kolem ani živáčka



Obloha jak vymalovaná , stromy začínají zelenat...



Na oběd přišly známé kachny , Božka a její dva ochránci



Travička se zelená , sluníčko svítí , co bych mohl žádat více. Odpoledne se začínají objevovat mraky a jelikož má zítra pršet, balím domů s tím, že se v sobotu, když bude líp, vrátím. V 5 mám sbaleno, slunce ještě svítí celkem slušně a tak do nahata a opalovat se. Sem zavítá v této době málokdo a sousedi jsou na nákupu. Jednou jsem tu takhle usnul a nepostřehl včas ani dívčí skupinu , která sem zabloudila. To bylo procitnutí s holým zadkem (naštěstí jen s ním a né v leže na zádech) a s mladicemi okolo, které se vás ptají na cestu dál a mají srandu z vašich rozpaků. Také budou staré.... K tomu ale včera nedošlo. K 6. už to moc nehřeje a tak jedu domů. Ještě že tak. Dnes celý den prší. Co bych tam v té zimě dělal? Tak snad zítra....

Léta s YUKINOU Barčou

Setkali jsme se v dubnu 2005 a byl z toho ihned poměr jak hrom. Byla to v té době poměrně levná a hezká motorka, přesně určená pro návrat starého dědka na 2 kola. Na internetu se objevily útoky na tuto značku. To víte Čína. Je pravda, že je kvalitou podvozku asi na úrovni Jawy, ale jelikož s tou mám dosti zkušeností, vím jak na to. Ihned na nové motce vše povolit, namočit do "hermetiku" a opět poutahovat. Za ty tři odjeté sezony a okolo 17000 km jsem potom neměl problém s upadáváním dílů jako někteří mladší kolegové, kteří to neznají. Zlobily mne jenom žárovičky v přístrojích a kontrolkách, které opravdu praskaly dost často, a tachometr, u nějž jednou odešel šnek pohonu, a jednou celý budík. To vše by bylo v normě. Největší zlobení bylo ale se servisem. Neochotný pan mistr v Průhonicích a pouze z počátku ucházející pan Šimek , majitel Motomedia Příbram. Tam termíny nakonec neplatily vůbec. To zkazilo dojem z výborné motorky. To není ,pánové, Čínou, ale českým servisem. Ten kazí dojem z těchto výborných mašinek. Také ti, kteří od nich chtějí více než na co jsou stavěny. Když má motorka napsáno v TP maximálku 85 km/hod a někdo tvrdí, že jezdí i 140 ( za týden nadává, že mu vylétla ojnice), tak je to u mě vůl a není to motorkou. Ten motorek je úplně zlatý. V pásmu otáček okolo 6000 má sice vibrace, ale my odkojení v mládí Jawami , to ani necítíme. I podvozek se dá hezky nastavit. Vážím stejně jako normální člověk se spolujezdcem a přes to bylo pérování krásně vyvážené, tlumiče funkční. V zatáčkách sedí lépe jak některé značky... a to i na čínských gumách. Po jejich sjetí jsem ji přezul na Mitasky, ale i ty držely jako přibité. Prohlašuji, že jsem byl s Barčou velice spokojen.
Na jaro jsem měl objednaného Twina, s kterým jsem chtěl dojezdit motorkářskou karieru. Po posledním extempore s dovozcem a také příbramským dealerem ( dodání předního světla za 6 měsíců po zaplacení!!!!!) jsem od toho upustil. Jsou i jiní dovozci stejných motorek pod jiným názvem, tak snad budou lepší... Letošek odjezdím na Zuzaně a jestli budu příští rok ještě fit, budou love a nálada, půjdu zase do nějaké 125. Na mých milovaných okreskách a zejména 105 , jsou ideální. Poslední cesta na Šumavu byla zážitek. Zbožňuju totiž když jedu na hranici možnosti motorky a na okreskách se to s půllitrem už nedá. Tam je přebytek výkonu. U Zuzany mám péra na maximu a je ještě měkká v zatáčkách. Také díly jsou na dváce o dost levnější a rozdíl 2 litry na 100 km ve spotřebě je také v důchodu znát. Celou dobu jsme jezdili pod 3 litry na 100km. (Od 2,4 )

Barča po Ještědem

Při odpočinku

U Lužky před S Yuki kolem republiky

U nového majitele


Barčo, byla jsi dobrá a nebýt mizerného servisu, tak jsi měla bráchu .....

Loučení

Nadešel den loučení s mou milou Baruškou. Nemohl jsem jí jen tak opustit a tak jsem jí vnukovi, který si jí bere, odvezl sám. Cestu jsem pojal jako polovyjížďku na motorce a polojízdu autobusem. Mimo plán se mi tam dostala i 6 km procházka..... Takže odjezd v 9 od domu

Hned dole od křižovatky se táhla fronta až do Komořan a tak cesta na Zbraslav trvala skoro 1/2 hodiny. Pak už to šlo jako po másle...



















Na Haldě jsme byli s Barčou za chvíli.



















Také jsme se stavili u Milína na místě, kde padly poslední válečné výstřely v 45. roce.



















Cesta k památníku je ale otřesná....



















Pak dále přes Březnici do Líní . Cesta je tam krásně zatáčkovitá i když místy hrbatá ale i tak jsme se hezky vyblbli...



















Tady bývalo letiště. To by se tu ale hezky jančilo na motce....



















Od Líní je cesta už na jedničku s hvězdičkou až do Horažďovic. Tam jsem už raději nefotil , ale počkal až na Rábí



















Na hradě Rábí kuňkaly žáby.... Tak zpívali Kocourkovští učitelé. Já tam ale dnes žádné neslyšel.Sušicí jsem také projel v rychlosti. Na focení bude čas až po cestě zpátky...



















A jsme v Tvém novém bydlišti. Tak se tu měj hezky a hlavně Davida nezlob...



















Dnes jsme spolu najeli posledních 131,5 km a celkem okolo 17000. Tachometr nevydržel předpokládané namáhání a byl loni vyměněn.



















Jelikož jsem měl přijet až zítra, nikdo mě nemohl čekat. Motorku jsem uložil a vyrazil na autobus. Jenže jsem se nějak blbě kouknul, tak autobus Petrovice- Sušice jel až za velice dlouho. Autobus Sušice - Praha však za 1 hodinu a 50 min. Tachometr při cestě tam mně ukázal od zastávky k našim 6,2 km. Tak jsem vyrazil...



















Do Sušice cesta dlouhá, stromkama není sázená . Takže byl docela pařák



















3 km za mnou : Volšovy a navazující Červené Dvorce...



















Pak už ta 2 km dlouhá rovinka....



















Sušice je v dohledu. Zbývá tak necelého půl druhého km. Začínají se ozývat otlačené nohy. Ty boty na motorku moc na chůzi nejsou a chůze po asfaltu není mé hoby.



















Je 13 hodin 5 minut a jsem na stanici. Trvalo mi to 1hodinu a 25 minut. Na starého pajdavého dědka v blbých botách to není tak zlé....



















Autobus přijel brzy a tak se můžu ještě rozhlédnout. Tu cestu si musím pořádně prohlídnout, protože na motorce krajinu moc nesleduju...



















V autobuse je nás pár. 13,30 je odjezd.



















Tak ještě Rábí z druhé strany a autobusu. A mažeme ku Praze. Tam dojíždíme za 10 min. 4. Mám žízeň a hlad a tak se stavuji hned v prvním bistru. Je tam docela dobrá partička a i když nikoho neznám, tak za chvíli je debata v plném proudu. A pak že jsou Pražáci nafoukaní.... Nakonec jsem Barču zapil čtyřmi kousky a zajedl Hermelínem s hranolky. Nic jiného neměli.
Babča od toho autobusu bývá doma v 1/2 5. Já přišel v 6. Jak to ta ženská stihne, nevím......

Stal se zázrak

Tím zázrakem je, že mi dnes byl konečně dodán světlomet na YUKI SPORT, který jsem objednával 12.10.2007 a týž den řádně zaplatil. V 16.05 mně přišla SMS , že je k odebrání v Příbrami. Počasí nic moc, ale taková hezká projížďka před večeří nemůže škodit. Tady sluníčko hezky svítilo, ale dole na jihu bylo docela zataženo. V 16.30 už jsem na Zbraslavi a najíždím na Strakonickou. Až za Jíloviště je to ještě normální silnice s 90km/hod a přede mnou se 85 hrabou policajti... Musím být slušný, protože displej radaru je vidět skrze auto. Na Jílovišti naštěstí odbočí a mohu to trošku otevřít. 130, 150, ...to to odsejpá. Za chvíli jsem u Obořiště a začíná drobně pršet. Zdá se mi, že se táhnu jako smrad, ale 100 na tachometru mě přesvědčuje o opaku. Přijíždím k odbočce na Příbram a snažím se brzdit. Docela to klouže, ale zatáčí to. Nabírám směr k západu a déšť se mění ve sněhovou krupici. No, jestli to bude trvat déle, tak jdu domů pěšky. Obloha je černá a zlepšení se nerýsuje. Před městem se táhne kolona aut. Větší ťukanec u pekárny, snad bez zranění, ale sanitku potkáváme ve městě, tak nevím. Za kruhákem najednou jako když utne. Ani déšť ani krupice. V prodejně vypadám trochu promokle. Dostávám světlo a musím poslouchat přidrzlé poznámky paní vedoucí od kancelářského stolu. Ten jejich prodavač je ale výborný. Chci dokoupit olej, ale není skladem. S firmou YUKI po špatných zkušenostech končím. Původně jsem chtěl ještě jednu 125 od nich do důchodu, ale po všem tom už zájem nemám.
K domovu vyjíždím za krásného slunce. Silnice je mokrá, místy hlína na ní. Od Obořiště úplně suchá. Tak zase trochu rychleji.. Letos ty silnice nejsou tak rozbitý po zimě a tak to jde. Od Zbraslavi do Modřan zase leje, ale to už mám kousek. Jelikož mám bundu od Nazranu a kalhoty od Hubíka, jsem v suchu po celou dobu. Světlo jsem přivez celé a zítra se bude montovat. Davide, příští týden si Yukinu můžeš odvézt....
Je 17.55 a jsem doma. Dalo to 128 km. Projížďka byla nádherná i s tím deštěm a krupicí. Za mlada jsme jezdili v horším počasí.

Po dlouhé době zase cesta

Tak jsem zase po delší době vyjel ven. Ta přestávka byla způsobena mou celkovou sešlostí a také blbým počasím v březnu. Kam vyjet? No přece k milované říčce trošku poškádlit rybí osazenstvo....Cesta nemohla vésti jinudy než po mé milované silnici 105. Tou jezdím každý rok snad 30x. Krásné zatáčky, stoupánía klesání. Letos je špatný asfalt jen na několika místech a nebezpečné díry po zimě chybí vůbec. Jízda nádherná. Nepředjel mě nikdo. V Týně kupuji masné červy a žížaly. Letos musím i žížaly, protože na zahradě žádné letos nejsou, ačkoliv jich tam bývalo moc. Také jsem zakoupil milované nudle s třemi masy (vepřové, kuřecí, krevety) u našich čínských spoluobčanů k obědu. Po příjezdu do kempu jsem se zhrozil. Celé hřiště přeryté od krtků. Letos se nějak přemnožili. Už i holka ze Šumavy psala, že mají od nich rozoranou zahradu.

také u našich chat se pár krtin objevilo, ale ještě to jde. Na jaře musíme hřiště ale srovnat. Kde bychom si jinde dělali ty výrony a utržené šlachy. (Viď Mirdo)



Babče kvetou u chatičky jaterníky, které si tu před léty zasadila, ale mimo fotky nikdy osobně kvést neviděla. Na ní je tam ještě zima a krátké dny. Její sezóna začíná květnem a v té době kde jsou ty květy jaterníků.



Připravuji pruty a cpu se nudlemi. Sním půlku a mám dost. Svítí krásně sluníčko a voda mě táhne. Jdu si sednout na louku , kde v této době není kousek krytu . Rozbaluji pruty, stojan a chytám. Teoreticky. Vítr jde od východu a tak to ani nedrbne. Po hodině a klimbnutí se začínám nudit. Koukám co se kolem děje. Na louce pod lesem se pase srnec. Je tak 50 kroků ode mne. a vítr jde od něj. Starý známý Ferda, který je na kemp dost zvyklý a dělá nám tam při svých námluvách hezký rámus. Dnes má ale do námluv daleko a je klidný. Sahám po pouzdru s foťákem , ale Ferda zaregistruje pohyb a než mi foťák naběhne, je pryč. Tak fotím, alespoň kousek bývalého lesíka, kde ještě na pozim stály krásné, zdravé a rovné smrky. Teď tam zůstalo pár listnáčů. Pár těch smrků zůstalo ještě po krajích.



Zabývám se foťákem a jsem asi 5 kroků od prutů. Náhle podezřelý zvuk , otáčím se a prut stojí ve stojanu v pozoru koncem vzhůru a špiškou do vody, naviják se rozjíždí. Ještě že byl povolenej. Jinak byl prut ve vodě. Letím na svou tloušťku poměrně rychle k prutu. Sahám po něm a drc. Vlasec praská než na prut dosáhnu. Konec se vrací na správné místo na zem. Vlasec vede do kořenů vrby ve vodě. Byl to mazák, ti už vědí jak se otěží zbavit. Háček si vzal sebou. To nevadí, on se ho dokáže zbavit.



Navazuji háček a nahazuji znova. Člověk nerybář by nevěřil, ale ty ryby z nás musejí mít hroznou legraci. Můžete celý den sedět u prutů a nic se neděje. Jen si odskočíte na malou, otočíte se na kamaráda, zavřete oči a už se něco děje. Vítr se otáčí a najednou voda ožívá. Jde to ráz na ráz.











Jsou to "jatka" pouze teoreticky. Já ryby všechny pouštím zpět a chytám stylem "chyť a pusť". Jsou to samí velikáni okolo 10 cm délky, ale alespoň se něco děje. Jsou skoro 2 hodiny odpoledne a vítr opět mění směr. Rázem se policajt ani nehne. Tak zase blbnu s foťákem.



Najednou slyším přes vodu z dálky hrozné nadávání. Kdosi dosti nevybíravě řve na druhého a nadává mu do debilů a hovad. Najednou vidím za řekou jak se blíží osamocený cyklista a nadává nahlas, ba přímo řve. "To musíš dávat pozor na cestu, ty vole. Takhle sebou praštit, když to neumíš , tak na to nelez..." Marně jsem koukal, ale byl skutečně sám a nadával sám sobě...



Po asi hodině začíná cestička na druhé straně ožívat. V Bechyni asi skončily procedůry a pacienti se vyhrnuli ven. První přešly rázným krokem 3 ženy s nyní moderními "lyžařskými" hůlkami. Za nimi asi deset minut se loudá párek s propletenýma rukama. Zastavují šikmo ode mne a dávají se do akce. Ještě než je dáma více odhalena upozorňuji na sebe , abych nebyl za šmíráka. Pán se otáčí a dělá gesto, že mu má přítomnost nevadí....Takové věci nefotím a tak dokumentaci nedodávám. Je fakt, že jim to moc dlouho netrvalo a pak se obrátili zpět k městu. U vody se dá zažít mnoho..
Nic se neděje a tak jdu vyfotit pár žlutých minikytiček v okolí. Vstávám že židličky, snažím se ostřit. Najednou zase ten ošklivý zvuk, naviják řve, prut v pozoru. Tentokrát to brnklo dříve než jsem se stačil vrátit a pryč je vše i s krmítkem, olůvkem a háčky...





Tak mi zůstaly fotky kytiček, ale další macek je pryč. Už to ani nenavazuju a balím. Chci jet ve 4 domů. V chatičce si rovnám záda na palandě a okamžitě usínám. Budím se ve 3/4 na 5 a zjišťuji, že se mi hezky připálila pleš.. Po 5. odjíždím a při tankování v Bechyni (naturál 95 za 28,60Kč když je všude přes 30) mi volá kluk, že by se ještě chtěl dneska projet a kdy budu doma. Tak za to hezky tahám. Po té okresce 130-140 , v zatáčkách až stupačkou k zemi, ještě že je sklápěcí a tak si i párkrát škrtnu o zem. Doma jsem v 1/2 7. A kluk mi sděluje, že už nikam nepojede. Nevadí, ale byl to adrenalínek. Doufám, že nikde neměřili . Bylo by to za moc bodou...a veĺa peňazí.

Prohlašuji, že se den vydařil, s rybama i projížďkou jsem spokojen a pleš už dneska nepálí..